Černé díry v NGC 4697
Bodové zdroje jsou binární systémy černá díra-neutronová hvězda.Hmota vyvržená normální hvězdou je při pádu na černou díru ohřívána a emituje rentgenové záření.
Vzdálený vesmír
Teleskop ESO objevil neobvykle vyhlížející objekt
Teleskop ESO objevil neobvykle vyhlížející objekt
Pomocí ESO 3.6m NTT a VLT dalekohledů ESO (Evropská jižní observatoř) objevil tým astronomů prachoplynový neprůhledný disk obklopujícímladou hvězdu slunečního typu. Objekt je na okraji tmavého mračna v Mléčné dráze.Tento objekt byl nalezen náhodou při jiném výzkumu a poskytuje pozoruhodný pohled na to, jak pravděpodobně vypadalasluneční soustava v raném stadiu vývoje. Pro jeho neobvyklý vzhled jej astronomové nazvali "letající talíř".
Nový objekt se jeví jako ideální příklad velmi mladé hvězdy s diskem, ve kterém se formují nebo brzy budou formovat planety.Hvězda se nachází dostatečně daleko od jiných vyvíjejících se hvězd.Velké množství mladých hvězd, zvláště v hustých oblastech většinou díky prudkému hvězdnému větru ze sousedních masivních hvězd přichází o svůj prachový disk.
Hmota pozorovaného prachoplynového disku je minimálně dvojnásobek hmotnosti Jupitera s poloměrem přibližně pětkrát větším než oběžná dráha Neptunu.
Hvězda ve středu "létajícího talíře" vypadá předurčená k dlouhému životu v centru planetárního systému velmi podobného našemu.Tyto parametry jej zařazují mezi velmi zajímavé objekty k dalšímu studiu pomocí VLT a ostatních teleskopů.
Karel Mokrý zdroj www.eso.org
Nemrznoucí směs ve vesmíru
Obří molekulární oblaka jsou velkými chemickými továrnami, protože v nich bylo nalezeno už 130 různých molekul. Momentálně poslední v řadě je molekula ethylen glykolu, chemikálie, která je často používána do nemrznoucích směsí. Tato molekula byla objevena v oblaku Sagittarius B ležícího v blízkosti středu Galaxie ve vzdálenosti 26 000 světelných roků. Ethylen glykol je desetiatomová molekula složená z uhlíku, vodíku a kyslíku. Astronomové objevují takové molekuly pomocí radioteleskopů, protože molekuly vysílají rádiové vlny na specifických frekvencích. Ethylen glykol byl objeven 12m radioteleskopem na observatoři Kitt Peak v Arizoně. Někteří vědci se domnívají, že složitější molekuly byly na Zemi zaneseny kometami a na jejich základě pak vznikl život na této planetě.Zdroj: National Radio Astronomy Observatory Press release ze dne 15. dubna
PK
Gama záblesk způsobila supernova
Za pomoci kosmického dalekohledu XMM-Newton, který z oběžné dráhy kolem Země zkoumá vesmír v rentgenovém oboru spektra, studovali evropští astronomové pohasínání gama záblesku GRB021211. Tento záblesk jako první detekovala družice BeppoSAX 11. prosince loňského roku. Záblesk trval 270 sekund a byl nejdelším, jaký družice kdy zaznamenala. Když se na objekt o 11 hodin později zaměřil XMM, byl v rengtenovém oboru stále ještě 7 miliónkrát jasnější než galaxie, ve které se odehrál. Z pozorování vyplynuly dvě zásadní skutečnosti - detekovaný materiál se k nám přibližoval rychlostí jedné desetiny rychlosti světla a jeho chemické složení odpovídalo složení pozůstatku exploze supernovy. Směr šíření materiálu naznačoval, že se jedná o rozpínající se sférickou obálku. Astronomové byli rovněž schopni určit rozměry této sféry - její poloměr činil 10 miliard kilometrů. Což znamenalo, že k explozi supernovy došlo o několik dnů dříve. To, společně s přítomností chemických prvků jako je křemík, horčík, síra, argon či vápník a s nedostatkem železa, naznačuje, že hypotéza srážky neutronových hvězd - často uváděná jako možné vysvětlení gama záblesků - nemůže být v tomto případě aplikována. Minimálně tento záblesk má původ v explozi supernovy. Zůstavají však nadále otevřené některé otázky - Proč jen některé supernovy způsobí gama záblesk? Jaký je vůbec mechanismus jeho vzniku?Zdroj: European Space Agency Press release ze dne 5. dubna
PK
Hyperaktivní galaxie NGC 7673
Pokroucená spirální galaxie NGC 7673 ležící v souhvězdí Pegasa ve vzdálenosti 150 miliónů světelných roků v sobě obsahuje množství oblastí s intenzívní tvorbou nových hvězd. Na snímku pořízeném HST jsou tyto oblasti viditelné ve spirálních ramenech galaxie jako nesmírné množství modře zářících hvězdokup obsahujících tisíce mladých hvězd. Nejmladší hvězdy intenzívně září v ultrafialovém oboru spektra a každá z hvězdokup je stokrát zářivější než známá mlhovina Doradus, největší oblast tvořících se hvězd v Místní skupině galaxií. Existují dvě možná vysvětlení této obrovské vlny nových hvězd. Buď to bylo velmi blízké setkání či dokonce kolize s jinou galaxií anebo neobvyklé podmínky uvnitř galaxie samotné, například velké množství plynu, který způsobil gravitační nestabilitu galaktického disku, což způsobilo vznik velkých plynných shluků, ze kterých nové hvězdy vznikly. Zveřejněný snímek byl složen ze tří obrázků pořízených v různých filtrech kamerou WFPC2 na HST v letech 1996 a 1997.Zdroj: ESA HST Information center news release ze dne 25. března.
PK
Pohasínání krátkých gama záblesků
Záblesky gama záření, jedny z nejenergetičtějších procesů ve vesmíru, jsou denně detekovány družicemi obíhajícími kolem Země. Některé z nich jsou dlouhé, trvající sekundy až minuty, jiné naopak velmi krátké, s dobou trvání do dvou sekund. O první skupině z nich se vědci domnívají, že vznikají při kolapsu hypernovy, hypotetické hvězdy, která je mnohem masívnější než hvězda zanikající jako supernova. Druhá skupina gama záblesků by mohla být naopak způsobena srážkami neutronových hvězd či černých děr. Zatímco u dlouhotrvajících záblesků není problém studovat jejich pohasínání, u těch krátkých to je velmi obtížné. Protože velmi rychle pohasínají, nejsou obvykle detektory schopny přesněji určit jejich polohu. Samotné pohasínání obou skupin je způsobeno šířením rázové vlny do okolního prostředí. Tým vědců kolem Davida Lazattiho se zabýval právě krátkými záblesky a z archívu dat přístroje BATSE na družici Compton vybral několik set takových záblesků. Světelné křivky 76 z nich splňovaly další kritéria a umožnily studovat pohasínání těchto zdrojů. Studie ukázala podobnost světelných křivek krátkých a dlouhých záblesků. Data naznačují, že u krátkých záblesků se energie šíří v 3-10 krát širších výtryscích než je tomu u záblesků dlouhých. Celková energie obou skupin záblesků tak může být podobná a odlišuje je pouze velikost prostoru, do kterého je vyzářena.Zdroj: Royal Astronomical Society News release ze dne 19. února
PK
Původ "středních" černých děr
Astronomové se dříve domnívali, že existují dva druhy červných děr. Jednak jsou malé černé díry, které vzniknou při zhroucení jádra hmotné hvězdy a jednak obrovské, velmi hmotné černé díry vyplňující jádra mnohých galaxií. Zatímco černé díry první skupiny mají hmotnost řádově několika Sluncí, hmotnosti druhé skupiny jsou miliardy těchto jednotek. V nedávné době byl objeven třetí typ černé díry, který je mezičlánkem mezi druhy výše zmíněnými. Rentgenové a viditelné snímky dalekohledů Chandra a HST vedly k objevu mladých hvězd, které obíhají kolem těchto "středních" černých děr a "živí" je vlastním plynem. Střední černé díry mají hmotnosti až tisíce Sluncí a jejich původ je nejasný. Počítačové simulace ukazují na možnost vzniku těchto děr v hustých hvězdokupách mladých hvězd. Typickým příkladem je hvězdokupa Arches ležící pouhých 100 světelných roků od středu naší Galaxie. Černá díra roste postupnými srážkami hvězd ve hvězdokupě a pomalu klesá stále blíže ke galaktickému centru. Tyto myšlenka by zároveň mohla pomoci vysvětlit existenci obřích černých děr v jádrech galaxií právě postupným splýváním množství "středních" černých děr.Zdroj: www.space.com ze dne 21. února
PK
Blízké gama záblesky
Astronom Jay Norris se domnívá, že objevil stovku gama záblesků, jejichž zdroje jsou poměrně blízké, ležící do vzdálenosti jen 325 miliónů světelných roků. Dosud všeobecně uznávaná představa předpokládá výskyt těchto jevů v mnohem větších vzdálenostech. Autor spolu se svými kolegy už dříve vyvinul metodu určování vzdálenosti zdroje záblesku z jeho svítivosti a zpozdění mezi vysoko- a nízkoenergetickými fotony gama. Tuto metodu nyní aplikoval na 1 437 záblesků gama záření, které pohasly tak rychle, že u nich nebyli vědci schopni určit polohu jejich zdroje. Záblesky trvaly pouze sekundy až minutu. Většina studovaných jevů má původ skutečně v kosmologických vzdálenostech, ale kolem stovky jich pochází z oblastí mnohem bližších. Jedná se o málo zářivé záblesky, u kterých je možné, že byly způsobeny kolapsem hvězd o hmotnostech 10 až 50 Sluncí, tedy supernovami typu Ib/c. Tyto záblesky pocházejí ze zploštělé oblasti tzv. Supergalaktické roviny, zdánlivé plochy, která prochází skrz několik galaktických kup ležících do vzdálenosti právě 325 miliónů světelných roků. Pokud by se skutečně potvrdila poloha zdrojů těchto záblesků v dané oblasti, bylo by možné jimi zároveň vysvětlit původ vysokoenergetických kosmických částic, který je rovněž dlouhotrvající nevysvětlenou záhadou. Předpokládá se, že detektor gravitačních vln LIGO by mohl tyto blízké záblesky zachytit, stejně jako observatoř SWIFT, která by měla odstartovat do vesmíru v roce 2003.Zdroj: Goddard Space Flight Center Press release 02-009 ze dne 8. ledna
PK
"Normální" hmoty je ve vesmíru málo
Dnes již vyřazený 42,7m radioteleskop observatoře Green Bank posloužil v uplynulých dvou desetiletích astronomům ke sledování zastoupení vzácného izotopu He-3 ve vesmíru. Jádro He-3 obsahuje dva protony, ale pouze jeden neutron. Tento prvek vznikl krátce po Big Bangu společně s dalšími primitivními elementy. Hledání hélia 3 začalo v roce 1978, tedy v době, kdy se astronomové domnívali, že vzniká i při jaderných reakcích ve hvězdách podobných Slunci. První výsledky ale naznačovaly, že zastoupení prvku je menší než by mělo být podle teorie. V průběhu dvou desetiletí se postupně ukázalo, že zastoupení hélia 3 je zároveň konstantní bez ohledu na to, ve které části Galaxie bylo hledáno. Současné měření výskytu vodíku umožnilo zjistit relativní zastoupení He-3. Výsledky výzkumu znamenají tedy, že je jednak nutno změnit současný náhled na vnitřní procesy hvězd typu Slunce a jednak, že v současné době detekované množství hélia 3 je totožné se zastoupením původního prvku vzniklého po Velkém třesku. Na základě relativního zastoupení He-3 bylo následně spočteno množství "normální" či baryonové hmoty vzniklé na počátku vesmíru. Stejně jako i jiné výzkumy, i tento dochází k závěru, že množství této hmoty ve vesmíru odpovídá jen zlomku toho, kolik by jí mělo ve vesmíru být podle pozorovaných gravitačních efektů. Hledání probíhalo na frekvenci 8.665 GHz (3.46 cm), na které přirozeně září ionizované He-3.Zdroj: National Radio Astronomy Observatory News Release ze dne 3. ledna
PK
Konec vesmíru zamrzlý v čase
Optický protějšek gama záblesku
Záblesk gama záření, který detekovala 21. září družice HETE-2, má svůj optický protějšek. A nejen optický, družice totiž tento úkaz zaznamenala i v rentgenovém oboru spektra a následně byl pravděpodobně zachycen pomocí VLA i protějšek v rádiové oblasti. Gama záblesky jsou dosud velkou záhadou astrofyziky, protože není jasné, co způsobuje tyto jevy řadící se mezi nejmohutnější exploze ve vesmíru. Snad to jsou výbuchy obřích hvězd nebo srážky neutronových hvězd či černých děr. Ačkoliv se odehrávají poměrně často, i když nahodile, jejich protějšky v optickém oboru jsou mnohem méně časté. Zřejmě je to způsobeno tím, že se k nim dochází v oblastech hustého prachu a plynu, které jsou pro viditelné záření neprůhledné. A právě studium optických protějšků je velmi důležité pro pochopení těchto jevů, protože v optickém oboru spektra trvají obvykle delší dobu než v oboru gama. Protějšek výše zmíněného záblesku byl pozorován mj. i 5m dalekohledem na Mt. Palomar hned druhý den poté. Pozdější pozorování pomocí spektrografu tohoto dalekohledu umožnila změření rudého posuvu a následně i vzdálenosti objektu. Zdroj záblesku se nachází relativně blízko, 5 miliard světelných roků. Většinou se totiž jedná o vzdálenosti větší, někdy i více než 10 miliard sv. r. Družice HETE-2 pracuje na oběžné dráze už více než rok a jejím hlavním úkolem je detekovat tyto unikátní jevy a zároveň je přesně lokalizovat, což umožní následné zaměření pozemských dalekohledů.Zdroj: NASA News release ze dne 7. listopadu
PK
Perfektní snímek perfektní galaxie
Po sedmi letech konstrukce a pouhé dva týdny po uvedení do provozu pořídil moderní, sofistikovaný přístroj GMOS spojený s 8,1m dalekohledem Gemini na Mauna Kea vynikající první snímky spirální galaxie M74 v souhvězdí Ryb. Pro svůj téměř ideální tvar je tato galaxie nazývána "Perfektní spirální galaxií" a nový snímek to jen potvrzuje. GMOS neboli Gemini Multi-Object Spectrograph je sice určen zejména pro simultánní studium stovek spekter hvězdokup či galaktických kup, ale první data ukazují, že je schopen pořídit i krásné astronomické snímky. Galaxie M74 je vzdálena 30 miliónů sv. r., přesto jsou na snímku zřetelně viditelné hvězdokupy, plynná oblaka a prachové pásy. Některé z nich jsou tak výrazné, jako je běžně vidíme v naší Galaxii. Nový přístroj váží 2 tuny, stál 5 miliónů dolarů a byl vyroben spoluprací vědců z projektu Gemini a kanadských a britských odborníků. Ti jsou nadšeni tím, že GMOS byl schopen hned po uvedení do zkušebního provozu pořídit tak kvalitní data. Do plného provozu by měl být uveden na konci letošního roku. V současnosti je naplánováno už několik měsíců pozorování s tímto přístrojem. Projekt Gemini zahrnuje dva identické dalekohledy postavené na Havajských ostrovech a v Chile, čímž bude plně pokryta severní i jižní obloha. Druhý z dvojice dalekohledů by měl být uveden do provozu ještě letos.Zdroj: Gemini Observatory Press release ze dne 2. října
PK
Pohled do nitra mlhoviny 30 Doradus
Nově zveřejněný snímek pořízený Hubbleovým kosmickým dalekohledem (HST) zachycuje panoramatický portrét rozsáhlé oblasti prachu a plynu v mlhovině 30 Doradus, kde v současnosti vznikají tisíce nových hvězd. Obrázek byl poskládán z pěti snímků pořízených za použití několika barevných filtrů, které umožňují zvýraznit důležité detaily. Je na něm pokryta oblast 200 x 150 sv. r. Mlhovina 30 Doradus se nalézá ve Velkém Magellanově mračnu, sousední galaxie, která leží ve vzdálenosti 170 000 sv. r. Už dříve HST objevil v centrální hvězdokupě R136 řadu extrémně hmotných hvězd, které mají hmotnosti až stokrát větší než naše Slunce a jsou desetkrát žhavější. Tyto hvězdy vytvářejí mohutný hvězdný vítr, který stlačuje prach a plyn v okolí hvězdokupy. Tato oblaka kolabují a vzniká zde nová generace hvězd. Některé z nově vzniklých hvězd jsou uschovány ve "sloupech stvoření", útvarech z prachu a plynu, které byly vytvarovány zářením a hvězdným větrem. Tyto sloupy jsou orientovány směrem k centru hvězdokupy a každý z nich je dlouhý několik sv. r. HST zaznamenal i trojici hvězd, které se právě "vyklubaly" z mateřského oblaku. Tyto hvězdy jsou staré pouze několik set tisíc let.Zdroj: STScI Press Release Image ze dne 26. července
PK
Chybí v jádře M33 černá díra?
Tým vědců z Rudgers University pozoroval blízkou spirální galaxii M33 pomocí HST a zjistil, že v jádře této galaxie buď zcela chybí superhmotná černá díra nebo je jen velmi malá. Horní limit pro hmotnost této díry 3000 hmotností Slunce je hranicí danou možnostmi pozorování. Superhmotné černé díry v jádrech galaxií jsou zcela běžnou záležitostí a naopak se dosud nenašla galaxie, která by takový objekt ve centrální oblasti neměla. Galaxie M33 ležící ve vzdálenosti 3 miliónů sv. r. by byla prvním případem galaxie bez superhmotné černé díry. Ovšem i v případě existence černé díry pod hmotnostním limitem by stala poměrně unikátním případem. Nejmenší známá superhmotná černá díra byla zatím nalezena v naší Galaxii. Ale i ta je o celé tři řády hmotnější, protože její hmotnost činí 3 milióny hmotností naší hvězdy. Superhmotné černé díry vznikly v jádrech galaxií pravděpodobně krátce po Velkém třesku zhroucením rozsáhlých plynných oblaků či hvězdokup obsahujících obrovské množství hvězd. Jsou tak klíčem k pochopení velmi ranného vývoje vesmíru. Autoři (ne-)objevu podobného objektu v galaxii M33 věří, že získají další pozorovací čas na HST a budou moci ověřit existenci či neexistenci černé díry v jádře této galaxie.Zdroj: SpaceflightNow.com ze dne 23. července
PK
Neobvyklá dvojitá hvězdokupa
Hubbleův kosmický dalekohled (HST) sledoval neobvyklou dvojitou hvězdokupu NGC 1850 ležící v souhvězdí Mečouna. Jedná se o druhou nejjasnější hvězdokupu v sousední galaxii Velké Magellanovo mračno. Kupa je tvořena dvojicí hvězdokup, které jsou podobné kulovým hvězdokupám, ale na rozdíl od nich jsou velmi mladé. Větší z nich obsahuje hvězdy staré 50 miliónů hvězd, menší dokonce jen 4 milióny let. Podobné hvězdokupy se v naší Galaxii nevyskytují vůbec. HST studoval vznik hvězd jak velmi hmotných jako jsou OB hvězdy, tak i hvězd z opačného konce hmotnostního rozsahu - málo hmotné hvězdy typu T-Tauri, které zatím nespustily termonukleární reakci a září pouze díky gravitačnímu smršťování. Snímky z HST jsou dobrým příkladem interakce prachu, plynu a hvězd. Zdá se, že před milióny let hmotné hvězdy v hlavní kupě explodovaly jako supernovy, čímž došlo ke vzniku jemných vláken mlhoviny obklopující kupu a zároveň rázové vlny těchto explozí spustily tvorbu nových hvězd v kupě.Zdroj: Space Telescope Science Institute ze dne 10. července
PK
Neutrin je dostatek ale jsou jiná
Experimenty na detektoru slunečních neutrin Sudbury Neutrino Observatory (SNO) prokázaly, že Slunce produkuje množství neutrin, které je v souladu s předpovědmi současných teorií. Tato neutrina ovšem dorazí k naší planetě v různých formách. Ukazuje se tedy, že nesoulad mezi teoretickým a dosud pozorovaným počtem neutrin není způsoben neplatností teorie, ale změnami, kterým podléhají samotná neutrina při cestě z centrálních oblastí Slunce k detektoru na Zemi. Dosud totiž byla neutrinovými detektory zaznamenávána zhruba jen třetina předpovězeného počtu neutrin. Detektor SNO je umístněn dva kilometry pod povrchem v dole na nikl a využívá těžké vody, tedy vody, jejíž molekuly jsou tvořeny dvěma atomy deuteria a jedním atomem kyslíku. Při interakci neutrina - jež je jinak velmi málo reaktivní - je z molekuly uvolněn elektron pohybující se rychlostí vyšší než je rychlost světla ve vodě, v důsledku čehož produkuje záblesky tzv. Čerenkovova záření. Na rozdíl od předchozích experimentů je SNO citlivý i na další formy neutrin. Kromě elektronového neutrina, produkovaného právě při termonukleární reakci v jádře Slunce, je schopen zaznamena i neutrina tau a mí. Celkový počet detekovaných neutrin odpovídá počtu očekávaných elektronových neutrin. Sluneční fyzikové mohou být tedy spokojeni, ovšem pro jejich částicové kolegy vyvstává problém k řešení - proč a jak se elektronová neutrina cestou změní v neutrina dalších dvou typů.Zdroj: Spacefligh Now ze dne 20. června
PK
Rentgenové zdroje v Andromedě
Rentgenový dalekohled XMM-Newton Evropské kosmické agentury se v loňském roce v průběhu testovacího období zaměřil i na známou galaxii M31 v Andromedě a nalezl zde více než sto diskrétních zdrojů rtg. záření. Řada z nich je dvojhvězdnými systémy skládajícími se z normální hvězdy obíhající kolem bílého trpaslíka, neutronové hvězdy či černé díry. Nejvíce astronomy zaujal systém s bílým trpaslíkem, který vysílá pulsy rtg. záření s periodou téměř 900 sekund, což je nejkratší dosud pozorovaná perioda. Astronomy rovněž překvapila rtg. nova, která byla extrémně jasná v červenci, ale nebyla už vůbec pozorována v prosinci loňského roku. Tyto objekty uvolňují v krátké době enormní množství energie nejen v rtg. oboru spektra, ale i ve viditelném a UV záření. Ačkoliv podobných objektů bylo v naší Galaxii v průběhu uplynulých 30 let detekováno více než 30, fyzikální příčina těchto vzplanutí není dosud známa. Jedním z možných vysvětlení je pád velkého množství hmoty do černé díry. Poloha galaxie v Andromedě vůči naší vlastní Galaxii poskytuje výhodu pro studium rtg. objektů, protože se nacházející téměř ve stejné vzdálenosti a výhled na ně není zacloněn jako je tomu v případě řady podobných objektů v Mléčné dráze.Zdroj: Space.Com ze 13. června
PK
Struktura ranného vesmíru
Pozorování velmi slabých objektů nacházejících se v blízkosti vzdáleného quasaru Q1205-30 provedená pomocí 8,2m dalekohledu VLT ANTU naznačila, že počítačové modely struktury velmi ranného vesmíru jsou správné. Astronomové pozorovali objekty s rudým posuvem z=3,04 ležící ve vzdálenosti kolem 13 miliard světelných roků. V důsledku tohoto vysokého posuvu je možno sledovat spektrální čáru vodíku Lyman-alfa (ležící v UV oboru spektra) v oblasti viditelného spektra na vlnové délce 490 nm. Velmi úzký spektrální filtr připojený k 3,58m dalekohledu NTT byl použit pro detekci objektů ležící právě v dané vzdálenosti. Poté bylo možné díky vynikajícím schopnostem dalekohledu ANTU a spektrografu FORS1 pořídit spektra devíti objektů a určit přesně jejich rudý posuv. Kombinací se souřadnicemi na obloze byla vytvořena 3D mapa, která ukazuje, že všechny objekty leží uvnitř úzkého, velmi dobře definovaného vlákna. Podle modelů se hmota v ranném vesmíru soustředila právě do vláken tvořících jakousi síť. V uzlech této sítě se hmota soustředila a vznikly zde galaktické kupy.Zdroj: ESO Press release z 18. května
PK
Subaru Deep Field
Japonští astronomové dokončili precizní analýzu snímků "hlubokého vesmíru" pořízených v infračerveném oboru spektra dalekohledem Subaru. Srovnáním s modely galaktického vývoje došli k závěru, že dalekohled zachytil ve směru svého pohledu do vesmíru více než 90% celkového infračerveného záření pocházejícího z galaxií. To je vyšší číslo než jaké bylo zjištěno pro snímky hlubokého vesmíru pro HST, což znamená, že dalekohlede Subaru "dohlédl" do větší vzdálenosti. Snímky byly pořízeny na vlnové délce 2,1 mikronu a jsou na nich zachyceny galaxie až do jasnosti pouhé 24.5 magnitudy, což je v daném oboru spektra rekordní počin. Vzhledem k tomu, že celkové množství extragalaktického světelného pozadí je třikrát větší, je zde tedy velká část, která není vyzářena galaxiemi. Přitom se ale doposud věřilo, že veškeré extragalaktické infračervené záření pochází právě jenom z galaxií. Vyřešení tohoto nesouladu je výzvou do budoucnosti.Zdroj: Subaru Press release ze 30. dubna
PK
Pohled na černé díry v blízké galaxii
Rentgenová observatoř Chandra se zaměřila na hmotné i méně hmotné černé díry v blízké galaxii v souhvězdí Kružítka, jež je vzdálená 13 miliónů sv. r., a zjistila, že intenzita rtg. záření z jednoho zdroje se periodicky mění s frekvencí 7,5 hodiny. Periodické změny dokazují, že se jedná o binární rtg. systém obsahující černou díru o hmotnosti 50 krát větší než je hmotnost Slunce. Pozorování současně potvrdila model, podle kterého je centrální galaktická černá díra obklopena plynným prstencem ve tvaru koblihy. Detailní analýza rozložení plynu v těsné blízkosti středu galaxie ukázala existenci dvou různých složek. První z nich je tvořena horkým plynem, jež je ohříván a ionizován zářením z blízkosti černé díry a obsahuje vysoce ionizované prvky jako je argon, vápník, železo, hořčík, neon, křemík či síru. Druhá složka je chladnější a převažují v ní zejména silné emise železa. Navíc jsou obě složky odlišně rozloženy - teplejší z nich se rozprostírá v mnohem větší oblasti než chladnější. Vzhledem k složitosti rozložení hmoty v okolí jádra a malé vzdálenosti od Slunce je galaxie v Kružítku vhodným objektem pro testování jevů, které mohou probíhat ve vzdálenějších galaxiích.Zdroj: Chandra Observatory Press release ze 14. května
PK
