Dvě obří bubliny gama záření v naší GalaxiiKosmická observatoř NASA s názvem Fermi Gamma-ray Space Telescope (původní označení GLAST - Gamma-ray Large Area Space Telescope, start 11. 6. 2008) odhalila doposud nepozorované struktury obklopující střed naší Galaxie. Útvary mají rozpětí 50 000 světelných roků; může se jednat například o pozůstatky exploze v okolí mimořádně velké černé díry v centru naší Galaxie.
Část kulové hvězdokupy Omega Centauri na snímku z HST.Kulová hvězdokupa Omega Centauri vzbuzovala pozornost pozorovatelů oblohy od doby před 2 000 roky, kdy starověký astronom Ptolemaios zhotovil první hvězdný katalog. Ptolemaios však hvězdokupu považoval za samostatnou hvězdu. Neměl ani zdání, že tato "hvězda" je ve skutečnosti téměř deset miliónů hvězd, obíhajících kolem vlastního gravitačního centra.
UDFy-38135539 v Hubbleově ultra hlubokém poli
Objev nejvzdálenějšího objektu se spolehlivě určenou vzdáleností ohlásil tým
evropských astronomů. Jedná se o galaxii s označením UDFy-38135539, jejíž vzdálenost se odhaduje na 13 miliard světelných let. Jak už napovídá její označení, byla nalezena na snímku, kterému se anglicky říká Hubble Ultra Deep Field (HUDF), česky Hubbleovo ultra hluboké pole. Tak se označuje fotografie pořízená Hubbleovým kosmickým dalekohledem (HST), na které je zachycena malá část oblohy o velikosti 11 čtverečných úhlových minut (přibližně desetina průměru Měsíce v úplňku), ležící na rektascenzi 3h 32m 39,0s a deklinaci 27° 47' 29,1" v souhvězdí Pece (Fornax).
Kosmická bublina - vznik nových hvězdVědecký pracovník Astronomického ústavu AV Mgr. Richard Wünsch, PhD. získal dnes ocenění Akademie věd "Pro mladé vědecké pracovníky za vynikající výsledky vědecké práce". Ve svém výzkumu se zabývá například tvorbou hvězd a s tím souvisí také vesmírné útvary, které bychom mohli označit jako kosmické bubliny.
Život ve vesmíru?V rámci Evropského kulturního klubu, jehož předsedou je RNDr. Peter Zamarovský, CSc., se 7. října 2010 koná přednáška RNDr. Vladimira Kopeckeho Jr., Ph.D. v zasedací místnosti č. 206, 2. patro budovy Akademie věd ČR, Národní 3, Praha 1 od 17:00 hodin na téma Život ve vesmíru?.
V první polovině března 2010 objevili japonští astronomové amatéři K. Nishiyama, F. Kabashima, T. Kojima, K. Sakaniwa a A. Tago v souhvězdí Labutě novu osmé magnitudy. Brzy se však ukázalo, že nevzplanula klasická nova, ale že se jedná o neočekávaný výbuch známé symbiotické proměnné hvězdy V407 Cygni objevené už v roce 1936. Její jasnost se obvykle pohybuje v rozmezí 13. až 17. magnitudy.
NGC4666-wfi/esoTisková zpráva Evropské jižní observatoře (036/2010): Galaxie NGC 4666 zaujímá významné místo ve středu snímku, pořízeného ve viditelném oboru kamerou WFI, umístěnou na 2,2m dalekohledu na La Silla v Chille. NGC 4666 je pozoruhodnou galaxií s probíhajícím intenzivním procesem tvorby hvězd a neobvyklým 'supervětrem' unikajícího plynu. Tato galaxie byla již pozorována v rentgenovém oboru s pomocí vesmírného teleskopu ESA XMM-Newton a prezentovaný snímek byl pořízen pro další studium objektů, zachycených tímto teleskopem v rentgenovém oboru.
Kulová hvězdokupa Omega CentauriJedním z výzkumných cílů družice WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer) byla kulová hvězdokupa Omega Centauri, známá též jako NGC 5139. Najdeme ji v souhvězdí Kentaura a z jižní polokoule ji lze spatřit i pouhým okem. Nachází se ve vzdálenosti 16 000 světelných roků od Země a obsahuje přibližně 10 miliónů hvězd.
Tarantula a 30 Doradus - ESO1033-VISTATisková zpráva Evropské jižní observatoře (033/2010): Astronomové, kteří skenují oblohu velkým přehlídkovým teleskopem ESO/VISTA, získali působivou fotografii mlhoviny Tarantula v blízké sousední galaxii - Velkém Magellanově mračnu. Panoramatický záběr pořízený v oboru infračerveného záření zachycuje tento objekt ve vysokém rozlišení spolu s jeho nejbližším okolím. Snímek byl pořízen jako jeden z prvních v rámci začínající rozsáhlé přehlídky obou Magellanových oblaků.
Radioteleskop Green Bank Telescope (GBT, West Virginia, USA) Průkopnická pozorování prostřednictvím obřího radioteleskopu Robert C. Byrd Green Bank Telescope (GBT, West Virginia, USA) dala astronomům nový pracovní nástroj k mapování velkorozměrové struktury vesmíru. Nové zařízení slibuje poskytnutí cenných informací o původu záhadné "temné energie". Z pozorování známe pouze asi 4 % hmoty vesmíru (tu tvoří viditelná látka, která se projevuje zářením). Na tzv. temnou nebo-li skrytou hmotu (nepozorovatelnou, podléhající pouze gravitaci) připadá asi 23 %, zbývajících 73 % tvoří zatím neznámá temná energie.
Emisní mlhovina RosettaNa fotografii, kterou pořídila astronomická družice Herschel Space Observatory vypuštěná Evropskou kosmickou agenturou ESA, je zachycen molekulární oblak, který je součástí emisní mlhoviny Roseta (Rosette Nebula - Růžicová mlhovina). Tato hvězdná porodnice se nachází ve vzdálenosti přibližně 5 000 světelných let od Země a promítá se do souhvězdí Jednorožce (Monoceros).
Kulová hvězdokupa M4 Dnes se vydáme za další kulovou hvězdokupou. Tato bude ale trochu jiná než ty z předchozích dílů tohoto seriálu. Kulovou hvězdokupu M4 (NGC 6121) najdeme v souhvězdí Štíra. Leží jen asi stupeň západně od nejjasnější hvězdy souhvězdí, červeného veleobra Antares, představujícího Štírovo srdce. Za velmi dobrých podmínek může být M4 viditelná dokonce pouhým okem. V našich zeměpisných šířkách však nikdy nevystoupí příliš vysoko nad jižní horizont a často se tak ztrácí na přesvětlené obloze.
Prvotní superhmotné černé díry ve vesmíru podle družice SpitzerAstronomové pravděpodobně objevili dvě z nejranějších superhmotných černých děr ve vesmíru. Tento objev, založený především na pozorování prostřednictvím kosmické observatoře NASA s názvem Spitzer Space Telescope, umožní lépe porozumět podstatě našeho vesmíru a vzniku prvních černých děr, galaxií a hvězd.
Dne 19. února 2004 započalo beta testování projeku Einstein@home a tím přešel částečně i výzkum gravitačních vln ve vesmíru na naše domácí počítače. Proč zrovna Einstein@home a co vlastně hledáme?
Plejády překřížené ISS a meteorem
Představte si, že podle předpovědi má v určitý čas Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) přelétnout přímo přes otevřenou hvězdokupu Plejády. A protože se věnujete astronomické fotografii, takovou věc si přeci nemůžete nechat ujít. Ve správnou dobu vezmete svůj fotoaparát, namíříte jej na danou část oblohy a začnete exponovat.
Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT identifikovali v cizí galaxii černou díru hvězdné hmotnosti, která je mnohem dále než všechny ostatní dosud známé objekty tohoto typu. Svou hmotností 15krát převyšuje Slunce a je tak druhou nehmotnější hvězdnou černou dírou, jaká byla zatím objevena. Objekt je navíc vázán v systému s další hmotnou hvězdou, která se v budoucnu také stane černou dírou.
Kulová hvězdokupa M 30Prostřednictvím Hubblova kosmického dalekohledu HST astronomové odhalili v kulové hvězdokupě M 30 dva odlišné typy "omlazených" hvězd. Nové výzkumy ukázaly, že jak vzájemné kolize hvězd, tak i proces občas označovaný jako "vampýrismus", jsou zodpovědné za tuto kosmickou "plastickou operaci". Vědci rovněž objevili důkazy, že oba druhy tzv. modrých opozdilců vznikly během kritické dynamické události (známé jako "zhroucení jádra"), k němuž došlo v kulové hvězdokupě M 30 před několika miliardami roků.
Magellanův proud (vodíku)Obrovský proud plynů směřující od sousedních galaxií (Velké a Malé Magellanovo mračno) kolem naší Mléčné dráhy je podstatně delší, než astronomové ještě donedávna předpokládali. Nové objevy poskytují zřetelnější pohled na vznik mezigalaktického plynného proudu.
Mladá hvězdokupa v mlhovině 30 Doradus (LMC)Jedna z nových fotografií, pořízených pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST, zachycuje stovky velmi jasných modrých hvězd, obklopených zářivými oblaky. Tento impozantní portrét je doposud nejdetailnějším pohledem na největší hvězdnou "školku" v našem nejbližším galaktickém okolí.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd.
Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd.
M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre.
Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala.
Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi.
Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ????
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
27.4. až 1.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
Dne 19. února 2004 započalo beta testování projeku Einstein@home a tím přešel částečně i výzkum gravitačních vln ve vesmíru na naše domácí počítače. Proč zrovna Einstein@home a co vlastně hledáme?
