Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír

Vzdálený vesmír



Pavel Koten Vzdálený vesmír

Pohled na černé díry v blízké galaxii

Rentgenová observatoř Chandra se zaměřila na hmotné i méně hmotné černé díry v blízké galaxii v souhvězdí Kružítka, jež je vzdálená 13 miliónů sv. r., a zjistila, že intenzita rtg. záření z jednoho zdroje se periodicky mění s frekvencí 7,5 hodiny. Periodické změny dokazují, že se jedná o binární rtg. systém obsahující černou díru o hmotnosti 50 krát větší než je hmotnost Slunce. Pozorování současně potvrdila model, podle kterého je centrální galaktická černá díra obklopena plynným prstencem ve tvaru koblihy. Detailní analýza rozložení plynu v těsné blízkosti středu galaxie ukázala existenci dvou různých složek. První z nich je tvořena horkým plynem, jež je ohříván a ionizován zářením z blízkosti černé díry a obsahuje vysoce ionizované prvky jako je argon, vápník, železo, hořčík, neon, křemík či síru. Druhá složka je chladnější a převažují v ní zejména silné emise železa. Navíc jsou obě složky odlišně rozloženy - teplejší z nich se rozprostírá v mnohem větší oblasti než chladnější. Vzhledem k složitosti rozložení hmoty v okolí jádra a malé vzdálenosti od Slunce je galaxie v Kružítku vhodným objektem pro testování jevů, které mohou probíhat ve vzdálenějších galaxiích.
Zdroj: Chandra Observatory Press release ze 14. května
PK
Pavel Koten Vzdálený vesmír

Koňská hlava k narozeninám

Mlhovina Koňská hlava je jedním z nejčastěji fotografovaných objektů na obloze. V internetovém hlasování rozhodlo více než 5000 "voličů" o tom, že se na ni zaměří HST a pořídí její snímky u příležitosti 11. výročí uvedení této orbitální observatoře do provozu. Koňská hlava, nesoucí též katalogové označení Barnard 33, je chladným a temným oblakem prachu a plynu, který se promítá na pozadí jasné mlhoviny (IC434). V levé horní části mlhoviny je jasná mladá hvězda, která se zde z prachu a plynu zrodila. Tlak záření této hvězdy společně se zářením další hvězdy mimo snímek HST tvaruje tmavý oblak tak, že jen čistě náhodou připomíná při pohledu ze Země hlavu koně. Mlhovina se nachází v souhvězdí Orionu, jižně od hvězdy Zeta Orionis, levé hvězdy známého Orionova pásu. Vzhledem k tomu, že je to velmi obtížný objekt pro pozorování, je často užívána amatérskými astronomy, kteří chtějí otestovat schopnosti svého přístroje.
Zdroj: STScI PRC01-12 z 24. 4. 2001
PK
Pavel Koten Vzdálený vesmír

Kolébka masívních hvězd ve Velkém Magelanové mračnu

Nově uvolněný snímek mlhoviny NGC 1748 pořízený Hubbleovým kosmickým dalekohledem ukazuje detailní strukturu této mlhoviny, ve které teprve nedávno vznikly nové hvězdy. Mladé, velmi hmotné a extrémně zářící hvězdy se vyvíjejí velmi rychle a je obtížné je zachytit ve stadiu, kdy se vynořují z mateřského oblaku prachu a plynu z něhož vznikly. Snímky s vysokým rozlišením umožnily v dané mlhovině rozlišit několik hvězd, které jsou zodpovědné za její záření. Zdánlivě nevinná hvězda zářící blízko středu mlhoviny je ve skutečnosti 30 x hmotnější a 200000 x zářivější než naše Slunce. Její intenzivní záření a hvězdný vítr vytvořily v okolní mlhovině dutinu, která má průměr 25 sv. r. Astronomové se domnívají, že bublina byla vytvořena před pouhými 30000 lety. Celkem bylo identifikováno kolem 20 mladých hvězd, jejichž zrod byl pradvěpodobně spuštěn právě hvězdným větrem centrální hvězdy mlhoviny. Je ovšem možné, že další hvězdy jsou skryty v prachových oblacích.
Zdroj: STScI -PRC01-11 z 28. 3. 2001
PK
Dalibor Hanžl Vzdálený vesmír

Jižní hluboký pohled do vesmíru v rtg oboru

Snímek je složen ze dvou částí, levá část je tvořena snímkem z HST "Hubble Deep Field-North" a pravá část je tvořena snímkem z observatoře Chandra "Chandra Deep Field-North". Toto srovnání jasně ukazuje, jak je důležité dívat se na vesmír jak ve vizuálním, tak i v rtg oboru. Dvanáct rtg zdrojů je detekováno na Hubble Deep Field-North (HDF-N). Falešné barvy prezentují rtg objekty. Objekty, které se jeví více červené jsou chladnější v rtg oboru, zatímco objekty, které se jeví více modré jsou žhavější v rtg oboru. Asi o polovině zdrojů se dá říci, že silně září v rtg oboru vzhledem k akreci hmoty na superhmotné černé díry. Jiné zdroje mají mnohem nižší svítivost a v několika případech jsou dosti blízko. V těchto galaxiích Chandra detekovala nejspíše souhrn emise z "hrstky" (nebo dokonce z jednoho) jasných zdrojů v galaxii, jako jsou černé díry v binárních hvězdných systémech, horký plyn v galaxii nebo zbytky po výbuších supernov. Chandra je nyní pomocníkem, který nám pomůže odhalit ve vesmíru galaxie s rtg emisí a odlišit je od "normálních" galaxií, jako je Mléčná dráha. Umožňuje to podívat se zpět o několik miliard let a podívat se na to jak asi vypadala naše vlastní galaxie a Místní skupina galaxií na počátku svého vývoje.
Zdroj: Chandra X-ray Obs. z 13.3.2001
DH
Dalibor Hanžl Vzdálený vesmír

Severní hluboký pohled do vesmíru v rtg oboru

Snímek je složen ze dvou částí, levá část je tvořena snímkem z HST "Hubble Deep Field-North" a pravá část je tvořena snímkem z observatoře Chandra "Chandra Deep Field-North". Toto srovnání jasně ukazuje, jak je důležité dívat se na vesmír jak ve vizuálním, tak i v rtg oboru. Dvanáct rtg zdrojů je detekováno na Hubble Deep Field-North (HDF-N). Falešné barvy prezentují rtg objekty. Objekty, které se jeví více červené jsou chladnější v rtg oboru, zatímco objekty, které se jeví více modré jsou žhavější v rtg oboru. Asi o polovině zdrojů se dá říci, že silně září v rtg oboru vzhledem k akreci hmoty na superhmotné černé díry. Jiné zdroje mají mnohem nižší svítivost a v několika případech jsou dosti blízko. V těchto galaxiích Chandra detekovala nejspíše souhrn emise z "hrstky" (nebo dokonce z jednoho) jasných zdrojů v galaxii, jako jsou černé díry v binárních hvězdných systémech, horký plyn v galaxii nebo zbytky po výbuších supernov. Chandra je nyní pomocníkem, který nám pomůže odhalit ve vesmíru galaxie s rtg emisí a odlišit je od "normálních" galaxií, jako je Mléčná dráha. Umožňuje to podívat se zpět o několik miliard let a podívat se na to jak asi vypadala naše vlastní galaxie a Místní skupina galaxií na počátku svého vývoje.
Zdroj: Chandra X-ray Obs. z 13.3.2001
DH
Dalibor Hanžl Vzdálený vesmír

Galaxie M81 a M82 očima HST

HST sleduje kupy formujících se hvězd, které se vytváří na základě vzájemné galaktické interakce, které nám mohou pomoci určit, kdy k tomuto vzájemnému působení došlo. Takovýto případ je malá sousední galaxie M82, která již velmi dávno začala interagovat se svou větší sousedkou galaxií M81. Kdy došlo k této srážce? Nové infračervené snímky a snímky ve vizuálním oboru pořízené pomocí NASA HST odhalují poprvé důležité detaily velkých kup hvězd, které vznikly ze vzájemné interakce.HST dalekohled pozoroval více než 100 mladých jasných kompaktních hvězdokup, známých jako "super hvězdokupy" v centrální oblasti M82. Každá kupa obsahuje okolo 100000 hvězd. Tyto hvězdy fungují jako hodinky: Jejich stáří říká astronomům, kdy došlo ke srážce. Při "odběru" vzorků v starší oblasti "fosilních hvězdných výbuchů" astronomové došli k závěru, že ke galaktickému "násilí" mezi M82 a M81 začalo docházet před asi 600 milióny let a trvalo okolo 100 miliónů let. Výsledky pozorování a zpracování jsou publikovány v únorovém vydání časopisu Astronomical Journal.Tento objev opatřil důkaz, který umožní spojit zrození super hvězdokup s mohutnou interakcí mezi galaxiemi. Tyto hvězdokupy také umožňují získat pohled na "drsné" podmínky ve vesmíru před dávnou dobou, kdy galaxie do sebe navzájem často narážely. M82 nebyla velkou továrnou na tvorbu hvězd před setkáním s M81. "Poslední slapové setkání mezi M81 a M82 před 600 milióny let mělo majoritní dopad na pravděpodobně z jiného hlediska normální a klidný disk galaxie," řekl Richard de Grijs z University of Cambridge, Anglie, který vede mezinárodní tým astronomů studujících M82. "Tato kolize způsobila koncentraci vzplanutí hvězdných formací ve fosilní oblasti hvězdných výbuchů. Aktivní hvězdná vzplanutí realizující se dnes je možné pravděpodobně dávat do souvislosti s troskami z M82, které nám "prší" zpět na galaxii ineragující s M81."Ale co jsou skutečně tyto masivní super hvězdokupy? "Je možné, že se jedná o velkou část hvězdné formace ve hvězdném vzplanutí na místě v koncentrovaných kupách," dodává de Grijs "My obhajujeme teorii, že tyto kupy jsou ve skutečnosti velmi mladé kulové hvězdokupy." Doposud astronomové pozorovali pouze velmi staré kulové hvězdokupy v naší Mléčné dráze. Jednou z myšlenek astronomů je to, že tento typ hvězdokupy je vytvořen pouze během raných stádií galaxie před mnoha miliardami let. "Naše výsledky podepřou jiná pozorování, které většinu udělal HST, že vytváření kulových hvězdokup může pokračovat i dnes," dodává de Grijs. "Toto je dle našeho mínění jeden z hlavních příspěvků HST pro současnou astrofyziku."Astronomové používající pozemské dalekohledy opatřili nepřímý důkaz podporující galaktickou srážku před 600 milióny let. Radiová pozorování ukázala vodíkový obal uzavírající obě galaxie a asi tucet galaxií sounáležících ke skupině M81/M82. M82 je jasná (asi 8. mag) galaxie, která se nachází 12 miliónů světelných let od Země v souhvězdí Velké medvědice.
Zdroj: STScI-PR01-08 z 7.3.2001
DH
Dalibor Hanžl Vzdálený vesmír

Chandra nalezla nejvzdálenější RTG galaktickou kupu

Nejvzdálenější rtg kupu galaxií se podařilo nelézt astronomům, kteří využívají NASA Chandra X-ray Observatory. Přibližně je vzdálena 10 miliard světelných let od Země. Kupa 3C294 je asi o 40 procent dál než jiné rtg galaktické kupy. Existence tak vzdálené galaktické kupy je důležitá pro pochopení toho, jak se vesmír vyvíjel."Snímek tak vzdáleného objektu, jako je 3C294 nám ukazuje, jak tyto galaxie vypadaly před miliardami let," řekl Andrew Fabian z Institute of Astronomy, Cambridge, Anglie, který je hlavním autorem článku, který byl přijat pro publikaci v Monthly Notices of Britain Royal Astronomical Society. "Tyto poslední výsledky nám pomohly lépe pochopit situaci ve vesmíru, kdy jeho stáří bylo 20-ti procentní vzhledem k předpokládanému stáří vesmíru."Chandra snímek odhalil přesýpací hodiny - emisní rtg oblast tohoto tvaru vycentrovanou na předchozí známý hlavní radiový zdroj. Tato rtg emise se táhne ven z centrální galaxie až do vzdálenosti asi 600000 světelných let a ukazuje, že známý radiový zdroj je centrální galaxie masivní kupy.Vědci měli dlouhodobé podezření, že vzdálené radiově emitující galaxie, jako je 3C294, jsou části větších skupin galaxií, které jsou známy jako "kupy". Nicméně rádiová data opatřují astronomům pouze částečný obraz těchto vzdálených objektů. Potvrzení existence kup ve velkých vzdálenostech, z toho vyplývající i z raných období vesmíru, vyžaduje získání informací i na jiných vlnových délkách. Optická pozorování mohou znamenat pouze "špičku" jednotlivých galaxií, ale rtg data jsou potřebná k tomu, aby byl odhalen horký plyn, který vyplňuje prostor mezi kupami. "Galaktické kupy jsou největší gravitační struktury ve vesmíru," řekl Fabian. "Neočekáváme, že nalezneme mnoho mohutných objektů, takových jako je kupa 3C294 v tak časné době vývoje vesmíru, protože se domníváme, že vývoj šel od malých struktur k větším strukturám."Ohromné mraky horkého plynu, které jsou obálkou galaxií v kupě jsou pravděpodobně ohřívány kolapsem směrem k centru kupy. Až do observatoře Chandra neměly rtg dalekohledy potřebnou citlivost k identifikaci a měření horkých plynných mraků ve vzdálených kupách. Carolin Crawfordová, Stafano Ettori a Jeremy Sanders z Institute of Astronomy tvořili tým, který pozoroval 3C294 asi 5.4 hodiny 29. října 2000 za pomoci zařízení Advanced CCD Imaging Spektrometer (ACIS).
Zdroj: CXCPR 01-04 z 15.2.2001
DH
Pavel Koten Vzdálený vesmír

Srážka galaktických kup

Za pomoci radioteleskopu Australia Telescope objevili australští astronomové pozůstatky obrovské kolize a posléze splynutí dvou velkých kup galaxií. Větší z nich, galaktická kupa Abell 3667, leží ve vzdálenosti 700 miliónů sv. r. Klíčovým důkazem srážky je dvojice obloukových útvarů nacházejících se ve vzdálenosti 12 miliónů sv. r. od středu kupy. Tyto útvary září na rádiových vlnách. Teorie předpovídá, že galaktické kupy se mohou srazit rychlostmi řádově 1000 km/s, přičemž vzniknou v důsledku postupu rázové vlny horkým mezigalaktickým plynem právě takové zářící oblouky, jako v případě této kupy. Při srážce kup se uvolní obrovské množství energie [10^57 J], největší od doby Velkého třesku. Tyto kolize by mohly vysvětlit jednu velkou záhadu - odkud se berou extrémně energetické částice kosmického záření [až 10^21 eV], které jsou detekovány v blízkosti Země. Při žádném procesu v galaxii vzniknout nemohou. Nyní se nabízí vysvětlení pomocí rázových vln, které vznikají právě při kolizích galaktických kup.
Zdroj: CSIRO Media Release ze dne 6. února.
PK

Pavel Koten Vzdálený vesmír

Mlhovina Mravenec

Nově zveřejněné snímky mlhoviny Mz3 zvané pro svůj tvar Mravenec, které pořídil HST, ukazují 10x více detailnější pohled na laloky horkého plynu proudící z umírající, Slunci podobné hvězdy. Tyto snímky jsou velkou výzvou pro současnou teorii zániku takové hvězdy, protože vědci nyní musí vysvětlit, jak sféricky symetrická hvězda může při svém zániku vytvořit tak nesféricky symetrický objekt, jakým mlhovina bezesporu je. První možností je přítomnost velmi blízko obíhajícího společníka, jehož silné gravitační pole tvaruje odvrhovanou hmotu. Společník by měl obíhat ve vzdálenosti srovnatelné se vzdáleností Země od Slunce. V takovém případě by mohl být dokonce pohlcen a obíhat uvnitř plynného obalu umírající hvězdy. Druhou možností je pokřivení silného magnetického pole hvězdy v poslední fázi vývoje. Unikající elektricky nabitý plyn by se pohyboval podél siločar tohoto pole. Mlhovina Mravenec není jediná, která vykazuje takové znaky, ačkoliv u žádné jiné planetární mlhoviny nejsou tak výrazné.
Zdroj: Hubble Heritage Project ze dne 1. února.
PK

redakce II Vzdálený vesmír

"Sharon" je mnohem blíže

Galaxie STIS 123627+621755 přezdívaná "Sharon" byla doposud považována za nejvzdálenější objekt ve vesmíru. Nyní o tento primát galaxie objevená na snímku pořízeném HST přišla. Nestalo se tak ale z důvodu objevu vzdálenějšího objektu. O galaxii se původně předpokládalo, že leží ve vzdálenosti 12,5 miliardy sv. r., což by značilo, že existovala už v době, kdy stáří vesmíru bylo pouhých 600 miliónů let, tedy 5% současného stáří. Ovšem novější výzkumy ukázaly, že rudý posuv této galaxie je mnohem menší než se usuzovalo. Nová hodnota vzdálenosti této galaxie je "jenom" 10 miliard sv. r., tedy existovala v době, kdy byl vesmír starý asi 3,3 miliardy let. Měření byla provedena pomocí Keckova dalekohledu. Zatímco u jasných objektů je měření rudého posuvu poměrně snadné, u slabých objektů je to záležitost složitá a tudíž mohou nastat takovéto chyby. Na pomyslnou první příčku se nyní posunul kvasar objevený v září letošního roku.
Zdroj: JPL Press release z 29. listopadu.

redakce II Vzdálený vesmír

Voda v oblacích plynu

Horká mezihvězdná oblaka plynu mohou obsahovat mnohem více vody než jejich chladné protějšky, což je objev, který bude zřejmě velmi obtížně sladitelný se současnými teoriemi. Chladná oblaka s teplotami klesajícími až k 30 K obsahují mnohem méně vodních par než předpovídá řada teorií a znamená to skutečnou hádanku pro chemii mezihvězdných oblaků. Naproti tomu horká oblaka ohřívaná blízkými mladými hvězdami na teploty tisíce stupňů mohou vody obsahovat až 10000x více. Tyto a další objevy pochází ze Submillimeter Wave Astronomy Satellite (SWAS), který NASA vypustila na obežnou dráhu v prosinci 1998 za účelem hledání vody, molekulárního kyslíku a dalších prvků a sloučenin v oblastech tvorby hvězd. Na rozdíl od vodních par objevili astronomové nepatrné zastoupení kyslíku, pouhou 1 molekulu na 10 miliónů molekul vodíku. Což znamená, že atomární kyslík je v oblacích skrytý v jiné, dosud nepozorované formě.
Zdroj: SpaceViews News z 21. srpna.

redakce II Vzdálený vesmír

Galaxie jsou starší

Na GA IAU bylo minulý týden oznámeno astronomy z Durham University, že objevili řadu galaxií s rudým posuvem mezi 4 a 6. Tyto hodnoty odpovídají vzdálenostem kolem 10 miliard sv. r. A tudíž i stáří těchto galaxií je kolem 10 miliard let. Což je tak trochu v rozporu se současnými teoriemi vzniku galaxií, podle kterých se galaxie zformovaly později v historii vesmíru. Data o galaxiích byla shromážděna pomocí pozemských dalekohledů William Herschel Telescope a Calar Alto Telescope a též pomocí HST. Vědci jsou při těchto výzkumech limitování samotnými možnostmi současných dalekohledů.
Zdroj: SpaceViews News z 19. srpna.

redakce II Vzdálený vesmír

Chandra pozoruje superbubliny v Anténě

Splývající galaxie tvořící mlhovinu Anténa v souhvězdí Havrana produkují mohutné bubliny rozpínajícího se plynu, který emituje rentgenové záření. Tempo vzniku takových bublin je tak ohromné, že se tyto bubliny srážejí navzájem a vytvářejí tzv. "superbubliny". Astronomové nyní použili rentgenovou observatoř Chandra k získání bezprecedentně detailních záběrů tohoto jevu. Podle nich tady vidíme blízký případ toho, jak to ve vesmíru vypadalo krátce po jeho vzniku, kdy byly galaxie blízko sebe a podobné jevy probíhaly mnohem častěji. Anténu tvoří dvě galaxie vzdálené od nás 60 miliónů sv. r. Při splývání galaxií stlačují rázové vlny mohutná oblaka prachu a plynu, což vede k rychlému vzniku miliónů nových hvězd. Během několika málo miliónů let tyto hvězdy explodují jako supernovy a dávají vzniknout bublinám velmi horkého plynu. Z nich pak vznikají superbubliny, které mají průměr 5 000 sv. r.
Zdroj: Chandra Press release z 16. srpna.

redakce II Vzdálený vesmír

Vesmír je sladký

V mezihvězdném molekulárním oblaku objevili vědci přítomnost glykolaldehydu, jednoduché molekuly cukru. Objev této molekuly v oblaku, ze kterého se tvoří nové hvězdy, znamená opět větší pravděpodobnost, že chemické sloučeniny vhodné pro vznik života vznikají v takových oblacích ještě před tím, než se z nich vytvoří hvězdy a planety. Glykolaldehyd je osmi atomová molekula skládající se ze 4 atomů vodíku, 2 uhlíku a 2 kyslíku. Zkombinovaná spolu s dalšími molekulami se vyskytuje ve složitějších cukrech jako jsou například ribóza či glukóza. Nejjednodušší molekula cukru byla objevena v obřím oblaku prachu a plynu nacházejícím se 26 000 sv. r. daleko v blízkosti středu naší Galaxie. Taková mezihvězdná oblaka jsou místy složitých chemických reakcí, které zde probíhají po milióny let. Dosud bylo v těchto oblacích objeveno na 120 různých molekul, ale jen několik z nich mělo osm a více atomů. Poslední objev byl učiněn pomocí 12m rádiového dalekohledu na observatoři Kitt Peak v Arizoně.
Zdroj: NASA Space Science news z 20. června.

redakce II Vzdálený vesmír

Mapa rozložení galaxií v prostoru

Třírozměrná mapa rozložení galaxií pokrývající 1/20 oblohy do vzdálenosti 4 miliard světelných roků je prvním výsledkem nejrozsáhlejší přehlídky galaxií, která byla zatím provedena. V mapě je obsaženo více než 100 000 galaxií, mezinárodní tým astronomů ovšem plánuje do konce roku 2001 změřit vzdálenosti čtvrt miliónu galaxií. Měření probíhá pomocí unikátního širokoúhlého spektrografu na Anglo-australské observatoři v Austrálii. Tento přístroj je schopen pořizovat spektra 400 galaxií najednou a za celou noc 3000 galaxií. Ze spekter je určen jejich rudý posuv a tedy vzdálenost. Přehlídka potvrzuje současné představy o struktuře vesmíru s galaxiemi tvořícími obří kupy a roztaženými podél dlouhých vláken a s obrovskými oblastmi prázdného prostoru. 3D mapa zároveň umožnila astronomům zjistit hustotu vesmíru. Výsledky jsou v souladu se zjištěním z pozorování supernov, podle kterých nemá vesmír dostatek hmoty k zastavení rozpínání.
Zdroj: The 2dF Galaxy Redshift Survey press release z 7. června.

redakce II Vzdálený vesmír

HST nahlédl do nitra Kraba

Hubble Space Telescope (HST) nahlédl v roce 1995 do samotného středu Krabí mlhoviny a odhalil její struktury v dosud nevídaných detailech. Nově zveřejněný snímek vznikl použitím pěti různých barevných filtrů a ve falešných barvách ukazuje roztrhané cáry plynu, který se rozpíná z místa exploze supernovy rychlostí skoro 5 miliónů km/hod. Krabí mlhovina vznikla explozí supernovy v roce 1054, kterou zaznamenaly čínští astronomové a která byla tak jasná, že ji bylo možno pozorovat po dobu několika týdnů i za denního světla. Jádro explodující hvězdy, která měla hmotnost rovnou zhruba deseti našim Sluncím, je na snímku též viditelné v podobě pulsaru.
Zdroj: STScI Press release PRC00-15 z 1. června.

redakce II Vzdálený vesmír

Temná hmota ve vesmíru

Astronomové z Bellových laboratoří pořídili první mapu rozložení tzv. temné hmoty ve vesmíru. Použili k tomu snímky oblastí jižní oblohy pořízené citlivou kamerou s vysokým rozlišením, která byla připojena ke 4m dalekohledu na Cerro Tololo v Chile. Na těchto snímcích poté hledali důkazy pro zkreslení obrazů 145 000 galaxií, které by bylo způsobeno temnou hmotou nacházající se mezi námi a pozorovanými galaxiemi. Astronomové tak získali mocný nástroj pro testování základních kosmologických teorií. Data naznačují, že ve vesmíru není dostatek temné hmoty, aby společně s pozorovatelnou "normální" hmotou byla schopna zastavit rozpínání vesmíru. Tudíž je vesmír buď otevřený a bude se rozpínat navždy, nebo se zde vyskytuje dodatečná "temná energie" ve formě kosmologické konstanty, která by byla schopná rozpínání zastavit.
Zdroj: Bell Labs news z 11. května.

redakce II Vzdálený vesmír

Obraz ranného vesmíru

Mezinárodnímu týmu kosmologů se v rámci projektu BOOMERANG (Balloon Observations of Millimetric Extragalactic Radiation and Geophysics) podařilo získat první detailní snímky vesmíru v době jeho "dětství". Jsou na nich pozorovatelné struktury, které zde existovaly v době, kdy byl vesmír 1000x menší a teplejší než je nyní. Pomocí citlivého mikrovlného dalekohledu umístěného na palubě balónu mapovali jemné teplotní variace - typicky řádu milióntin stupně - a objevili složité struktury, které se později vyvinuly v dnešní galaktické kupy a superkupy. Na základě těchto dat poté astronomové usoudili, že vesmír se chová podle inflační teorie vzniku a vývoje a že jeho geometrie je velmi blízká geometrii plochého vesmíru. Experiment proběhl na přelomu roku 1998 a 1999 a trval 10 dnů. Balón o objemu 800 000 m3 uletěl 8 000 km ve výšce 35 km, tedy nad 99% veškeré atmosféry. Nepřetržitý sluneční svit a stabilní větrné proudy nad Antarktidou byly podmínkou pro uskutečnění tak dlouhého letu.
Zdroj: NASA Space Science news z 27. dubna.

redakce II Vzdálený vesmír

Podivné organické makromolekuly v mezihvězdném prachu

První in-situ chemická analýza mezihvězdných prachových částic hmotnostním spektrometrem CIDA na palubě sondy Stardust přinesla překvapení. Tyto kosmické částice obsahují hlavně třírozměrné organické makromolekuly, které spíše připomínají dehet než minerály. Prachový detektor zatím zaznamenal pět částic přicházejících do Sluneční soustavy z mezihvězdného prostoru. Částice jsou v detektoru rozbity na fragmenty, ty z nich, které jsou elektricky nabité, jsou urychleny elektrickým polem a na základě doby průlet vzdálenosti 1,5 m je stanovena jejich hmotnost. Ukázalo se, že některé z fragmentů těchto částic mají hmotnost až 2000 atomových jednotek (a.u.), zatímco dosud největší molekuly nalezené ve vesmíru mají jenom několik stovek a.u. Detailní analýza ukazuje, že mezihvězdné molekuly kromě vodíku a uhlíku obsahují též 10% kyslíku a dusíku, což naznačuje, že jsou třírozměrné.
Zdroj: Max Planck institute press release z 26. dubna.

redakce II Vzdálený vesmír

Simulace setkání galaxií

Dvojice astronomů z Kanady a USA simulovala na počítači setkání naší Galaxie s Velkou galaxií v Andromedě. Obě galaxie, dnes vzdálené 2,2 miliónů světelných roků, se k sobě v současné době přibližují rychlostí 500 000 km/hod. Čím budou blíže, tím se tempo bude zvyšovat. Ze simulací vyplývá, že za 3 miliardy let bude naše Galaxie pohlcena a obě galaxie splynou. Astronomové simulovali setkání galaxií sledováním pohybu více než 100 miliónů hvězd a částic temné hmoty. Simulace probíhala na superpočítači IBM SP-3 "Blue Horizont" v San Diegu. Jedná se o novou třídu superpočítačů, které mohou provádět více než trilion aritmetických operací za sekundu. Na jedné pracovní stanici by stejný výpočet trval 3 roky. Výsledkem je počítačová animace s vysokým rozlišením velmi detailně popisující změny, kterým obě galaxie při kolizi podléhají.
Zdroj: University of Toronto press release ze 14. dubna.



30. vesmírný týden 2024

30. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 22. 7. do 28. 7. 2024. Měsíc po úplňku je vidět především v druhé polovině noci a dopoledne. Planety jsou nejlépe vidět ráno a Saturn už od půlnoci. Zlepšuje se už i viditelnost Marsu s Jupiterem. Aktivita Slunce je na střední úrovni. Po večerních přeletech ISS tu máme její přelety přes Slunce a Měsíc. Sledujeme dění kolem návratu Falconů do služby i kolem lodi Starliner. Uplynulo 105 let od narození významného českého astronoma Luboše Perka, který zemřel teprve nedávno ve věku 101 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Oblouk polární záře nad Mikulovem a Svatým kopečkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2024 obdržel snímek „Oblouk polární záře nad Mikulovem a Svatým kopečkem“, jehož autorem je Vlastimil Vojáček.     Polární záře. Kdo by ji neznal. Byť třeba jen ze slavné divadelní hry Divadla Járy Cimrmana „Dobytí severního

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Sluneční skvrny

Další informace »