V tomto díle Rozhovorů o vesmíru si naše akademická dvojice fyziků odchytla na festivalu vědy Starmus v Bratislavě známého amerického fyzika, Joela Parkera. Host nás zaujme vyprávěním o vesmírných sondách, podílel se např. na projektu sondy New Horizons, která se dostala až na hranici sluneční soustavy.
Astronomové zaznamenali explozi gama záření, která se během jednoho dne několikrát opakovala, což je událost, jakou jsme dosud neviděli. Bylo zjištěno, že zdroj silného záření se nachází mimo naši galaxii a jeho polohu určil ESO VLT (Very Large Telescope). Záblesky gama záření (gamma ray bursts - GRB) jsou nejsilnější exploze ve vesmíru, které jsou obvykle způsobeny katastrofickou destrukcí hvězd. Žádný známý scénář však nedokáže zcela vysvětlit tento nový GRB, jehož skutečná povaha zůstává záhadou.
Josef Klepešta (4. 6. 1895–12. 7. 1976) byl český astronom a astrofotograf. Byl jedním ze zakladatelů České astronomické společnosti v roce 1917, dlouhou dobu byl jejím jednatelem. Byl významným popularizátorem astronomie, psal články do Říše hvězd. V roce 1941 obdržel Nušlovu cenu a je po něm pojmenována planetka (3978) Klepešta.
Dnes, 14. července 2025, vzpomínáme na blízký průlet kolem Pluta, který proběhl přesně před deseti lety. K tomu, abychom měli detailní snímky jeho povrchu spolu s jeho měsícem Charonem, bylo potřeba vypustit kosmickou sondu a nechat ji stejných deset roků putovat kosmickým prostorem. Deset let je v kosmonautice, jak vidíme, docela krátký čas, ale v životě nás lidí se toho hodně změnilo. A naše poznání bývalé planety Pluto před deseti lety skokově vzrostlo díky unikátnímu průletu New Horizons. A tím to neskončilo. Sonda ještě dokázala prozkoumat další malé těleso Kuiperova pásu. A kdoví, třeba ještě dostane jednu šanci.
Astronomové pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu a observatoře Gaia zjistili, že magnetar SGR 0501+4516 pravděpodobně nevznikl při výbuchu nedaleké supernovy, jak se dosud předpokládalo. Původ tohoto objektu s extrémně silným magnetickým polem je tak nyní neznámý.
Na Měsíci existuje voda. Samozřejmě pod povrchem. A to nikoli jen vázaná v minerálech nebo zachycená v hlubokém stínu kráterů, ale i ve formě vodního ledu v měsíčním regolitu, hlavně v blízkosti pólů a dokonce i jako podzemní jezera. Nová studie českých vědců přináší důkazy o výrazných rozdílech mezi polárními a nepolárními oblastmi Měsíce a identifikuje konkrétní místa, kde je pro výskyt vody větší pravděpodobnost.
Pohoří objevená sondou New Horizons při jejím průletu kolem trpasličí planety v roce 2015, jsou pokrytá vrstvou ztuhlého metanu. Tento materiál vytváří ložiska, která se lesknou stejně jako zasněžené vrcholky pozemských hor. Nový výzkum mezinárodního týmu se zaměřil na data ze sondy New Horizons o atmosféře a povrchu Pluta. Tyto údaje pak specialisté vložili do numerických simulačních modelů klimatu na Plutu a zjistili, že horské čepičky na tomto vzdáleném světě vznikají zcela odlišným procesem, než jaký známe ze Země.
Hubbleův dalekohled dlouhodobě pozoroval velmi blízkou kulovou hvězdokupu Messier 4, kterou nalezneme v souhvězdí Štíra. Nachází se poblíž jasné hvězdy Antares a za ideálních podmínek by měla být vidtelná i pouhým okem. Od Země ji dělí asi jen 6000 světelných let. Výsledek pozorování můžete vidět na této fotografii. Z dvanáctileté série pozorování pohybů hvězd v M4 astronomové usuzují, že se v samém srdci tohoto hvězdného uskupení může nacházet neobvyklá středně velká černá díra.
V těchto letech probíhá sérii zákrytů otevřené hvězdokupy Plejády Měsícem. V pondělí 23. 6. 2025 ráno dostaneme další příležitost úkaz spatřit. Vzhledem k velkým úhlovým rozměrům obou objektů lze vše vidět i okem bez dalekohledu.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 17. 2. do 23. 2. 2020. Měsíc bude v novu, v první polovině týdne bude viditelný na ranní obloze spolu s planetami Mars, Jupiter a Saturn. Večer máme na obloze velmi jasnou Venuši a končí viditelnost Merkuru. Večerní obloha nabízí také dvě komety. Podařily se všechny plánované starty v čele se sondou Solar Orbiter. Odloženy byly jen Starlinky. Před 90 lety si Clyde Tombaugh poprvé všimnul Pluta.
S deep fieldy se to mělo podobně jako s mnoha dalšími odvážnými nápady – vytáhly se během pauzy na kafe a ne všichni se hrnuli do jejich realizace. Naštěstí v týmu Hubbleova vesmírného dalekohledu zvítězila zvědavost nad opatrností a mnohahodinová expozice na první pohled prázdné části oblohy odhalila více než 1500 galaxií. V dalším díle Rozhovorů si povíme více o těchto nejhlubších snímcích vesmíru a taky o tom, co jsme se dozvěděli z prvního deep fieldu pořízeného Vesmírným dalekohledem Jamese Webba.
Sonda Hakuto-R se pokusila o přistání na Měsíci již v roce 2023. Mise však skončila neúspěchem. Japonská společnost ispace však okamžitě začala pracovat na náhradní misi číslo dvě. Tato sonda startovala 15. ledna 2025 pomocí rakety Falcon 9 společně se sondou Blue Ghost, jejíž mise skončila naprostým úspěchem, když přistála 2. 3. 2025 v Moři nepokojů. Na japonskou sondu, letící po jiné, mnohem úspornější trajektorii, se díky tomu možná již zapomnělo. Nyní se blíží čas pokusu o přistání. Podaří se na povrch Měsíce posadit i evropské vozítko Tenacious?
V USA je zřejmě nejsilnější komunita zastánců Pluta jako planety. Důvody jsou různé, například, že za ni byl vždy považován a že se o něm tak učili, ale i fakt, že definice planety se prostě některým vědcům zdá moc uměle našroubovaná, aby planet nebylo moc. Nedávno se k tomu vyjádřil i administrátor NASA Jim Bridenstine na robotické akci v Coloradu. Náš portál se snaží informovat o novinkách na základě nejnovějších vědeckých poznatků a ne jen podléhat tomu, že když něco řeknou v NASA, je to fakt. Jaký je tedy pohled na tuto problematiku dnes?
Perfektní optika pozlacených zrcadel dalekohledu Jamese Webba znovu ukázala co dokáže. Teleskop byl tentokrát namířen na velice známé Pilíře stvoření, oblast uvnitř Orlí mlhoviny M16. Zachytil nejen dechberoucí krásu této části mlhoviny, ale hlavně místa, kde se “rodí” nové hvězdy.
Naše planeta má jeden stálý přirozený satelit – Měsíc, který je dokonce pátým největším měsícem v celé Sluneční soustavě. Občas ale kolem naší Země krouží i další přirozená tělesa, která sice zdaleka nejsou tak vlivná jako náš Měsíc, ale i tak představují zajímavé objekty. Jedno z takových těles „obíhá“ i kolem Venuše.
Přehled událostí na obloze od 22. 8. do 28. 8. 2016. Měsíc bude v poslední čtvrti. Pozor po západu Slunce na Venuši a Jupiter. Blíží se k sobě a dojde k velmi těsné konjunkci. Večer na jihozápadě jsou nízko nad obzorem také Mars a Saturn, Rudá planeta je tento týden nejblíže červenému obru Antaresovi. Viditelnost Neptunu a Uranu už se zlepšila tak, že jsou vidět téměř celou noc. Mezinárodní vesmírná stanice se dočkala nového dokovacího adaptéru a občas se pozorovateli může mihnout před Sluncem.
NASA a SpaceX podepsaly 22. září 2022 nefinancovanou dohodu, tzv. Space Act Agreement, která by měla zkoumat proveditelnosti myšlenky společnosti SpaceX a programu Polaris k vynesení Hubbleova vesmírného teleskopu HST na vyšší oběžnou dráhu pomocí kosmické lodi Dragon, a to bez jakýchkoliv finančních nákladů pro americkou vládu. Tato proslulá kosmická observatoř funguje od dubna 1990 (více než 32 let), kdy byla navedena na dráhu ve výšce 540 kilometrů nad zemským povrchem. Tato dráha se však v důsledku odporu řídké atmosféry postupně snižuje a nakonec hrozí zánik dalekohledu v hustých vrstvách zemského ovzduší.
Ptát se dam na jejich věk je samozřejmě krajně neslušné. V případě Iny to ale geology zajímá ze všeho nejvíc! Ina je totiž ženské jméno pro zvláštní lunární útvar, který se nachází v Jezeře štěstí. Problém je, že stáří Iny dosud neznáme. Odhady se pohybují od 3,5 miliardy let až po méně než 100 milionů roků.
Ve čtvrtek minulého týdne, 14. července, to byl přesně jeden rok od chvíle, kdy americká sonda New Horizons prolétla kolem trpasličí planety Pluto. Průlet trval jen pár hodin, ale sonda během tohoto krátkého úseku nasbírala tolik fotek a vědeckých měření, že je na zemi posílá ještě dnes. V datech, která mohou vědci analyzovat se podařilo objevit mnoho zajímavých informací. Jedna jediná sonda dokázala překopat spoustu dřívějších teorií o tomto světě, který jsme nikdy nepozorovali přímo. Ukázalo se, že Pluto v žádném případě není nudná ledová koule, jak někteří možná čekali.
Jupiter dosáhl opozice se Sluncem v pondělí 26. září 2022 a média přinášela zprávy o tom, jak výjimečná příležitost pro pozorování planety se naskýtá. Kdo planetu tu noc neviděl, mohl nabýt mylného dojmu, že o něco přišel. Ano, Jupiter byl nejblíže, ale pro běžné návštěvníky hvězdáren období pěkné pozorovatelnosti Jupiteru teprve nastává. A bude dlouhé.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
