Od průletu sondy NASA s názvem New Horizons kolem Pluta stále přicházejí do řídícího střediska nové a nové informace. Astronomové i nadále data zpracovávají a publikují nové výsledky. Například bylo zjištěno, že na největším měsíci Pluta – Charonu – se nachází mimořádný kaňon, který je delší a hlubší než známý Grand Canyon na Zemi.
Červnový úplněk byl letos velmi speciální - odehrál se na slunovratovou noc z 20. na 21. června. Podobná situace nastane znovu až v roce 2062. Nyní už je Měsíc opět ve stádiu couvání a téměř v poslední čtvrti. Ačkoliv je absence astronomické noci poměrně značným problémem, komety se dají pozorovat i během astronomického soumraku a my této skutečnosti budeme muset využít i během nadcházející lunace. V ní bychom, stejně jako před měsícem, měli spatřit vizuálně celkem 7 komet.
Náš seriál se překlopil do období po Magellanu. Povrch byl zmapován s do té doby nepředstavitelnou detailností (kolem 100 až 150 metrů). A v tu chvíli se ukázalo, jak geologicky zajímavý povrch Venuše má. Množství sopek, lávových tunelů a jiných sopečných útvarů se nachází po celé planetě. Co ovšem zásadně chybí, jsou jakékoli stopy deskové tektoniky nebo působení tekuté vody. Povrch je geologicky relativně mladý, přibližně v posledních 500 miliónech let byl celý přetvořen sopečnou činností. Tedy alespoň v něčem je Venuše trochu podobná Zemi. Velkým otazníkem ale zůstalo, zda tato geologická aktivita už skončila, nebo v určité míře pokračuje. Vzhledem k velikosti planety je zřejmé, že vnitřního tepla zde bude ještě dost, ale to nejdůležitější, totiž přímý důkaz sopečné činnosti chybí. A nebo ne? Pokusíme se nahlédnout na tuto hádanku podrobněji i díky jedné z posledních misí, která měla tu čest Venuši prozkoumat.
V rámci příprav na blížící se přílet meziplanetární sondy Juno k Jupiteru pořídili astronomové pomocí dalekohledu ESO/VLT působivé snímky obří planety v oboru infračerveného záření. Pozorování provedli během kampaně, jejímž cílem bylo vytvořit detailní mapy oblačných struktur v atmosféře Jupiteru. Výsledky poslouží k plánování činnosti sondy Juno v následujících měsících, protože astronomům umožní seznámit se s aktuálním stavem atmosféry ještě před příletem sondy.
Na hvězdárně Valašské Meziříčí jsou v současné době v provozu tři kamery opatřené spektroskopickým systémem. Hlavním cílem těchto kamer je zaznamenávání spekter meteorů a tedy identifikace chemického složení meteoroidů a také emisních čar prvků obsažených v atmosféře Země. Nicméně v období výskytu bouřkové činnosti se cíle pozorování mohou změnit a spektrografy mohou zaznamenat spektra elektrostatických výbojů – blesků. Tak tomu bylo i během bouřky ve večerních hodinách dne 19. 6. 2016.
Přehled událostí na obloze od 27. 6. do 3. 7. 2016. Měsíc je počátkem týdne v poslední čtvrti a bude ubývat k novu. Večer pomalu končí období viditelnosti Jupiteru a pokračuje představení Marsu a Saturnu. Nad ránem je ideální pozorovat Neptun a pomalu vylézá Uran. Slunce bylo i úplně beze skvrn, tak jak to bude dál? Čína vyzkoušela novou verzi rakety Dlouhý pochod a americká raketa Atlas V vynesla další vojenskou družici.
Brněnský tým astrofyziků nalezl několik kandidátů pro extrémně vzácné dvojhvězdy, jejichž jednou složkou je proměnná pulzující hvězda typu RR Lyrae. Pokud je interpretace pozorování správná, výsledky týmu naznačují, že druhou složkou takovýchto systémů mohou být jak červení trpaslíci, tak také černé díry. Práce také ukázala, že oběžné doby těchto dvojhvězd mohou být mnohonásobně delší, než se původně předpokládalo. Studie, která podstatně rozšiřuje seznam těchto ojedinělých objektů, tak představuje velký úspěch.
Evropský program Sentinel obsahuje několik typů družic, přičemž každá z těchto vývojových řad míří na jinou metodiku sledování naší planety. Celý program byl spuštěn v dubnu 2014, kdy se na oběžnou dráhu vydala družice Sentinel 1A. Písmeno A v jejím názvu napovídalo, že se má dočkat pomocníka. Všechny vývojové řady družic Sentinel totiž mají disponovat dvojicí družic. Sentinel 1B vyrazil na oběžnou dráhu 25. dubna letošního roku a momentálně se připravuje na spuštění vědecké fáze. zatím všechno běží podle plánu a nový satelit zároveň ukázal, že si bude se svým identickým kolegou skvěle notovat.
Žákyně pedagogické školy v Boskovicích seznamují děti s problémem světelného znečištění.
Žákyně 3. ročníku Pedagogického lycea Střední pedagogické školy Boskovice, příspěvkové organizace, Veronika Chrastinová, Michaela Brožovičová a Klára Jandorová jsou autorkami environmentálního výukového projektu pro děti předškolního a mladšího školního věku, popřípadě děti věku rozumově znevýhodněné Každý chce vidět svoji hvězdu.
Hvězdárna a planetárium Brno hostila 152 pracovníků planetárií a fanoušků digitálních technologií z celého světa, kteří v minulých dnech shlédli 66 pořadů v celkové délce 26 hodin a 25 minut. Do soutěže se přihlásili producenti z více než patnácti zemí. Nejvzdálenější účastnice dorazila z Nového Zélandu, nejvzdálenější účastník z Brazílie. Hojně byla zastoupena představení z Japonska, Jižní Koreje, Číny a Spojených států. Každý z filmů byl unikátní podívanou, avšak trofeje – v podobě křišťálových koulí – si odnesly jen tři z nich.
Sledování dvojhvězd je jednou z nejoblíbenějších kratochvílí amatérských astronomů. Ale ani profesionálové vícenásobnými systémy rozhodně nepohrdají. Vždyť právě z pozorování dvojhvězd lze získat velmi přesné informace o základních parametrech těchto hvězd – na dálku je lze zvážit, změřit a vůbec usoudit na to, co jsou tyto hvězdy vlastně zač. Některé dvojhvězdy však zůstávají oříškem kvůli technickým omezením. Jednou z takových je i hvězda 1 Del, u níž Jiří Kubát z ASU s kolegy konečně rozlišil spektra obou komponent.
Chilská poušť Atacama je jedním z nejsušších míst na světě. Přesto a vlastně právě proto je doslova rájem všech profesionálních astronomů (včetně těch z Astronomického ústavu AV ČR) a pochopitelně i fotografů hvězdného nebe. Dech beroucí noční scenérie, vzácná zvěř, vzácné osobnosti či mnohdy nepředvídatelní návštěvníci z vesmíru - komety - jsou hrdiny na pozadí tohoto doslova pohádkového videa z produkce ESO (Evropské jižní observatoře) a dílny Petra Horálka, který v ESO posledního půl roku působil. Vychutnejte si jej pěkně hlasitě s podmanivou doprovodnou hudbou.
Internetem se nyní šíří nový Atlas umělého jasu noční oblohy (zjednodušeně Atlas světelného znečištění). Součástí studie je i obrázek upozorňující na problematiku světelného znečištění s ohledem na rozmach LED osvětlení. Nevhodná konstrukce svítidel má na světelné znečištění vliv pouze částečný. Často se zapomíná, že ne zrovna malá část světelného znečištění vzniká odrazem od země (a té se nedá nijak zabránit), takže i plně cloněné lampy svítící na zem budou mít určitý vliv. LED osvětlení, ačkoliv je lépe směrovatelné, je horší především v tom, že oproti oranžovým sodíkovým výbojkám svítí v širokém pásmu viditelného spektra s maximem v modré oblasti. A právě modrá složka světla se v ovzduší rozptyluje nejvíce a lidské oko je na ni při nočním vidění nejcitlivější. Bílé LED svítidlo tedy způsobí více světelného znečištění, než klasická sodíková výbojka o stejném světelném toku!
V našem seriálu jsme prošli první čtvrtstoletí výzkumu Venuše kosmickými sondami. Během tohoto období jsme zažili prvenství i neúspěchy. Poznali jsme základní charakteristiku atmosféry a podívali se na povrch planety. Začala vznikat první mapa povrchu včetně detailních záběrů. Výzkum Venuše se však samozřejmě nezastavil. Naopak, k pochopení geologie planety bylo třeba povrch zmapovat mnohem detailněji. NASA kvůli tomu připravila ambiciózní misi Magellan, která je symbolem současného poznání povrchu planety. Sonda startovala poněkud nezvyklým způsobem, totiž na palubě raketoplánu, ale to, jak si ukážeme, bylo v té době celkem běžné. Koneckonců nacházíme se v období vypuštění Hubbleova vesmírného dalekohledu, který byl také vynesen na palubě raketoplánu Discovery. A nejen Magellan se k Venuši vydal tímto způsobem.
Právě dnes, 20. června 2016, oslaví 75. narozeniny německý fyzik a kosmonaut Ulf Merbold. Během své aktivní kariéry uskutečnil tři kosmické lety, při kterých pobýval na palubě dvou raketoplánů, dvou kosmických lodí Sojuz i orbitální stanice Mir.
Dne 26. prosince 2015 v 03:38:53 UTC zaznamenali vědci příchod gravitačních vln – zčeření struktury prostoročasu – již podruhé v krátké době. Gravitační vlny byly detekovány dvojicí detektorů LIGO umístěných v Livingstonu (Louisiana) a v Hanfordu (Washington), USA. Observatoře LIGO financuje National Science Foundation (NSF) a byly navrženy, postaveny a jsou řízeny organizacemi Caltech a MIT. Zpráva o objevu byla přijatá k publikování v časopise Physical Review Letters.
Přehled událostí na obloze od 20. 6. do 26. 6. 2016. Měsíc je počátkem týdne v úplňku. Ze soboty na neděli postupně zakryje jasnější hvězdu z Vodnáře a také planetu Neptun. Večer klesá stále níže Jupiter, v noci jsou vidět Saturn a Mars. Slunce je klidné, ale vyskytují se na něm skvrny. Konečně se objevila noční svítící oblaka. Na Zemi přistála tříčlenná posádka z ISS.
Jak už je každoročním zvykem, okolo letního slunovratu se rozproudí žně ve sledování mrazivě krásných stříbřitých nočních oblak (mezinárodně označovaných zkratkou NLC). Ani letošek není výjimkou, první NLC se objevily jen 3 dny před slunovratem, 17. června 2016. U nejvýraznějších jevů pak dokonce nevadil při focení ani skoroúplňkový Měsíc či částečně zatažená obloha. Mezosférická oblaka, ležící ve výšce okolo 85 kilometrů nad zemí, můžeme při soumraku a rozbřesku očekávat nad obzorem okolo severu až zhruba do konce července. Za doposud zaslané fotografie všem děkujeme a těšíme se na další!
Tak jsme se letos dočkali, že se sešlo dobré počasí a výskyt výrazných nočních svítících oblak. Tato stříbřitě bílá oblaka se specifickými strukturami byla nejlépe viditelná 18. června kolem 23. hodiny a ještě lepší úkaz potom nastal nad ránem mezi 2:00 a 3:30. Perfektně tento výskyt zdokumentovali i dva pozorovatelé z Česka. Pokud vás však nenapadlo se podívat, nebo jste neměli zrovna jasno, zkoušejte to i v následujícím období vždy po 22. hodině a před 3:00, kdy bývají oblaka nejčastěji viditelná, a to nad severozápadem až severem večer a naopak nad severovýchodem ráno. Ty nejvýraznější úkazy pak zabírají celý severní obzor a výjimečně mohou sahat až do nadhlavníku.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 5. do 25. 5. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti a potká se s ranními planetami. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je zvýšená a minulý týden jsme shlédli několik velmi silných erupcí během jediného dne. Připravuje se devátý testovací let Super Heavy Starship. Europa Clipper si osahal Mars. Před 115 lety Země prošla ohonem Halleyovy komety a spustil se tak jeden z prvních velkých hoaxů o zamoření atmosféry kyanidem.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
