Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Výzkumy v ASU AV ČR (168): Hustota plazmatu, velikost magnetického pole a turbulence ve sluneční erupci

Výzkumy v ASU AV ČR (168): Hustota plazmatu, velikost magnetického pole a turbulence ve sluneční erupci

Rádiové spektrum zobrazující zebru ze 14. února 1999.
Autor: Astronomický ústav AV ČR

Marian Karlický ze Slunečního oddělení ASU je nestorem teoretického výzkumu dění ve slunečních erupcích a interpretace rádiových pozorování. V představované práci společně se svým ruským spolupracovníkem Leonidem Jasnovem využil pozorování zvláštního typu rádiových záblesků na Slunci k určení fyzikálních podmínek v místě probíhající erupce.

Sluneční erupce, coby nejenergetičtější projevy sluneční aktivity, vyzařují na všech vlnových délkách celého elektromagnetického spektra. Dobře je známo náhlé zvýšení zářivého toku v tvrdých oblastech rentgenového nebo ultrafialového záření, které souvisí s velmi vysokými teplotami plazmatu v  oblasti erupce. V důsledku netermálních procesů jsou ale erupce zdrojem i podstatně měkčího rádiového záření. 

Elektromagnetické vlnění se v plazmatu, tedy horkém plynu s nabitými částicemi, šíří jinak než v běžných látkách. Tak například zde existuje hraniční frekvence vlnění. Má-li vlnění frekvenci nižší, nemůže se v plazmatu šířit, neboť je velmi účinně tlumeno. Tzv. plazmová frekvence má svoji hodnotu nejčastěji v oblasti odpovídající právě rádiovým vlnovým délkám. To znamená, že i když mohou být procesy v erupci zdrojem rádiových vln v celém spektru, ke vnějšímu pozorovateli se dostanou jen ty, které překonají hraniční plazmovou frekvenci. Zdálo by se to jako nevýhoda, ale pravý opak je pravda. Identifikace hraniční frekvence v pozorováních umožňuje na dálku určit například hustotu plazmatu v erupčním místě. V plazmatu můžeme identifikovat i jiné charakteristické frekvence, které se často objevují v pozorovaném elektromagnetickém spektru. Cyklotronová frekvence, která závisí na indukci magnetického pole, nebo horní hybridní frekvence, která je kombinací frekvence cyklotronové a plazmové. 

Rádiové záření Slunce lze relativně snadno pozorovat, vhodná technologie je rutinně k dispozici přibližně od 2. světové války. V ASU v Ondřejově vznikla kolem tohoto problému pracovní skupina, která obhospodařuje a postupně modernizuje několik radioteleskopů, které Slunce pozorují na mnoha vlnových délkách vždy, když je nad obzorem, a to bez ohledu na počasí. To je velkou výhodou rádiových vlnových délek – prostupují oblačností. Vzhledem k dostupnému skenování ve frekvenci a kontinuálnímu záznamu v čase lze pořízená pozorování zobrazovat např. prostřednictvím tzv. dynamických spekter. Jde o dvojrozměrný obraz intenzity rádiového záření, kdy na vodorovné ose běží čas a na ose svislé frekvence záření. 

Některá rádiová vzplanutí mají v dynamických spektrech velmi komplikovaný vzhled. Často připomínají zástupce živočišné říše, po nichž tak získávají názvy. Před téměř půlstoletím byla poprvé pozorována vzplanutí typu zebra. Tato vzplanutí v dynamických spektrech připomínají vlnící se horizontální pruhy s přibližně stálými frekvencemi. Jednotlivé pruhy jsou od sebe odděleny přibližně stejnými frekvenčními rozdíly. Nejvíce propracovaným teoretickým modelem pro vzplanutí typu zebra je model s dvojitou plazmovou rezonancí. Ten předpokládá, že zvýšená emise je pozorována na takových frekvencích, kdy si odpovídají horní hybridní frekvence a celočíselný násobek cyklotronové frekvence. Vlny s frekvencí vyhovující rezonanční podmínce jsou zesilovány. Odstup pruhů ve frekvenci souvisí s prostorovou změnou hustoty plazmatu a indukce magnetického pole, tedy jak rychle se tyto veličiny zmenšují se vzdáleností podél erupční smyčky. Pruhy zebry se v čase vlní a toto vlnění se připisuje turbulentnímu chování plazmatu. 

Zdá se až neuvěřitelné, jaké všechny základní parametry lze v principu získat ze vzdáleného pozorování Slunce s pomocí radioteleskopů. Nic ale není zadarmo, pro měření frekvencí pruhů zebry  a jejich interpretaci je třeba sestavit pokročilý počítačový program, údaje z něj jsou pak využity k výpočtu parametrů plazmatu a magnetického pole v rezonanční erupční oblasti. To vše však autoři zvládli a svoji metodiku použili pro výjimečně kvalitní pozorování vzplanutí typu zebra z 14. února 1999 získaného s pomocí radioteleskopů v Ondřejově. Z analýzy vyplývá, že během této události dosáhla hustota plazmatu v erupční oblasti kolem 3×1010 částic v kubickém centimetru a magnetická indukce 1,7‒3,2 mT. Autoři též studovali turbulentní vlastnosti hustoty i magnetické indukce a zjistili, že turbulentní změny v daném místě zdroje zebry zachycené v čase jsou výraznější než turbulentní změny podél zdroje zebry. To je podle autorů indikátorem anizotropie této turbulence, zřejmě vyvolané okolním magnetickým polem. Z pozorovaných vlastností lze odhadnout i teplotu v erupční oblasti, která pro případ erupce z 14. 2. 1999 byla autory určena na 3 miliony stupňů. 

Práce jasně demonstruje, že i relativně jednoduchá pozorování prováděná technikou z konce minulého století lze v součinnosti se správnou interpretací použít k určení hodnot základních fyzikálních veličin v erupcích. Tyto informace slouží k upřesnění modelů, popisujících tyto erupční jevy s potenciálním vlivem na život na Zemi.  

REFERENCE

M. Karlický, L. Jasnov, Estimating density and magnetic field turbulence in solar flares using radio zebra observations, Astronomy & Astrophysics 638 (2020) A 22

KONTAKTY

prof. RNDr. Marian Karlický, DrSc.
karlicky@asu.cas.cz
Sluneční oddělení Astronomického ústavu AV ČR

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Sluneční oddělení ASU AV ČR

Převzato: Astronomický ústav AV ČR, v. v. i.



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: Zebra, Sluneční erupce, Astronomický ústav AV ČR


39. vesmírný týden 2023

39. vesmírný týden 2023

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 9. do 1. 10. 2023. Měsíc bude v úplňku. Večer je nejlépe pozorovatelný Saturn, který později doplňuje také jasný Jupiter. Ráno je kromě nepřehlédnutelné Venuše vidět také poměrně jasný Merkur. Aktivita Slunce je středně vysoká. Sonda OSIRIS-Rex doručila pouzdro se vzorky z planetky Bennu. Falcon 9 společnosti SpaceX zaznamenal 200. opakované použití a tři starty z jedné rampy v rozmezí 8 dnů. Československý kosmonaut Vladimír Remek se dožívá 75 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Zbytky supernovy v Plachtách

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2023 obdržel snímek „Zbytky supernovy v Plachtách“, jehož autorem je Jakub Korbel     Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2023 obdržel snímek „Zbytky supernovy v Plachtách“, jehož autorem je Jakub Korbel. 9 000

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Merkur

Další informace »