Logo Planetary Resources"Desať, deväť, osem ... dva, jeden. ŠTART! Prvá misia, ktorá letí k asteroidu za účelom ťažby, práve odštartovala!" Aj takto môže o pár rokov (možno už v roku 2020) vyzerať štart prvej lode súkromnej spoločnosti Planetary Resources, ktorá bola založená už v roku 2010 pod názvom Arkyd Astronautics.
Planeta Saturn a její měsíc Titan na snímku ze sondy CassiniAmerická kosmická sonda Cassini (start 15. 10. 1997) stále bezchybně funguje na oběžné dráze kolem Saturnu, druhé největší planety Sluneční soustavy.
Titan, největší měsíc planety Saturn (průměr 5 150 km), vypadá na pořízeném snímku jako by byl navlečený na tenkou napnutou "šňůru" Saturnova prstence, který vrhá stín na jižní polokouli obří plynné planety. Tuto nádhernou fotografii pořídila sonda Cassini dne 6. 5. 2012 ze vzdálenosti 700 000 km od Titanu.
Objevový snímek planetky 2012 LG11Astronóm Krisztián Sárneczky pravidelne poľuje na asteroidy a kométy 60 cm Schmidtovým teleskopom z observatória Konkoly, Piszkéstető, Maďarsko. Od jesene 2010 s ním spolupracujem na vyhodnocovaní takto napozorovaných CCD záberov.
Sluneční skvrna AR1339. Zdroj: SDO/NASA. Přinášíme rozhovor o výzkumu pracovníka Slunečního oddělení Astronomického ústavu Mgr. Jana Jurčáka, Ph.D., který letos obdržel Prémii Otto Wichterleho. Tématem jsou především sluneční skvrny.
Sluneční skvrny. Autor: Pavel UhrinNa sluneční tváři se na nás opět usmívají výraznější skvrny, které jsou za vhodných podmínek či přes bezpečný filtr viditelné i pouhýma očima. Dalekohled je pak krásně rozloží na jejich temné umbry a paprskovité penumbry. Ačkoliv jsou a ještě hlavním hitem noční oblaka, jejichž letošní sezóna nás už stihla mile překvapit a vyplatí se dále za soumračných dob brouzdat očima po obzoru, i skvrny fotografy zaujaly. Snímky skvrn AR1504 a AR1505 nám již několik čtenářů zaslalo, což si zaslouží tuto galerii. Autorům děkujeme a připomínáme, že výrazné skvrny budou vidět ještě necelý týden.
Fosilizované otisky vodních kapek v sopečném popelu z doby před 2,7 miliardami rokůStudiem fosilních "kapek" vody mohou vědci odhalit drahocenné informace o atmosféře mladé Země. Výzkum by mohl výrazně zpřesnit modely pradávné Země a pomoci astrobiologům porozumět vlastnostem prostředí, ve kterém vznikl na naší planetě život.
Pohled na planetu Neptun z povrchu měsíce TritonNa kompozitním obrázku NASA je v horní části znázorněná planeta Neptun, jak bychom ji viděli z povrchu jejího měsíce Triton. Jižní pól Neptunu je vlevo; zřetelně je na jižní polokouli planety viditelná tzv. Velká tmavá skvrna - velká anticyklona v atmosféře planety. Tento pohled byl vytvořen na základě snímků pořízených v roce 1989 americkou sondou Voyager 2.
Dalekohled FRAM. Autor: Jan EbrMartin Mašek z Klubu astronomů Liberecka a člen týmu z Fyzikalního ústavu AV ČR nám připravil zajímavou novinu. Podařilo se mu najít kometu vracející se teprve podruhé ke Slunci. Opět to bylo díky využití českého dalekohledu FRAM v argentinské pampě.
Potenciálně nebezpečné planetky přibližující se ke dráze ZeměPozorování uskutečněná družicí NASA s názvem Wide-field Infrared Survey Explorer (WISE) vedla k doposud nejlepšímu určení počtu pro Zemi potenciálně nebezpečných asteroidů ve Sluneční soustavě. Asteroidy známé pod zkratkou "PHAs" (z anglického názvu Potentially Hazardous Asteroids) obíhají po takových drahách kolem Slunce, které je přivádějí do vzdálenosti menší než 8 miliónů km od Země a jsou dost velké na to, aby "přežily" průlet zemskou atmosférou a způsobily při dopadu velké škody v regionálním, případě globálním měřítku. Tato skupina těles je součástí skupiny objektů označovaných jako NEO (Near Earth Object), tj. blízkozemní tělesa.
Dráha planetky (204370) Ferdinandvaněk. Autor: Jana TicháMezinárodní astronomická unie (IAU) nepovoluje pojmenovávat planetky (asteroidy) po politicích dříve než 100 let po jejich smrti. Toto pravidlo IAU platí pro osobnosti napříč politickým spektrem, bez ohledu na míru podpory demokracie či jejich "sametovost". K postavám divadelních her však nebývá zásadních připomínek. Takto jedna z planetek objevených na Kleti nyní nově získala jméno Ferdinanda Vaňka, spisovatele a disidenta, postavy z proslulé divadelní hry Audience a zároveň alter ego jejího autora Václava Havla.
Velmi malý Saturnův měsíc Enceladus (průměr 500 km) obíhající daleko za vnějším okrajem prstenců planety nás naplňuje příslibem, že zde možná existují mikroorganismy. Během série nebezpečně těsných průletů objevila kosmická sonda NASA s názvem Cassini doslova gejzíry vody tryskající z jeho povrchu, či spíše z podpovrchového zásobníku kapalné vody. Tyto výtrysky, které pronikají skrz trhliny v ledové kůře měsíce, mohou vynášet na povrch přítomné mikroorganismy.
Řeky a jezera na Saturnově měsíci TitanuTřebaže na povrchu Saturnova měsíce Titan existují řeky a jezera kapalných uhlovodíků, deště, které je zásobují, mohou přicházet jen velice zřídka. Podle údajů, které shromáždila kosmická sonda NASA s názvem Cassini, část povrchu Titanu nemusí zažít déšť v období delším než 1000 roků. Dr. Ralph Lorenz (John Hopkins Applied Physics Laboratory, JHUAPL) je toho názoru, že nová kosmická sonda k Titanu je přesně to, co potřebujeme k vyřešení této záhady.
Jupiter-SL-9V červnu roku 1770 navštívila naši Zemi neobyčejná kometa. Pohybovala se velmi rychle a byla poměrně jasná. Kometa byla pojmenována podle ruského astronoma finsko-švédského původu Andreje Ivanoviče (přesněji Anderse Johanna) Lexella, který jako první propočítal parametry její dráhy. Poukázal na to, že se kometa přiblížila k Zemi na vzdálenost pouhých 2,2 miliónu kilometrů (0,015 astronomické jednotky, AU), což znamená, že se nacházela přibližně 6krát dále od Země než Měsíc.
Tvar Země podle měření družic GRACEDne 17. 3. 2012 oslavila dvojice družic GRACE (Gravity Recovery and Climate Experiment, start: 17. 3. 2002) desáté výročí vypuštění na oběžnou dráhu kolem Země. Vědci je pojmenovali jako Tom a Jerry, protože jedna druhou neustále "pronásleduje" na přesně stejné oběžné dráze. Po startu z ruského kosmodromu Pleseck vykonaly obě družice již více než 55 000 oběhů kolem Země po polární dráze ve výšce 450 až 500 km nad zemským povrchem. Jejich vzájemná vzdálenost je udržována na 220 km. Stále pokračují ve výzkumu.
Jádro komety Wild 2Studie provedená výzkumníky z University of Hawai na Mānoa’s Hawai´i Institute of Geophysics and Planetology (HIGP) odhalila, že částice z komety 81P/Wild dopravené na Zemi v roce 2006 sondou NASA s názvem Stardust napovídají, že se planeta Jupiter zformovala více než 3 milióny roků po tom, co v mladé Sluneční soustavě vznikla první zrníčka pevné látky.
Přechod planety Merkur přes sluneční diskAstronomové nově určili poloměr Slunce na 696 342 km s možnou chybou ± 65 km (tzn. že průměr Slunce je 1 392 684 km). Výsledku bylo dosaženo využitím slunečního dalekohledu na palubě kosmické sondy NASA. Taková pozorování nejsou zatížena neostrostí obrazu způsobenou vlivem zemské atmosféry, k čemuž dochází při pozorování prováděných ze zemského povrchu.
Sluneční erupce třídy X5.4 ze 7. března 2012, NASAPostupné nabývání aktivity v prvních týdnech roku 2012 vyústilo ve velkou sérii slunečních erupcí ve druhém březnovém týdnu. Stále platí zvýšená pravděpodobnost výskytu polární záře. Aktivita může být v příštím týdnu ještě vyšší.
Zrníčko prachu z asteroidu Itokawa dopravené na Zemi japonskou sondou HayabusaJe to podobné, jako kdyby se jednalo o kosmickou verzi ruské dřevěné panenky - matrjošky, kterou lze rozložit a která v sobě skrývá několik dalších čím dál menších panenek. Drobounká zrníčka prachu, odebraná z povrchu planetky (25143) Itokawa, jsou ve skutečnosti pokryta na povrchu ještě menšími částicemi a krátery - jizvami způsobenými vysokorychlostními srážkami s impaktory nanometrových rozměrů (1 nanometr = 1 miliardtina metru).
Oblačnost nad Indickým oceánem - foto družice TerraVýška oblaků na naší planetě se během prvního desetiletí tohoto století nepatrně snížila - v průměru o jedno procento. Vyplývá to z nové univerzitní studie vypracované na základě pozorování americkými družicemi a financované NASA. Tyto závěry mají velký význam pro vytváření modelů budoucího vývoje globálního klimatu.
Miniaturní asteroidy v blízkosti ZeměMěsíc vypadá na obloze osaměle, avšak nemusí to být zdaleka pravda. Malé asteroidy příliš slabé na to, abychom je spatřili, pravděpodobně zabloudí na dráhu Země poměrně často a krátkou dobu zde zůstávají. Někdy v budoucnu můžeme být dokonce schopni dopravit některý z těchto měsíčků na Zemi k detailnímu výzkumu.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 5. do 18. 5. 2025. Měsíc bude v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je nízká a zmizela už i velká skvrna. Přistávací pouzdro Veněry, které zůstalo na oběžné dráze jako Kosmos 482, vstoupilo zpět do atmosféry 10. 5. nad Indickým oceánem. Před 20 lety byly objeveny pomocí HST měsíčky Pluta nazvané Nix a Hydra. Před 100 lety se narodila americká astronomka Nancy Grace Roman, jejíž jméno nese připravovaný vesmírný teleskop, ale nad jeho osudem se nyní trochu vznáší otazník, i když je prakticky hotový, protože Trump navrhuje přísné škrty.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
