Schován pod přilbicí v bujné kštici bájného Persea se na obloze skví slabý obláček. Z centra města jej sice neuvidíme, ale již za vesnickými humny jej spatříme v plné kráse. Jako první tuto "mlhovinku" do hvězdného katalogu již 130 let před naším letopočtem zahrnul astronom Hipparcos. Ten, po kterém byla pojmenována astronomická družice určená k měření přesných poloh hvězd na obloze.
Známe ten pohled všichni. Noc co noc se nám otevírá nad našimi hlavami a jen příkrov mraků či rušivé osvětlení nám jej kazí. Je to téměř stejný obraz, jaký vídal i Galileo Galilei, Cézar či Caligula, stejně jako Nefertiti či chlupatý člověk neandrtálský.
Slunce, náš nejbližší hvězdný soused, jehož životadárné paprsky nám zpříjemňují letní čas, je bezesporu naší nejsledovanější hvězdou. Sluneční astronomové z různých koutů světa studují sluneční aktivitu s pomocí různorodých přístrojů a to jak na Zemi tak ve vesmíru takříkajíc každý den. Mohlo by se tak zdát, že nás nemůže již ničím překvapit. Opak je však pravdou.
A jsou i planety takové, které už před časy zvadly,
jejichžto trouchnivé mrtvoly v komety již se rozpadly.
Odlétly, ve hvězdách zmizely, už se i rozprchlé zdály,
matička na ně jen vzpomíná v světové myšlének dáli.
Někdy se po nich však roztouží, náhle je stáhne až k sobě,
ohnivé slzičky žíhají po nebi, v němé té době.
Pohled na galaxie - hvězdné ostrovy ukryté v nesmírných hlubinách vesmíru - nám dává tušení o titěrnosti Země či celé Sluneční soustavy. Ztrácíme při něm iluzi o jedinečnosti našeho světa. Kolik světů podobných tomu našemu se asi nachází v jejich útrobách?
Velmi nádherná. Jasné jádro se slabými mléčnými rameny, severním předcházejícím a jižním následujícím. 15' dlouhá a k jihu přecházející ve velmi slabé mlhavé prodloužení. Jádro není kruhové (William Herschel). Velmi brilantní, velmi velká, velmi výrazně protažena v pozičním úhlu 0 stupňů, náhle se velmi zjasňující směrem ke středu, kde je jádro (John Louis Emil Dreyer). Velmi jasná, velmi velká, velmi náhle se prudce zjasňující směrem ke středu k oválnému jádru (John Herschel).
Zkusme si prolistovat nějaký dnešní astronomický časopis. S velkou pravděpodobností se spolu se skleněnýma očima kosmických sond dostaneme až těsně k blízkým či vzdálenějším planetám, pokud si již spolu s dopadovým modulem nesedneme přímo na pevný povrch planety nebo nevnikneme hluboko do jejího plynného tělesa. V internetových aplikacích můžeme dokonce procházet modely krajin vytvořenými díky detailním snímkům citlivých kamer sond. Pohled je to opravdu úžasný. Až se zdá, že se mu téměř nic nevyrovná.
Pohled do hlubin vesmíru je téměř vždy úžasný. Už jen představa vzdáleností, velikostí a zároveň děsivé prázdnoty vesmírných hlubin tají dech. To však není vše. V těch hlubinách to vře a kolotá, děsivé energie roztáčejí obří nebeské víry a bubliny plynu, ničí hotové a vytvářejí objekty nové.
Je tomu tak i na snímku Pavla Pecha, který se stal astrofotografií měsíce ledna roku 2010 soutěže Česká astrofotografie měsíce.
 |
 |
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 7. do 19. 7. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je nízko na západě Venuše a Měsíc se k ní přiblíží v pátek večer. Ráno je vidět Saturn se slabým Neptunem a nízko nad severovýchodem už i Mars a Uran. Aktivita Slunce je nyní nízká. Vyhledat můžeme kometu 10P/Tempel 2 a jednu z mnoha supernov v malé galaxii poblíž Velkého vozu. Čínský nosič CZ-10B má znovupoužitelý první stupeň, který hned napoprvé úspěšně přistál. SpaceX finišuje testy Super Heavy Starship směrem k testovacímu letu, který se může uskutečnit už v noci na čtvrtek. Před 60 lety probíhala testovací mise Gemini 10 a vzpomínáme rok narození prvního Američana na oběžné dráze, Johna Glenna.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2026 obdržel snímek Jakuba Kuřáka a Martina Maška „Kometa R3 PANSTARRS v Orionu“ „Uprostřed léta, kolem sedmnáctého dne měsíce července, se na nebi znenadání zrodila hvězda nesmírné velikosti a nádhery. Žádný z tehdy žijících lidí nikdy nespatřil nic, co
Snímek komety C/2024 R4 (PANSTARRS). Měřítko je 1.1"/px, sever je nahoře, východ vlevo. Kometa byla poměrně daleko jak od Země 5.487 au, tak i od Slunce 5.809 au.