Pokračování pořadu s astrofyzikem prof. Norbertem Wernerem bude směřovat ke kupám galaxií, k dominantním galaxiím v nich a masivním černým děrám uprostřed nich. Jak vznikaly a kdy? Bude také hovořit o významném objevu jejich brněnského týmu – jakém?
Dnes, 14. července 2025, vzpomínáme na blízký průlet kolem Pluta, který proběhl přesně před deseti lety. K tomu, abychom měli detailní snímky jeho povrchu spolu s jeho měsícem Charonem, bylo potřeba vypustit kosmickou sondu a nechat ji stejných deset roků putovat kosmickým prostorem. Deset let je v kosmonautice, jak vidíme, docela krátký čas, ale v životě nás lidí se toho hodně změnilo. A naše poznání bývalé planety Pluto před deseti lety skokově vzrostlo díky unikátnímu průletu New Horizons. A tím to neskončilo. Sonda ještě dokázala prozkoumat další malé těleso Kuiperova pásu. A kdoví, třeba ještě dostane jednu šanci.
Hubbleův dalekohled během celé doby své činnosti v určitých časových odstupech pravidelně pozoruje všechny vnější planety Sluneční soustavy. V současné době je tento teleskop naší jedinou šancí, jak mapovat proměny atmosfér plynných planet v průběhu času. Zvláště nenahraditelný je v tomto ohledu v případě Saturnu, Uranu a Neptunu, jelikož žádnou z těchto planet teď nezkoumá aktivní sonda. Nedávno nadešel čas pro další fotografování Jupiteru a Uranu. V tomto článku se podrobněji podíváme na čtyři snímky těchto plynných obrů.
Přibližně jednou za deset let vychází monografie Asteroids, která v několika desítkách autorských kapitol shrnuje současně vědění o těchto malých tělesech Sluneční soustavy. Kniha publikovaná v knihovničce Space Science Series si klade za cíl stát se učebnicí v oboru zkoumání planetek, tedy shrnout stav problematiky na aktuální úrovni a stát se tak základem pro rozšiřování oboru v dalším desetiletí. S potěšením konstatujme, že i pracovníci Oddělení meziplanetární hmoty se na této prestižní knize podílejí.
Masarykova univerzita bude koncem srpna hostit astrofyzikální konferenci zaměřenou na hvězdná magnetická pole a jejich roli ve vzniku a vývoji hvězd. Konference se bude konat od 28. srpna do 1. září, v prostorách Přírodovědecké fakulty na Kotlářské. Do Brna se sjedou specialisté z celé Evropy, Kanady, Austrálie a Indie, aby v průběhu konference prezentovali a diskutovali nejnovější výsledky na poli výzkumu hvězdného magnetismu.
Astrofyzik prof. Mgr. Norbert Werner, Ph.D. z brněnské Masarykovy University, Přírodovědecké fakulty, Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky se bude v naší besedě věnovat nejprve svým prvotním výzkumům a poté družicím, které právě v Brně měli či mají svou základnu – malá GBR Alpha a QUVIK.
Pohoří objevená sondou New Horizons při jejím průletu kolem trpasličí planety v roce 2015, jsou pokrytá vrstvou ztuhlého metanu. Tento materiál vytváří ložiska, která se lesknou stejně jako zasněžené vrcholky pozemských hor. Nový výzkum mezinárodního týmu se zaměřil na data ze sondy New Horizons o atmosféře a povrchu Pluta. Tyto údaje pak specialisté vložili do numerických simulačních modelů klimatu na Plutu a zjistili, že horské čepičky na tomto vzdáleném světě vznikají zcela odlišným procesem, než jaký známe ze Země.
Zemská biosféra obsahuje všechny známé ingredience nezbytné pro život, jak jej známe. Nejvíce zmiňovanými jsou: kapalná voda, alespoň jeden zdroj energie a zásoba biologicky potřebných chemických prvků a molekul. Avšak nedávný objev snad biogenního fosfinu v oblacích Venuše nám připomíná, že přinejmenším některé z těchto ingrediencí existují rovněž jinde ve Sluneční soustavě. Takže kde jsou jiné nejslibnější lokality pro existenci mimozemského života?
Dne 30. června 1908 zasáhl Zemi tunguzský meteorit, asi 40 m velká planetka, která vybuchla nad Sibiří. Iniciativa 100 signatářů vyhlásila tento den jako Den planetek (Asteroid Day).
Astronomický kroužek pořádaný Ústavem teoretické fyziky a astrofyziky Masarykovy univerzity otevírá od února přihlašování pro nové zájemce, děti ve věku 11 až 16 let se zájmem o vesmír, astronomii i astrofyziku. Kroužek se koná vždy ve středu, od 17 hodin v prostorách Hvězdárny a planetária Brno a je zdarma!
Česká astronomická společnost předá ve čtvrtek 18. prosince 2025 v aule Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně (vstup do areálu Kotlářská 2) od 19 hodin čestnou Kopalovu přednášku 2025 prof. Mgr. Norbertu Wernerovi, Ph.D. (*1981) z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Masarykovy univerzity.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 17. 2. do 23. 2. 2020. Měsíc bude v novu, v první polovině týdne bude viditelný na ranní obloze spolu s planetami Mars, Jupiter a Saturn. Večer máme na obloze velmi jasnou Venuši a končí viditelnost Merkuru. Večerní obloha nabízí také dvě komety. Podařily se všechny plánované starty v čele se sondou Solar Orbiter. Odloženy byly jen Starlinky. Před 90 lety si Clyde Tombaugh poprvé všimnul Pluta.
Astronomové z Yale University a California Institute of Technology (Caltech) prohlašují, že ´Oumuamua – nedávno objevený a velmi diskutovaný kus kosmického kamene – se dá nejlépe vysvětlit jako kometa neobvyklých vlastností. Těleso je rovněž označováno jako 1I/2017 U1. Přestože se objevilo mnoho různých vysvětlení jeho původu, v žádném případě není cizí kosmickou sondou, jak navrhovali někteří odborníci.
Ve středu 26. října 2016 proběhlo slavnostní předání zlaté medaile Masarykovy univerzity doktoru Jiřímu Grygarovi za celoživotní práci nejen v oblasti vědy, ale také její popularizace. Doktor Grygar převzal medaili z rukou rektora Masarykovy univerzity docenta Mikuláše Beka, a jak později uvedl, jedná se pro něj o jedno z nejmilejších ocenění, jaké v životě dostal. Doktor Grygar při své děkovné řeči zavzpomínal i na svá studia fyziky na Masarykově univerzitě, především pak na setkání s docentem Lubošem Perkem a profesorem Martinem Černohorským, který mimo jiné seděl mezi diváky.
V tomto díle nám naše akademická dvojice představí velmi významného hosta a nositele Nobelovy ceny, Kipa Thorna, průkopníka v teorii gravitačních vln a astrofyzice. Udělat rozhovor s Kipem Thornem byl dosud jen sen Samuela a Norbiho, které se jim po tolika letech podařilo konečně uskutečnit.
V USA je zřejmě nejsilnější komunita zastánců Pluta jako planety. Důvody jsou různé, například, že za ni byl vždy považován a že se o něm tak učili, ale i fakt, že definice planety se prostě některým vědcům zdá moc uměle našroubovaná, aby planet nebylo moc. Nedávno se k tomu vyjádřil i administrátor NASA Jim Bridenstine na robotické akci v Coloradu. Náš portál se snaží informovat o novinkách na základě nejnovějších vědeckých poznatků a ne jen podléhat tomu, že když něco řeknou v NASA, je to fakt. Jaký je tedy pohled na tuto problematiku dnes?
Přítomnost dalších planet na okraji Sluneční soustavy navrhli v roce 2016 Konstantin Batygin a Mike Brown, astronomové z Caltech, k vysvětlení komplikované architektury oběžných drah těles Kuiperova pásu – prostoru ledových těles obíhajících kolem Slunce za drahou planety Neptun. Od té doby byli astronomové zaměstnáni shromažďováním důkazů o jejich existenci. Nyní Batygin, Brown a další dva astronomové z University of Michigan – Juliette Beckerová a Fred Adams – zhodnotili důkazy ve dvou článcích.
Anna Juráňová, bakalářská studentka astrofyziky na Masarykově univerzitě, úspěšně absolvovala prestižní letní školu na Princetonu. Během svého pobytu studovala chaos v galaktické příčce a díky svým výsledkům i nadšení bude ve spolupráci s Princetonem i nadále pokračovat.
Nový díl Rozhovorů o vesmíru opět zanese naši představivost do místa, kolem kterého se vše v naší Galaxii točí: obrovské a jasné hvězdokupy obsahující supermasivní černou díru. Miško Zajaček nám představí spoustu zajímavých objektů, které se v ní nachází, a s pomocí nejnovějších poznatků poodhalí, co jsou G objekty: tajemní obyvatelé centra, kteří se chovají jako hvězdy, ale vypadají jako plyn.
Přehled událostí na obloze od 22. 8. do 28. 8. 2016. Měsíc bude v poslední čtvrti. Pozor po západu Slunce na Venuši a Jupiter. Blíží se k sobě a dojde k velmi těsné konjunkci. Večer na jihozápadě jsou nízko nad obzorem také Mars a Saturn, Rudá planeta je tento týden nejblíže červenému obru Antaresovi. Viditelnost Neptunu a Uranu už se zlepšila tak, že jsou vidět téměř celou noc. Mezinárodní vesmírná stanice se dočkala nového dokovacího adaptéru a občas se pozorovateli může mihnout před Sluncem.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
