Před koncem prázdnin, v týdnu mezi 24. – 31. srpnem 2019, se na hvězdárně ve Valašském Meziříčí sešlo celkem 17 účastníků praktika pozorovatelů proměnných hvězd. Podobně jako v loňském roce se na letošním praktiku objevilo několik nováčků. Ale nebyli to úplní nováčci, neboť někteří z nich již prošli úpickou expedicí, takže o proměnných hvězdách už něco věděli.
Vítejte v mladé Sluneční soustavě. Hned po tom, co se před více než 4,5 miliardami roků zformovaly planety, naše vesmírné okolí bylo docela chaotickým místem. Proudy komet, asteroidů a dokonce i protoplanet směřovaly do vnitřních oblastí mladé planetární soustavy, mnoho z nich se při svém putování se Zemí srazilo.
Jak vznikají černé díry? Astrofyzikové mají několik teorií, avšak ve skutečnosti to nevědí jistě. Jednou z možností je, že hmotná hvězda tiše zkolabuje nebo se zrodí při kolosální explozi známé jako supernova. Nová pozorování nyní napovídají, že by to skutečně mohl být ten druhý případ. Vlastně astronomové předpokládají, že tyto exploze jsou tak mohutné, že mohou vést k vyvržení vzniklé černé díry napříč Galaxií rychlostí větší než 70 kilometrů za sekundu.
Přehled událostí na obloze od 8. 9. do 15. 9. 2019. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad jihozápadem Jupiter a u jihu Saturn. Ještě pokračuje přehlídka planet za Sluncem v korónografu SOHO. Aktivita Slunce je velmi nízká. Přistání indické sondy je zahaleno tajemstvím, podařilo se? ESA oznámila výsledek vyšetřování selhání rakety Vega a musela se vyhnout se svou družicí Aeolus družici Starlink. Sojuz MS-14 s robotem se vrátil z ISS a chystá se start nákladní lodi HTV-8. Před 60 lety startovala Luna 2, aby dopadla jako první umělé těleso na Měsíc.
V pražském studiu televize Noe zůstali od minula Brankica a Jiří Kubátovi. Stelární astrofyzici, kteří modelují atmosféry horkých hvězd. Jejich práce přináší i nové metody či spíše nová řešení. Jak se tam hmota pohybuje, jaké má projevy? V besedě se dotkneme také tzv. Wolf-Rayetových hvězd, které patří mezi nejteplejší hvězdy a snad jsou tím, co předchází výbuchům supernov.
Dovolujeme si Vás pozvat v úterý 10. 9. od 17 hodin na vernisáž výstavy Solarografie - fotografie nonstop autora Macieje Łukasze Zapióra. Událost proběhne ve veřejném prostoru v Galerii Nonstrop v ulici Malá Lazebnická v Jihlavě. Výstava potrvá do konce října.
Solarografie je fotografická technika, která používá extrémně dlouhé expoziční doby. Tyto časy se mohou pohybovat v rozmezí od několika dnů do několika měsíců či let. Solarografie je variantou fotografie tzv. dírkovou komorou (angl. „Pinhole photography“), přičemž jako fotocitlivý materiál používá černobílý fotografický papír, který se poté neustaluje, ale většinou rovnou skenuje do počítače, což zachová zajímavé barevné podání snímku.
Změna klimatu zvyšuje počty dnů s extrémní teplotou a naopak se snižují počty mimořádně chladných dnů v Evropě, což v nadcházejících dekádách znamená určité nebezpečí pro obyvatelstvo. Alespoň to vyplývá z nové studie, podle které se určité části Evropy oteplují mnohem rychleji, než předpokládaly dosavadní klimatické modely.
V USA je zřejmě nejsilnější komunita zastánců Pluta jako planety. Důvody jsou různé, například, že za ni byl vždy považován a že se o něm tak učili, ale i fakt, že definice planety se prostě některým vědcům zdá moc uměle našroubovaná, aby planet nebylo moc. Nedávno se k tomu vyjádřil i administrátor NASA Jim Bridenstine na robotické akci v Coloradu. Náš portál se snaží informovat o novinkách na základě nejnovějších vědeckých poznatků a ne jen podléhat tomu, že když něco řeknou v NASA, je to fakt. Jaký je tedy pohled na tuto problematiku dnes?
Přehled událostí na obloze od 2. 9. do 8. 9. 2019. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je nad jihozápadem Jupiter a u jihu Saturn. V noci můžeme vidět také Neptun a nad ránem Uran. Ostatní planety jsou vidět v korónografu SOHO poblíž Slunce. Máme tu také tip na pozorování komet. Aktivita Slunce je velmi nízká. Po rušném týdnu na ISS a testu Starship Hopperu tu máme pro změnu hrozbu v podobě hurikánu směřujícího k Floridě. Indická sonda Chadrayaan-2 se má pokusit přistát na Měsíci. Před 160 lety nastaly extrémní polární záře a před 105 lety se narodil James Van Allen.
Nová studie naznačuje, že některé exoplanety mohou mít lepší podmínky pro rozvoj života než naše Země. „To je překvapující závěr,“ říká Stephanie Olson, vedoucí vědecká pracovnice. „Ukazuje nám to, že na některých exoplanetách s globálním oceánem a příznivým prouděním mohou být lepší podmínky podporující život, který je mnohem hojnější i mnohem aktivnější než život na Zemi.“
Blížící se hrozba v podobě hurikánu Dorian je zároveň vhodnou ukázkou, jak nám dnes pomáhají družice dálkového průzkumu Země. Už to není jen doména běžných meteorologických družic na geostacionární dráze, jako je vidět na snímku v úvodu článku. Pomáhají nám i družice obíhající na polární dráze, jako jsou NOAA nebo Aqua. Speciální přístroj na další z družic pak dokázal odhalit i výškový profil rozložení vodních par. Hurikán Dorian by měl na Floridu udeřit v pondělí. Věřme, že to lidé zde žijící přestojí bez úhony a že nezpůsobí ani škody na kosmodromu na mysu Canaveral.
V noci na středu 28. srpna 2019 jsme mohli v přímém přenosu sledovat pozoruhodné záběry, kterak se těleso podobné silu nebo vodojemu zdvihlo, a díky raketovému motoru po asi minutě letu do výšky 150 metrů opět dosedlo na zem. Úspěšný test především ukázal možnosti nového typu motoru, který je důležitým milníkem ke konstrukci raket pro let na Mars.
Mezinárodní skupina astronomů včetně pracovníků Australian National University (ANU) informovala, že se jim podařilo vůbec poprvé detekovat černou díru polykající neutronovou hvězdu. Neutronové hvězdy a černé díry jsou mimořádně husté pozůstatky zaniklých hmotných hvězd. Dne 14. 8. 2019 detektory gravitačních vln na území USA a Itálie zaregistrovaly změny prostoročasu jako důsledek kataklyzmatické události, ke které došlo ve vzdálenosti zhruba 870 miliónů světelných roků od Země.
Když se v sobotu 24. srpna pokusil se stanicí spojit Sojuz MS-14, přibližovací manévr musel být přerušen, protože systém Kurs na stanici nefungoval správně. Mezitím se pro jistotu zvolilo řešení, kdy Sojuz MS-13 v pondělí ráno našeho času přeparkoval manuálně k neposlušnému portu na modulu Poisk a místo něj pak zaparkoval nový Sojuz MS-14. Na stanici s ním přiletěl humanoidní robot Skybot-F850.
Kolosální čelní srážka mezi planetou Jupiter a zárodkem vznikající planety (tzv. protoplanetou) v době utvářející se Sluneční soustavy – zhruba před 4,5 miliardami roků – by mohla vysvětlit překvapivé informace z kosmické sondy Juno, kterou k Jupiteru vyslala americká NASA. Vyplývá to z nové studie nedávno publikované v časopise Nature. Tuto událost znázorňuje připojené umělecké ztvárnění.
Přehled událostí na obloze od 26. 8. do 1. 9. 2019. Měsíc bude v novu. Večer můžeme pozorovat nízko nad jihem Jupiter a Saturn. V druhé polovině noci jsou nejvýše Neptun a Uran. Aktivita Slunce je velmi nízká. Bezpilotní Sojuz MS-14 odstartoval, ale odložilo se jeho připojení k ISS. Sonda Chandrayaan-2 se dostala na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Evropské robotické vozítko ExoMars 2020 již dostalo všechny vědecké přístroje. Před 225 lety objevil William Herschel Saturnův měsíc Enceladus. Před 160 lety došlo k velmi silné erupci na Slunci.
Nové matematické modely naznačují, že temná hmota mohla být vytvořena již před Velkým třeskem v průběhu kosmické inflace, kdy vesmír rapidně rychle zvětšil svůj objem. Astronomové se domnívají, že temná hmota tvoří asi 80 % hmoty vesmíru, avšak její původ a složení patří mezi nejvíce nepochopitelné záhady moderní fyziky. Nová studie provedená na Johns Hopkins University napovídá, že temná hmota mohla existovat již ve zlomku sekundy před Velkým třeskem.
Knihovna U Mokřinky ve spolupráci s Českou astronomickou společností, pardubickou hvězdárnou, Hvězdárnou Žebrák a fotografem Petrem Horálkem vyhlašují fotografickou soutěž s názvem „Nebeské kouzlení“. Téma, které otevírá všem fotografům nevídané možnosti a hlubokou inspiraci. Příroda kolem nás, momentky s hvězdným nebem, západy a východy, roztodivné mraky, ale i nápadité záznamy z vašeho každodenního života s nebem nad hlavou – to vše a určitě mnohem více si můžete představit pod tématem nejnovějšího ročníku tradiční populární mokerské fotosoutěže o velmi pěkné ceny, dodané partnery zvučných jmen. Organizátoři opět věří, že se sejdou snímky z blízka i daleka, které pestře předvedou krásu i divokost přírody i života kolem nás. Uzávěrka soutěže je v neděli 2. února 2020.
Astronomové z Breakthrough Listen (což je největší vědecko-výzkumný program zaměřený na hledání důkazů existence mimozemských civilizací) a VERITAS (Very Energetic Radiation Imaging Telescope Array System) budou pátrat po pulsujících optických zdrojích světla pomocí čtyř optických reflektorů o průměru 12 metrů, které jsou umístěny na observatoři Fred Lawrence Whipple Observatory in Amado, Arizona.
Přehled událostí na obloze od 19. 8. do 25. 8. 2019. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer můžeme pozorovat nízko nad jihem Jupiter a Saturn. Konjunkce Marsu a Venuše proběhne na snímcích SOHO. Aktivita Slunce je velmi nízká. Očekáváme bezpilotní test Sojuzu. Sonda Chandrayyan-2 je na cestě k Měsíci. Problémy s padáky ExoMars 2020 pokračují. Známe čtyři kandidáty na odběr vzorků z Bennu. Parker Solar Probe se potřetí zanoří ke Slunci. Před 30 lety prolétl Voyager 2 kolem Neptunu a zmapoval tak poslední do té doby neprozkoumanou velkou planetu a její měsíce.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4