oblast vzniku hvězd Gum 41 - eso1413 Autor: ESOTisková zpráva Evropské jižní observatoře (013/2014): Tento nový snímek pořízený na observatoři ESO/La Silla odhaluje oblak vodíku nesoucí označení Gum 41. Uprostřed této málo známé mlhoviny produkují mladé, horké a jasné hvězdy množství záření s vysokou energií, které nutí okolní vodík zářit charakteristickým odstínem červené barvy.
planetární mlhovina Abell 33 - ESO/VLT - eso1412 Autor: ESOTisková zpráva Evropské jižní observatoře (012/2014): Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT v Chile pořídili tento působivý záběr, který zachycuje planetární mlhovinu PN A66 33 známou rovněž pod označením Abell 33. Planetární mlhoviny vznikají v závěrečné fázi vývoje hvězd odvržením vnějších obálek plynu. Abell 33 je neobvykle symetrická a na obloze vypadá jako dokonalý kruh. Tato nádherná modrá bublina se náhodou promítá do místa, kde ze Země na obloze vidíme i bližší jasnou hvězdu. Společně pak připomínají diamantový zásnubní prsten.
Kupa galaxií přezdívaná El Gordo Autor: NASA, ESA a J. Jee (University of California, Davis)Hubblův kosmický dalekohled HST „zvážil“ největší známou kupu galaxií ve vzdáleném vesmíru. S konečnou platností bylo zjištěno, že dostála své přezdívce El Gordo (což ve španělštině znamená tlouštík) a je mnohem hmotnější, než se doposud předpokládalo.
Intaragující galaxie NGC 1316 a NGC 1317 Autor: ESOTisková zpráva Evropské jižní observatoře (011/2014): Nový snímek pořízený dalekohledem MPG/ESO, který pracuje na observatoři La Silla v Chile, zachycuje dvojici interagujících galaxií. NGC 1316 a její menší souputník NGC 1317 (vpravo) jsou k sobě tak blízko, že při pohybu prostorem dochází ke gravitačnímu narušování jejich tvaru. Tento pomalý kosmický tanec však pravděpodobně skončí tragédií – po komplikované kolizi větší galaxie tu menší úplně pohltí.
Čtyři z patnácti známých „starých“ galaxií v mladém vesmíru Autor: Caroline Straatman Mezinárodní tým astronomů objevil nejvzdálenější příklady galaxií v období raného vesmíru, které již v té době byly dospělé a hmotné a prakticky penzionované jako „galaktické babičky“. Nejednalo se tedy o galaxie se vznikajícími novými hvězdami.
Mlhovina Opičí hlava - detail HST Autor: NASA / ESAPokud jste někdy v poslední době brouzdali oblohou v oblasti zimní Mléčné dráhy, možná vás mezi Orionem a Blíženci zaujala nápadně jasná malá mlhovina, která možná překvapila, jak snadno šla spatřit například v porovnání s nedalekou "duchařinou" v podobě Rosetty. Jedná se o mlhovinu NGC 2174 Opičí hlava a ke 24. výročí vypuštění se na ni zaměřil i známý Hubbleův vesmírný dalekohled.
Nejblížší hvězdy v okolí Slunce Autor: DSS/NASA/JPL-CaltechI přes pozorování stovek miliónů objektů napříč oblohou neobjevila družice NASA s názvem Wide-Field Infrared Survey Explorer (WISE) žádný důkaz existence hypotetického nebeského tělesa ve Sluneční soustavě běžně označovaného jako „Planeta X“.
Soustava antén radioteleskopu ALMA Autor: NRAO Mlhovina v Oriónu je domovem několika stovek mladých hvězd a dokonce i mladých protohvězd označovaných jako proplydy. Část z těchto vznikajících soustav spěje ke vzniku planet, zatímco v jiných soustavách je jejich stavební materiál – prach a plyn – vyfoukáván pryč nelítostným ultrafialovým zářením, produkovaným horkými hmotnými hvězdami spektrální třídy O, které se nacházejí v blízkém okolí.
Část oblohy na snímku z družice Planck Autor: D. Clements/ESA/NASA Astronomové objevili čtyři doposud neznámé kupy galaxií, z nichž každá může obsahovat několik tisíc hvězdných ostrovů. Od Země jsou vzdáleny více než 10 miliard světelných roků. Na připojeném obrázku ve falešných barvách představují modrá, zelená a červená barva zdroje infračerveného záření o vlnových délkách 250, 350 a 500 mikrometrů. Zelenou kružnicí je vyznačena oblast, kde se čtyři nově objevené kupy galaxií nacházejí.
„Reklama na nový obchodní řetězec? Nebo snad reklama na nové doutníky?“ To vše se snad může mihnout myslí letmého čtenáře titulku tohoto článku. Pojďme však nahlédnout hlouběji, nebo raději dále(ji) do hlubin vesmíru. Uvidíme, že „to opravdu není tak, jak to vypadá“.
Spirální galaxie M 83 Autor: NASA, ESA, and the Hubble Heritage Team (STScI/AURA)Pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST byla pořízena nová fotografie spirální galaxie Messier 83 (M 83), která je také známa pod označením Jižní větrník. Jedna z největších a nejbližších spirálních galaxií s příčkou je velmi pozoruhodná a záhadná. Bylo v ní pozorováno velké množství explozí supernov a v jejím středu se pravděpodobně nacházejí dvě jádra.
Rentgenové záření v kupě galaxií RX J1532.9+3021 Autor: X-ray: NASA/CXC/Stanford/J.Hlavacek-Larrondo et al, Optical: NASA/ESA/STScI/M.Postman & CLASH teamAstronomové využili možností kosmické observatoře Chandra X-ray Observatory a celé plejády pozemních dalekohledů k odhalení jedné z nejvýkonnějších supermasivních černých děr. Nově objevená černá díra vytvořila obrovské struktury v okolním horkém plynu a zabránila tak vzniku více než biliónu nových hvězd.
Supernova v galaxii M82. Autor: Miroslav JedličkaS příchodem skutečné zimy se na projasněné obloze za mrazivých nocí objevila "nová" hvězda v malými dalekohledy viditelné galaxii M82, lidově zvané Doutník. Nejde o ledajakou hvězdu, ale o skutečně enormní kosmický ohňostroj zvaný supernova typu Ia. Ve skutečnosti k němu došlo před 11,4 milióny lety a světlo z výbuchu nad bílým trpaslíkem poblíž hmotného hvězdného obra k nám došlo až před několika dny. I když je supernova viditelná až v dalekohledech, pořád je to nejbližší úkaz svého druhu za poslední desítky let. Kdyby se odehrála v naší galaxii, na pár týdnů by patřila mezi nejjasnější objekty nebe vůbec. Portrét této vzdálené extragalaktické události už zachytilo několik fotografů, jejichž snímky najdete právě v této galerii.
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (003/2014): Přehlídkový dalekohled VST (VLT Survey Telescope) pracující na observatoři ESO Paranal v Chile pořídil detailní snímek mlhoviny Laguna. V tomto mohutném oblaku plynu a prachu vznikají hvězdokupy s intenzivně zářícími mladými hvězdami. Uvedený snímek představuje pouze drobný kousek oblohy snímaný v rámci jedné z jedenácti přehlídek oblohy, které v současnosti probíhají pomocí dalekohledů ESO. Tyto přehlídky společně vytvářejí rozsáhlý cenný archiv veřejně přístupných dat, který je k dispozici astronomické komunitě celého světa.
Trojhvězdný systém Fomalhaut Autor: Amanda Smith Jak již bylo zjištěno dříve, kolem jasné hvězdy Fomalhaut existuje nápadný disk, který je zásobárnou materiálu pro vznik planet. Hvězda se nachází ve vzdálenosti přibližně 25 světelných roků od Země. Díky této malé vzdálenosti jsme u ní byli schopni objevit spoustu charakteristických detailů: od teplého vnitřního disku v blízkosti hvězdy až po vzdálenější studený disk, který je jakousi obdobou Kuiperova pásu ve Sluneční soustavě.
Černí díra v binárním systému 4U1630-47 Autor: ESA/ATG medialab Astronomové zkoumali jednu z mnoha černých děr hvězdného typu v naší Galaxii pomocí rentgenové kosmické observatoře XMM-Newton, provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA. Podařil se jim překvapující objev: družice zaregistrovala doslova koktejl různorodých částic vyvrhovaných z okolí černé díry.
Složený snímek pozůstatků po explozi supernovy SN 1987A (ALMA, HST, Chandra) - ESO1401 Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/A. Angelich. Visible light image: the NASA/ESA Hubble Space Telescope. X-Ray imTisková zpráva Evropské jižní observatoře (001/2014): Pozorování provedená pomocí teleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) vůbec poprvé v historii zachytila čerstvě zformované prachové částice v pozůstatcích po explozi nedávné supernovy. Pokud se dostatečné množství tohoto prachu postupně přesune do mezihvězdného prostoru, mohlo by to vysvětlit, jak mnohé galaxie získaly svůj prachem zastřený vzhled.
Radioteleskop Submillimeter Array Autor: The Submillimeter Array, HawaiiW49A může být jedním z nejtajemnějších útvarů v naší Galaxii. Tato oblast s probíhající intenzivní tvorbou hvězd září 100krát jasněji než známá mlhovina v Orionu, a to přesto, že je zahalena do oblaku prachu a jen velmi málo viditelného světla a infračerveného záření z ní uniká.
Kulová hvězdokupa M 15 Autor: NASA/ESA/HSTV souhvězdí Pegasa, ve vzdálenosti 35 000 světelných roků od Země, se nachází toto nádherné seskupení hvězd – kulová hvězdokupa Messier 15 (zkráceně M 15). Její stáří bylo určeno na 12 miliard let (pro porovnání – stáří Slunce je 4,6 miliardy roků). Jedná se tudíž o jednu z nejstarších kulových hvězdokup, které jsou součástí naší Galaxie (Mléčné dráhy).
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd.
Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd.
M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre.
Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala.
Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi.
Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ????
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
27.4. až 1.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
