Ohlédnutí za legendárními expedicemi (15. díl)

V této době se plně projevil potenciál V. Znojila a meteorické sekce brněnské hvězdárny. Pročež ihned v r. 1969 se podařilo uskutečnit brněnskou expedici (24. dle BD) OPONEX (Otřesným POčasím Nabouraná EXpedice). Bohužel nepatřila ve výsledku k těm zdařilým, což jste jistě pochopili z jejího pojmenování.

Programem expedice bylo určení strmosti luminozitní funkce teleskopických meteorů. Metodika pozorování byla vymyšlena, že tři trojice pozorovatelů pozorovaly ve třech azimutech (po 120^°) synchronně pole v třech výškách nad obzorem tak, že se po určité době „sešly“ všechny skupiny v zenitu. Uvnitř každé skupiny pozorovali všichni stejné zorné pole. Teorie vycházela ze skutečnosti, že při obzoru je snížena jasnost meteorů díky extinkci a především díky vzdálenosti meteorů od stanice, takže meteory, jevící se jako teleskopické, jsou ve skutečnosti vizuální (meteory pseudoteleskopické). Matematickou teorii k této metodě jsme ovšem, kromě Znojila, neznali.

Expedice se uskutečnila ve dnech 4. 7. až 18. 7. v lokalitě Zadná hoľa v Nízkých Tatrách v nadmořské výšce 1550 m.

3. 7. jsme odjeli v sestavě Josef Boldiš, Čestmír Greger j.h., Miroslav Kumstová j.h., Vojtěch Nečas, William Otras, Věra Pilcová, Miroslav Šulc a Eva Tichá. Cestovali jsme do Trenčianské Teplé, odtud do Žiliny. Zde jsme si ustlali na dlažbě nádraží a spali. Následující den jsme jeli do Liptovského Hrádku, kde jsme sháněli povolení ke stanování a autobus. Tím jsme dojeli do Malužiné a dále autobusem Lesní správy na konec silnice.  Pak následoval opakovaný výstup do kopce o 300 m. výše podle Znojilova návodu, kde J. Boldiš vyhlédl místo pro stanování; pod kopcem vznikl dolní tábor. Transport materiálu byl doprovázen deštěm.

5. 7. pokračovalo přenášení materiálu z dolního tábora na stanoviště, což trvalo až do večera. Při posledním výstupu jsem s V. Nečasem značkoval cestu pro zbylé účastníky, t.j. pro manžele Vladimíra a Evu  Znojilovi a bratry Jindřicha a Petra Šilhánovy, kteří dorazili ve 23 hodin a jen díky značkám nezabloudili.

6. 7. jsme za bouře stavěli stany ve vzdálenosti 200 m od pozorovacího stanoviště, odpoledne se trávilo zábavou a kopáním odpadových jam. K večeři byl poridž z pudinku, sušeného mléka, bonbonů, čokolády, cukru, ovesných vloček a vody. Pokrm připomínající broky v kaši byl dobrý. Bohužel se ukázalo, že to bude naše hlavní strava – V. Znojil, zastupující brněnskou hvězdárnu, měl na stravu přiděleno 15 Kč na osobu, tudíž na nás šetřil. Ve 21:30 se začaly trhat mraky, vznikl strašlivý zmatek, pozorovatelé hledali části oděvů,V. Znojil zapomněl velet, hledal se zenit, až se nakonec zatáhlo a zamlžilo.

7. 7. vyšlo 5 osob na nákup do Malužiné, M. Kumstová zhotovila snídani, následovalo stahování dřeva na oheň za účelem sušení oděvů. Po večeři se sušilo, načež přišla mlha s deštěm. Za intelektuální zábavy jsme čekali na vyjasnění do půlnoci a pak šli spát.

8. 7. byla mlha a pršelo. V. Znojil vyráběl z olověného plechu těsnění do benzínového vařiče. K obědu byl poridž. K večeři bylo uzené maso, které V. Znojil odmítl jíst a spokojil se s krupičnou kaší. M. Kumstovou přes den zlobil žlučník, večer jsem se hlásil „marod“ já. V noci se nepozorovalo.

9. 7. jsem se pohádal s V. Znojilem pro nedostatek bílkovin ve stravě.  Odpoledne byl budován „štand“, tedy podstavec pro „krmítko“ zapisovatele. K večeři vařila M. Kumstová vejce a poněvadž tři byla zkažená, dostala malý žlučníkový záchvat. Večer bylo zataženo, J. Šilhán hlídal oblohu do půlnoci, ale marně.

10. 7. Ráno se stala obětí zábavy E. Tichá, byla obviňována z toho, že nespala sama. W. Otras odmítl vůbec vstávat. V 11 hodin se vylepšilo počasí, které se standardně zkazilo. V. Nečas z jakéhosi důvodu vyhlásil zákaz návštěvy hlavního stanu. Večer se trochu pozorovalo, bylo zapsáno 30 meteorů.

11. 7. podniklo několik lidí cestu do Liptovského Hrádku. V Malužiné jsme v obchodě získali staré brambory díky přízni prodavače, který měl syna v Brně, a my byli Moravané. Osazenstvo tábora mezitím podniklo cestu na hřeben kopců. Večer se zatáhlo, a tak jsem s J. Šilhánem „řádil“. Pobourali jsme stan E. Tiché, polévali ho vodou, ona zase bourala stan nám... Neúspěšně jsme hlídali oblohu až do půlnoci.

12. 7. bylo ráno větrno, k snídani byl 1,5 kg chleba s paštikou. J. Šilhánovi se podařilo rozplakat M. Znojilovou ve věci dopisu na expedici v Úpici. Pak se několik lidí rozběhlo na výlety. Večer kvůli větru bylo zpevňováno kotvení stanů. V noci zataženo.

13. 7. Ráno větrno. V. Znojil se pokoušel neúspěšně školit několik pozorovatelů ve věci plánování základen, skočilo to meditacemi nad analytickou geometrií elipsy. Po obědě se konaly výlety do okolí, m.j. na Velký Bok, kde došlo k setkání se stádem ovcí. Pak výletníci odolávali větru o rychlosti asi 120 km/h. Večer manipuloval W. Otras s vařičem, který měl velký přebytek ve výkonu. V noci bylo zataženo.

14.7. V 6 hodin ráno byl poplach, protože příslušník určený k buzení zaspal. Několik lidí odběhlo na nákup, zbylí kromě mne a V. Pilcové (hlídali jsme tábor) šli na výlet do hor. Obě skupiny se vrátily v 16 hodin. Pozdě odpoledne se za stálého větru lepšilo počasí. W. Otras a V. Nečas se vsadili o pozření 10 cm žížal, vyhráli oba. Večer se vyjasnilo, po 400 zapsaných meteorech se skončilo kvůli podchlazení V. Pilcové.

15. 7. bylo jasno, v dálce se tyčily Vysoké Tatry a na stanech byla jinovatka. Zpracovával se napozorovaný materiál, nicméně J. Boldiš a V. Pilcová šli na výlet a V. Znojil propadl hysterii, protože jim  zapomněl výlet zakázat. Uložil jim proto trest takového rozsahu, že se uložené práce raději ujalo pět jiných pozorovatelů a výletníci to pak jen dodělávali po návratu. Pak tři hoši pokoušeli E. Tichou, přivázali jí cívku strojové vlny na vrchol stromu, a když se snažila přes odpor W. Otrasa jí sundat, spadli oba a já jsem jí pak s nadšením ošetřoval utržené rány. V noci se pozorovalo a M. Kumstová zapsala v naprostém klidu za pomoci časoměřiče za 139 minut čistého času úctyhodných 703 meteorů.

16. 7. vypukly v táboře nemoci. M. Kumstová dostala angínu, E. Tichou rozbolel zub. V zoufalství začala pojídat různé léky bez ohledu na jejich alergické účinky, takže se její stav horšil a ve spánku si přivodila zranění v obličeji. I bylo uspořádáno konsilium a doporučeno jí, aby pila kávu a vodu v nadměrném množství, aby ze sebe tu chemii dostala pryč. Nakonec byl schválen její předčasný odjezd. V noci bylo popsáno 22 stran protokolů, 4 časoměřiči se museli střídat, protože to tempo se nedalo vydržet.

17. 7. nastalo balení a odnášení materiálu do nižších poloh. Podařilo se skutečně přemístit všechen materiál a lidi o 300 m níž k lesní silničce a vybudovat dolní tábor.

18. 8. jsem chtěl začít likvidovat dolní tábor, jenže začalo pršet a V. Znojil opět propadl hysterii, nebyl schopen velet, pouze mě a M. Kumstovou poslal do Hodruže pro autobus lesní správy, se kterým jsme se vrátili do komplet stojícího tábora; i bylo klnuto V. Znojilovi, že nezorganizoval jeho likvidaci. Autobusem jsme odjeli do Liptovského Hrádku a vlakem do Žiliny. V Žilině spadla M. Kumstová s nástupiště pod stojící vlak, potloukla se a seděla pak s pláčem na lavici. Další cesta do Brna proběhla už nepříjemných bez příhod.

Přes kratičký pozorovací čas (63 „člověkohodin“) bylo napozorováno 1700 meteorů, frekvence tedy byla cca 27 meteorů za hodinu.  Zpracováním materiálu byla pověřena manželem M. Znojilová; neví se proč, ale výsledek jejího snažení nebyl žádný. Můj pokus, zpracovat materiál z hlediska fyziologických efektů nevyšel, neboť jsem nenalezl odpovídající matematickou teorii.

Pozoruhodné však byly důsledky zdravotní: E. Tichá se přiotrávila Alnagolem (kyselina acetylsalicylová + kofein) s alergickou reakcí a pětidenní léčbou injekcemi. Pět účastníků dostalo horečku s teplotami až 39° C. V. Nečasovi se zhoršila cukrovka, byl hospitalizován až do 13. srpna. Já jsem získal rheumatické projevy v obou kolenech, která reagovala na změny atmosférického tlaku. V. Znojil sice vyvázl ve zdraví, ale těsně po návratu se přiotrávil neznámými houbami a zůstal v posteli týden. Ve zdraví vyvázli jen 3 účastníci.

Všechny díly: