Galaxie NGC 1433 na složeném snímku z ALMA a HST Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/NASA/ESA/F. CombesDva mezinárodní týmy astronomů využily možnosti pole radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a sledovaly výtrysky (jety) vycházející z mohutných černých děr v centrech galaxií. Jejich cílem bylo odhalit, jakým způsobem výtrysky ovlivňují své okolí. Přitom se jim podařilo získat dosud nejlepší záběr oblaků molekulárního plynu nedaleko klidné černé díry a zachytit nečekaný náznak spodní části mohutného jetu.
Mlhovina 'Toby Jug' - ESO/VLT - eso1343 Autor: ESOTisková zpráva Evropské jižní observatoře (043/2013): Dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope) pořídil pozoruhodně detailní snímek mlhoviny IC 2220, která je známá pod přezdívkou 'Toby Jug'. Jedná se o oblak plynu a prachu obklopující hvězdu ve vývojovém stadiu rudého obra. Zachyceny jsou charakteristické obloukovité struktury této mlhoviny, které opravdu trochu připomínají džbánek s uchem (anglicky jug).
Poloha galaxie M60-UCD1 Autor: X-ray: NASA/CXC/MSU/J.Strader et al, Optical: NASA/STScI Astronomové pravděpodobně objevili nejhustější galaxii v blízké části vesmíru. Tento neobvyklý a velmi hustý objekt s nadprůměrným počtem hvězd poskytuje astronomům indicie, jakou měla galaxie netušenou minulost a jak zapadla do řetězce galaktického vývoje.
oblast s probíhající tvorbou hvězd – NGC 6334 - APEX - ArTeMiS - eso1341 Autor: ArTeMiS team/Ph. André, M. Hennemann, V. Revéret et al./ESO/J. Emerson/VISTA Acknowledgment: CambridPrvní 'světlo' pro novou kameru radioteleskopu APEX
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (041/2013): Na radioteleskop APEX (Atacama Pathfinder Experiment) byl úspěšně nainstalován nový přístroj označovaný zkratkou ArTeMiS. APEX je parabolická anténa o průměru 12 m umístěná ve velké nadmořské výšce pouště Atacama. Teleskop pracuje v pásmu milimetrového a sub-milimetrového záření, které tvoří předěl mezi infračerveným a klasickým rádiovým oborem. Pro astronomy je tento přístroj unikátním prostředkem umožňujícím pohlédnout hlouběji do vesmíru. Pomocí nové kamery se již podařilo získat působivý snímek mlhoviny Kočičí tlapka.
hvězdná porodnice IC 4628 známá rovněž jako mlhovina Kreveta - eso1340 Autor: ESO a Martin PughTisková zpráva Evropské jižní observatoře (040/2013): Změť zářících oblaků plynu na tomto snímku je hvězdná porodnice IC 4628 známá rovněž jako mlhovina Kreveta. Snímek byl pořízen pomocí dalekohledu VST (VLT Survey Telescope) na observatoři ESO/Paranal v Chile. Docela dobře by se mohlo jednat o nejostřejší záběr tohoto objektu, jaký byl dosud pořízen. Zachycuje shluky mladých horkých hvězd roztroušené mezi oblaky mlhovin.
Kupa galaxií Abell 1689 na snímku z HST Autor: NASA, ESA, J. Blakeslee (NRC Herzberg Astrophysics Program, Dominion Astrophysical Observatory), andHubblův kosmický dalekohled HST objevil největší populaci kulových hvězdokup – odhadem v počtu 160 000 – rojících se podobně jako včely uvnitř zaplněného jádra obří kupy galaxií s názvem Abell 1689. Pro porovnání: naše Galaxie obsahuje přibližně 150 takovýchto kulových hvězdokup.
představa centrální výduti Galaxie - eso1339 Autor: ESO/NASA/JPL-Caltech/M. Kornmesser/R. HurtDalekohledy ESO přispěly ke vzniku nejlepší prostorové mapy centrální výduti Galaxie
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (039/2013): Dva týmy astronomů vytvořily na základě dat získaných pomocí dalekohledů ESO zatím nejlepší trojrozměrnou mapu centrální části naší Galaxie. Astronomové objevili, že vnitřní nejhustější části galaktické výduti mají tvar burského ořechu, na který z určitého úhlu pohledu navazuje řidší útvar připomínající písmeno X. Toto podivné uspořádání se podařilo zmapovat díky veřejně dostupným datům z přehlídkového teleskopu ESO/VISTA a detailnímu měření pohybů stovek velmi slabých hvězd v centrální výduti Galaxie.
Bipolární planetární mlhovina NGC 6537 - eso1338 Autor: ESOTisková zpráva Evropské jižní observatoře (038/2013): Astronomové použili dalekohled ESO/NTT (New Technology Telescope) a kosmický teleskop HST (NASA/ESA, Hubble Space Telescope) k přehlídce více než stovky planetárních mlhovin v centrální výduti naší Galaxie. Objevili, že bipolární mlhoviny (s tvarem připomínajícím motýla) jsou v galaxii doslova záhadně uspořádány. A to je vzhledem k jejich různé minulosti a odlišným vlastnostem překvapivý výsledek.
Magellanův plynný proud Autor: D. Nidever et al., NRAO/AUI/NSF and A. Mellinger, Leiden-Argentine-Bonn (LAB) Survey, Parkes ObservaAstronomové použili Hubblův kosmický dalekohled HST k vyřešení 40 let staré záhady původu tzv. Magellanova proudu, což je dlouhý proud plynu obepínající téměř z poloviny naši Galaxii. V čelní oblasti tohoto plynného proudu se nacházejí Velký a Malý Magellanův oblak – dvě trpasličí galaxie obíhající kolem Mléčné dráhy.
Mezihvězdná zárodečná oblaka hmoty, ze kterých vznikají osamělé exoplanety Autor: Chalmers University of Technology Drobná, zakulacená a chladná oblaka nalezená ve vesmíru mají všechny správné charakteristiky pro vznik planet bez mateřské hvězdy. Nová pozorování uskutečněná pomocí dalekohledu na Chalmers University of Technology ukazují, že ne všechny volně putující planety musely být vyhozeny z existujících planetárních soustav. Mohly se rovněž zrodit jako samostatná tělesa.
NGC 1232 - kombinovaný snímek (optické a rentgenové záření) Autor: X-ray: NASA/CXC/Huntingdon Inst. for X-ray Astronomy/G.Garmire, Optical: ESO/VLTPozorování pomocí rentgenové kosmické observatoře NASA s názvem Chandra X-ray Observatory vedla k odhalení robustního plynného oblaku v galaxii, která je od Země vzdálena zhruba 60 miliónů světelných roků. Tento horký plynný oblak pravděpodobně vznikl v minulosti při srážce trpasličí galaxie a mnohem větší galaxie pojmenované NGC 1232.
dvojice rozdílných plynných oblaků ve Velkém Magellanově oblaku - eso1335 Autor: ESODva různé oblaky plynu v nedaleké galaxii
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (035/2013): Dalekohled ESO/VLT zkoumal působivou oblast hvězdotvorby ve Velkém Magellanově oblaku, jedné ze satelitních galaxií naší Galaxie. Na tomto detailním záběru je zachycena dvojice nápadných zářivých oblaků plynu: načervenalý NGC 2014 a jeho namodralý soused NGC 2020. Přestože se navzájem výrazně liší, oba oblaky jsou formovány mohutným hvězdným větrem extrémně horkých mladých hvězd, které jsou zároveň zodpovědné za jejich záři.
3-D pohled na odtok plynu z galaxie NGC 253 - ALMA - eso1334 Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/Erik RosolowskyALMA odhaluje tajemství chybějících hmotných galaxií
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (034/2013): Nová pozorování provedená teleskopem ALMA v Chile poskytla astronomům dosud nejlepší pohled na to, jak prudká tvorba hvězd může vyfoukat plyn z galaxie a zkomplikovat tak vznik dalších generací stálic – na jejich vznik a růst není dostatek hmoty. Působivé grafické znázornění zachycuje mimořádně silný odtok molekulárního plynu, který je díky průběhu překotné hvězdotvorby vyfukován z centra nedaleké galaxie v souhvězdí Sochaře. Tyto nové výsledky pomohou vysvětlit nečekaně nízký počet velmi hmotných galaxií ve vesmíru. Výzkum byl zveřejněn 25. července v odborném časopise Nature.
Léto je v plném proudu a noční obloze nad našimi hlavami dominuje rozsáhlé souhvězdí Labuť, ukazující směr ve vesmíru, kam se rychlostí 220 km/s řítí naše Sluneční soustava. To ovšem astronom stojící či sedící u dalekohledu mířícího do těchto končin nepostřehne. Co však jistě pocítí, je nadšení nad hvězdnou bohatostí galaktického ramena naší Galaxie, rozervaného v tomto souhvězdí komplexem prachových mračen zvaných „Velká trhlina“. To však není zdaleka vše. Již astronomický začátečník vyjmenuje mlhovinu Severní Amerika či pověstné „řasové mlhoviny“ a jistě i mnoho dalších.
Rozložení molekulárního plynu v naší Galaxii Autor: ESA - C. CarreauObjeven doposud neznámý stavební materiál pro vznik nových hvězd v naší Galaxii.
Nově vzniklé hvězdy září velmi intenzivně, jako by přímo volaly: „Hej, podívej se na nás!“ Avšak ne všechny hvězdy v naší Galaxii jsou snadno pozorovatelné. Značné množství hmoty mezi hvězdami – studeného plynného vodíku, z kterého se mohou zrodit nové hvězdy – představuje téměř neproniknutelnou překážku při jejich pozorování.
Představa galaxie nasávající hmotu ze svého okolí - eso1330 Autor: ESO/L. Calçada/ESA/AOES MedialabDalekohled ESO/VLT zkoumá růst galaxií
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (030/2013): Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT zachytili vzdálenou galaxii, která hladově nasává plyn ze svého okolí. Plyn proudí směrem do galaxie a vytváří tok, který jednak poskytuje hmotu pro formování hvězd a za druhé pohání rotaci galaxie. Jedná se o dosud nejlepší přímé důkazy podporující teorii, která tvrdí, že galaxie nasávají a pohlcují okolní materiál, aby mohly dále růst a tvořit nové hvězdy. Výsledky byly publikovány 5. června 2013 v odborném časopise Science.
představa okolí supermasivní černé díry v galaxii NGC 3783 - eso1327 Autor: ESO/M. KornmesserTisková zpráva Evropské jižní observatoře (027/2013): Interferometr ESO/VLTI pořídil dosud nejdetailnější pozorování prachu obklopujícího mohutnou černou díru v centru aktivní galaxie. Na základě těchto pozorování vědci objevili, že oproti očekávání prach nevytváří kolem černé díry jen toroidální útvar podobný duši pneumatiky, ale vyskytuje se nad i pod rovinou tohoto toroidu. Zdá se, že chladný prach proudí směrem od černé díry. Jedná se o překvapivý objev, jehož vysvětlení je pro současné teorie obtížné. Ukazuje nám však, jak se černá díra vyvíjí a jakým způsobem probíhá její interakce s okolím.
Způsob určování paralaxy hvězdy Autor: Bill Saxton, NRAO/AUI/NSF Sousedé Sluneční soustavy v naší Galaxii se nacházejí v její významné části. Spolu s nimi jsme se usadili mezi dvěma hlavními spirálními rameny, v útvaru nazvaném Místní spirální rameno (Local Arm). K novému výzkumu astronomové použili mimořádně „ostrý“ pohled radioteleskopem VLBA (Very Long Baseline Array), který ukázal, že místní spirální rameno doposud považované jen za malý výběžek, je ve skutečnosti mnohem více podobné hlavním spirálním ramenům a je pravděpodobně jejich významnou součástí (větví).
HXMM01 - srážka dvou galaxií v dávné minulosti Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech/UC Irvine/STScI/Keck/NRAO/SAO Velmi vzácné splynutí dvou velkých galaxií bylo zaznamenáno na snímku pořízeném pomocí kosmické observatoře Herschel Space Observatory, kterou provozuje Evropská kosmická agentura ESA. K objevu přispěla rovněž NASA. Následná pozorování několika pozemními i kosmickými dalekohledy včetně Hubblova kosmického dalekohledu HST a Spitzerova kosmického dalekohledu SST odhalila příběh dvou vzdálených galaxií, které se srazily a navzájem propletly, což vedlo k velmi intenzívní tvorbě nových hvězd. Nakonec obě galaxie splynou a vytvoří jednu obří eliptickou galaxii.
IC 2944 - VLT - eso1322 Autor: ESOTisková zpráva Evropské jižní observatoře (022/2013): Tímto novým snímkem slaví ESO 15 let činnosti dalekohledu VLT (Very Large Telescope) – nejvyspělejšího astronomického dalekohledu pro viditelnou oblast spektra na světě. Snímek zachycuje husté shluky prachu, které vynikají na růžovém pozadí zářícího oblaku plynu s katalogovým označením IC 2944. Tyto neprůhledné kaňky připomínají kapky inkoustu a za jejich podivný tvar je zodpovědné intenzivní vyzařování nedalekých velmi jasných mladých hvězd.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 3. do 29. 3. 2026. Měsíc bude v první čtvrti, projde kolem Jupiteru a na konci týdně zakryje hvězdu Regulus. Večer je už dobře vidět Venuše, Jupiter a Uran. Ráno je extrémně nízko Merkur. Aktivita Slunce byla lehce zvýšená, ale polární záři zatím zakryly mraky. Večer sledujeme zajímavou kometu MAPS, ráno rychle zjasňující R3 PanSTARRS. NASA nechala vyvézt raketu SLS a proběhnou přípravy na pokus o start mise Artemis II 1. dubna. Testuje se nová verze nosiče Super Heavy. K ISS vyrazil nákladní Progress MS-33 z opravené rampy na Bajkonuru. V noci na neděli se posouvá čas o hodinu napřed na letní (SELČ). Před dvaceti lety se začala psát historie nejúspěšnější kosmické firmy SpaceX.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“
Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
Snímek komety 24P/Schaumasse. Sever je nahoře, východ vlevo, proti originálu 3x zmenšeno. V době fotografování byla vzdálena od Země 0.669 au, od Slunce 1.517 au.
