Fotografie částečného zatmění Slunce z Česka
Autor: Pavel Štys, Pardubice
Autor: Pavel Štys, Pardubice
Galaxie NGC 660. Poněkud strohé pojmenování, které nezasvěceného spíše odradí. Astronom však ví, že se za tímto katalogovým číslem skrývá zajímavý a vzácný objekt vzdáleného vesmíru - galaxie s polárním prstencem.
Oprava 12:59 po vydání článek obsahoval chybný obrázek.
Krása může mít mnoho podob, od sličných žen na přehlídkových molech přes zdobné ornamenty barokních památek až k romantickým výjevům přírodních scenérií. Příroda je vůbec jedním z nejnadanějších umělců, pro něhož je tvorba neopakovatelných mistrovských děl takříkajíc denním chlebem.
Schován pod přilbicí v bujné kštici bájného Persea se na obloze skví slabý obláček. Z centra města jej sice neuvidíme, ale již za vesnickými humny jej spatříme v plné kráse. Jako první tuto "mlhovinku" do hvězdného katalogu již 130 let před naším letopočtem zahrnul astronom Hipparcos. Ten, po kterém byla pojmenována astronomická družice určená k měření přesných poloh hvězd na obloze.
Známe ten pohled všichni. Noc co noc se nám otevírá nad našimi hlavami a jen příkrov mraků či rušivé osvětlení nám jej kazí. Je to téměř stejný obraz, jaký vídal i Galileo Galilei, Cézar či Caligula, stejně jako Nefertiti či chlupatý člověk neandrtálský.
Slunce, náš nejbližší hvězdný soused, jehož životadárné paprsky nám zpříjemňují letní čas, je bezesporu naší nejsledovanější hvězdou. Sluneční astronomové z různých koutů světa studují sluneční aktivitu s pomocí různorodých přístrojů a to jak na Zemi tak ve vesmíru takříkajíc každý den. Mohlo by se tak zdát, že nás nemůže již ničím překvapit. Opak je však pravdou.
A jsou i planety takové, které už před časy zvadly,
jejichžto trouchnivé mrtvoly v komety již se rozpadly.
Odlétly, ve hvězdách zmizely, už se i rozprchlé zdály,
matička na ně jen vzpomíná v světové myšlének dáli.
Někdy se po nich však roztouží, náhle je stáhne až k sobě,
ohnivé slzičky žíhají po nebi, v němé té době.
Pohled na galaxie - hvězdné ostrovy ukryté v nesmírných hlubinách vesmíru - nám dává tušení o titěrnosti Země či celé Sluneční soustavy. Ztrácíme při něm iluzi o jedinečnosti našeho světa. Kolik světů podobných tomu našemu se asi nachází v jejich útrobách?
Velmi nádherná. Jasné jádro se slabými mléčnými rameny, severním předcházejícím a jižním následujícím. 15' dlouhá a k jihu přecházející ve velmi slabé mlhavé prodloužení. Jádro není kruhové (William Herschel). Velmi brilantní, velmi velká, velmi výrazně protažena v pozičním úhlu 0 stupňů, náhle se velmi zjasňující směrem ke středu, kde je jádro (John Louis Emil Dreyer). Velmi jasná, velmi velká, velmi náhle se prudce zjasňující směrem ke středu k oválnému jádru (John Herschel).
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4