Související stránky k článku HST objevil pátý měsíc Pluta
Pohoří objevená sondou New Horizons při jejím průletu kolem trpasličí planety v roce 2015, jsou pokrytá vrstvou ztuhlého metanu. Tento materiál vytváří ložiska, která se lesknou stejně jako zasněžené vrcholky pozemských hor. Nový výzkum mezinárodního týmu se zaměřil na data ze sondy New Horizons o atmosféře a povrchu Pluta. Tyto údaje pak specialisté vložili do numerických simulačních modelů klimatu na Plutu a zjistili, že horské čepičky na tomto vzdáleném světě vznikají zcela odlišným procesem, než jaký známe ze Země.
Astronomové pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu a observatoře Gaia zjistili, že magnetar SGR 0501+4516 pravděpodobně nevznikl při výbuchu nedaleké supernovy, jak se dosud předpokládalo. Původ tohoto objektu s extrémně silným magnetickým polem je tak nyní neznámý.
V těchto letech probíhá sérii zákrytů otevřené hvězdokupy Plejády Měsícem. V pondělí 23. 6. 2025 ráno dostaneme další příležitost úkaz spatřit. Vzhledem k velkým úhlovým rozměrům obou objektů lze vše vidět i okem bez dalekohledu.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 17. 2. do 23. 2. 2020. Měsíc bude v novu, v první polovině týdne bude viditelný na ranní obloze spolu s planetami Mars, Jupiter a Saturn. Večer máme na obloze velmi jasnou Venuši a končí viditelnost Merkuru. Večerní obloha nabízí také dvě komety. Podařily se všechny plánované starty v čele se sondou Solar Orbiter. Odloženy byly jen Starlinky. Před 90 lety si Clyde Tombaugh poprvé všimnul Pluta.
Hubbleův dalekohled dlouhodobě pozoroval velmi blízkou kulovou hvězdokupu Messier 4, kterou nalezneme v souhvězdí Štíra. Nachází se poblíž jasné hvězdy Antares a za ideálních podmínek by měla být vidtelná i pouhým okem. Od Země ji dělí asi jen 6000 světelných let. Výsledek pozorování můžete vidět na této fotografii. Z dvanáctileté série pozorování pohybů hvězd v M4 astronomové usuzují, že se v samém srdci tohoto hvězdného uskupení může nacházet neobvyklá středně velká černá díra.
Sonda Hakuto-R se pokusila o přistání na Měsíci již v roce 2023. Mise však skončila neúspěchem. Japonská společnost ispace však okamžitě začala pracovat na náhradní misi číslo dvě. Tato sonda startovala 15. ledna 2025 pomocí rakety Falcon 9 společně se sondou Blue Ghost, jejíž mise skončila naprostým úspěchem, když přistála 2. 3. 2025 v Moři nepokojů. Na japonskou sondu, letící po jiné, mnohem úspornější trajektorii, se díky tomu možná již zapomnělo. Nyní se blíží čas pokusu o přistání. Podaří se na povrch Měsíce posadit i evropské vozítko Tenacious?
V USA je zřejmě nejsilnější komunita zastánců Pluta jako planety. Důvody jsou různé, například, že za ni byl vždy považován a že se o něm tak učili, ale i fakt, že definice planety se prostě některým vědcům zdá moc uměle našroubovaná, aby planet nebylo moc. Nedávno se k tomu vyjádřil i administrátor NASA Jim Bridenstine na robotické akci v Coloradu. Náš portál se snaží informovat o novinkách na základě nejnovějších vědeckých poznatků a ne jen podléhat tomu, že když něco řeknou v NASA, je to fakt. Jaký je tedy pohled na tuto problematiku dnes?
S deep fieldy se to mělo podobně jako s mnoha dalšími odvážnými nápady – vytáhly se během pauzy na kafe a ne všichni se hrnuli do jejich realizace. Naštěstí v týmu Hubbleova vesmírného dalekohledu zvítězila zvědavost nad opatrností a mnohahodinová expozice na první pohled prázdné části oblohy odhalila více než 1500 galaxií. V dalším díle Rozhovorů si povíme více o těchto nejhlubších snímcích vesmíru a taky o tom, co jsme se dozvěděli z prvního deep fieldu pořízeného Vesmírným dalekohledem Jamese Webba.
Naše planeta má jeden stálý přirozený satelit – Měsíc, který je dokonce pátým největším měsícem v celé Sluneční soustavě. Občas ale kolem naší Země krouží i další přirozená tělesa, která sice zdaleka nejsou tak vlivná jako náš Měsíc, ale i tak představují zajímavé objekty. Jedno z takových těles „obíhá“ i kolem Venuše.
Přehled událostí na obloze od 22. 8. do 28. 8. 2016. Měsíc bude v poslední čtvrti. Pozor po západu Slunce na Venuši a Jupiter. Blíží se k sobě a dojde k velmi těsné konjunkci. Večer na jihozápadě jsou nízko nad obzorem také Mars a Saturn, Rudá planeta je tento týden nejblíže červenému obru Antaresovi. Viditelnost Neptunu a Uranu už se zlepšila tak, že jsou vidět téměř celou noc. Mezinárodní vesmírná stanice se dočkala nového dokovacího adaptéru a občas se pozorovateli může mihnout před Sluncem.
Perfektní optika pozlacených zrcadel dalekohledu Jamese Webba znovu ukázala co dokáže. Teleskop byl tentokrát namířen na velice známé Pilíře stvoření, oblast uvnitř Orlí mlhoviny M16. Zachytil nejen dechberoucí krásu této části mlhoviny, ale hlavně místa, kde se “rodí” nové hvězdy.
Ptát se dam na jejich věk je samozřejmě krajně neslušné. V případě Iny to ale geology zajímá ze všeho nejvíc! Ina je totiž ženské jméno pro zvláštní lunární útvar, který se nachází v Jezeře štěstí. Problém je, že stáří Iny dosud neznáme. Odhady se pohybují od 3,5 miliardy let až po méně než 100 milionů roků.
Ve čtvrtek minulého týdne, 14. července, to byl přesně jeden rok od chvíle, kdy americká sonda New Horizons prolétla kolem trpasličí planety Pluto. Průlet trval jen pár hodin, ale sonda během tohoto krátkého úseku nasbírala tolik fotek a vědeckých měření, že je na zemi posílá ještě dnes. V datech, která mohou vědci analyzovat se podařilo objevit mnoho zajímavých informací. Jedna jediná sonda dokázala překopat spoustu dřívějších teorií o tomto světě, který jsme nikdy nepozorovali přímo. Ukázalo se, že Pluto v žádném případě není nudná ledová koule, jak někteří možná čekali.
NASA a SpaceX podepsaly 22. září 2022 nefinancovanou dohodu, tzv. Space Act Agreement, která by měla zkoumat proveditelnosti myšlenky společnosti SpaceX a programu Polaris k vynesení Hubbleova vesmírného teleskopu HST na vyšší oběžnou dráhu pomocí kosmické lodi Dragon, a to bez jakýchkoliv finančních nákladů pro americkou vládu. Tato proslulá kosmická observatoř funguje od dubna 1990 (více než 32 let), kdy byla navedena na dráhu ve výšce 540 kilometrů nad zemským povrchem. Tato dráha se však v důsledku odporu řídké atmosféry postupně snižuje a nakonec hrozí zánik dalekohledu v hustých vrstvách zemského ovzduší.
Podlehli jste novinovým titulkům, vyšli v noci do přírody, hledali Měsíc a ... odcházeli zklamaní, že místo růžové měl svoji klasickou bělavou barvu?
Nic si z toho nedělejte. Růžový Měsíc, stejně jako modrý Měsíc, krvavý Měsíc, nebo třeba jahodový Měsíc nemá nic společného s aktuální barvou Měsíce na obloze. Ta je vždy závislá na momentálním stavu atmosféry, výšce Měsíce nad obzorem a též na případné fázi zatmění Měsíce.
Letošní zima fanoušky zimních radovánek příliš nepotěšila – sněhová zpravodajství z tradičních českých lyžařských středisek nepřinášela potěšující zprávy. Možná je na čase poohlédnout se po vzdálenějších lokalitách – takové Pluto má podle sondy New Horizons podmínky velice dobré. Doprava na místo je sice komplikovanější a sníh je navíc metanový, ale lepší, než letošní zima u nás. Pokud tedy budete uvažovat o výletu, zapište si do itineráře jako cíl své cesty lokalitu zvanou Cthulhu.
Jupiter dosáhl opozice se Sluncem v pondělí 26. září 2022 a média přinášela zprávy o tom, jak výjimečná příležitost pro pozorování planety se naskýtá. Kdo planetu tu noc neviděl, mohl nabýt mylného dojmu, že o něco přišel. Ano, Jupiter byl nejblíže, ale pro běžné návštěvníky hvězdáren období pěkné pozorovatelnosti Jupiteru teprve nastává. A bude dlouhé.
V období 1. až 5. dubna bylo na českých sítích k vidění několik zajímavých snímků Měsíce. Nejprve se Měsíc dostal k hvězdokupě Plejády, kterou posléze zakrýval. 4. dubna pak testoval novou kameru Moravských přístrojů Martin Myslivec a vznikl obří snímek v rozlišení dosud běžném spíše při snímání mozaiky. A protože nastala výhodná librace, přišly na řadu i zajímavé útvary u jihozápadního okraje měsíčního kotouče v podání Martina Trojana.
Dávka novinek z konce minulého týdne byla věnována objevu vodního ledu na trpasličí planetě a také barevnému tónu atmosféry. Když se řekne New Horizons, každému se vybaví Pluto, někteří doplní, že tahle sonda snímkovala i největší měsíc Charon. Ale co zbylé měsíce? I na ně sonda pohlédla svými kamerami, ale jelikož jde o malá tělesa, která navíc obíhají relativně daleko od Pluta, bylo už předem jasné, že není možné pořídit mimořádně detailní fotky. Opět si neodpustím poznámku, že ještě před pár měsíci jsme Pluto znali pouze jako tečku o několika málo bodech. Plným právem proto můžeme o aktuálním období mluvit jako o vědecké sklizni.
Mezinárodní tým planetologů pod vedením vědců z University of Oxford uskutečnil analýzu pozorování Uranu a Neptunu v oboru viditelného světla a infračerveného záření prováděných pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu HST, dalekohledu NASA s názvem Infrared Telescope Facility (ITF) a dalekohledu Gemini North telescope.
