Sluneční soustava
9. prosince 2014 v 17.17 SEČ proletěl nad územím České republiky velmi jasný meteor – bolid. Byl zaznamenán několika stanicemi Evropské bolidové sítě v České republice. Velmi bohatý pozorovací materiál, přirozeně zcela špičkově zpracovaný, umožnil předpovědět dopadovou oblast meteoritů, kde byly posléze za velmi složitých podmínek také tři fragmenty nalezeny. Místa dopadů a hmotnosti fragmentů zcela odpovídaly výpočtu získaného z velmi kvalitních pozorovacích dat. Díky tomu se meteorit Žďár nad Sázavou řadí mezi nejlépe zdokumentované a analyzované pády meteoritů v historii. Dostupná data a jejich analýzu v článku zevrubně popisují Pavel Spurný, Jiří Borovička a Lukáš Shrbený z Oddělení meziplanetární hmoty ASU.
Vědecký tým pracovníků Southwest Research Institute (SwRI) vyvinul nový geochemický model, který odhaluje, že oxid uhličitý (CO2) z vnitřních oblastí Enceladu – Saturnova měsíce uchovávajícího pod povrchem globální oceán – může být regulovaný chemickými reakcemi na jeho mořském dně. Studium výtrysků plynu a zmrzlé vodní tříště, k čemuž dochází prostřednictvím prasklin v ledové kůře tohoto měsíce, předpokládá mnohem složitější nitro, než jsme si donedávna mysleli.
Sonda Solar Orbiter Evropské kosmické agentury (ESA) se na cestu ke Slunci vydá v začátku příštího týdne. Je prvním a hned velmi viditelným úspěchem členství České republiky v ESA a také české účasti na vědeckých misích ESA. Podle plánu má odstartovat z Floridy 10. února v 5:03 našeho času (tedy 9. února ve 23:03 východoamerického času) pomocí nosné rakety Atlas V 411. Na přípravě čtyř z deseti přístrojů na palubě sondy se podílely české instituce.
Snímky s vysokým rozlišením z dalekohledu National Science Foundation’s Daniel K. Inouye Solar Telescope na vrcholu Haleakala, Havaj, ukazují záběry sluneční fotosféry, které mohou poskytnout důležité informace pro sluneční astronomy a fyziky. Snímky zachycují strukturu a turbulence „vařící“ plazmy, která pokrývá celý povrch Slunce. Tato buněčná struktura je důsledkem mocných proudů, které přenášejí teplo z nitra naší hvězdy k jejímu povrchu. Horká sluneční plazma stoupá vzhůru v jasnějších centrech „buněk“ v procesu známém jako konvekce, pomalu chladne a následně klesá dolů v tmavších liniích.
Start mise Solar Orbiter je doslova za dveřmi (plánovaný je na 7. února pomocí rakety Atlas 5). Nově uveřejněné video Goddardova střediska NASA ukazuje všechny aspekty mise a připomíná, v čem je Solar Orbiter unikátní. V úvodu uvidíme samotnou raketu, která sondu vynese a pak už se zaměříme na její misi, která má za úkol mimo jiné prostudovat sluneční póly.
Shluky asteroidů představují skupinu planetek, které mají velice podobné oběžné dráhy kolem Slunce a zřejmě pocházejí z jednoho mateřského tělesa. Mechanismus jejich vzniku je však stále záhadou. Čeští autoři s pomocí numerické simulace vyšetřovali možnost, že by tyto shluky vznikaly postupným rozpadem nadkriticky rychle rotující planetky.
Vnitřní jádro Země je horké a vystavené obrovskému tlaku a je pokryté železnými „sněhovými“ vločkami. Vyplývá to z nových výzkumů, které pomohou vědcům lépe pochopit síly, které působí na celou planetu. Tyto „sněhové“ vločky jsou tvořeny drobounkými částicemi železa – mnohem těžšími než jakékoliv sněhové vločky na zemském povrchu. Ty vypadávají z roztaveného vnějšího jádra a hromadí se na svrchní části vnitřního jádra, čímž vytvářejí haldy až 320 kilometrů vysoké, které toto vnitřní jádro nerovnoměrně pokrývají.
Na Slunci nejsou žádné skvrny. S tímto údajem se musíme v roce 2019 spokojit už po dobu 272 dnů, včetně aktuálních 35 v řadě. Slunce je v minimu své aktivity a z pohledu počtu dní beze skvrn je rok 2019 rekordním ve sledování aktivity Slunce od začátku kosmické éry. Aktuální rekord byl dosažen již o víkendu a překonal tak předchozí minimum z roku 2008, kdy bylo Slunce beze skvrn po dobu 268 dní.
Překyselená, přesolená a horká jsou jezera v geotermální oblasti Dallol v Etiopii. Navzdory přítomnosti kapalné vody tento mimořádně extrémní systém neumožňuje rozvoj života, jak vyplývá z nejnovější studie. Živí tvorové, obzvláště mikroorganismy, mají sice překvapující schopnost adaptovat se na většinu extrémních podmínek na naší planetě, avšak stále jsou zde místa, kde se život nevyskytuje. Evropští vědci potvrdili absenci mikrobiálního života v horkých, přesolených a překyselených jezerech v geotermální oblasti Dallol v Etiopii.
Astronomové z Yale University Pieter van Dokkum, Cheng-Han Hsieh, Shany Danieli, a Gregory Laughlin pořídili 24. 11. 2019 nádherný nový snímek tělesa 2I/Borisov, což je první známá mezihvězdná kometa, která na své cestě zavítala do Sluneční soustavy. Fotografie byla pořízena pomocí přístroje Low Resolution Imaging Spectrometer (LRIS), což je zobrazovací spektroskop pro oblast viditelného světla umístěný na dalekohledu Keck o průměru 10 metrů na W. M. Keck Observatory, Mauna Kea, Havaj.
Astronomům se vůbec poprvé podařilo detekovat vodní páru nad povrchem Jupiterova ledového měsíce Europa. Voda je tou nejdůležitější ingrediencí na seznamu látek, které umožňují přítomnost života. Umožňuje rozpouštění živin pro „stravování“ organismů, transport důležitých chemických látek uvnitř živých buněk a dovoluje těmto buňkám zbavovat se odpadu.
Před více než 3,5 miliardou roků žijící organismy prosperovaly, množily se a různorodým způsobem obsazovaly každý ekosystém na tehdejší Zemi. Pravým opakem takové exploze nových druhů jsou případy, kdy jednotlivé druhy vymírají. A tyto události rovněž byly součástí evolučního cyklu života na naší planetě. Avšak tyto dva procesy nenastávají vždycky současně. Když úbytek druhů rychle předstihne vznik druhů nových, tato nevyváženost může být dostatečná k vyvolání událostí, které jsou známy jako případy hromadného vymírání druhů.
Titan je jedním z nejzajímavějších světů v oblasti velkých plynných planet. Už v roce 2005 na něm přistálo pouzdro Huygens a více než desetiletí jej zkoumala v různých oborech elektromagnetického záření sonda Cassini. Vědci mají díky jejím datům k dispozici první globální mapu jeho povrchu. Ta ukazuje dynamiku tohoto světa, který ač velmi odlišný od pozemského, má s ním společné znaky, jako jsou roční období, oblaka, deště, dunnová pole a jezera.
Vůbec poprvé v historii kosmického výzkumu vědci měřili sezónní změny obsahu plynů, které se nacházejí v ovzduší Marsu, přímo nad povrchem kráteru Gale, kde přistála pojízdná vědecká laboratoř Curiosity. Výsledkem toho je záznam něčeho poněkud nepochopitelného: kyslík sloužící na Zemi k dýchání se zde chová takovým způsobem, že to doposud vědci nemohou vysvětlit pomocí známých chemických procesů.
Dva milióny roků starý led z Antarktidy nedávno odvrtaný týmem výzkumníků poskytuje jasnější pohled na spojení mezi skleníkovými plyny a klimatem v dávných dobách a snad pomůže vědcům porozumět rovněž budoucím klimatickým změnám. V článku publikovaném 30. října 2019 v časopise Nature skupina vědců zkoumala vzduch polapený v podobě bublin v ledu starém 2 milióny roků ke změření obsahu skleníkových plynů – oxidu uhličitého a metanu.
Studium meteorů představuje jednu z mála příležitostí, jak analyzovat vzorky materiálu z nejrůznějších částí Sluneční soustavy. Právě v zevrubném studiu meteorů jsou čeští odborníci z Oddělení meziplanetární hmoty ASU světovou špičkou. Lukáš Shrbený a Pavel Spurný studiem pouhých 25 meteorů z roje zářijových epsilon Perseid odhalili překvapivé množství informací o jejich vlastnostech a původu.
Nové analýzy vzorků měsíční horniny dopravené na Zemi americkými astronauty vedly ke zpřesnění teorie vzniku souputníka Země – Měsíce. Byla k tomu využita nová měření izotopů rubidia v získaných vzorcích. Většina lidí pouze narazila na rubidium v podobě fialového zbarvení při ohňostrojích (tzv. zábavná pyrotechnika), avšak tento zajímavý kov pomohl astronomům z University of Chicago navrhnout novou teorii zformování Měsíce.
Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT vybavený přístrojem SPHERE zjistili, že planetka Hygiea by mohla být klasifikována jako trpasličí planeta. Hygiea je čtvrtým největším objektem hlavního pásu planetek, v této oblasti Sluneční soustavy ji velikostí předčí jen Ceres, Vesta a Palas. Vědcům se vůbec poprvé podařilo toto těleso pozorovat v takovém rozlišení, aby mohli zkoumat jeho povrch a spolehlivě určit tvar a velikost. Ukázali, že Hygiea je sférický objekt, který by se teoreticky mohl stát zatím nejmenší trpasličí planetou Sluneční soustavy.
Vědecký tým pod vedením pracovníků University of Hawaii at Mānoa poskytnul odpověď na klíčovou otázku týkající se povrchu Saturnova měsíce Titan. Radarový snímek povrchových útvarů pořízený sondou Cassini zachycuje tmavé pruhy vytvarované z písečných dun organické povahy, které se táhnou v oblasti rovníku na značnou vzdálenost.
Pokud bychom se vrátili zpět v čase do doby před 3,5 miliardami roků, jak by asi mohla vypadat planeta Mars? Astronomové NASA využívající data z roveru Curiosity publikovali na základě jeho pozorování vizualizovanou představu, jak to asi kdysi dávno vypadalo na Marsu v oblasti přistání tohoto dlouhodobě fungujícího robota. Dno kráteru Gale připomínalo solná jezera v oblasti Altiplano v Jižní Americe.
