Úvodní strana  >  Společnost  >  100 let České astronomické společnosti  >  Z historie České astronomické společnosti

Z historie České astronomické společnosti

100 roků tradice v odhodlání a nadšení

 

 

Úvodem

Česká astronomická společnost oslaví v roce 2017 plných sto roků od jejího založení. Historie společnosti od prvních myšlenek k jejímu vzniku sahá až do dob před I. světovou válkou, do Habsburské monarchie. I přes mnoho krušných či vysloveně kritických momentů dokázali nakonec členové společnosti vždy s obřím odhodláním tradici zachovat a současné generace tak mohou být právem náležitě hrdé na to, že jsou tohoto součástí. V následujícím textu najdete zevrubný přehled toho nejdůležitějšího, co společnost utvářelo, formovalo a ovlivnilo až do dnešních dnů. Pokud máte pocit, že můžete nějakou informací přispět, zašlete ji na redakční adresu info@astro.cz. Rádi ji doplníme.

» Léta 1900 - 1917: Před založením ČAS
» Léta 1918 - 1927: První roky společnosti a Říše hvězd
» Léta 1928 - 1937: Štefánikova hvězdárna
» Léta 1938 - 1942: Úder okupace
» Léta 1943 - 1944: Útlum za nacizmu
» Léta 1945 - 1947: Konec války a její následky
» Léta 1948 - 1989: Společnost zkoušená radikální politikou
» Léta 1990 - 2000: Rozmach za svobodné demokracie
» Léta 2001 - 2004: Na počátku nového milénia
» Léta 2005 - 2017: Vzhůru do Platinového století astronomie!
» Zdroje a doporučené odkazy

 

Léta 1900 - 1917

Před založením ČAS...

Koncem 19. století a na přelomu století se v české astronomii neobjevovalo tolik význačných postav jako ve století dvacátém. Hlavními nositeli hvězdářského vzdělání byli během končícího 19. století baron Artur Kraus (1854-1930), profesor František Josef Studnička (1836-1903), dr. Gustav Gruss (1854-1922), prof. Vojtěch Šafařík (1829-1902), dr. Josef Jan Frič (1861-1945), a rovněž i spisovatel Jan Neruda (1834-1891), jehož Písně kosmické do jisté míry astronomii popularizovaly. Samozřejmě našlo by se i několik dalších osobností.

Jednou z hvězdáren na území budoucí České republiky  bylo pražské Klementinum, které ovšem náleželo německé části university, a teprve roku 1918 bylo z podnětu ČAS převzato republikou. Astronomický ústav české části university sídlil v nuzných podmínkách v Praze na Letné  v Ovenecké ulici, a to v pronajatém bytě profesora Augusta Seydlera (1849-1891) s vystavěnou jednoduchou dřevěnou hvězdárnou.

Jaroslav Štych

Ing. Jaroslav Štych (1881-1941) se spolu se svou manželkou Luisou Landovou-Štychovou (1885-1969) angažoval v dělnickém hnutí. V roce 1913 oba založili ateistickou organizaci Svaz socialistických monistů, která úzce spolupracovala se sociálními demokraty.

Kéž by tato krásná pohoda panovala v dalších letech i nad českou astronomií a kolektivní prací v České astronomické společnosti.

(Jaroslav Štych)

Štychovy přednášky

V únoru až dubnu 1915 Štych uspořádal cyklus deseti přednášek o astronomii v Dělnické akademii (dnes Masarykova demokratická akademie) v Praze v Hybernské ulici. Měl za sebou už mnoho přednášek i pozorování svým dalekohledem pro veřejnost. Cyklus se konal ve dvou bězích po 60 až 70 posluchačích. Přednášky přilákaly další nadšence a spolu s nimi v lednu 1916 založil Štych astronomický kroužek. Z něj následně vzešel přípravný výbor pro založení České astronomické společnosti.

Tomu předcházelo setkání Štycha s Josefem Klepeštou (1895-1976), který spolu s dalšími astronomy - amatéry na Štychovy přednášky docházel a který předtím navštěvoval kursy Ing. Jana Iglauera (autora prapodivné studie Nová lumenální soustava světová).
Při druhém kursu svých přednášek v zimě 1915/1916 Štych náboroval posluchače ke vstupu do astronomického kroužku.

Klepeštovi nebyla myšlenka kroužku (ani větší organizace) cizí. Sám během praxe u prof. Thomase ve vídeňské Uranii v roce 1915 přišel na myšlenku založit obdobnou společnost amatérských astronomů, jaké jsou v cizině. 

Baron Artur Kraus

Setkání po přednáškách v Dělnické akademii se účastnil i pardubický baron Artur Kraus (1854-1930), sám vyznavač astronomie a zakladatel první lidové hvězdárny v českých zemích (na dnešní Třídě Míru v Pardubicích), která byla přístupná veřejnosti. Baron navrhoval pro budoucí sdružení název Spolek českých hvězdářů-amatérů.

Silný vliv Krause si nyní pojďme připomenout ještě podrobněji. Pokud bychom totiž důkladně zapátrali po historicky výjimečném faktu, že vznik České astronomické společnosti se datuje do roku 1917, tedy do období, kdy k samostatnosti tehdejšího Československa zbýval plný jeden rok relativně tuhého prosazování zájmů Rakouské monarchie, a navíc ještě v době války, dříve či později bychom v této souvislosti narazili právě na jméno tohoto významného pardubického rodáka, nadšence do techniky a především astronomie. Baron Kraus již roku 1912 založil v Pardubicích zcela první lidovou hvězdárnu v Českých zemích určenou právě k popularizaci této vědy mezi širokou veřejností. Nadšení do astronomie byla první půle toho, co z Krause činilo jeden z důležitých článků početné komunity zastánců vzniku České astronomické společnosti. Druhou polovinou příběhu byl vysoký morální a společenský statut Artura Krause.

Abychom plně pochopili, jak důležitá byla, tato okolnost pro zdárný průběh vytvoření České astronomické společnosti v tehdy ještě rakouské monarchii, musíme zapátrat po nejbližších předcích barona Artura Krause. V tomto případě strýci Artura Krause, Josefu Krausovi, který díky svým službám v rakouské armádě získal nejvyšší armádní hodnosti a dosáhl na funkci Místodržícího království Českého. Není tak divu, že rodina Krausů, která se mimo jiné zapsala do historie východních Čech mnohými svými podnikatelskými aktivitami, se těšila četným kontaktům mezi nejvyššími C. K. úředníky. Právě tyto kontakty tak značnou měrou napomohly snaze zřídit Českou astronomickou společnost ještě před vznikem samostatného Československého státu v roce 1918.

Za účelem udržování komunity astronomů (pozdějších členů nové ČAS) se jejich kroužek scházel v Dělnické akademii, kde probíhaly besedy a plánování na ustavení spolku na podporu a popularizaci astronomie. Rovněž v tomto kruhu padaly první návrhy jak pojmenovat nově vzniklý spolek. Sám Kraus tehdy navrhoval, aby se budoucí spolek nazýval „Spolek českých hvězdářů-amatérů“.

Po založení ČAS byla role barona Krause spíše marginální. Od roku 1918 bychom mezi členy pouhý rok fungující České astronomické společnosti Artura Krause hledali marně. Důvodem byl odlišný postoj k popularizaci astronomie. Zatímco Kraus směřoval své popularizační počiny i na malé vesnice a nemajetné nadšence do astronomie, nově vzniklá ČAS se tehdy soustředila spíše na velká města, zvláště pak logicky na Prahu, kde bylo cílem zřídit lidovou hvězdárnu. Krausova role by se tedy dala shrnout do podoby onoho příslovečného muže v pozadí, bez jehož usilovné práce by mnoho úžasných věcí včetně České astronomické společnosti vzniklo nejspíše mnohem později. Jeho otisky při založení společnosti však vnímáme i po dlouhém století a čočkový dalekohled, kterým pozoroval na tehdejší pardubické hvězdárně (na dnešní Třídě Míru) najdeme na Hvězdárně v Úpici – místu pozdějších hojných pozorovacích aktivit členů České astronomické společnosti.

Ladislav Pračka

Soukromý astronomický nadšenec Ladislav Pračka (1877-1922), jehož hvězdárna se nacházela v Nižboru, uveřejnil v prvním čísle časopise Živa v roce 1913 na straně 29 "Výzvu k založení české organisace astronomů amaterů", obdobné astronomickým společnostem ve světě. Spolu s tím Pračka navrhoval rozčlenění takové organizace podle jednotlivých pozorovacích disciplín. Popularizační funkcí navrhovaného seskupení se příliš nezabýval. Sám doporučoval pozorování proměnných hvězd, která by se do světového koordinačního centra dostávala přes jeho nižborskou hvězdárnu.

Založení společnosti

Na Štychův nábor se přihlásili Josef Klepešta, Ing. Viktor Rolčík 1884-1954), Lida Rolčíková, Karel Novák (1857-1958), Karel Anděl (1884-1948), Ing. Václav Borecký (1887-1956) a další. Ještě před vlastním založením společnosti tato skupina vykonala 15 schůzek.

Štych razil popularizační úlohu zamýšlené společnosti, naproti tomu Klepešta, Anděl a Novák prosazovali odborné zaměření spolku. Slovy J. Klepešty: "Panoval mezi námi jistý rozdíl v názorech. Štych byl osvědčeným popularisátorem a horoval pro osvětové poslání astronomie, já spíše měl smysl pro organisaci, která by umožnila studentům a amatérům pozorování oblohy."

Shodli se na nutnosti vydávat českou astronomickou literaturu. Podle Klepešty: "V té době byl zoufalý nedostatek astronomické literatury v českém jazyku. Prakticky jsme byli odkázáni na zastaralé populárni knížky Studničkovy a Flammarionovy a Grussovu Z říše hvězd z roku 1896."

Spolku kolem Štycha a Klepešty se podařilo do příprav začlenit i dr. Josefa Jana Friče a prof. Františka Nušla (1867-1951). Frič souhlasil se založením společnosti, ale sám se organizace neúčastnil, aby se mohl plně soustředit na budování vědecké hvězdárny.
Společnost musela mít úředně schválené stanovy c. k. aparátem. Společně je sepsali a za všechny je signovali Štych, Rolčík a Novák.

Dne 18. srpna 1917 donesl Anděl stanovy na místodržitelství. K příznivému vyřízení (během války to mohl být problém) dopomohl vliv barona Krause. Stanovy byly schváleny 21. září pod číslem 249 400 a dne 15. října 1917 byly na policejním ředitelství předány Novákovi.

Úspěch lze očekávat tam, kde je láska k práci a kde ředitel sám strhuje příkladem ostatní k následování.

(Josef Klepešta)

Ustavující schůze

Ustavující schůze České astronomické společnosti byla svolána do posluchárny prof. Nušla v Náplavní ulici v Praze na 8. prosince 1917 ve 14 hodin. Účastnilo se jí něco přes 50 přihlášených členů. Prvním předsedou byl zvolen školní rada prof. Jaroslav Zdeněk (1837-1923). Při volbě do výboru byli na přání J. J. Friče a F. Nušla zvoleni pouze astronomové-amatéři. Teprve roku 1922 vstoupili do výboru profesionální astronomové Nušl, Svoboda, Mašek, Schneider a Seydl.

Česká astronomická společnost (později Československá astronomická společnost) byla založena jako spolek sdružující zájemce o astronomii z nejširších vrstev obyvatelstva: vedle sebe se věnoval astronomii architekt s předsedou dělnických spolků, inženýr s učitelem, továrník se studentem.

Společnost si jako hlavní cíle vytyčila zřízení lidové observatoře astronomické v Praze, knihovny a čítárny, přístupné nejširším kruhům, šíření a popularisování výsledků moderní astronomie.

Léta 1918 - 1927

První roky Společnosti

Prvá léta Společnosti se prakticky omezila na přednáškové cykly pořádané na české technice v Zengerově posluchárně. Vedle Nušla tu obětavě přednášel o klasicích světové astronomie prvý předseda ČAS prof. Zdeněk, nestor milovníků astronomie, jehož tvář zdobená dlouhým bílým vousem vzbuzovala opravdovou úctu. Nechyběly Andělovy výklady o Měsíci, Rolčíkovy o astronomické optice. Oblíbeny byly přednášky zkušeného řečníka a jednoho z iniciátorů založení Společnosti ing. Štycha.

(Vladimír Guth)

Věstník ČAS

V srpnu 1917 Klepešta na psacím stroji sepsal a distribuoval mezi členy ČAS "Zprávy České astronomické společnosti". Společnost přešla k tištěnému periodiku v březnu 1918, kdy vyšlo první číslo "Věstníku ČAS" s osmi stranami a takto vycházel po dva roky jako čtvrtletník.

Říše hvězd

Na Věstník navázal časopis "Říše hvězd". První číslo I. ročníku vyšlo nákladem 1000 výtisků. Časopis vycházel čtvrtletně a jednotlivá čísla měla 20 stran. Druhý ročník vycházel už jako měsíčník (s výjimkou prázdnin) o 16 stránkách.

Další spolky

Další spolky, kroužky a společnosti vznikaly od r.1924 po celé republice a později se začlenily do ČAS. Dokonce i v tehdejší východní výspě republiky, na Podkarpatské Rusi v Užhorodu byl učiněn pokus o založení tamní astronomické společnosti; záhy ale ztroskotal.

Léta 1928 - 1937

Štefánikova hvězdárna

Jednou z hlavních myšlenek, obsažených ve stanovách ČAS, bylo vybudování hvězdárny, která by sloužila veřejnosti. Plány, které rozpřádali jednotliví členové ČAS, byly téměř fantaskní. Mladá republika se pomalu vzpamatovávala ze světové války a Česká astronomická společnost uvažovala o astronomické popularizační instituci celoevropského významu.

Po tragické smrti astronoma a politika Milana Rastislava Štefánika (1880-1919) navrhl dr. Hraše, aby  hvězdárna, kterou Společnost chtěla vybudovat, nesla Štefánikovo jméno.
Byl založen "Fond Štefánikův" při ČAS, jehož protektorem se stal T. G. Masaryk a jeho předsedou generální inspektor čsl. armády básník J. S. Machar.

V letech 1920-1922 měla ČAS prozatímní hvězdárnu v Havlíčkových sadech (Gröbovce) v umělé jeskyni - právě pod místem, kde ještě do roku 1911 stávala Šafaříkova hvězdárna. Kanceláře společnosti přitom sídlily na Wilsonově nádraží.

V Havlíčkových sadech byl pro populární výklady umístěn 95mm dalekohled, který bylo třeba před pozorováním vyvézt po kolejnicích na terasu. Dalekohled však, stejně jako ostatní přístroje, mapy a pod., trpěl vlhkem v jeskyni. Proto byla pozorování na tomto  místě ukončena.

Činovníci ČAS postupně jednali s pražským magistrátem o výstavbě skutečné hvězdárny.
Nejprve se uvažovala stavba na Petříně. Následně přišel návrh správního výboru Technického musea, aby hvězdárna byla součástí příští novostavby muzea (dnes NTM). Po čase, kdy se hvězdárna jako součást novostavby Technického muzea ukazovala více a více nereálnou, stalo se roku 1926 dočasným útočištěm přístrojů České astronomické společnosti staroslavné Klementinum.

Ovšem astronomická věž Klementina, která nevyhovovala pozorováním půl století po své výstavbě, nemohla už vůbec suplovat astronomickou observatoř sto osmdesát let po svém založení.

Astronomové tedy pátrali dále. Střízlivě se uvažovalo o stavbě na západním svahu Riegrových sadů na Královských Vinohradech. I tato myšlenka musela být, a to roku 1927, opuštěna.

Ještě téhož roku došlo v postoji pražského magistrátu k zásadnímu posunu. Konečně byl pro stavbu hvězdárny úřadem doporučen pozemek, kde nebylo nic, co by výstavbě budovy bránilo. „Sadový úřad doporučil společnosti obecní domek čp. 205 při Hladové zdi na Petříně, který by se dal k účelům hvězdárny dobře adaptovati."

S magistrátem bylo vše vyjednáno na podzim 1927 a ihned se začalo s pracemi. Výkop základů hvězdárny započal v říjnu 1927. Stavba probíhala vskutku závratným tempem. Nemálo k tomu přispělo i to, že mezi členy České astronomické společnosti byl dostatek jedinců, kteří měli konexe v nejrůznějších stavebních firmách a v továrnách. Nadšení členů České astronomické společnosti, kteří o stavbu hvězdárny v Praze usilovali dlouhé desetiletí, teď bylo neskonalé.

V dubnu 1928 už na vrcholu Petřína stála skutečná hvězdárna. Ještě před otevřením hvězdárny bylo rozhodnuto, že název observatoře bude Lidová hvězdárna Štefánikova.
A ČAS se mohla přestěhovat do svého vlastního sídla na Petříně.

Samotný akt slavnostního otevření vlastní hvězdárny, ke kterému mířila Česká astronomická společnost od svého založení, se odehrál dopoledne 24. června 1928. „Za historickou Hladovou zdí, na nejvyšším místě krásných sadů petřínských, na nezastavitelném místě s nejčistším obzorem v Praze, stojí náš útulek. Den po letním slunovratu, t.j. v neděli dne 24 června o 10. hod. dopolední bude na hvězdárně zahajovací členská schůze... Nezapomeňte, že od června je adresa Společnosti: Česká astronomická společnost, Praha IV, Petřín, Lidová hvězdárna Štefánikova.

První rok sloužila hvězdárna pouze členům ČAS. Otevření pro veřejnost se plánovalo na rok 1929. To se také povedlo a hvězdárna byla zpřístupněna všem návštěvníkům 4. května 1929. „…U příležitosti oslav Štefánikových byla otevřena hvězdárna také pro návštěvy veřejnosti. První den otevření byla hvězdárna přístupna obecenstvu zdarma a návštěvníci petřínských sadů využili této příležitosti dostatečně. Od 14-18 hod. navštívilo hvězdárnu téměř 1000 osob. Všecky místnosti hvězdárny byly přeplněny a stále přicházely nové hloučky návštěvníků."

Léta 1938 - 1942

Úder okupace

Během okupace se sice astronomové mohli radovat z nařízeného zatemnění měst, které přálo pozorováním, ale spolkový život byl krajně obtížný.

Jan Šimáček (1894-?): "Druhá světová válka vnesla do ČAS i neshody, takže například musel rozrušený předseda prof. dr. Nušl ve schůzi důrazně odmítnout tvrzení, že ČAS svými akcemi a přednáškami obchází nařízení o zavření vysokých škol, což by bylo mohlo vést k zákroku německých úřadů, k rozpuštění ČAS a zabrání petřínské hvězdárny."

Léta 1943 - 1944

Útlum za nacizmu

Za války prožívala Společnost mnoho těžkostí. Počet členů koncem války dosáhl čísla 2700 a náklad časopisu byl však jen 2000 a nesměl být zvyšován. Nakonec se omezilo přijímání členů do 18 let... Německý úředník Kulturního odboru hl. m. Prahy zrušil usnesení výboru ČAS nevyhovět žádosti tzv. Radosti ze Života o volný vstup do hvězdárny. Konečně Protektorátní úřad v Praze nařídil, aby byl na hvězdárně zaveden při provádění obecenstva německý výklad. Hvězdárna byla veřejnosti přístupna až do února 1945, kdy několik místností na hvězdárně zabrali němečtí vojáci a zůstali tam až do počátku pražského povstání.

(František Kadavý)

Ke konci války se začínala "Říše hvězd" tenčit až pře­stala vycházet docela.

Léta 1945 - 1947

Kritické následky z II. světové války

Léta německé okupace a války těžce dolehla na náš národ. Lidé hledali útěchu ve vědách a umění, počali více číst a více myslit. Divadla a koncertní síně byly vyprodány. Výstavní síně - pokud nebyly ve službách nacismu - těšily se velikému zájmu obecenstva. Lidová hvězdárna měla každý jasný večer v kopulích přeplněno a počet členstva neobyčejně vzrůstal. Vedle francouzské společnosti jsme největší astronomickou společností na světě.

(Říše hvězd [1])

Pomozte postavit novou hvězdárnu - dobová kresba z Říše hvězd 1946-01, strana 15. Autor: Říše hvězd.
Pomozte postavit novou hvězdárnu - dobová kresba z Říše hvězd 1946-01, strana 15.
Autor: Říše hvězd.
Československá astronomická společnost se ke své pravidelné činnosti, kterou přerušily zejména květnové boje na sklonku 2. světové války, navrátila ihned po jejím skončení. První schůze společnosti se na petřínské hvězdárně konala již 22. května 1945[2] a klíčovými body jednání se pochopitelně staly záležitosti přímo spojené s válkou: oprava poškozené hvězdárny po zásahu granátem (čtvrtina knih vědecké i archivní knihovny byla zcela zničena[3]), obnovení vydávání spolkového věstníku Říše hvězd (první poválečné číslo vyšlo již během léta) a v neposlední řadě zjištění obětí války mezi členy společnosti.

Rezonujícím tématem poválečné doby byla očista společnosti od kolaborantů s nacismem. Ostatně k ní vyzvala exilová vláda již před samotným skončením okupace. Každý, kdo chtěl zůstat členem Československé astronomické společnosti, musel do 10. srpna 1945 zaslat čestné prohlášení nově ustanovené kontrolní komisi, která vyjma těchto prohlášení přijímala také "písemně všechny závadné skutečnosti o jednání členů Společnosti. Písemná oznámení nesmí býti povšechná, nýbrž naprosto konkrétní a opodstatněná, doložená průkazním materiálem a opatřena plným podpisem a adresou.”[4]

Spolkový život se postupně vracel do svých kolejí - 9. července proběhlo první poválečné veřejné pozorování částečného zatmění Slunce. Členové začali přednášet v rozhlase - vznikl samostatný pořad „Čtvrthodinka ve vesmíru” vysílaný jednou za čtrnáct dní. V prvním dílu Ing. Václav Borecký podal zprávu o úspěšném pozorování zmíněného zatmění, následovaly pak příspěvky dr. Vladimíra Gutha (1905-1980), Františka Kadavého (1896-1972) nebo Záviše Bochníčka (1920-2002)[5]. Společnost založila technickou poradnu ČAS[6], která pomáhala členům s broušením zrcadel, stavbou dalekohledů i jiných astronomických přístrojů.

Důležitým poválečným okamžikem byl vznik Klubu mládeže. Jeho přípravný výbor společnost ustanovila 15. června 1945 za účasti 70 mladých příznivců astronomie[7]. Mezi členy výboru nechyběl například Zdeněk Švestka (1925-2013)[8], pozdější významný sluneční fyzik a laureát Nušlovy ceny za rok 2002. Mladí členové společnosti nejen že byli její skutečnou budoucností, ale významně pomohli s obnovou poškozené hvězdárny - odklízeli trosky, opravovali elektrická zařízení, zachraňovali knihovnu[9]. S jejich pomocí a samozřejmě i zásluhou profesionálních zedníků, natěračů a malířů byla původní hvězdárna v polovině roku 1946 opravena. Vedení společnosti sice ihned po válce navrhlo výstavbu nové hvězdárny a za tímto účelem vyhlásilo i peněžní sbírku, ale k její stavbě nikdy nedošlo. Na svém místě a v téměř původní podobě stojí petřínská hvězdárna dodnes.

Na společnost v osvobozeném Československu nezapomněl ani její v té době již dlouholetý člen Zdeněk Kopal (1914-1993), který v pozdravném dopise z 26. listopadu 1945 společnosti napsal:

… nezapomenu nikdy, že Česká astronomická společnost a Štefánikova hvězdárna byly mou mateřskou školkou a že hledač Společnosti (hledač komet ve východní kopuli hvězdárny) byl první dalekohled - po mém brýláku - který mi před 18 lety ukázal oblohu. Bude-li proto Astronomická společnost v budoucnosti cokoliv potřebovat, spolehněte se na mne.

(Zdeněk Kopal)

A jak slíbil, tak se i mnohokrát stalo.[10]

V poválečné historii Československé astronomické společnosti nalezneme ještě jeden podstatný moment, kdy se bezprostředně po válce o slovo ve společnosti přihlásila Luisa Landová-Štychová (1885-1969). Byla to vdova po jednom ze zakladatelů Československé astronomické společnosti Ing. Jaroslavu Štychovi. Horlivá komunistka a někdejší poslankyně Národního shromáždění za komunistickou stranu. O astronomii nevěděla zhola nic, přesto se záhy po ukončení bojů stala ve svých šedesáti letech úřadující místopředsedkyní společnosti. A to bez jakýchkoliv řádných voleb.

Na zmíněné první schůzi správního výboru konané 22. května 1945[11] oznámila existenci doposud skrytého tříčlenného revolučního výboru. O tři týdny později se tento výbor z vlastní vůle rozšířil a nahradil dosavadní správní výbor[12]. A to až do valné hromady uspořádané 22. září 1945. Rozšířený revoluční výbor do svého čela nominoval současného předsedu společnosti prof. Františka Nušla (1867-1951). V té době mu bylo téměř 80 let, proto se v roli úřadující místopředsedkyně stala Luisa Landová-Štychová prakticky hlavní funkcionářkou Československé astronomické společnosti.

V následujících letech se Landová-Štychová mírně stáhla do pozadí, aby se stejným způsobem o své místo v čele společnosti přihlásila den po Vítězném Únoru 1948. Od té doby se na dlouhých 11 let žádná schůze společnosti bez této marxisticko-leninské agitátorky neobešla. Vedení společnosti však naštěstí nikdy neopustili přední astronomové té doby, zejména nestraník dr. Bohumil Šternberk (1897-1983), a proto bolševické učení nad astronomií ve společnosti prakticky nikdy nezvítězilo.

Léta 1948 - 1989

Společnost zkoušená radikální politikou

Po únoru 1948 se v ČAS hodně změnilo. Ke slovu přišla politika, stejně jako v celé společnosti. Sice nadešly zlaté časy československé odborné i amatérské astronomie, ale totéž nelze říci o situaci, v jaké se nacházela samotná ČAS.

Popularizace a podpora astronomie jako vědy se stala státní politikou. Organizování popularizace přebrala Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí a materiálně zajišťovaly Národní výbory, které dostávaly prostředky jak na techniku, tak na personální
zabezpečení. Po celé republice nastala první vlna budování lidových hvězdáren, masivně vznikaly astronomické kroužky a roztočil se seriál přednášek a besed, nesrovnatelný se skrovnými aktivitami za první republiky.

Příkladem může být dění v Brně ve školním roce 1953/54, v němž brněnská pobočka ČAS uspořádala velmi navštěvovaný kurs astronomie o délce 19 večerů (přednášky se konaly v pondělí a v pátek ve "velké chemické posluchárně" přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity), jejž ukončilo kolem 30 posluchačů (asi pětina z počátečního počtu). Ti se pak stali spolupracovníky Oblastní lidové hvězdárny v Brně.

Podle zákona č. 68/1951 Sb. o dobrovolných organizacích a shromážděních se měly spolky vzniklé před rokem 1951 přeměnit v dobrovolné organizace nebo do nich být včleněny, popřípadě mělo dojít k jejich rozchodu. Spolkům byla dále uložena povinnost, aby předkládaly informace potřebné k posouzení činnosti krajským národním výborům. Okresní národní výbor však mohl spolek také rozpustit, jestliže nabyl přesvědčení, že existence spolku nenapomáhá výstavbě socialismu nebo jej dokonce brzdí.

V roce 1953 přebral správu nad petřínskou hvězdárnou NV hl. m. Prahy. ČAS zvolna ztrácela své poslání a stávala se jakousi nadbytečnou organizací. Nicméně např. v Brně se ještě na valné hromadě v r. 1955 či 1956 sešlo tolik členů pobočky, že "velká chemická posluchárna" PF MU byla naplněna "k prasknutí".

Vlivy politiky se dotkly i čelnského časopisu a věstníku ČAS Říše hvězd, který začala společnost vydávat už vo roce 1920. Administrativním zásahem v roce 1953 přešlo vydávání časopisu na Ministerstvo školství a osvěty (ve spolupráci s Československou astronomickou společností) a od čísla 7 tohoto ročníku byl tehdejší šéfredaktor Dr. Hubert Slouka zbaven své funkce, ale zůstal ještě členem redakčního kruhu. V roce 1954 převzalo vydávání časopisu ministerstvo kultury, které jmenovalo vedoucím redaktorem Říše hvězd prof. J. M. Mohra. V následujícím roce se dohodlo ministerstvo kultury s ČAS, že časopis bude vycházet ve vydavatelství Orbis a stal se populárně naučným časopisem o astronomii. Při té příležitost vypadl z redakční rady Dr. Slouka. Zato byla zřízena funkce výkonného redaktora, do níž byl jmenován Dr. Jiří Bouška. Od roku 1963 proto začala společnost z iniciativy J. Grygara (*1936) vydávat pro své členy svépomocí rozmnožovaný věstník "Kosmické rozhledy", který byl (a je) zaměřen poněkud odborněji než Říše hvězd.

V krušném politickém dění se ale přeci někteří jedinci snažili dále pokračovat v tom nejvýznamnější poslání ČAS – astronomii samotné. Velmi významnou kapitolou v činnosti ČAS totiž byly dnes již legendární meteorické expedice, jejichž tradice započala v roce 1955. U zrodu expedic stáli především tři lidé, jejichž pracovní "základnou“ bylo Brno. Byli jimi Zdeněk Kvíz (1932-1993), Luboš Kohoutek (1935) a Jiří Grygar (1936). První z nich vystudoval na přírodovědecké fakultě MU v Brně a do roku 1958 byl zaměstnancem Oblastní lidové hvězdárny v Brně (poté odešel do Ondřejova). Druhý, rovněž student na PF MU, byl předsedou meteorické sekce při OLH v Brně do ledna 1956, kdy odešel studovat astronomii do Prahy, a poslední, taktéž student PF MU, který po něm převzal vedení sekce, udělal totéž o rok později. Tito pánové organizovali expedice až do roku 1968, po němž první dva emigrovali a poslední se pak věnoval plně astrofyzice. Ovlivnili však mnoho dalších významných astronomů a členů společnosti, kteří v expedicích hojně pokračovali až do roku 1984, odkdy se tradice plynule přeměnila na velmi populární letní soustředění na hvězdárně v Úpici, dnes věrně známé jako Expedice Úpice. Historii expedic od dob založení až do roku 1984 podrobně zpracoval člen brněnské pobočky ČAS Miroslav Šulc (1941).

Vyvrcholením krizových let ČAS byla radikální změna stanov a statutu na 1. celostátním sjezdu ČAS v roce 1959 a přeměna ČAS ze zájmového spolku na výběrovou vědeckou společnost přičleněnou k ČSAV. Členové se museli znovu registrovat dle nových pravidel, a tak z počtu více než 3000 členů – převážně amatérských zájemců o astronomii – měla ČAS na přelomu 50. a 60. let necelých 500 členů, převážně vědeckých pracovníků a pracovníků hvězdáren. O rok později byla založena ČAS při SAV s působností na Slovensku.

ČAS byla řízena cca 20členným Ústředním výborem ČAS,  jehož částí bylo 10členné  předsednictvo ÚV ČAS. Předsedou byl Bohumil Šternberk (1897-1983). ÚV ČAS se scházel dvakrát ročně, předsednictvo ÚV častěji. Administrativu obstarával sekretariát ČAS sídlící v pražském Planetáriu, sekretářem byl Jindřich Bělovský (1910 -?).

V tříleté periodě se  konával celostátní sjezd ČAS volící ÚV ČAS, například 5. sjezd  v roce 1966 na Slovensku na zámku Smolenice (zde jedním bodem jednání bylo vyloučení ředitele jisté významné lidové hvězdárny z ČAS). V této době, kromě poboček měla ČAS 9 odborných sekcí a 5 komisí.

Financování celostátních expedic zajišťoval na přelomu 50. a 60. let Osvětový ústav v Praze. Počet účastníků se někdy blížil až stovce, programem expedic však byla pozorování i jiného druhu než pouze meteorů (proměnné hvězdy, Slunce...). Několik úspěšných expedic se konalo na Slovensku na lokalitě Bezovec; na jejich památku tímto jménem pojmenoval Luboš Kohoutek jednu jím objevenou planetku. Pochopitelně velmi silným zážitkem pak expedice v osudném roce 1968 na základně Ondřejov-Průhonice, přerušená vstupem armád Varšavské smlouvy na území ČSSR.

V roce 1967 se do činnosti ČAS významněji promítlo uspořádání kongresu Mezinárodní astronomické unie IAU v Praze, které se odehrály ve stejném roce jako oslavy 50. výročí vzniku ČAS. K tomuto výročí byl uspořádán mimořádný sjezd ČAS v Praze.

Období po roku 1968 bylo poznamenáno odchodem některých členů do zahraničí. Nejvýznamnějším emigrantem byl František Link (1906-1984), jenž byl na příkaz orgánů KSČ z ČAS vyloučen a teprve po Listopadu 1989 posmrtně  rehabilitován. Po organizační stránce největší událostí byla změna postavení Slovenské astronomické společnosti (SAS), implikovaná federativním uspořádáním ČSSR, kteréžto postavení bylo ve Stanovách ČAS definováno dosti nejasně. V dnešním pojetí bychom jej chápali jako kolektivní členství; tehdy však neexistovalo. Podle stanov byla SAS součástí ČAS, sama se však považovala za nezávislou společnost. To se projevilo poprvé na 6. sjezdu ČAS v Praze v květnu roku 1972. Členové SAS na sjezdech ČAS měli všechna práva delegátů, ale radikálně nepřipouštěli zasahování do věcí své společnosti.

V r. 1970 odešel do důchodu sekretář Jindřich Bělovský a jeho funkci převzal významný český historik astronomie a mimořádně talentovaný spisovatel Zdeněk Horský (1929-1988). O vedení ČAS se tedy dále starali lidé s citem k astronomii i srdcem na pravém místě. Předsedou ÚV ČAS se v roce 1976 po Bohumilu Šternberkovi stal Vojtěch Letfus (1923-2003). Byl zvolen Volebním shromážděním delegátů ČAS (pojem "sjezd" byl blíže neurčeným orgánem ČSAV zakázán). ÚV ČAS měl 28 členů, PÚV ČAS 9 členů. Sekretářkou ČAS se stala Marcela Lieskovská (1939), která tuto funkci vykonávala do porevolučního roku 1990.

V 80. letech se začala projevovat nejbláznivější politická realita normalizace. K zásadní změně v organizaci ČAS došlo v prosinci roku 1982 na mimořádném sjezdu ČAS v Brně, nařízeném se strany ČSAV za účelem přijetí nových stanov ČAS (v přehršli trýznivého slovíčkaření za totality byl pojem "sjezd" opět povolen, dokonce nařízen). Stanovy byly produktem ČSAV, avšak vnuceným všem vědeckým společnostem při ČSAV a nebylo přípustné cokoliv na nich měnit, kromě konkrétních názvů jednotlivých společností. Diskuse o nich se na sjezdu sice konala, ale byla zcela bezpředmětná, stanovy byly schváleny v předloženém znění. Do organizace ČAS se tedy nesmělo členy společnosti mluvit, a to ani ve vedení. Kromě toho, že název "sjezd" byl obnoven, se změny týkaly především sekcí, jejichž organizační struktura "okopírovala" organizační strukturu poboček. Tato zdánlivá "demokratizace" sekcí (do té doby byla předsednictva sekcí jmenována předsednictvem ÚV ČAS) vedla k administrativní zátěži orgánů sekcí, které musely být voleny plénem; vzhledem k prostorovému rozptýlení členů sekcí (členstva byla anketou po roce 1972 v dostatečném počtu získána – polovina členů ČAS se do nějaké sekce přihlásila) po celé republice vznikly mnoho let trvající problémy s právně platným ustanovením jejich výborů. Bylo charakteristické, že méně problémů v tomto směru měly sekce "pozorovací" oproti "teoretickým". Dalším novým prvkem stanov bylo zavedení možnosti kolektivního členství v ČAS. Marginálií bylo přejmenování Ústředního výboru na Hlavní výbor.

Na podzim roku 1983 se pak konal řádný sjezd ČAS v Prostějově. Hlavní výbor byl zredukován na 20 členů. ČAS měla k datu sjezdu 6 členů čestných, 224 řádných a 515 mimořádných (celkem 745). Kromě 9 poboček měla 11 sekcí a 1 komisi. Je třeba podotknout, že řádnými členy byli profesionální astronomové a zvlášť výkonní amatéři, jejichž aktivita byla se strany výborů ČAS za hodnou řádného členství uznána. Proces změny členství z mimořádného na řádné trval obvykle více než půl roku.

Následující sjezd se konal v říjnu 1986 ve Valašském Meziříčí. Kromě konstatování, že počet členů vzrostl na 773 (čestní, řádní, mimořádní), hlavní výbor měl neuvěřitelných 22 členů. Tento trend pokračoval i při dalším sjezdu v roce 1989 v Rokycanech, kde bylo ve vedení ČAS ještě více lidí. Významnou skutečností bylo zvolení uznávaného astronoma a emeritního ředitele Astronomického ústavu AV ČR Luboše Perka (1919) za předsedu Hlavního výboru ČAS. Byl to poslední sjezd "normalizačního" období, po němž došlo v ČAS k zásadním organizačním změnám.

Položíme-li si otázku, v jaké míře se do činnosti ČAS promítala politická situace, tak kromě výše uvedeného lze poznamenat, že příliš nápadně ne, nicméně vliv KSČ na dění v ČAS byl skrytý a trvalý. Projevoval se např. nedefinovaným, ale povinným zastoupením členů KSČ ve vedoucích orgánech ČAS, ač někteří se fakticky podíleli na jejich činnosti jen málo, nebo skutečností, že schůzím ÚV, později HV, předcházely schůze členů KSČ tohoto orgánu.  Zvláštní politickou příhodou bylo zrušení právoplatné volby člena do výboru pobočky v Českých Budějovicích na základě aktivního zásahu předsedy této pobočky Antonína Mrkose (1918-1996). Důvodem bylo zrušení členství zmíněného kandidáta v KSČ v letech normalizačních čistek.  Zásadním rozporným prvkem stanov ČAS byla skutečnost, že výsledky voleb v pobočkách a sekcích podléhaly schválení PÚV či PHV ČAS, čímž bylo de facto omezeno pasivní volební právo členů ČAS zajištěného stanovami. Jiným projevem politických poměrů byla několikaletá neúspěšná snaha o povolení nového astronomického časopisu.

Jen krátce před revolucí, ve dnech 29. a 30. září 1989, se konal v Rokycanech 11. řádný sjezd ČAS. Na něm byla přednesena zpráva o činnosti v minulém období, hodně diskutovaná. Dále Sjezd tehdy uložil konce roku 1990 přispívat k rozvoji socialistické společnosti v oblasti vzdělávání a v oblasti ideově-výchovné s cílem vytváření vědeckého světového názoru. To se ještě netušilo, že o měsíc a půl bude socialismu konec. Mimoto sjezd také zvolil nové čestné členy ČAS: RNDr. Zdeňka Ceplechu, DrSc., RNDr. Jiřího Grygara, CSc., doc. Antonína Mrkose, CSc., RNDr. Jana Němce, RNDr. Jaroslav Píchu a Ing. Pavla Příhodu.

Na sjezdu přednášel doc. Luboš Perek o „Kosmickém smetí“, tedy o nefunkčních pozůstatcích z družic a raket. Právě Perek byl na sjezdu zvolen předsedou České astronomické společnosti, kterou svým vedením plynule dostal do porevoluční doby svobodné demokracie tehdejšího Československa.

Léta 1990 - 2000

Rozmach za svobodné demokracie

Hned po revoluci, na jaře roku 1990, vyhotovil výbor brněnské pobočky ČAS návrh nových stanov ČAS, které měly nahradit stanovy ČAS vnucené režimem v roce 1982. Rozhodl také o zrušení Kosmických rozhledů, jejichž řada byla zakončena 3. číslem ročníku 18 toho roku.  V tomto čísle vyšlo několik, dříve nepublikovatelných článků, jejichž autory byli Jiří Grygar, Zdeněk Sekanina, Miroslav Plavec, Zdeněk Kvíz (poslední 3 psali z emigrace) a Zdeněk Mikulášek.

Redakční rada KR byla rozpuštěna, někteří její členové vstoupili do redakční rady Říše hvězd, která se stala oficiálním spolkovým časopisem s podtitulem „Kosmické rozhledy“. Šéfredaktorem se stal prom. fyz. Tomáš Stařecký.  Bohužel se ukázalo, že edice Říše hvězd přesahovala svou náročností jeho možnosti. Následkem toho časopis vycházel hodně nepravidelně, až nakonec musel být z finančních důvodů zastaven.

V roce 1991 se stal novým předsedou výboru pedagogické sekce ČAS RNDr. Zdeněk Pokorný, CSc. Ten svoje předsednictví zahájil svoláním konference o vyučování astronomii na začátek července 1992 do Brna. Mimochodem, pozdější ředitel brněnské hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka (dnes HaP Brno) dal základy k vzniku oboru astrofyziky na Masarykově univerzitě v Brně.

V průběhu let 1992 a 1993 se společnost postupně transformovala do rozsáhlejší struktury, každá pobočka či sekce se postupně začaly věnovat vlastním programům (zmizel nátlak minulého režimu) a zároveň se i pro různorodé požadavky začala měnit i struktura hospodaření s financemi. Už ji nevedl jen hospodář ČAS, ale sekce se samy staraly např. o výběr členských příspěvků. Na dubnovém sjezdu ČAS v roce 1992 se pak stal předsedou dr. Jiří Grygar, který společnost vedl až do roku 1998.

ČAS v té době měla 10 poboček: Brno (předs. dr. Jiří Prudký), České Budějovice (předs. František Vaclík), Hradec Králové (předs. dr. Jaroslav Pícha), Ostrava (předs. dr. Petr Kucharčík), Praha (předs. Pavel Suchan), Rokycany (předs. Karel Halíř), Teplice (předs. RNDr. Ing. Jaroslav Dykast, CSc.), Třebíč (předs. Jiří Nevrzal), Úpice (předs. dr. Zbyněk Melich) a Valašské Meziříčí (předs. RNDr. Marie Vykutilová, CSc.)

Kromě toho měla ČAS 12 sekcí a 1 komisi. Byly to: Sekce meziplanetární hmoty (předs. doc. RNDr. Vladimír Znojil, CSc.), Sekce pro pozorování proměnných hvězd (předs. dr. Miloslav Zejda), Historická sekce (předs. Mgr. Petr Najser), Časová a zákrytová sekce (předs. Ing. Bohumil Maleček, CSc), Pedagogická sekce (předs. RNDr. Zdeněk Pokorný, CSc.), Astronautická sekce (předs. Ing. Marcel Grün), Kosmologická sekce (předs. Ing. Jaroslav Souček, CSc.), Přístrojová sekce (předs. Ing. Jan Kolář, CSc.), Sekce astrometrie a geodetické astronomie (předs. prof. Ing. Jan Fixel,CSc.), Sluneční sekce (předs. RNDr. Eva Marková), Stelární sekce (předs. prof. RNDr. Miroslav Vetešník, DrSc.), Planetární sekce (předs. prof. Ing. Milan Burša, DrSc.) a Terminologická komise (předs. RNDr. Ladislav Křivský, CSc.).

V roce 1994, 24. března, se konalo zasedání výkonného výboru ČAS. Právě na této schůzi se VV ČAS se rozhodl zřídit prestižní Cenu Zdeňka Kvíze, jejímž prvním nositelem se o dva roky později stal významný český astronom Kamil Hornoch. Dne 14. května byla slavnostně otevřena Hvězdárna v Jindřichově Hradci a v červnu toho roku se ČAS podílela na zabezpečení astronomické části kongresu Společnosti věd a umění v Praze. Pět let po revoluci, 17. listopadu 1994 se konala v Praze panelová diskuse na téma „Astronomie a společnost“, moderovaná „dvěma Zdeňky - pedagogy“, dr. Zdeňkem Pokorným a dr. Zdeňkem Mikuláškem.

Pro pozdější dobu se nesmírně významným rokem stal 1995. Kolektivním členem ČAS se stal samotný Astronomický ústav Akademie věd AV ČR. Téhož roku 8. dubna byl také díky rozmachu popularity internetu spuštěn webový portál www.astro.cz, který měl původně informovat o společnosti jako takové, ale velmi rychle se z něj stal astronomický zpravodajský server. Hlavní zásluhu na založení, činnosti a běhu serveru měl Josef Chlachula, první redakční systém pro pravidelnou publikaci článků vybudoval Karel Mokrý. Josef Chlachula se zároveň od roku 1999 začal starat o české překlady již tehdy prestižního Astronomického snímku dne NASA, čemuž se k datu výročí věnuje i nadále – dennodenně přes 18 let!

V roce 1997 již měla ČAS několik kolektivních členů: Astronomický ústav AV ČR, Hvězdárna  a planetárium hl.m. Prahy, Expresní astronomické informace, Společnost pro meziplanetární hmotu (se stat. sekce), Společnost Astropis a Valašská astronomická společnost.

Dne 11. dubna 1997 zasedal ve Valašském Meziříčí VV ČAS. Podařilo se obsadit funkci hospodáře VV Karlem Halířem z rokycanské hvězdárny a tím zmírnit chaos v účetnictví. Bylo dohodnuto, že nepracující složky ČAS budou rušeny. Také byl stanoven termín sjezdu na 4. a 5. duben 1998, neboť nad Evropou se schylovalo k významnému astronomickému úkazu – úplnému zatmění Slunce 11. srpna 1999. K této příležitosti ČAS vynaložila prostředky a úsilí, aby veřejnost o úkazu a jeho pozorování informovala prostřednictvím připravované publikace.

Dalším významným rokem v historii ČAS byl 1998. Poprvé byla udělena cena za popularizaci astronomie, a to Cena Zdeňka Kvíze Mgr. Jiřímu Duškovi. Bylo tedy patrné, že osvěta astronomie je opravdu významným přínosem společnosti. Prakticky ruku v ruce s tímto faktem se proto 25. května 1998 společnost rozhodla vydávat tisková prohlášení k významným astronomickým událostem či milníkům v kosmonautice. Právě toho dne bylo rozesláno první prohlášení médiím, které neslo název Astronomové, přes drobné výhrady, oceňují Drtivý dopad. Jeho autoři dr. Petr Pravec a dr. Jiří Borovička z Astronomického ústavu AV ČR v něm popsali kritický pohled na hollywoodský trhák „Drtivý dopad“, v té době opěvovaný, o srážce komety se Zemí. Od roku 1998 bylo díky aktivní invenci tiskového tajemníka ČAS, Jakuba Rozehnala a později Pavla Suchana (*1956), vydáno a rozesláno celoplošným médiím přes 230 tiskových prohlášení, jejichž autory jsou většinou odborníci v oblasti, o níž zpráva pojednává, a zároveň členové ČAS.

Zmíněný Jiří Borovička se stal v dubnu 1998 předsedou České astronomické společnosti (mimochodem, o tři roky později Petr Pravec – druhý autor společného tiskového prohlášení). Na sjezdu se ukázalo, že odborná činnost ČAS má odezvu i v zahraničí, do ČAS vstoupilo několik cizinců. Některé složky ČAS vydávaly kvalitní periodika, zejména SMPH, pražská pobočka, EAI a Astropis. Na sjezdu bylo tehdy téměř 50 účastníků a nový výbor měl dále toto obsazení: místopředseda Pavel Suchan (pozdější tiskový tajemník), hospodář Karel Halíř (navíc referent pro složky), vědecký tajemník RNDr. Miloslav Zejda ( navíc  vedení centrální databáze a evidence nových členů), RNDr. Petr Hájek (styk s kolektivními členy, spolupráce s jinými společnostmi, redaktor Kosmických rozhledů) a tiskový tajemník Jakub Rozehnal. Jiří Grygar zůstal nadále konzultantem ČAS.

V červnu toho roku se stala kolektivním členem ČAS pardubická Hvězdárna barona Artura Krause, která pod vedením Václava Knolla (1964-2010) pokračovala v šlépějích spoluzakladatele společnosti z roku 1917, tedy pardubického barona Artura Krause. Také byla v létě, od 18. července do 2. srpna, uspořádána jubilejní 40. expedice Úpice (navazující na legendární meteorické expedice ze 60. a 70. let), která se tehdy zrealizovala pod záštitou Východočeské pobočky ČAS ve spolupráci s hvězdárnou v Úpici a Hvězdárnou a planetáriem Mikoláše Koperníka v Brně. Zúčastnilo se ji kolem 50 nadšenců a programem byly rozmanité pozorovatelské činnosti a přednášky. V rámci této proběhl i seminář. Kromě toho bylo zorganizováno setkání všech účastníků dosavadních úpických expedic.

Mezi 9. a 12. zářím 1998 byla v Praze zorganizována konference JENAM, na niž se přihlásilo 350 účastníků ze 36 států. ČAS se spolupodílela na organizaci, již zajišťovala agentura Icaris, s.r.o.  Konference znamenala jednoznačné zviditelnění ČAS v rámci astronomické Evropy.

Na konci roku, 2. prosince 1998, se konalo v Praze 5. zasedání VV ČAS. Jedním z hlavních bodů bylo čím dál více se blížící úplné zatmění Slunce ve střední Evropě. Už tehdy bylo vytištěno 8 483 kusů publikace věnované právě tomuto úkazu a pro velký zájem médií bylo dohodnuto uspořádání tiskové konference v termínu 201 dní před zatměním.

V roce 1999 – v roce velkého evropského zatmění Slunce – slavila rovněž své kulaté 70. výročí Astronomická společnost v Hradci Králové. U této příležitosti věnovala ČAS nádhernou plaketu, na které je zobrazen Mikuláš Kopernik a text: „Astronomická společnost v Hradci Králové. V jeho stopách dobýváme vesmír. 1929-1999.

S rostoucím světelným znečištěním bylo rozhodnuto o založení Sekce pro temné nebe, jejímž předsedou se stal dr. Jan Hollan, hospodářem Mgr. Jindřich Šilhán, členem výboru Karel Halíř. Sekce si stanovila za úkol řešení světelného znečistění, účinného nočního osvětlování, dále pak se hodlala zabývat problémy globálního oteplování, poklesu ozónu v ozonové vrstvě a obecně problémy životního prostředí, včetně těch, které se v budoucnu vyskytnou. Kromě toho šířit osvětu v těchto záležitostech, což dále dělá (viz poslední dekáda historie ČAS). Cílem bylo a stále je prosazení ochrany před světelným znečištěním do zákona, neboť tento globální problém už zdaleka nezasahuje jen do života astronomů.

Ve středu 11. srpna 1999 se uskutečnilo již několikrát zmiňované a velmi dlouho očekávané úplné zatmění Slunce. Vydalo se za ním do Rakouska a Maďarska velké množství Čechů a Slováků, mezi nimi i skupiny ze sekcí a poboček ČAS. O tomto zatmění se vyprávělo na astronomické půdě již v 50. letech, ne-li dříve, s příslibem, že pás úplného zatmění bude procházet přes jihočeský Mikulov. Teprve asi o 20 let později bylo zveřejněno, že původní výpočet byl chybný, stín Měsíce procházel o několik desítek kilometrů jižněji. Právě na tomto zatmění se zrodila vědecká revoluce v podobě zcela nového přístupu snímání a následného zpracování snímků sluneční koróny prof. Miloslavem Druckmüllerem (a jeho dcerou Ing. Hanou Druckmüllerovou) z brněnského VUT. Na své uznání ve světové vědecké sféře ale musel čekat ještě mnoho dalších let.

V roce 2000 se podařil záslužný kousek na Kleti astronomu Miloši Tichému, který objevil další českou kometu po Antonínu Bečvářovi, Antonínu Mrkosovi a Luboši Kohoutkovi, a to 23. října toho roku (periodická kometa dostala označení P/2000 U6 Tichý nebo 196P/Tichý). Úspěchy na poli vědy, ale i vývoj společnosti v osvětové činnosti tedy dekádu po revoluci byly opravdu značné. Motivace po těžkých obdobích zaslouženě zesílila a výrazně společnost posunula s ambiciózními plány do nového milénia.

Léta 2001 - 2004

Na počátku nového milénia

Na počátku nového milénia, v roce 2001, připomněla Česká astronomická společnost rozsáhlými oslavami 100. výročí narození RNDr. Antonína Bečváře, svého někdejšího člena a jednoho z nejvýznamnějších československých astronomů 20. století. Oslavy vyvrcholily v den jeho narození odhalením pamětní desky, výstavou v městském muzeu a odborným programem v rytířských sálech na zámku v Brandýse nad Labem. O tři roky později, v roce 2004, Česká astronomická společnost a společně s městem Litomyšl neméně důstojně oslavily 100. výročí narození dalšího velikána české a zároveň i světové astronomie prof. Zdeňka Kopala. Na jeho počest se v Litomyšli konala mezinárodní vědecká konference (uspořádal doc. M. Zejda), řádný sjezd společnosti a prof. Kopalovi byl odhalen v místě jeho rodného domu výtvarně velmi zdařilý památník.

Významný milník toho roku zaznamenala Sekce proměnných hvězd a exoplanet ČAS, která od začala pravidělně udílet prestižní Cenu Jindřicha Šilhána Proměnář roku za vynikající výsledky na poli pozorování a výzkumu proměnných hvězd (a později i exoplanet). Vyhlášena byla již v roce 2000, první laureát si ji však odnesl právě v roce 2001. Byl jím dnes již proslulý český astrofyzik Ondřej Pejcha.

Ještě na jednoho významného velikána bylo upozorněno veřejnou akcí: na Třídě Míru v Pardubicích se zavzpomínalo na barona Artura Krause. S podporou členů Astronomického klubu Pardubice a nadšených členů astronomického kroužku pardubické hvězdárny byla veřejně odhalena pamětní deska za proslovu dr. Jiřího Grygara.

V roce 2002 se stal předsedou společnosti na necelé dva roky Štěpán Kovář. Dalším důležitým milníkem v životě společnosti se stala účast na mezinárodním knižním veletrhu „Svět knihy”, na který členové svépomocí vyrobili vlastní výstavní stánek. V něm společnost poprvé navštívila spisovatelka a překladatelka PhDr. Markéta Hejkalová, v té době ředitelka již zavedeného Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě. To byl začátek znamenité a dodnes trvající spolupráce, která dala vzniknout nové literární ceně "Littera astronomica” (iniciovali Štěpán Kovář a Petr Bartoš). Cenu od té doby převzala celá řada předních autorů píšících o astronomii. Prvním z nich byl v roce 2002 tehdy téměř osmdesátiletý doc. Josip Kleczek, který o devět let později pro svoji nebývalou literární aktivitu získal cenu podruhé.

Třetí klíčovou myšlenkou na počátku tisíciletí byla podpora mladých astronomických talentů. Na podzim roku 2001 dokázala společnost uspořádat v rekordně krátkém čase národní kolo soutěže "Život ve vesmíru”. Finále se pak konalo v Evropské laboratoři pro nukleární výzkum (CERN) v Ženevě, kde Česká republika obsadila krásné třetí místo. Práce s mladými školáky vyústila v založení sekce pro mládež (založil Petr Bartoš) a první ročník Astronomické olympiády, který proběhl ve školním roce 2003/2004. Přihlásilo se do něj 3 073 účastníků z 314 škol. Během krátké doby se olympiáda stala prestižní vědomostní soutěží a nejednou někteří vítězové národního kola uspěli i ve finále na celosvětové úrovni.

Že jde společnost s dobou a je tu hlavně pro osvětu široké veřejnosti, dokázala v roce 2003 hned několikrát. V tomto roce totiž nastalo hněd několik výjimečných astronomických úkazů viditelných ze střední Evropy, z nich můžeme jmenovat například přechod Merkuru před Sluncem, částečné zatmění Slunce, dvě úplná zatmění Měsíce nebo dokonce vzácné polární záře. Na všechny úkazy bylo v rámci možností upozorněno prostřednictvím tiskových prohlášení pro média, v případě listopadové polární záře pak dokonce vydána speciální fotogalerie čtenářů. Tisková prohlášení České astronomické se začala novodobými médii brát jako zdroj seriózních informací a zásluhu na tom měl zejména tiskový tajemník Pavel Suchan (*1956).

Česká astronomická společnost byla vždy sebevědomou a respektovanou společností a to nejen v Česku. V roce 2004 na žádost německé astronomické společnosti Astronomische Gesellschaft proběhlo v Praze společné zasedání obou společností a týdenní vědecká konference. Nejvyšší ocenění německé společnosti, Karl-Schwarzschildovu medaili, získal nositel Nobelovy ceny a první ředitel projektu Hubbleova teleskopu prof. Riccardo Giacconi, který v laureátské přednášce hovořil o rentgenové astronomii.

V témže roce se společnost zapojila do celosvětové kampaně na pozorování velmi vzácného úkazu: přechodu Venuše přes sluneční disk. Bylo vydáno speciální tiskové prohlášení, uspořádáno pozorování úkazu pro veřejnost na mnoha místech v Česku a na Slovensku a právě skrze tyto akce se pomáhalo zájemcům při účasti na soutěžních úkolech vyhlášených Evropskou jižní observatoří. Není se ani čemu divit, když amatérskými i profesionálními astronomy toho roku začalo být při množství dalších výjimečných úkazů a s čím dál větší dostupností astronomické techniky oblíbené setkání Mezní hvězdná velikost.

V dubnu 2004 převzala předsednictví společnosti dr. Eva Marková (*1949), která byla první ženou v této funkci za celou historii společnosti. Vedení společnosti se věnovala až do března roku 2010 a  to s velmi schopným výkonným výborem, který dostal společnost přes práh "platinového století astronomie".

Léta 2005 - 2017

Vzhůru do Platinového století astronomie!

Již počátkem nového milénia na svých přednáškách o Žních objevů v astronomii dr. Jiří Grygar s velkou oblibou začal opakovat velice optimistický citát:

Jestli 20. století bylo přezdíváno zlatým stoletím astronomie, bude 21. století pro astronomii platinovým!

(Jiří Grygar)

Tento jeho citát by se mohl bez ostudy vtiskntout i do vývoje České astronomické společnosti, která právě na počátku 21. století zaznamenala velký rozmach, a to i nadále především díky obřímu nadšení, ovšem i díky rozvoji techniky a možnosti se zapojit do prestižních světových projektů bez politického omezování. Pozadu ale nezůstaly ani mimořádně záslužné tuzemské (české či česko-slovenské) aktivity. Připomeňme si tedy alespoň zlomek toho nejdůležitějšího.

V roce 2005 byla skupinou nadšených astrofotografů, zejména Zdenka Bardona (*1961) a Martina Myslivce (*1973) pod záštitou České astronomické společnosti vyhlášena testovacím předkolem dnes již prestižní soutěž Česká astrofotografie měsíce, jejímž cílem je ukázat, že i čeští, resp. slovenští fotografové se svým talentem a svou tvorbou snadno dostávají na úroveň fotografů z celého světa, jejichž snímky například prezentuje NASA prestižní Astronomickým snímkem dne. Úspěch soutěže podporuje i fakt, že ke každému vítěznému snímku se rozesílá tisková zpráva ČAS a po necelých 11 letech soutěže spatřila světlo světa i kniha vítězných snímků. V tomto roce také byla prvně vyhlášena Evropskou komisí celoevropská oslava vědeckých pracovišť a činností, která každoročně probíhá poslední pátek v září pod názvem Evropská Noc vědců. Česká astronomická společnost se jí účastní od toho dne každým rokem i přes ne vždy vydařenou finanční podporu Evropské unie. Všechny hvězdárny či astronomické spolky pořádají při této příležitosti dny otevřených dveří, přednášky a jiné akce pro širokou veřejnost zdarma. V Česku, zemi s největší hustotou hvězdáren na světě, je to jedna z neprestižnějších každoročních akcí svého druhu.

V březnu roku 2006 uspořádaly nekteré složky České astronomické společnosti expedici za úplným zatměním Slunce do Turecka. Právě na jedné z nich byla i Ing. Hana Druckmüllerová, které spolu se svým otcem prof. Miloslavem Druckmüllerem (*1954) vytvořila sérii unikátních algoritmů vedoucí k revoluční vizualizaci sluneční koróny při slunečním zatmění. Výsledky mnohaletého úsilí, které začalo již v roce 1999, se právě při tomto zatmění konečně setkaly s mezinárodním uznáním a prof. Druckmüller získal za své zásluhy cenu Astrofotografa roku 2006.

V srpnu tohoto roku se v Praze uskutečníl XXVI. Valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie IAU (v Praze za celou historii IAU podruhé) a vstoupil do ději vyřazením Pluta ze seznamu planet Sluneční soustavy; podle nové definice dostal statut trpasličí planety. V rámci kongresu, který se konal ve dne 14. - 25. srpna, bylo pro účastníky kongresu uspořádáno několik akcí, z nichž se významnou stala zejména návštěva Kopalovy Litomyšle. Právě (ale nejen) na jejím zrealizování se podílela Česká astronomická společnost. Na shromáždění získal významné ocenění Pacifické astronomické společnosti český astronom Kamil Hornoch (*1972).

Ani v roce 2007 se společnost neštítila velkých projektů, a tak se s vervou zapojila do dalšího mezinárodního svátku, tentokráte Heliofyzikálního roku 2007. Cílem celoročního projektu bylo zlepšení povědomí o Slunci a jeho vlivu na život na Zemi. Lidé se mohli zúčastnit několika soutěží, ale i seminářů či konferencí pořádaných jak společností, tak například Astronomickým ústavem Akademiě věd, se kterým ČAS úzce spolupracuje. Toho roku byla také zřízena a poprvé udělena další prestižní cena České astronomické společnosti, Kopalova přednáška. Právě v prosinci 2007 totiž v pražském Klementinu slavila společnost 90 let od svého založení a k této příležitosti založené ocenění se rozhodla začít udělovat českým astronomům či astronomkám za významné vědecké výsledky, dosažené v několika posledních letech a uveřejněné ve světovém vědeckém tisku. Prvním nositelem Kopalovy přednášky se stal dr. Pavel Spurný (*1958) za mimořádný přínos ve světovém měřítku ve výzkumu meteoritů.

Ke slovu se již neodvratitelně dostal vliv internetu a informační média se prudce transformovala do internetové podoby. Televizní stanice již vysílaly pořady skrze internet, významné nebeské události dokumentovaly zahraniční webové fotogalerie, ke slovu se pomalu ale jistě dostávaly sociální sítě. Bylo tedy jasné, že i Česká astronomická společnost se bude muset vydat tímto směrem, aby si zachovala přízeň jejích členů, ale také široké veřejnosti, amohla zdárně pokračovat v popularizaci astronomie. V roce 2008 tak velký rozmach zaznamenal právě i server společnosti Astro.cz, který do té doby plnil funkci spíše administrativního webu s občasnými astronomickými novinkami. Od konce roku 2007 se ovšem zásluhou nového vedoucího redaktora Petra Kubaly (*1986) a aktivních autorů jako např. Františka Martinka (*1952) začal web měnit v regulérní informační server, který se stal čím dál větším zdrojem informaci pro média vedle neutuchající práce tiskového tajemníka Pavla Suchana. Petr Kubala dokonce začal skrze server pořádat živé přenosy některých významných astronomických či kosmonautických událostí či vydávat online rozhovory s významnými vědci. Tento rozmach brzy zaznamenal hlubší spolupráci s celoplošnými medii jako Český rozhlas (např. Nebeský cestopis pod taktovkou Petra Sobotky, který byl zároveň členem výboru ČAS), Česká televize nebo TV Noe se svým jedinečným pořadem Hlubinami vesmíru. Hosty pořadu bývají i členové České astronomické společnosti a dá se říct, že jistým způsobem pořad, který vznikl právě toho roku, navazuje na legendární Okna vesmíru dokořán. Společnost se tak velmi dobrým způsobem připravuje na doposud patrně největší organizační výzvu v historii, která přichází s počátkem roku dalšího...

... a tím je Mezinárodní rok astronomie 2009. Ten vyhlásily společnosti UNESCO a IAU k výročí 400 let od prvního použití dalekohledu Galileem Galileim k astronomickým pozorováním v roce 1609. Společnost se do celoroční události zapojila velmi aktivně, a to nejen propagací akcí jednotlivých hvězdáren a astronomických spolků, ale rovněž jako pořadatel spolupořadatel několika jedinečných akcí, výstav a soutěží pro širokou veřejnost. Mezi nejvýznamnější přínosy společnosti v tomto roce bylo spoluzaložení a otevření Keplerova muzea na Karlově ulici v Praze.

Po úctyhodných 6 letech a opravdu bohaté naplni programu se v roce 2010 na observatoři v Ondřejově během 18. sjezdu České astronomické společnosti předalo žezlo předsednictví dr. Evy Markové současnému předsedovi Ing. Janu Vondrákovi, DrSc. (*1940), emeritnímu pracovníkovi Astronomického ústavu AV ČR. Významná osobnost v čele společnosti jen o rok později obdržela v Paříži čestný doktorát. Sám Jiří Grygar přímo na sjezdu prohlásil, že se jedná o malý zázrak, neboť kromě dalšího vskutku skvělého vědce v čele společnosti se výbor navzdory původním obavám z perzonálního prořídnutí naopak rozšířil o nové členy. Změna zasáhla i server Astro.cz, Petr Kubala společnost opustil a o server se začal starat Petr Horálek (*1986). Ten pro svou vášeň k mimořádným nebeským úkazům obohatil server o zevrubný přehled slunečních a měsíčních zatmění v Česku do roku 2030 a server učinil ještě interaktivnějším prostřednitvním čtenářských fotogalerií.

Jak se platinové století astronomie podepisovalo kvalitou na rozvoji České astronomické společnosti, tak bohužel nepřímou úměrou začalo astronomům (a nejen jim) po celém světě vadit světelné znečištění. Ve světě se boji proti přebytečnému a škodlivému umělému svícení ve městech věnuje Mezinárodní asociace pro tmavé nebe, v rámci České astronomické společnosti je to pak Skupina pro temné nebe. Ta se například v roce 2011 zasadila o spoluúčast v organizaci celosvětové kampaně GLOBE at Night a zároveň napomohla při vzniku tří oblastí tmavé oblohy v Česku: Jizerské (2009), Beskydské (2013) a Manětínské (2014). Boj se světelným znečištěním nadále pokračuje a Česká astronomická společnost se na něm podílí jak osvětovou činností, tak návrhy na vhodnou legislativu vedoucí ke kompomisní regulaci neúčelného umělého osvětlení.

Ač se to může zdát v tomto století humorné, následující rok 2012 byl ve znamení boje s lidským rozumem. Podle celosvětového fantas-konspiračního bludu se měl uskutečnit 21. prosince 2012 konec světa na základě informace o skončení Mayského kalendáře. Česká astronomická společnost k tomuto fenoménu založila speciální internetovou stránku, která shrnovala informace uvádějící na pravou míru nesmysly šířící se kolem této hrůzu nahánějící misinterpretace. Kvůli obřímu zájmu stran médií byla na počátku roku svolána i tisková konference. Velkou úlohu za společnost hrál opět server Astro.cz, který zaznamenal rekordní návštěvnost zejména u článků na toto téma. Společnost tak splnila velmi důležitou vzdělávací, osvětovou, ale i uklidňující funkci pro mnoho vyděšených lídí.

Reálnou paniku ovšem přinesla nečekaná událost hned vzápětí, 15. února 2013, kdy se ze směru od oslnivého Slunce v časných ranních hodinách nad ruským Čeljabinskem rozzářil jasný objekt, který po několika minutách poté snesl ohlušující tlakovou vlnu k zemi a obyvatlům města doslova vysklil jejich obydlí. Za "čeljabinskou katastrofou" stála asi 20metrová planetka, která díky bohu nikomu smrtelně neublížila, přesto se stala světovým fenoménem. Ve stínu "postapokaliptického" smýšlení lidí z roku 2012 byla Česká astronomická společnost opět u toho, aby všem vyděšným vše ujasnila na pravou míru. Ve spolupráci s pracovníky Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR bylo uspořádáno několik přednášek a pochopitelně se událost dostala do mnoha médií. Server Astro.cz byl jedním z prvních vůbec, který přinesl online seriózní informace o celé události, a to hned několikrát. Vědcům z Astronomického ústavu se později podařil husarský kousek - spočítat na základě záznamů amatérských kamer v Rusku přesnou dráhu planetky a najít její úlomky po dopadu na Zemi. Událost ještě více upevnila spolupráci mezi Českou astronomickou společností a současnou prominentní vědeckou komunitou Astronomického ústavu Akademie věd.

Jak se Astro.cz stávalo čím dál více populárním zdrojem informací o astronomii a kosmonautice, začalo se úsilí společnosti zaměřovat právě na aktivity kolem serveru. Ostatně plní vše, co bylo původně nastíněno statutem společnosti a hlavně baronem Arturem Krausem, který by v roce 2014 slavil 160 let od svého narození. Kraus uvědomněle prohlásil:

Astronomie jako věda by neměla významu, kdyby zůstala jen v hlavách povolaných.

(baron Artur Kraus)

A přesně to je snahou serveru Astro.cz. Tedy popularizace astronomie. V roce 2015 se proto po mnohaletém úsilí a shánění finančních prostředků podařilo zcela zrenovovat a zpřehlednit Astro.cz jakožto plnohodnotný Astronomický informační server České astronomické společnosti. Mimoto se při oblibě sociálních síti založil i facebook ČAS, který každý den představuje odběratelům nějakou obrazově skvostnou perličku ze světa astrofotografie, astronomie, kosmologie či kosmonautiky. Lidé se tak dočkali plnohodnotné série fotografií a infomací o průletu sondy New Horizons kolem Pluta, v roce 2016 sondy JUNO u Jupiteru nebo průběžné informace ohledně revoluční mise sondy Rosetta ke kometě 67P. Sto let od svého předpovězení byly potvrzeny gravitační vlny a v srpnu 2016 byl oznámen objev nejbližší extrasolární planety Proxima b obíhající kolem hvězdy Proxima Centauri...

Žijeme vskutku v době platinového století astronomie a všechny ty vzrušující objevy můžeme sledovat právě i díky houževnatosti a vytrvalosti několika pamětihodných osobností, které i přes těžké časy za poslední stovku let vytrvali a dovedli Českou astronomickou společnost do dnešní podoby. Určitě je třeba s pokorou přiznat mnoho rezerv, ale stejně nutně je třeba si uvědomit, kolika lidem jsme vděční za to, že jsme těch 100 dlouhých let setrvali a máme velkou chuť pokračovat dál! Děkujeme!

Zdroje a doporučené odkazy

Písemné zdroje

[1] Veliká Společnost - více odpovědnosti. Říše hvězd. 1946, 27(7), s. 161.
[2] Zprávy Společnosti. Společná schůze revolučního a správního výboru Společnosti. Říše hvězd. 1945, 26(1-2), s. 30.
[3] Zprávy Společnosti. Technická poradna. Říše hvězd. 1946, 27(4), s. 5.
[4] Zprávy Společnosti. Společná schůze revolučního a správního výboru Společnosti. Říše hvězd. 1945, 26(1-2), s. 31.
[5] Zprávy Společnosti. Pravidelné pořady Společnosti. Říše hvězd. 1945, 26(3-4), s. 69.
[6] Zprávy Společnosti. Technická poradna. Říše hvězd. 1946, 27(1), s. 23.
[7] Zprávy Společnosti. Pražská mládež Společnosti. Říše hvězd. 1945, 26(3-4), s. 69.
[8] Zprávy Společnosti. Oprava. Říše hvězd. 1945, 26(5-6), s. obálka.
[9] Zprávy Společnosti. Zpráva o činnosti mládeže. Říše hvězd. 1946, 27(2), s. 48.
[10] Zprávy Společnosti. Dr. Zdeněk Kopal... Říše hvězd. 1946, 27(1), s. 23.
[11] Zprávy Společnosti. Společná schůze revolučního a správního výboru Společnosti. Říše hvězd. 1945, 26(1-2), s. 30.
[12] Zprávy Společnosti. Revoluční výbor společnosti. Říše hvězd. 1945, 26(3-4), s. 68.

Webové zdroje

  1. Ocenění vydávaná Českou astronomickou společností
  2. Historie předsednictví ČAS od roku 1917
  3. Keplerovo muzeum
  4. Česká astronomická společnost na Wikipedii
  5. Astro.cz slaví 20 let
  6. Legendární meteorické expedice
  7. Interaktivní mapa astronomie v Česku
  8. Říše hvězd aneb Kosmické rozhledy


O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995. Jejím prvním členem a defacto i zakladatelem byl Karel Mokrý a významným pomocníkem Josef Chlachula (který se dlouhodobě věnuje českým překladům Astronomického snímku dne NASA). Od té doby se rozrostla na několik členů, mezi něž se přidal známý popularizátor astronomie Petr Sobotka, vedoucí Sekce proměnných hvězd a exoplanet Luboš Brát, popularizátor kosmonautiky Vít Straka, astrofotograf Martin Gembec nebo astronom Martin Mašek. Vedoucím redaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, od roku 2010 je to Petr Horálek. Mimo portál Astro.cz se redakce věnuje i Facebookovému profilu ČAS. Všemu se věnuje především svém volném čase, neboť nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Baron Artur Kraus, Říše hvězd, Josef Klepešta, Jiří Grygar, Zdeněk Kvíz, Historie, František Nušl, Kosmické rozhledy, František Kadavý, Expedice, Štefánikova hvězdárna


42. vesmírný týden 2017

42. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 16. 10. do 22. 10. 2017. Měsíc bude v novu. Čeká nás ranní seskupení s planetami. Saturn je večer nízko nad jihozápadem. Celou noc jsou vidět planety Neptun a Uran, který bude v opozici. Ráno je vidět jasná Venuše a slabší Mars. Aktivita Slunce je nízká. Dobré podmínky k pozorování bude mít meteorický roj Orionid. Ve vypouštění raket byla minulý týden nejúspěšnější společnost SpaceX s rovnou dvěma úspěšnými starty. Rusové úspěšně poslali Rokot a na druhý pokus i nákladní loď Progress k ISS. Naopak ULA dokázala vypustit raketu Atlas V až na pátý pokus. Na vině byly technické problémy i počasí. A úspěšný start zaznamenala i Čína s Venezuelskou družicí.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Vteřiny před a po zatmění

Velké americké zatmění. Tak jej, pro nás přeci jen trochu velikášsky, nazvali sami Američané. Na druhou stranu se jim není co divit. Pás totality, tedy oblast viditelnosti úplného zatmění, se táhla skrze celou Ameriku. Prakticky od pustého severozápadu až po zalidněný jihovýchod. Zejména

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iridium 86

Další informace »