V noci na úterý 21. října 2020 krátce po půlnoci našeho času provedla sonda OSIRIS-Rex úspěšně všechny manévry, které ji navedly k povrchu planetky Bennu. Cílem manévru byl odběr vzorků z povrchu planetky na předem vytipovaném místě, jehož výběru předcházelo pečlivé zkoumání planetky.
Pohoří objevená sondou New Horizons při jejím průletu kolem trpasličí planety v roce 2015, jsou pokrytá vrstvou ztuhlého metanu. Tento materiál vytváří ložiska, která se lesknou stejně jako zasněžené vrcholky pozemských hor. Nový výzkum mezinárodního týmu se zaměřil na data ze sondy New Horizons o atmosféře a povrchu Pluta. Tyto údaje pak specialisté vložili do numerických simulačních modelů klimatu na Plutu a zjistili, že horské čepičky na tomto vzdáleném světě vznikají zcela odlišným procesem, než jaký známe ze Země.
Evropská sonda Mars Express objevila několik jezer kapalné vody ukrytých pod vrstvou ledu v oblasti jižní polární čepičky rudé planety. Pomocí radaru s názvem MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionosphere Sounding) se podařilo odhalit jedno podpovrchové jezero o průměru 20 km již dříve – v roce 2018. Je ukryté pod zhruba 1,5 km tlustou vrstvou ledu. Nyní vzhledem k většímu množství údajů a k jejich detailní analýze odlišným způsobem, byla objevena tři nová jezera. Největší z podpovrchových jezer měří zhruba 20 × 30 km a je obklopeno několika menšími jezírky o průměru několika kilometrů. Voda v nich je pravděpodobně velmi slaná, protože setrvává v kapalném stavu i za nízkých teplot.
Zemská biosféra obsahuje všechny známé ingredience nezbytné pro život, jak jej známe. Nejvíce zmiňovanými jsou: kapalná voda, alespoň jeden zdroj energie a zásoba biologicky potřebných chemických prvků a molekul. Avšak nedávný objev snad biogenního fosfinu v oblacích Venuše nám připomíná, že přinejmenším některé z těchto ingrediencí existují rovněž jinde ve Sluneční soustavě. Takže kde jsou jiné nejslibnější lokality pro existenci mimozemského života?
Dvě nové fotografie, které pořídil Hubbleův vesmírný teleskop HST, ukazují planetu Jupiter s jeho turbulentní atmosférou a obrovskými bouřemi. Na jednom snímku je rovněž zachycena Europa, jeden z tzv. galileovských měsíců Jupitera. Jasná, bílá, roztažená bouře pohybující se rychlostí 560 kilometrů za hodinu se objevila 18. 8. 2020 v oblasti středních severních šířek (na snímku vlevo nahoře v místě bílého pruhu). Snímek planety Jupiter pořídil HST dne 25. 8. 2020 v době, kdy byla planeta vzdálena od Země 653 milióny kilometrů.
Mezinárodní tým astronomů oznámil objev vzácné molekuly – fosfanu – v oblacích planety Venuše. Na Zemi tento plyn vzniká ve větším množství pouze průmyslově nebo činností mikroorganismů žijících v prostředí bez kyslíku. Vědci po desetiletí spekulují o tom, že horní patra oblačnosti na planetě Venuši by mohla poskytovat domov mikroorganismům volně poletujícím vysoko nad rozpáleným povrchem – ovšem za cenu tolerance k vysoké kyselosti okolního prostředí. Detekce fosfanu by mohla ukazovat na přítomnost takového mimozemského atmosférického života.
Tým odborníků z Oddělení meziplanetární hmoty ASU podrobně studoval osmici bolidů, jejichž původci byly zjevně železné meteoroidy. Autoři studovali nejen atmosférickou a heliocentrickou dráhu těchto těles, ale modelovali i jejich postupnou fragmentaci. Ukazují, že popisy, které jsou úspěšné v případě milimetrových těles, u těles centimetrových nepostihují realitu dostatečně přesně a spolehlivě.
Mezinárodní tým astronomů objevil mezihvězdné železo Fe-60, což je radioaktivní izotop s poločasem rozpadu 2,6 miliónu roků, který je převážně vytvářen ve velmi hmotných hvězdách a vyvrhován do okolí při erupcích supernov. Izotopy byly nalezeny v hlubokomořských sedimentech, které byly datovány do období před 33 000 roky.
Za účelem využití úplného zatmění Měsíce v lednu 2019 použili astronomové Hubbleův kosmický teleskop HST k měření množství ozónu v atmosféře naší planety. Tato metoda slouží jako zkušební model pro to, jak pozorovat exoplanety podobné Zemi přecházející před jejich mateřskými hvězdami při pátrání po mimozemském životě.
16. srpna 2020 zaznamenala kamera Zwicky Transient Facility (ZTF) umístěná na Palomar Observatory poblíž San Diega asteroid, který prolétl doposud nejblíže Zemi, ve vzdálenosti pouhých 2 950 km nad zemským povrchem. Asteroid byl označen 2020 QG a jednalo se o nejbližší doposud známé těleso prolétající kolem Země bez toho, aby došlo k impaktu. Asteroid, který do té doby prolétl nejblíže Zemi, má označení 2011 CQ1 a byl objeven v rámci projektu Catalina Sky Survey v roce 2011. Prolétl kolem naší planety asi o 2 500 km dále než 2020 QG.
Trpasličí planeta Ceres – o které se dlouho předpokládalo, že se jedná o pustý kosmický kámen – je oceánským tělesem s rezervoáry vody pod svým povrchem. Vyplývá to z posledních výzkumů, které byly nedávno publikovány. Ceres je největším tělesem v hlavním pásu asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter, jehož povrch byl studován s vysokým rozlišením sondou NASA s názvem Dawn.
Nové závěry z kosmické sondy Juno, kterou NASA vypustila k Jupiteru, napovídají, že největší planeta Sluneční soustavy je domovem tzv. „plytkých blesků“. Neočekávaná podoba těchto elektrických výbojů má svůj původ v oblacích kontaminovaných roztokem vody a čpavku, zatímco blesky na Zemi vznikají ve vodních oblacích. Další nová zjištění napovídají, že prudké bouře, kterými je obří plynná planeta proslulá, mohou vést k vytvoření rozbředlých, na amoniak bohatých ledových krup.
Tato mise NASA vedená ústavem Southwest Research Institute (SwRI) neboli Jihozápadním institutem pro výzkum dosáhla významného milníku tím, že absolvovala revizi systémové integrace a tím umožnila konečné sestavení výzkumné družice. Tato mise NASA z programu třídy Discovery bude první, která prozkoumá asteroidy z oblasti obězné dráhy Jupiteru, tzv. Trojany, což jsou malá tělesa nepravidelných tvarů pocházející z raných vývojových fází Sluneční soustavy. To je také dobrý důvod k jejich výzkumu, tedy porozumění procesům v našem planetárním systému odehrávajících se v raných fázích jeho existence.
NASA publikovala nádherné snímky planety Saturn a jejích prstenců, pořízené Hubbleovým kosmickým dalekohledem HST. Vesmírný teleskop byl použit k pozorování Saturnu 4. července 2020, kdy byl tento plynný obr vzdálen od Země přibližně 1,35 miliardy kilometrů. Nové snímky byly pořízeny jako součást projektu Outer Planets Atmospheres Legacy (OPAL) v době, kdy na severní polokouli Saturnu panuje léto.
První snímky pořízené sondou Solar Orbiter, společnou misí ESA a NASA, odhalily poblíž povrchu naší hvězdy všudypřítomné miniaturní erupce, jimž vědci podílející se na misi začali říkat „táborové ohně“.
Sluneční sonda NASA s názvem Parker Solar Probe pořídila unikátní fotografie komety C/2020 F3 (NEOWISE) a jejích dvou ohonů. Kometa byla objevena 27. 3. 2020 v rámci mise NASA s názvem Near-Earth Object Wide-field Infrared Survey Explorer (NEOWISE). Jádro komety má odhadovaný průměr asi 5 km a jeho povrch je pokryt tmavými částicemi.
Vnitřní struktura planetek a meteoroidů patří mezi málo poznané vlastnosti těles meziplanetární hmoty. Zejména ty menší z nich, meteoroidy, jsou mimo oblast zájmu přímého průzkumu kosmickými sondami. Odborníci s Oddělení meziplanetární hmoty ASU ukazují, že moderní záznamy z automatických bolidových kamer v sobě uchovávají informaci o pevnosti materiálu takových těles.
Nový model, který vypracovali vědci z NASA, podporuje teorii, že podpovrchový oceán na Jupiterově měsíci Europa může být schopen podporovat přítomnost života. Kromě toho vypočítali, že tato voda v oceánu pod povrchem ledové kůry by mohla být podle předpokladu obohacena minerály v důsledku působení slapových sil nebo radioaktivního rozpadu prvků. Tato práce, která ještě nebyla recenzována, byla poprvé představena na virtuální Goldschmidt konferenci a může mít význam i pro další ledové měsíce ve Sluneční soustavě.
2. července ráno zaznamenali astrofotografové po celé Evropě, včetně Petra Horálka z ČR, jasnou kometu C/2020 F3 (NEOWISE), která se teprve začíná vzdalovat z jasné záře Slunce. Ještě 27. června jsme ji mohli pozorovat v koronografu sondy SOHO a mezitím se ukázalo, že její jasnost neklesá, naopak vyhoupla se až někam k úrovni, jakou mají nejjasnější hvězdy oblohy.
Evropsko-americká kosmická sonda SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) určená k nepřetržitému sledování Slunce zaregistrovala 15. 6. 2020 kometu s pořadovým číslem 4 000. Malá jádra komet, která se přibližují do blízkosti Slunce, se jinak pozorovat nedají. Nově objevená kometa pojmenovaná SOHO-4000 patří do tzv. Kreutzovy skupiny komet. Sonda SOHO byla vypuštěna 2. 12. 1995 na oběžnou dráhu kolem Lagrangeova libračního bodu L1 soustavy Slunce-Země ve vzdálenosti zhruba 1,5 miliónu km od Země ve směru ke Slunci a stále ještě funguje.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 7. do 26. 7. 2026. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je velmi nízko na západě Venuše. Ráno je vidět Saturn a slabý Neptun, nízko nad severovýchodem také Mars a Uran. Aktivita Slunce je zřejmě jen přechodně nízká. Vyhledat můžeme kometu 10P/Tempel 2. Super Heavy Starship nakonec v noci na pátek po zážehu motorů neodstartovala k plánovanému 13. letu, odklad znamená další pokus v tomto týdnu. Před 15 lety jsme mohli naposledy sledovat na obloze raketoplán.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2026 obdržel snímek Jakuba Kuřáka a Martina Maška „Kometa R3 PANSTARRS v Orionu“ „Uprostřed léta, kolem sedmnáctého dne měsíce července, se na nebi znenadání zrodila hvězda nesmírné velikosti a nádhery. Žádný z tehdy žijících lidí nikdy nespatřil nic, co
Kometa 10P/Templ dalekohledem Seestar30 z Rokycan 21.7.2026