Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír

Vzdálený vesmír



redakce II Vzdálený vesmír

Vesmír je sladký

V mezihvězdném molekulárním oblaku objevili vědci přítomnost glykolaldehydu, jednoduché molekuly cukru. Objev této molekuly v oblaku, ze kterého se tvoří nové hvězdy, znamená opět větší pravděpodobnost, že chemické sloučeniny vhodné pro vznik života vznikají v takových oblacích ještě před tím, než se z nich vytvoří hvězdy a planety. Glykolaldehyd je osmi atomová molekula skládající se ze 4 atomů vodíku, 2 uhlíku a 2 kyslíku. Zkombinovaná spolu s dalšími molekulami se vyskytuje ve složitějších cukrech jako jsou například ribóza či glukóza. Nejjednodušší molekula cukru byla objevena v obřím oblaku prachu a plynu nacházejícím se 26 000 sv. r. daleko v blízkosti středu naší Galaxie. Taková mezihvězdná oblaka jsou místy složitých chemických reakcí, které zde probíhají po milióny let. Dosud bylo v těchto oblacích objeveno na 120 různých molekul, ale jen několik z nich mělo osm a více atomů. Poslední objev byl učiněn pomocí 12m rádiového dalekohledu na observatoři Kitt Peak v Arizoně.
Zdroj: NASA Space Science news z 20. června.

redakce II Vzdálený vesmír

Mapa rozložení galaxií v prostoru

Třírozměrná mapa rozložení galaxií pokrývající 1/20 oblohy do vzdálenosti 4 miliard světelných roků je prvním výsledkem nejrozsáhlejší přehlídky galaxií, která byla zatím provedena. V mapě je obsaženo více než 100 000 galaxií, mezinárodní tým astronomů ovšem plánuje do konce roku 2001 změřit vzdálenosti čtvrt miliónu galaxií. Měření probíhá pomocí unikátního širokoúhlého spektrografu na Anglo-australské observatoři v Austrálii. Tento přístroj je schopen pořizovat spektra 400 galaxií najednou a za celou noc 3000 galaxií. Ze spekter je určen jejich rudý posuv a tedy vzdálenost. Přehlídka potvrzuje současné představy o struktuře vesmíru s galaxiemi tvořícími obří kupy a roztaženými podél dlouhých vláken a s obrovskými oblastmi prázdného prostoru. 3D mapa zároveň umožnila astronomům zjistit hustotu vesmíru. Výsledky jsou v souladu se zjištěním z pozorování supernov, podle kterých nemá vesmír dostatek hmoty k zastavení rozpínání.
Zdroj: The 2dF Galaxy Redshift Survey press release z 7. června.

redakce II Vzdálený vesmír

HST nahlédl do nitra Kraba

Hubble Space Telescope (HST) nahlédl v roce 1995 do samotného středu Krabí mlhoviny a odhalil její struktury v dosud nevídaných detailech. Nově zveřejněný snímek vznikl použitím pěti různých barevných filtrů a ve falešných barvách ukazuje roztrhané cáry plynu, který se rozpíná z místa exploze supernovy rychlostí skoro 5 miliónů km/hod. Krabí mlhovina vznikla explozí supernovy v roce 1054, kterou zaznamenaly čínští astronomové a která byla tak jasná, že ji bylo možno pozorovat po dobu několika týdnů i za denního světla. Jádro explodující hvězdy, která měla hmotnost rovnou zhruba deseti našim Sluncím, je na snímku též viditelné v podobě pulsaru.
Zdroj: STScI Press release PRC00-15 z 1. června.

redakce II Vzdálený vesmír

Temná hmota ve vesmíru

Astronomové z Bellových laboratoří pořídili první mapu rozložení tzv. temné hmoty ve vesmíru. Použili k tomu snímky oblastí jižní oblohy pořízené citlivou kamerou s vysokým rozlišením, která byla připojena ke 4m dalekohledu na Cerro Tololo v Chile. Na těchto snímcích poté hledali důkazy pro zkreslení obrazů 145 000 galaxií, které by bylo způsobeno temnou hmotou nacházající se mezi námi a pozorovanými galaxiemi. Astronomové tak získali mocný nástroj pro testování základních kosmologických teorií. Data naznačují, že ve vesmíru není dostatek temné hmoty, aby společně s pozorovatelnou "normální" hmotou byla schopna zastavit rozpínání vesmíru. Tudíž je vesmír buď otevřený a bude se rozpínat navždy, nebo se zde vyskytuje dodatečná "temná energie" ve formě kosmologické konstanty, která by byla schopná rozpínání zastavit.
Zdroj: Bell Labs news z 11. května.

redakce II Vzdálený vesmír

Obraz ranného vesmíru

Mezinárodnímu týmu kosmologů se v rámci projektu BOOMERANG (Balloon Observations of Millimetric Extragalactic Radiation and Geophysics) podařilo získat první detailní snímky vesmíru v době jeho "dětství". Jsou na nich pozorovatelné struktury, které zde existovaly v době, kdy byl vesmír 1000x menší a teplejší než je nyní. Pomocí citlivého mikrovlného dalekohledu umístěného na palubě balónu mapovali jemné teplotní variace - typicky řádu milióntin stupně - a objevili složité struktury, které se později vyvinuly v dnešní galaktické kupy a superkupy. Na základě těchto dat poté astronomové usoudili, že vesmír se chová podle inflační teorie vzniku a vývoje a že jeho geometrie je velmi blízká geometrii plochého vesmíru. Experiment proběhl na přelomu roku 1998 a 1999 a trval 10 dnů. Balón o objemu 800 000 m3 uletěl 8 000 km ve výšce 35 km, tedy nad 99% veškeré atmosféry. Nepřetržitý sluneční svit a stabilní větrné proudy nad Antarktidou byly podmínkou pro uskutečnění tak dlouhého letu.
Zdroj: NASA Space Science news z 27. dubna.

redakce II Vzdálený vesmír

Podivné organické makromolekuly v mezihvězdném prachu

První in-situ chemická analýza mezihvězdných prachových částic hmotnostním spektrometrem CIDA na palubě sondy Stardust přinesla překvapení. Tyto kosmické částice obsahují hlavně třírozměrné organické makromolekuly, které spíše připomínají dehet než minerály. Prachový detektor zatím zaznamenal pět částic přicházejících do Sluneční soustavy z mezihvězdného prostoru. Částice jsou v detektoru rozbity na fragmenty, ty z nich, které jsou elektricky nabité, jsou urychleny elektrickým polem a na základě doby průlet vzdálenosti 1,5 m je stanovena jejich hmotnost. Ukázalo se, že některé z fragmentů těchto částic mají hmotnost až 2000 atomových jednotek (a.u.), zatímco dosud největší molekuly nalezené ve vesmíru mají jenom několik stovek a.u. Detailní analýza ukazuje, že mezihvězdné molekuly kromě vodíku a uhlíku obsahují též 10% kyslíku a dusíku, což naznačuje, že jsou třírozměrné.
Zdroj: Max Planck institute press release z 26. dubna.

redakce II Vzdálený vesmír

Simulace setkání galaxií

Dvojice astronomů z Kanady a USA simulovala na počítači setkání naší Galaxie s Velkou galaxií v Andromedě. Obě galaxie, dnes vzdálené 2,2 miliónů světelných roků, se k sobě v současné době přibližují rychlostí 500 000 km/hod. Čím budou blíže, tím se tempo bude zvyšovat. Ze simulací vyplývá, že za 3 miliardy let bude naše Galaxie pohlcena a obě galaxie splynou. Astronomové simulovali setkání galaxií sledováním pohybu více než 100 miliónů hvězd a částic temné hmoty. Simulace probíhala na superpočítači IBM SP-3 "Blue Horizont" v San Diegu. Jedná se o novou třídu superpočítačů, které mohou provádět více než trilion aritmetických operací za sekundu. Na jedné pracovní stanici by stejný výpočet trval 3 roky. Výsledkem je počítačová animace s vysokým rozlišením velmi detailně popisující změny, kterým obě galaxie při kolizi podléhají.
Zdroj: University of Toronto press release ze 14. dubna.

redakce II Vzdálený vesmír

Nejvzdálenější kvasar

Astronomové pracující s Keckovým dalekohledem na Havajských ostrovech objevili nejvzdálenější objekt ve vesmíru, kvasar, který musel patřit mezi vůbec první objekty, které ve vesmíru vznikly. Objekt označený SDSS 1044-0125 byl poprvé detekován jako možný vzdálený kvasar v rámci Sloan Digital Sky Survey (SDSS), digitální prohlídky oblohy, v březnu tohoto roku. Minulý týden bylo pořízeno dalekohledem Keck II spektrum tohoto objektu, které podezření potvrdilo. Rudý posuv 5,8 znamená, že dnes pozorujeme světlo, které bylo vyzářeno pouhou miliardu let po vzniku vesmíru, v době, kdy byl vesmír 6,8x menší než je dnes. Jelikož se předpokládá, že záření kvasarů vzniká v důsledku existence obří černé díry v jejich jádrech, vzniká otázka, jak se mohla v centru tohoto kvasaru v tak krátké době od vzniku vesmíru ona obří černá díry vůbec vytvořit.
Zdroj: University of California, Berkeley news release ze 13. dubna.

redakce II Vzdálený vesmír

Zvláštní objekt mimo galaktickou rovinu

Velmi zvláštní objekt objevili astronomové v souhvězdí Velkého vozu. Vědci se domnívají, že by se mohlo jednat o černou díru či neutronovou hvězdu. To samo o sobě ještě tento objekt - označený XTE J1118+480 - vyjímečným nečiní. Zvláštním jej ale činí fakt, že se nachází mimo disk naší Galaxie, ve kterém je umístěna většina hvězd a také další černé díry. Tato skutečnost naznačuje, že by se mohlo jednat o vzácný pozůstatek některé z hvězd první generace a jeden z nejstarších objektů v celé Galaxii. Na druhou stranu je ale také možné, že XTE J1118+480 leží velmi blízko Slunci a při pohledu ze Země se jenom zdá, že je mimo galaktickou rovinu. Další pozorování jsou tedy nezbytná. Tento objekt objevila v rentgenovém oboru 29. března družice Rossi XRTE a jeho existenci potvrdil pozemský dalekohled ROTSE.
Zdroj: www.space.com z 11. dubna.

redakce II Vzdálený vesmír

SETI - 40 let

Program SETI, neboli Search for Extraterrestrial Intelligence (hledání mimozemské inteligence) byl zahájen na před 40 lety, 8. dubna 1960. V rámci projektu OZMA, pojmenovaném po princezně z knihy "Čaroděj ze Země Ozz", se 26m radioteleskop na observatoři v Green Bank zaměřil na dvě blízké, Slunci podobné hvězdy - tau Ceti a epsilon Eridani - a po dobu 200 hodin se pokoušel zachytit nějaký umělý signál přicházející z vesmíru. Zajímavé je, že téměř okamžitě byl skutečně umělý signál zachycen. Ukázalo se ale, že ve skutečnosti pochází z tajného vojenského projektu. Projekt OZMA sice neobjevil existenci žádného mimozemského signálu, ale byl prvním, který se o něco takového pokusil. Od té doby se v rámci SETI uskutečnilo několik dalších projektů, například hledání umělých signálů v datech obřího radioteleskopu v Arecibu, známé pod označením Seti@home. Uvažuje se také například o použití stovek malých satelitních antén pokrývajících plochu jednoho hektaru, což je tzv. "One hectar telescope" (1HT). Mezi jinými návrhy je i hledání optických signálů.
Zdroj: SpaceViews News ze dne 8. dubna.

redakce II Vzdálený vesmír

Mechanismus "živení" černých děr

Astronomové z Ohio State University použili novou techniku zobrazování a objevili mezihvězdný plyn spirálující do středů blízkých galaxií. Objevitelé jsou přesvědčeni, že se jedná o první přesvědčivý důkaz toho, že mezihvězdná hmota "krmí" hmotné černé díry nacházající se v jádrech galaxií. K objevu byli použity snímky 24 blízkých galaxií pořízené HST. Kombinací snímků ve viditelném a infračerveném oboru spektra získali jednotlivé snímky, na kterých jsou zachycena oblaka mezihvězdného plynu v centrech těchto galaxií. U 20 galaxií byli objeveny sekundární minispirály, které míří přímo do centra, kde by se měla nacházet černá díra. Tato "jaderná ramena" mohou být oním mechanismem, který "živí" černé díry v jádrech galaxií.
Zdroj: Ohio State University research news

redakce II Vzdálený vesmír

Mimozemské hélium v prehistorických molekulách

Vědci objevili mimozemské hélium uvězněné ve zvláštních molekulách, které byly nalezeny ve vrstvě usazeného jílu. Tato vrstva vznikla před 65 milióny lety v důsledku dopadu asteroidu. Zmíněnými molekulami jsou tzv. fulleriny, molekuly tvořené atomy uhlíku a svým tvarem připomínající klec. A právě v takových klecích byly zachyceny atomy hélia. Podle objevitelů toto hélium musí pocházet z kosmického prostoru, protože je bohaté na izotop 3He. Ačkoliv se na Zemi hélium také vyskytuje, naprosto dominuje izotop 4He, obsahující dva protony a dva neutrony. Naopak u hélia v kosmickém prostoru má velké zastoupení izotop se dvěma protony a jedním neutronem. Vědci věří, že nyní mají v rukou mocný nástroj pro sledování usazených vrstev a zjišťování dopadů planetek a komet na naši planetu v dávné historii.
Zdroj: Space Science News z 21. března.

redakce II Vzdálený vesmír

Zajímavý gama záblesk

Jeden z nejzajímavějších dosud pozorovaných gama záblesků byl detekován 1. března. Jako první jej zaznamenaly meziplanetární sondy NEAR a Ulysses. Později jej detekovala i družice Rossi na oběžné dráze Země. Jelikož každá z těchto tří sond se nachází v jiném místě Sluneční soustavy, bylo možné analýzou časů záznamů z těchto tří pozic zjistit polohu zdroje tohoto záblesku. Záblesk trval 10 sekund. Po určení polohy se na dané místo zaměřila řada přístrojů, samozřejmě HST, ale i dalekohledy pracující v rádiovém, submilimetrovém či infračerveném oboru spektra. Mezi úspěšné lovce optického protějšku se zařadil doknce i jeden amatérský astronom používající 30 cm dalekohled se CCD kamerou. Zatímco většina optických protějšků gama záblesků velmi rychle slábne, protějšek tohoto záblesk označený GRB000301C slábne velmi pomalu. Astronomové jej mohli sledovat několik dnů. Na nejlepších snímcích nebyla vidět ani jeho mateřská galaxie.
Zdroj: Space Science News z 15. března.

redakce II Vzdálený vesmír

Ohňostroj hvězd v galaxii NGC 4214

Zatímco Hubble Space Telescope pomalu uváděn opět do provozu po úspěšné opravě uskutečněné na konci loňského roku, astronomové mezitím zveřejnili další z množství snímků tímto přístrojem pořízených. Zatím poslední snímek byl pořízen v červenci 1997 a je na něm zachycena galaxie NGC 4214. Tato galaxie se nachází ve vzdálenosti 13 miliónů světelných roků od nás a obsahuje řadu hvězdných seskupení. Na snímku je možné pozorovat sekvenci jednotlivých fází, které nastávají během zrodu a vývoje hvězd a hvězdokup. Nalezneme zde velmi mladé hvězdokupy, které intenzívně září ultrafialovým světlem hvězd, jež teprve nedávno vznikly gravitačním kolapsem prachu a plynu. Jsou zde i starší hvězdokupy, ve kterých již hvězdy stihly "vyfouknout" v okolí centra kupy dutinu v mezihvězdném materiálu a v těsné blízkosti centra galaxie se nalézá kupa obřích hvězd, 10 000x zářivějších než Slunce. Jádro této kupy je obklopeno rozsáhlou bublinou materiálu a hvězdy v něm obsažené spějí ke konci svého vývoje, aby vybuchly jako supernovy.
Zdroj: STScI PRC 00-01 ze dne 6. ledna.

redakce II Vzdálený vesmír

Náhled do těsné blízkosti černé díry

Na základě kombinace pozorování HST a několika radioteleskopů v Evropě a USA nahlédly astronomové poprvé do tajemné oblasti v blízkosti černé díry ležící v centru vzdálené galaxie, kde se tvoří mocné výtrysky částic, které se rychlostmi téměř rovnými rychlosti světla přímo šíří až do vzdáleností stovek světelných roků. Radioteleskopy společně vytvořily radioteleskop o velikosti Země, který umožnil pořídit data s extrémně velkým rozlišením. Astronomové díky tomu nahlédli do vzdálenosti pouhých několika desetin sv. r. od galaktického jádra galaxie M87 a , kde se předpokládá existence černé díry o hmotnosti 3 miliardy hmotností Slunce. Ukázalo se, že zde jsou výtrysky mnohem otevřenější, hmota proudí do prostorového úhlu 60 stupňů, kdežto o několik světelných roků dále je stlačena už jenom do pouhých 6 stupňů. V centru galaxie je materiál stlačen silnou gravitací do rychle rotujícího akrečního disku. Vědci se domnívají, že magnetická pole jsou v disku těsněji stlačena rotací disku a díky tomu je kanál, kterým proudí elektricky nabité částice oběma póly disku pryč, je jimi tvarován do dvou úzkých výtrysků.
Zdroj: STScI Press release ze dne 27. října.

redakce II Vzdálený vesmír

Horké hvězdy v centru eliptické galaxie

Hubbleův dalekohled přinesl první přímý důkaz o tom, že intenzivní ultrafialové záření eliptických galaxií je způsobeno starými horkými hvězdami. UV záření z eliptických galaxií bylo objeveno už před 30 lety, ale dosud byly jenom nepřímé důkazy o tom, že pochází z takovýchto hvězd. Znamenité rozlišení Hubbleova dalekohledu umožnilo astronomům vůbec poprvé rozlišit horké modré hvězdy uvnitř eliptické galaxie. Dalekohled se zaměřil na galaxii M32, ležící ve vzdálenosti 2,5 miliónu světelných roků od nás v souhvězdí Andromedy. Byl tak potvrzen názor, že původci UV záření jsou extrémně horké a staré hvězdy, ve kterých už probíhá přeměna hélia na těžší prvky.
Zdroj: STScI Press release ze dne 26. října.

redakce II Vzdálený vesmír

Vznik planetární mlhoviny

Hubbleův kosmický dalekohled (HST) pořídil snímky zachycující jedno z posledních stádií vývoje Slunci podobné hvězdy. Na těchto snímcích je možné sledovat přeměnu rudého obra v planetární mlhovinu, což je velmi rychlé a proto poměrně vzácně pozorované období v životě hvězdy. Mlhovina obklopuje hvězdu označenou OH231.8+4.2 v souhvězdí Lodní záď a byla otitulována "Zkažené vajíčko", protože v plynu obklopujícím umírající hvězdu bylo nalezeno velké množství sloučenin síry. Snímky, které byly pořízeny kamerou NICMOS, ukazují materiál odvrhovaný rychlostmi až 700 000 km/h.
Zdroj: STScI Press release ze dne 19. října.

redakce II Vzdálený vesmír

Je vesmír mladší?

Mezinárodní tým astronomů vedený dr. Eyalem Maozem z NASA se domnívá, že nalezl důkazy, které svědčí o tom, že vesmír je poněkud mladší než se dosud předpokládalo a tedy také, že se rozpíná rychleji. Zatímco současné odhady stáří vesmíru se pohybují kolem hodnoty 15 miliard let, jejich odhady hovoří o 12 miliardách, tedy stáří srovnatelném s nejstaršími hvězdami. Tým změřil vzdálenost galaxie NGC 4258 jednak pomocí standardní metody s použitím cefeid, jednak pomocí velmi přesné metody používající masery, které se nacházejí v blízkosti centra galaxie a obíhají kolem superhmotné černé díry. Po srovnání obou metod došli k závěru, že měření na základě cefeid poněkud podceňuje vzdálenosti a tedy stáří vesmíru je o 10-15% nižší. Nově stanovená vzdálenost dotyčné galaxie je 8,1 Mpc, což je výrazně dále než při měření cefeidami.
Zdroj: Space Science News ze dne 27. září.

redakce II Vzdálený vesmír

Obří hvězdokupy v centru Galaxie

Nově zveřejněné snímky pořízené HST ukazují dvě obří hvězdokupy nacházející se méně než 100 sv. r. od centra naší Galaxie. Každá z nich má hmotnost větší než 10 000 Sluncí, což je řadí mezi nejhmotnější hvězdokupy vůbec. Jsou 10x hmotnější než typické mladé hvězdokupy v Galaxii. Obě dvě jsou odsouzeny k roztrhání mohutnými slapovými silami působícími v blízkosti jádra Galaxie. První z nich je velmi hustá, jejích 300 000 hvězd by se vměstnalo do vzdálenosti Slunce - Alfa Centauri, tedy 4,3 sv. r. a minimálně 150 hvězd uvnitř hvězdokupy patří mezi nejasnější hvězdy v celé Galaxii. Stáří hvězd je 2 milióny let. Druhá z nich je méně hustá a obsahuje hvězdy staré 4 milióny let, navzdory tomu je řada z nich na pokraji výbuchu jako supernova. Do této hvězdokupy patří též nejzářivější hvězda ve vesmíru zvaná Pistol. Kdyby nebyly schovány za "oponou" tvořenou 25 000 sv. r. prachu a hvězd, zářily by v souhvězdí Střelce jako objekty 3. magn. s průměrem 1/6 Měsíce.
Zdroj: STScI press release ze dne 16. září.

redakce II Vzdálený vesmír

Mlhovina Papillon by HST

Hubbleův kosmický dalekohled pohlédl do nitra oblasti tvořících se hvězd označené N159, nacházející se ve Velkém Magelanověmračnu ve vzdálenosti 170 000 světelných roků od nás. Prudké hvězdné větry z nově stvořených hvězd uvnitř mlhoviny vytvářejízáhyby, oblouky a vlákna v rozsáhlém oblaku o průměru přes 150 sv. r. HST v centru oblaku zářícího plynu a prachu rozlišiilmlhovinu tvaru motýla, pojmenovanou Papillon (franc. motýl) a ukázal ji astronomům s nevídanými detaily. Pravděpodobnýmvysvětlením pro její bipolární tvar je výtok plynu z masívní hvězdy skryté v centrální absorpční zóně. Tlak záření takové horké hvězdy dokáže zastavit pád hmoty na její povrch a naopak ji usměrní pryč od hvězdy ve dvou protilehlých směrech. Směr jezřejmě důsledkem existence hustého disku hmoty vytvořeného podél rovníku hvězdy.
Zdroj: STScI Press release PRC99-23 z 10. června.



49. vesmírný týden 2019

49. vesmírný týden 2019

Přehled událostí na obloze od 2. 12. do 8. 12. 2019. Měsíc bude v první čtvrti. Podvečerní obloha patří Venuši a Saturnu, Jupiter rychle mizí. Ráno je vidět Merkur a Mars. Na ISS má proběhnout další výstup k AMS-02 a měly by k ní startovat dvě zásobovací lodi. Před 380 lety byl pozorován první přechod Venuše přes sluneční kotouč.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC6888 a PN G75.5+1.7

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2019 obdržel snímek „NGC6888 a PN G75.5+1.7“, jehož autorem je Vladimír Nádvorník   Hvězdné objekty mívají často poněkud tajemná označení, která i mnoha astronomům dokonce ani nenaznačí … Tak třeba „NGC6888 a PN G75.5+1.7“ z titulku tohoto

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Planety nad západním obzorem

Další informace »