Astronomové z celého světa se zkombinovali informace získané z pozemních i družicových pozorování, aby porozuměli nejjasnější pozorované explozi v naší historii. Zpracování dat odhalilo, že výtrysk (jet) gama záblesku GRB 080319B byl namířen přímo na Zemi.Petr SobotkaVzdálený vesmír
Ilustrační obrázek magnetaru ukazuje popraskaný povrch neutronové hvězdy a plazmu pohybující se podél magnetických siločar. Autor: NASAV prvním říjnovém čísle prestižního časopisu Nature vychází článek mezinárodního týmu vědců ze 13 zemí. Mezi nimi jsou také čtyři čeští vědci: Mgr. Martin Jelínek a Mgr. Petr Kubánek z Andaluského astronomického ústavu v Granadě (IAA CSIC, Španělsko), Ing. Stanislav Vítek z Elektrotechnické fakulty ČVUT a Doc. RNDr. René Hudec, CSc. z Astronomického ústavu Akademie věd ČR, v. v. i. Článek popisuje nečekaný objev jasných optických záblesků vesmírného původu, souvisejících pravděpodobně s eruptivní aktivitou mladé neutronové hvězdy - magnetaru v naší Galaxii. Objev přednesl před třemi týdny Doc. R. Hudec jménem celého týmu vedeného Dr. Albertem Castrem-Tiradem na mezinárodní konferenci v turecké Foce.
Hřebínek pro měření expanze vesmíruTisková zpráva Evropské jižní observatoře (026/2008): Astronomové by prostřednictvím svých přístrojů rádi zodpověděli některé základní otázky, například jak probíhá expanze vesmíru, nebo objevili Zemi podobné planety obíhající kolem cizích hvězd. První představení nové kalibrační techniky pro přesné spektrografy je k těmto cílům opět přiblížilo. Metoda je založena na technologii zvané "frekvenční laserový (optický) hřeben", za kterou byli autoři oceněni Nobelovou cenou, a byla představena tento týden v časopise Science.
V březnu tohoto roku ohromil astronomy z celého světa extrémně energetický gama záblesk. Během následujících týdnů se na pozorování jeho dosvitu zaměřilo velké množství pozemních i na oběžné dráze pracujících přístrojů. Po zpracování jimi získaných dat teď mohou vědci předložit první výsledky: podle nich byl výtrysk gama záblesku namířen téměř přesně ve směru Země.
Galaxie ESO 325-G004 v jejímž centru se pravděpodobně nachází hmotná černá díraAstronomové věří, že se jim podařilo objevit horní hranici pro hmotnost
supermasivních černých děr, jejichž existence se předpokládá v centru skoro
každé galaxie včetně té naší. Podle nového průzkumu ovšem tyto objekty nemohou
nabývat hmotností vyšších, než 10 miliard hmotností Slunce. To odpovídá
přibližně jednomu procentu hmotnosti galaxie v jejímž centru se černá díra
nachází.
Přístroj Wide Field Imager nám nabídl pohled do záludných vírů spirální galaxie M83, která je svým vzhledem podobná naší Galaxii. Přezdívá se jí Jižní větrník a jde o krásný příklad spirální galaxie zářící světlem miliard hvězd a rudou rubínovou září vodíkového plynu. Dramatický snímek galaxie M83 byl pořízen na observatoři La Silla, která se nachází vysoko v horách Chilské pouště Atacama. M83 je od nás vzdálena přibližně 15 miliónů světelných let a na jižní obloze ji najdeme v rozlehlém souhvězdí Hydry. V průměru má přes 40 000 světelných let a je zhruba 2,5 krát menší než naše Galaxie. V některých směrech se přesto podobá naší Galaxii. Obě dvě mají galaktické jádro (husté sférické centrální seskupení hvězd) protnuté příčkou.
GalaxieTisková zpráva Evropské jižní observatoře (024/2008): Utváření nejhmotnějších galaxií ve vesmíru Astronomové zachytili několik hmotných galaxií při procesu jejich slučování v době před 4 miliardami let. Objev významně podporuje všeobecně uznávanou teorii vzniku galaxií. Pořídit snímky se podařilo díky spojení sil těch nejlepších pozemních i orbitálních dalekohledů.
Oblast W5 (Cassiopeia) s intenzivní tvorbou hvězd.Na nové fotografii, kterou pořídil infračervený kosmický dalekohled Spitzer (Spitzer Space Telescope), lze vysledovat tajemství života a smrti hvězd na základě jejich "rodinné" historie. Pozoruhodný infračervený snímek ukazuje pestrý kosmický oblak pojmenovaný W5, hustě zaplněný různými generacemi zářivých hvězd. Poskytuje rovněž nové důkazy o tom, že velmi hmotné hvězdy - prostřednictvím svého intenzivního hvězdného větru a záření - mohou vyvolat tvorbu nových hvězd.
Mezinárodní tým astronomů v čele s astronomy z Evropy upozorňuje, že jedna nedávno pozorovaná supernova může patřit do zcela jiné kategorie, než ty běžné. Na rozdíl od nich je pozorovaný jev v současnosti popisován tak, že explodující hvězda se zhroutí do podoby černé díry a přitom vytvoří slabý jet - výtrysk, typický pro daleko bouřlivější vesmírné procesy, tzv. gama záblesky. Objekt s označením SN 2008D tak nejspíše patří k nejslabším explozím, u kterých ještě dochází ke vzniku rychle se pohybujících jetů. Objev je klíčovým milníkem na cestě k porozumění nejdivočejším explozivním jevům, které jsou ve vesmíru pozorovány. Výše zmíněné závěry byly z části učiněny na základě pozorování dalekohledy ESO/VLT a byly publikovány v Science Express, elektronické podobě časopisu Science.
Kulová hvězdokupa Omega Centauri.Černé díry jsou v některých případech obrovská vesmírná monstra o hmotnostech miliardkrát vyšších, než je hmotnost Slunce (superhmotné černé díry), jindy se jedná o nepatrná tělesa co do průměru s hmotnostmi několika Sluncí (hvězdné černé díry). Avšak mohou černé díry existovat také jako objekty se střední hmotností? Nové výzkumy naznačují, že ve většině případů odpověď zní: ne.František MartinekVzdálený vesmír
Jeden z 11 nově objevených hvězdných proudů v naší Galaxii.Zatím 11 nových proudů hvězd vypátrali astronomové v naší Galaxii. A to prozkoumali pouze jednu čtvrtinu jejích hvězd. Tyto objevené proudy mohou poskytnout nové "soudní" důkazy o násilném chování naší Galaxie, která s největší pravděpodobností utrhla části trpasličích galaxií, které následně pohltila.Jiří SrbaVzdálený vesmír
Pohled do nitra hvězdokupy NGC 6791 pomocí kamery ACS.Představte si troje hodiny ve vašem domě, které odbíjejí celou v různých časových okamžicích. Astronomové objevili obdobný ekvivalent tří nesynchronizovaných vesmírných "hodin" ve staré otevřené hvězdokupě NGC 6791. Tento problém může zásadně změnit astronomické metody určování stáří hvězdokup.
Exoplaneta v představách malířeGliese: Snad každý z nás viděl alespoň jednou v životě slavnou mlhovinu v Orionu, která je dostupná i malým dalekohledem. Američtí astronomové před několika dny uveřejnili novou studii, týkající se možného výskytu planet u hvězd v hvězdokupě mlhoviny M42.
Část pozůstatku po explozi supernovy SN 1006.Velice křehká "stuha", složená z plynu, tajuplně pluje naší Galaxií. Jedná se o řízenou kosmickou loď cizí civilizace? Nebo snad o výtrysk z černé díry? Ve skutečnosti na této fotografii, pořízené kamerou na palubě Hubblova kosmického dalekohledu HST, je velmi tenká část pozůstatku po explozi supernovy, vytvořená při výbuchu hvězdy, k níž došlo před více než 1000 roky.
Pozorování kvasaru a určení poměru hmotnosti protonu a elektronu.Přírodní zákony jsou stejné ve vzdáleném vesmíru jako u nás na Zemi. Vyplývá to z nových výzkumů, provedených mezinárodním týmem astronomů, jehož členem je i Christian Henkel (Max-Planck-Institut für Radioastronomie, Bonn, SRN). Jejich závěry, publikované 20. 6. 2008 v časopise Science ukazují, že jedno z nejdůležitějších fyzikálních čísel - poměr hmotnosti protonu a elektronu - má téměř přesně stejnou hodnotu v galaxii vzdálené 6 miliard světelných roků jako hodnota zjištěná v pozemských laboratořích: přibližně 1836,15.Věra BartákováVzdálený vesmír
Hvězdokupa M13Jednou z palčivých otázek současné astronomie je rozpor mezi stářím vesmíru a stářím kulových hvězdokup. Jen krátce připomeňme, že stáří vesmíru, určené z rychlosti jeho rozpínání, odpovídá 13,7 miliardám let. Kulové hvězdokupy jsou nejstarší objekty ve vesmíru. Jsou to shluky až miliónů hvězd, vzájemně gravitačně vázaných. Nacházíme je v kulové složce galaxií. Z jejich polohy a ze spektra hvězd, které se v nich nacházejí, soudíme, že všechny vznikly přibližně ve stejnou dobu (ze stejného oblaku plynu), před 9 - 14 miliardami let. Věk 14 miliard let odpovídá modelům vesmíru, který má hustotu látky mnohem menší než tzv. kritickou, v takovém případě by však stáří hvězdokup překračovalo stáří samotného vesmíru...
Shawnovou cenou v astronomii za rok 2008 byl oceněn profesor Reinhard Genzel, ředitel Institutu Maxe Plancka pro extraterestrickou fyziku (Max Planck Institute for Extraterrestrial Physics - MPE). Cena byla Reinhardu Genzelovi udělena za důkaz supermasivní černé díry v centru naší Galaxie a význačný přínos v této oblasti. Na objevu se značně podílely dalekohledy ESO.
Část kupy galaxií Coma pohledem HST.Hubblův kosmický dalekohled (HST, NASA) zachytil nádherné seskupení velkého počtu galaxií, vytvářejících tzv. kupu galaxií Coma, jednu z nejhustších známých seskupení galaxií ve vesmíru.
Pomocí kamery ACS (Advanced Camera for Surveys) na palubě HST byla vyfotografována velká část této kupy galaxií. Snímek zachycuje oblast o rozměru několika miliónů světelných roků. Kompletní kupa galaxií obsahuje tisíce galaxií v prostoru kulového tvaru o průměru více než 20 miliónů světelných let.
Současná představa vzhledu naší Galaxie.Sluneční soustava se nachází v Galaxii, označované také jako Mléčná dráha. Jedná se o seskupení zhruba 400 miliard hvězd včetně Slunce do objektu ve tvaru disku. Velké množství těchto hvězd a množství neproniknutelného mezihvězdného plynu je soustředěno do velkých oblouků, tzv. spirálních ramen, která se odvíjejí od galaktického centra směrem do vnějších oblastí.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 22. 4. do 28. 4. 2024. Měsíc bude v úplňku, meteorů z roje Lyrid proto mnoho neuvidíme. Slunce je pokryto hezkými malými skvrnami, které byly v nejaktivnější oblasti viditelné i okem přes patřičný filtr. Kometa 12P/Pons-Brooks už pozorovatelná není a jakmile to svit Měsíce umožní, nabídne obloha jen několik slabších komet. SpaceX letos uskutečnila už 40. start Falconu 9 a při příštím startu očekáváme už 300. přistání prvního stupně této rakety. Komunikace s helikoptérou Ingenuity již nebude možná, Perseverance jede pryč za dalšími výzkumem povrchu Marsu. Před 250 lety se narodil anglický astronom Francis Baily.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek
„IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč
Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme
