Již patnáct let udílí Česká astronomická společnost na základě doporučení poroty soutěže Česká astrofotografie měsíce (ČAM) cenu pro nejlepší české a slovenské astrofotografy. Je určena pro ocenění profesionálního nebo amatérského astronoma či astronomky za významné fotografické výsledky, dosažené za uplynulý rok. Za rok 2020 vybrala porota z úžasného množství autorů dva oceněné. Cenu Jindřicha Zemana za astrofotografii získal pan Evžen Brunner. Cenou Jindřicha Zemana Junior byl oceněn teprve šestnáctiletý student Filip Stehlík.
V uplynulých sedmnácti letech pořádala Jihlavská astronomická společnost populární letní dětský astronomický tábor. Pokud epidemická situace dovolí, nejinak tomu bude i v letošním roce, byť letošní tábor dozná několika důležitých změn.
V závěrečném čísle roku 2020 se dočkáte druhého dílu shrnutí událostí roku 2019 v astronomii z pera tandemu Jiří Grygar a David Ondřich. Aktuálnímu tématu se věnuje Jiří Podolský, který ve svém článku komentuje Nobelovu cenu za fyziku za rok 2020, jež byla udělena za studium černých děr. Petr Kabáth představí velký úspěch AV ČR, protože její tým vede mezinárodní vývoj spektrografu PLATOSpec pro vesmírnou misi PLATO, jejíž cílem je výzkum exoplanet. Tři sta let od narození astronoma Maxmiliána Rudolfa Hella připomene svým článkem Ladislav Druga. Václav Pavlík pak pokračuje v seriálu o fyzice, vzniku, vývoji a modelování hvězdokup.
12. února je tomu 101 let od narození pana Vladimíra Mlejnka, zakladatele Hvězdárny v Úpici. I když již pan Mlejnek není delší dobu mezi námi, jeho osobnost je stále živá. A to nejen na úpické hvězdárně, kterou založil a byl i jejím prvním ředitelem, ale zejména v srdcích mnoha astronomů i neastronomů této země. Mnozí z nich totiž prošli legendárními "Letními astronomickými expedicemi v Úpici". Někteří jim říkali pouze "expedice", jiní dokonce pouze "expa". Ale pro všechny bylo takovým malým zaklínadlem: "... jedeš letos do Úpice na expedici?...". Ano, muž mnoha tváří a ještě více zásluh - pan Vladimír Mlejnek.
Blíží se léto a s ním i 63. letní astronomická expedice v Úpici. Ano, již více než 60 let se v areálu podkrkonošské hvězdárny nad městečkem Úpice bude konat letní soustředění mladých astronomů a zájemců o tento krásný koníček. Pokud si myslíte, že o astronomii víte málo, nebo i téměř vůbec nic tak neváhejte a ozvěte se.
Letošní rok měl být posledním, kdy si přetočíme hodinové ručičky do „letní“ nebo „zimní“ varianty. Přestože odborníci napříč Evropou mají jasno a již dávno vyřkli, aby obyvatelé většiny států Evropské unie měli na svých hodinkách trvale středoevropský pásmový čas (nesprávně označovaný jako zimní), evropští poslanci finální směrnici zatím, i kvůli koronakrizi, neodhlasovali. Výsledek? Rok 2021 nakonec nebude posledním, kdy si v březnu a v říjnu budeme muset zvykat na vstávání o hodinu „dříve“ nebo „později“. Potvrdili to i účastníci semináře s názvem Středoevropský, letní nebo střídavý čas?, který na Hromnice – tedy 2. února 2021 – organizoval Výbor pro záležitosti EU Senátu Parlamentu České republiky.
Střídání času v Evropě sice formálně odzvonilo, prakticky tomu tak ale není a situace je lehce nepřehledná. Tímto seminářem chce Výbor pro záležitosti EU Senátu PČR navázat na seminář pořádaný Ministerstvem dopravy zhruba před rokem, informovat o současném stavu projednávání a také o souvislostech času, ať střídavého nebo středoevropského či dokonce trvale letního, se životy lidí.
Seminář se bude konat dne 2. února 2021 od 10.00 hodin on-line formou prostřednictvím platformy Webex.
Vážení přátelé astronomie, dovolte mi, abych vás pozval na další, již 31. ročník Dovolené s dalekohledem. Pro naše tradiční setkání opět využijeme „staré“ osvědčené místo, s jeho odzkoušenou oblohou, rekreační středisko Melchiorova Huť. Dovolená s dalekohledem 2021 proběhne za ideálních podmínek kolem lunárního novu . To nám umožní zamířit dalekohledy na nepřeberné množství objektů vzdáleného vesmíru, ale prvořadým lákadlem se jistě stane pravidelný meteorický roj Perseid, který bude vrcholit společně se závěrem našeho setkání. Čím dál větší oblibu mezi pozorovateli si na své konto připisuje i naše nejbližší denní hvězda Slunce, která právě konečně už zahajuje další cyklus své aktivity.
Česká astrofotografie měsíce (ČAM) už není slečnou na prahu rozkvětu krásy, ale obzvláště pro fotografy zachycující nebeské úkazy přitažlivou a respektovanou dámou. Ano, v prosinci 2020 oslavila patnácté narozeniny a stabilně září na českém a slovenském astronomickém nebi. Určitě stojí za to si tak významný počin krátce připomenout.
Americká národní vědecká nadace NSF oznámila, že velký radioteleskop na ostrově Portoriko bude muset být vyřazen z provozu. Poté, co jej v roce 2017 poškodil hurikán Maria, byl opět uveden do provozu, ale přezkoumání dalšího poškození z letošního roku ukázalo, že jde o technicky obtížný a riskantní krok pro dělníky a zaměstnance zařízení. Zařízení o průměru 305 metrů, které přinášelo důležité poznatky o vesmíru po dobu 57 let tak musí být vyřazeno z provozu. Arecibo se zapsalo do historie výzkumu Sluneční soustavy i vzdáleného vesmíru. Známý je také symbolický vzkaz neznámým civilizacím, vyslaný v roce 1974.
V rámci České astronomické společnosti vzniká nová odborná skupina, jejíž činnost bude zaměřena na přiblížení a zpřístupnění astronomie a kosmonautiky hendikepovaným osobám. Zpočátku především osobám slabozrakým a nevidomým, ale postupně i zájemcům s dalšími postiženími, pro které je běžné získávání informací ztížené nebo omezené.
Obraz Měsíce na obloze je nedílnou součástí naší představy o nočním nebi. Astrofotografové jej proklínají, jiní astronomové čekají s okem přitisknutým k okuláru dalekohledu na krátery objevující se ve slunečním světle postupujícímu u měsíčního terminátoru. Zamilovaní si šeptají Máchovy verše z Máje "Ouplné lůny krásná tvář – tak bledě jasná, jasně bledá, ...". V každém případě nám zejména úplněk, jinak nepříliš prokreslený díky "en face" nemodelujícímu osvětlení, přináší zajímavé otázky. Je stále stejný, stejně velký, stejně jasný? Na fotografické měsíční kompozici Zdenka Bardona, jejíž vytvoření zabralo vlastně celý kalendářní rok, se na tyto otazníky podíváme podrobněji.
Ve dnech 19. – 23. 9. se na Fyzikálním stavu v Opavě dvacátý druhý ročník konference RAGtime, který letos probíhal poprvé online. Letošní účast se řadí mezi jednu z největších v historii a to s 85 účastníky z celého světa a se 40 přednáškami. Online přednášky probíhaly prostřednictvím platformy Zoom a následné diskuze nejen přímo ve videopřenosu, ale také v chatu.
Zveme vás na Den zavřených dveří v Oddělení galaxií a planetárních soustav na pražském pracovišti Astronomického ústavu AV ČR, který v rámci Týdne vědy a techniky proběhne v neděli 8. listopadu od 18:00 a bude trvat zhruba hodinu (v případě velkého zájmu prodloužíme). Budeme streamovat na facebooku "Astronomický ústav AV ČR".
Monotematické číslo roku 2020 je věnováno Měsíci a role hostujícího editora se zhostila osoba u nás nejpovolanější – Pavel Gabzdyl (PG). Hned v prvním článku se zaobírá jednou ze stále nejpalčivějších otázek kolem našeho vesmírného souputníka – „Jak vznikl Měsíc“? Další problematické téma řeší i ve svém dalším příspěvku – „Odvrácená strana Měsíce“. Dlouho jsme totiž netušili, jak vlastně odvrácená tvář vypadá a první její snímky způsobily velký šok. Současným poznatkům o geologii a stavbě Měsíce se věnuje Martin Pauer v článku „Pod povrch Luny“. Snad každý zná barevný snímek Země nad povrchem Měsíce pořízený posádkou Apolla 8 – PG se též rozepsal o jeho vzniku.
Rok 2020 je pro všechny bezesporu náročný kvůli tomu, že vše je podřízeno opatřením proti šíření nemoci COVID-19. Avšak i přesto zde lze spatřit světlé momenty: SpaceX poprvé vyslala lidi do vesmíru pomocí lodi Crew Dragon, sondě Osiris Rex se podařilo odebrat vzorky hornin z planetky Bennu a NASA potvrdila přítomnost vody na Měsíci. Dalším světlým momentem bylo konání Astronomické expedice, která i přes nepříznivé podmínky probíhala s rekordním počtem účastníků. Jaká byla a co zajímavého se na ní dělo?
Ministerstvo dopravy a agentura CzechInvest společně s dalšími partnery připravují už třetí ročník festivalu kosmických aktivit Czech Space Week, který se letos kvůli aktuální situaci způsobenou pandemií koronaviru uskuteční v online podobě. Festival věnovaný kosmickým technologiím, kosmickému vzdělání i byznysu potrvá od 6. do 14. listopadu 2020 a nabídne bohatý program pro všechny fanoušky vesmíru. Týden plný přednášek, panelových diskuzí a živých vysílání oslaví vesmírné úspěchy v Evropě i v České republice a seznámí návštěvníky s novinkami na poli kosmického průmyslu a vědy.
V současné situaci je každá pozitivní zpráva dobrá, a tak redakce časopisu hlásí, že podzimní Astropis roku 2020 je hotov. A na co se můžete v čísle s krásným pořadovým číslem 123 těšit?
V úterní odpoledne 6. října byl obyčejný podzimní a již téměř klasicky zamračený den. Těžká oblaka zakrývala oblohu a déšť byl na spadnutí. Náhle a naprosto nečekaně se nad severovýchodním obzorem rozzářila neuvěřitelně krásná plná duha. Klenula se nad městem Jaroměř a autorovým rodným Josefovem. Ovšem nebyla to jen tak obyčejná duha. Byla fantasticky barevně sytá, a hlavně ji jako vějíř protínaly anti-krepuskulární paprsky.
Česká astronomická společnost ocenila cenou Littera Astronomica za rok 2020 Michala Švandu z Astronomického ústavu AV ČR a Univerzity Karlovy za populárně naučnou astronomickou literaturu, tištěnou i elektronickou.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš
Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae.
The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations.
It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue.
Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future.
Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto.
Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System).
Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop
Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats
Gain 150, Offset 300.
July 24 to August 30, 2025
Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4
