< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články

Vyhledávání v článcích

Štítky

Skrýt podrobnosti
Michal Václavík Sluneční soustava

S/2007 S4 aneb „Saturn slaví šedesátku“

Nový Saturnův měsíc S/2007 S4 je na snímku v červeném čtverečku napravo od měsíce Mimas.
Nový Saturnův měsíc S/2007 S4 je na snímku v červeném čtverečku napravo od měsíce Mimas.
Vědci ve středu 18. července 2007 oznámili objev nového měsíce planety Saturn. Jedná se v pořadí již o 60. měsíc druhé největší planety sluneční soustavy a nese prozatím předběžné označení S/2007 S4. O objevení malého měsíce se postarala americká meziplanetární sonda Cassini, která od roku 2004 provádí výzkum Saturnu, systému jeho prstenců a měsíců.
František Martinek Exoplanety

Vodní pára objevena na cizích planetách

Kresba přechodu exoplanety HD 189733b přes kotouček hvězdy.
Kresba přechodu exoplanety HD 189733b přes kotouček hvězdy.
Horké obří plynné planety mimo naši Sluneční soustavu obsahují ve své atmosféře vodní páru. Vyplývá to z nových pozorování pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu SST (Spitzer Space Telescope). Exoplaneta, pojmenovaná HD 189733b, se doslova smaží v žáru mateřské hvězdy, uvězněná tak blízko, že kolem ní oběhne přibližně jednou za dva dny. Na připojené kresbě je znázorněna obří plynná exoplaneta, přecházející před kotoučkem hvězdy.
Miroslava Hromadová Sluneční soustava

Uhlovodíky na Hyperionu

hyperion.jpg
Americká sonda Cassini poprvé pořídila detailní snímky povrchu Saturnova měsíce Hyperion, včetně kráterů naplněných uhlovodíky. Proti dřívějším předpokladům se zdá, že základní látky, nezbytné pro život, jsou v naší Sluneční soustavě rozšířenější.
Miroslava Hromadová Hvězdy

Hvězdné obálky rudého obra

s_orionis.jpg
Astronomové zkoumali prachové a plynné obálky pulsujícího rudého obra S Orionis (S Ori), který každých 420 dnů mění svůj poloměr od 1,9 do 2,3 AU, tj. mezi 400 až 500 poloměry Slunce (přibližně oběžná dráha Marsu a polovina vzdálenosti mezi Marsem a Jupiterem).
František Martinek Ostatní

První světlo pro dalekohled Gran Telescopio CANARIAS

Kresba dalekohledu Gran Telescopio Canarias (GTC).
Kresba dalekohledu Gran Telescopio Canarias (GTC).
Na Kanárských ostrovech brzy zahájí zkušební pozorování nový velký dalekohled Gran Telescopio Canarias (GTC). Příprava projektu dalekohledu byla zahájena před 17 lety a celkové finanční náklady na jeho realizaci dosáhnou 175 miliónů amerických dolarů. Jak je v poslední době zvykem, na výstavbě dalekohledu se podílí hned několik organizací. Hlavním investorem je Španělsko, na realizaci se podílejí také některé zahraniční vědecké společnosti. Především je to University of Florida a dvě mexické společnosti. Pozorovací čas bude rozdělen úměrně vloženým finančním prostředkům. Například na americkou univerzitu, která se podílela 5 % nákladů, připadne ročně 20 dnů pozorovacího času (jen aby zrovna bylo jasno).
Michal Václavík Ostatní

ATHENA 18/2007

Na začátku července 2007 vyšlo nové číslo čtvrtletního bulletinu Hvězdárny Vsetín ATHENA, který přináší několik článků z oblasti astronomie, kosmonautiky, meteorologie, ale také dění na vsetínské hvězdárně. V aktuálním čísle najdete např. obsáhlé informace o ukončené misi STS-117 amerického raketoplánu Atlantis nebo krásné ohlédnutí za ještě krásnější kometou C/1995 O1 Hale-Bopp. Nelze také zapomenout na osobní zážitky ze 17. sjezdu České astronomické společnosti.
František Martinek Kosmonautika

NASA dala nové úkoly dvěma úspěšným sondám

sonda STARDUST
sonda STARDUST
Dvě sondy NASA obdržely nyní nové úkoly po úspěšném završení svých původních výzkumů. Zaměří se nyní na nová pozorování komet a charakteristik extrasolárních planet. Sondy Stardust a Deep Impact využijí své původní letové vybavení, stále ještě fungující, k uskutečnění nových, před startem neplánovaných výzkumů.
Miroslava Hromadová Úkazy

Tunguzský kráter vypátrán

lake_cheko.jpg
Téměř po 100 letech hledání italští vědci pravděpodobně našli kráter, který vznikl v roce 1908 po dopadu meteoritu do Tunguzské oblasti. Sibiřské jezero Čeko mohl vyhloubit jeden z fragmentů explodovaného tělesa.
František Martinek Kosmonautika

Obří dalekohled na Měsíci?

Návrh dalekohledu pro umístění na Měsíci.
Návrh dalekohledu pro umístění na Měsíci.
Obrovský dalekohled s objektivem, tvořený tekutým zrcadlem, umístěný na povrchu Měsíce, bude mít několiksetkrát větší citlivost než Hubblův kosmický dalekohled HST. Italský astronom Ernesto Capocci (Naples Observatory) již v roce 1850 navrhoval použít rotující „mísu“, naplněnou rtutí jako zrcadlo astronomického dalekohledu. V praxi tuto myšlenku realizoval o 50 let později Robert W. Wood (Johns Hopkins University). V současné době uvažuje Roger Angel skutečně v astronomických měřítcích. Předpokládá, že by bylo možné dopravit na povrch našeho souputníka dalekohled o průměru až 100 m.
František Martinek Kosmonautika

Úvahy o velkém kosmickém dalekohledu

Porovnání navrhovaného kosmického dalekohledu a HST.
Porovnání navrhovaného kosmického dalekohledu a HST.
Nová americká měsíční raketa je teprve na rýsovacích prknech, ale astronomové již sní o velkých dalekohledech, které by mohla dopravit do vesmíru. „Raketa Ares V bude schopna vynést náklady, jejichž objem nebo hmotnost byly doposud podřízeny dosavadním dopravním prostředkům,“ říká Philip Stahl, mezinárodně uznávaný optik, nyní pracující pro Marshall Space Flight Center, NASA. „Možná bychom mohli v budoucnu tuto raketu použít k vypuštění obřího kosmického dalekohledu,“ dodává Stahl.
Miloš Tichý Ostatní

Výstava Jihočeský vesmír aneb planetky a komety z jihu Čech

Vesmír je nepředstavitelně obrovský. Jeho výzkum vyžaduje mezinárodní spolupráci. Přesto má většina z nás bližší vztah k objevům učiněným “u nás doma” na jihu Čech. Koneckonců ukazují jihočeský příspěvek ke světové astronomii či dokonce nesou jihočeská jména. Jihočeští astronomové jsou známí zejména objevy planetek a komet. Planetky a komety jsou malá tělesa obíhající kolem Slunce sluneční soustavou, tedy nám nejbližší oblastí vesmíru.

Zdeněk Bardon Multimédia

Objektivem do vesmíru i kolem nás

kniha_titulni.jpg
Vážené dámy a pánové, držím v ruce úžasnou knihu s názvem „Objektivem do vesmíru i kolem nás“. Kniha obsahuje pouze české fotografie pocházející z ČAM (Česká astrofotografie měsíce) a ZpČAS (Západočeská pobočka České astronomické společnosti). Tedy žádný Hubbleův dalekohled, žádný pětimetr či osmimetr, pouze nejlepší české astrofotografické práce. Ve formátu A4, na křídovém papíře a ve skvělé tiskové kvalitě.
František Martinek Sluneční soustava

Ceres a Vesta – co nového?

Snímky planetek Ceres a Vesta, které pořídil HST.
Snímky planetek Ceres a Vesta, které pořídil HST.
Hubblův kosmický dalekohled HST pořídil nové fotografie dvou největších těles hlavního pásu planetek, který se rozkládá v oblasti mezi Marsem a Jupiterem. Snímky by měly astronomům pomoci při plánování činnosti sondy DAWN při výzkumu dvou nejhmotnějších planetek Ceres a Vesta.
František Martinek Sluneční soustava

Sonda DAWN a výzkum největších asteroidů

Kresba americké sondy DAWN.
Kresba americké sondy DAWN.
Hlavní pás planetek mezi Marsem a Jupiterem se podobá pohozenému starému materiálu ve Sluneční soustavě, který nebyl použit na stavbu planet. Jeho výzkum můžeme přirovnat k objevování dávné historie předmětů, které po dlouhé době nalezneme zapomenuté na půdě. Zaprášená tělesa v pásu planetek jsou pozůstatky z dávné doby formování Sluneční soustavy. Každá planetka má svoji vlastní historii, která vypovídá o tom, jak to tehdy bylo, když Sluneční soustava teprve vznikala.
Libor Lenža Úkazy

Jak jsem si užil zákryt Venuše

Výstup Venuše 2007-06-18
Výstup Venuše 2007-06-18

V pondělí 18. června 2007 jsme se konečně dočkali. Očekávaný zákryt planety Venuše naším nejbližším vesmírným sousedem – Měsícem – měl nastat v odpoledních hodinách. Předpověď počasí byla slibná a nakonec se zcela potvrdila. Ve Valašském Meziříčí jsme tak mohli sledovat jak vstup Venuše za měsíční disk, tak výstup. Na některých místech však překážely drobné obláčky.

1 …394 395 396 397 398 399 400 …537

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »