Úvodní strana  >  Články

Vyhledávání v článcích

Štítky

Skrýt podrobnosti
Jan Konášek Hvězdy

Betelgeuse - jak veleobří hvězdy ztrácejí hmotu

Nejostřejší snímek Betelgeuse
Nejostřejší snímek Betelgeuse
Použitím různých nejmodernějších technik a ESO VLT (Very Large Telescope), získaly dvě skupiny astronomů dosud nejpodrobnější obraz superobří hvězdy Betelgeuse. Ukázalo se, že hvězda je obalena obrovským oblakem plynu, téměř tak velikým jako naše Sluneční soustava a na svém povrchu má gigantickou rozpínající se bublinu. Je to důležitá indicie, naznačující způsob, jak veleobři ztrácejí hmotu.

Petr Horálek Úkazy

Polostínové zatmění Měsíce 6. srpna 2009 sledujte fotograficky

Polostínové zatmění Měsíce
Polostínové zatmění Měsíce
Letošní rok je na výrazná měsíční zatmění velmi chudý. Poslední výraznější zatmění nastalo 9. února, bylo polostínové a z našeho území se úkaz nedal téměř pozorovat. Obdobné zatmění nás čeká 6. srpna časně ráno a očima bude patrně téměř nepozorovatelné. Přesto úkaz doporučujeme pozorovat především majitelům digitálních fotoaparátů, neboť by se jim mohlo podařit největší fázi úkazu poměrně dobře zachytit.

Miroslav Šulc Ostatní

Bootes - souhvězdí s mnohoznačným názvem

Bootes
Bootes
Z 88 souhvězdí jen málo má neustálený název v češtině. Jedním z nich je severní souhvězdí Bootes. Právě teď září večer nad západním obzorem. Je to souhvězdí zavedené již ve starověku a váží se k němu - podle české Wikipedie - tři pověsti.

Marcel Bělík Multimédia

ČAM 2009.07 - Mlhoviny Omega a Trifid

m8_m20_hahargb_cam_icon.jpg
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2009 obdržel snímek "Mlhoviny Omega a Trifid", jehož autorem je Ing. Martin Myslivec z Hradce Králové.

Na obloze existují souhvězdí chudá na hezké a fotogenické objekty, ale také souhvězdí, kde již při letmé prohlídce dalekohledem narazíme hned na několik takových objektů. Mezi ně patří například souhvězdí Střelce. Na obloze se promítá do centrálních oblastí naší domovské Galaxie, bohatých na hvězdy a mlhoviny nejrůznějších tvarů a barev. Není tedy divu, že se stává častým cílem astrofotografů.

Petr Sobotka Úkazy

Zákryt hvězdy Jupiterem ráno 4. srpna 2009

Hvězda 45 Cap se začíná schovávat za Jupiter
Hvězda 45 Cap se začíná schovávat za Jupiter
V noci ze 3. na 4. srpna v 0:58 našeho času zakryje planeta Jupiter skoro na dvě hodiny hvězdu 45 Capricorni. Její hvězdná velikost je 6,0 mag. Podobně jasnou hvězdu Jupiter zakryje až za více jak 100 let, takže si tento úkaz určitě nenechte ujít.

František Martinek Kosmonautika

Družice Chandra slaví 10. narozeniny

Družice Chandra X-ray Observatory pro oblast rentgenového záření
Družice Chandra X-ray Observatory pro oblast rentgenového záření
Astronomové nedávno oslavili 10. výročí vypuštění astronomické observatoře Chandra X-ray Observatory. Před 10 roky, 23. července 1999, byla na oběžnou dráhu kolem Země dopravena v nákladovém prostoru raketoplánu Columbia v rámci mise STS-93.

František Martinek Sluneční soustava

HST studoval jizvu na Jupiteru

Nová skvrna na Jupiteru po srážce s kometou
Nová skvrna na Jupiteru po srážce s kometou
Kontrola a kalibrace Hubblova kosmického dalekohledu HST byla přerušena a vesmírná observatoř byla namířena na nedávno objevenou tmavou skvrnu v atmosféře obří planety Jupiter. Skvrna pomalu zvětšuje své rozměry. Vytvořila se v horních vrstvách oblačnosti po srážce planety s kometou či planetkou a její vzhled se mění ze dne na den.

František Martinek Ostatní

Největší dalekohled bude mít průměr 30 m

Thirty Meter Telescope
Thirty Meter Telescope
Na tomto uměleckém vyobrazení je vidět předpokládaný vzhled dalekohledu TMT (Thirty Meter Telescope), jehož stavbu schválilo 21. 7. 2009 konsorcium amerických a kanadských univerzit. Nový největší dalekohled světa bude vybaven objektivem o průměru 30 m a bude umístěn na vrcholu vyhaslé sopky Mauna Kea (Havajské ostrovy). Další zvažovanou lokalitou pro stavbu dalekohledu byla oblast v pohoří Cerro Armazones (Chile).

František Martinek Sluneční soustava

Na Saturnově měsíci Enceladus objeven čpavek

Sloučeniny objevené ve výtryscích na měsíci Enceladus
Sloučeniny objevené ve výtryscích na měsíci Enceladus
Data získaná v průběhu dvou těsných průletů sondy Cassini kolem Saturnova měsíce Enceladus přilévají oleje do ohně, pokud se týká faktu, zda tento ledový měsíc obsahuje pod povrchem kapalnou vodu či nikoliv. Data zaregistroval přístroj Ion and Neutral Mass Spectrometer během průletů v červenci a říjnu 2008. Výsledky výzkumu byly publikovány 23. 7. 2009 v časopise Nature.

Jiří Grygar Ostatní

Docent Luboš Perek devadesátiletý

Stále v dobré náladě - při návštěvě ČRo Leonardo. Autor: Khalil Baalbaki
Stále v dobré náladě - při návštěvě ČRo Leonardo.
Autor: Khalil Baalbaki
Stálice české i světové astronomie Doc. RNDr. Luboš Perek, DrSc., Dr. h.c. vstupuje 26. července 2009 do svého desátého decenia. Během dlouhé a bohaté životní dráhy prožil dětství a začátky studií v čerstvě zrozeném Československu, jenže pak přišel Protektorát a uzavření českých vysokých škol, II. světová válka a po ní "Vítězný únor 1968", posléze Pražské jaro a sovětská invaze 1968 a konečně "sametová revoluce" 1989. Ve všech těchto životních zkouškách Doc. Perek znamenitě obstál a osvědčil se jako moudrý a statečný člověk i český vlastenec v tom nejlepším smyslu slova.

Karel Mokrý Úkazy

Mimořádné atmosférické úkazy v červenci 2009

nlc-2009-07-14-22-42.jpg
V průběhu posledních týdnů se na obloze dalo pozorovat několik zajímavých atmosférických úkazů - noční svítící oblaka, soumraky zabarvené při sopečné erupci Sarychev Peak. V článku Vám představíme soubor fotografií od čtenářů.


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »