Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy

Hvězdy



Pavel Koten Hvězdy

Třicet hnědých trpaslíků v mlhovině

Evropská infračervená observatoř ISO pracovala na oběžné dráze v letech 1995 až 1998. Během této doby pořídila na 30 000 astronomických pozorování, ze kterých vědci čerpají ještě dnes. Svědčí o tom například publikace výsledků pozorování prachového oblaku v blízkosti hvězdy rho Ophiuchi. Tento oblak leží ve vzdálenosti 540 světelných roků a patří mezi oblasti s intenzivní tvorbou nových hvězd. Nachází se zde minimálně stovka nedávno vzniklých hvězd. ISO zde objevila navíc třicet hnědých trpaslíků, výjimečných a neurčitých objektů, které jsou považovány za neúspěšné hvězdy, protože jejich hmotnost nedostačuje na zažehnutí termonukleární reakce v jejich nitru. Vzhledem k tomu, že dosud bylo těchto "hvězd" zaznamenáno velmi málo, je tento objev vskutku unikátní. Někteří vědci považují hnědé trpaslíky spíše ze obří planety. Minimální hmotnost pro zažehnutí termonukleární reakce je 8% hmotnosti Slunce nebo také 80 hmotností Jupitera. Řada z nově objevených trpaslíků má hmotnost kolem 50 Jupiterů a je téměř jisté, že v mlhovině jsou skryty další, ještě méně hmotné. Trpaslíci v této mlhovině jsou navíc velmi mladí ve srovnání s ostatními, poměrně starými a proto také velmi chladnými objekty stejného typu. V mlhovině se jedná typicky o objekty staré pouhých milión let, čehož důsledkem je, že jsou relativně ještě jasné, jejich atmosféry nestihly příliš vychladnout.
Zdroj: ESA Press release ze dne 25. října
PK
Pavel Koten Hvězdy

"Heavy metalové" hvězdy

Astronomové z Evropské jižní observatoře (ESO) objevili trojici hvězd s vysokým zastoupením olova. Tento objev velmi dobře souhlasí s teorií vzniku těžkých prvků v nitrech hvězd. Prvky až po železo vznikají nukleosyntézou lehčích jader. U prvků těžších než je železo tomu brání odpudivá síla kladně nabitých jader. Další prvky vznikají ve hvězdách jiným procesem, takzvaným záchytem neutronu. A to buď při explozích supernov "r-procesem" (z angl. rapid = rychlý)nebo u AGB-hvězd "s-procesem" (z angl. slow = pomalý). Současné počítačové modely předpověděly, že tento "s-proces" je nejvíce efektivní u hvězd s nižším zastoupením kovů než má například naše Slunce, protože je zde k dispozici větší množství volných neutronů. Produkce těžkých kovů tímto procesem končí u olova a bismutu, protože těžší prvky jsou nestabilní a zpětně se na olovo rozpadají. Pátrání po přítomnosti olova ovšem není jednoduché, protože jeho spektrální čáry jsou velmi slabé a navíc AGB-hvězdy s nízkým zastoupením kovů jsou v našem okolí velmi vzácné. Naštěstí existují CH-hvězdy, které jsou vždy příslušníky dvojhvězdných systémů a právě u těchto hvězd bylo vysoké zastoupení olova zjištěno. Vtip je v tom, že společníci těchto hvězd jsou bílí trpaslíci, kteří v minulosti prošly fází AGB-hvězdy a v nichž se olovo vytvořilo. Na konci svého života odvrhly většinu vlastní hmoty a tak se olovo dostalo do CH-hvězd, kde bylo nyní detekováno. V každé z hvězd se nalézá množství olova, které je hmotnostně srovnatelné s naším Měsícem.
Zdroj: ESO Press release ze dne 22. srpna
PK
Pavel Koten Hvězdy

Voda v okolí hvězdy CW Leonis

První důkazy přítomnosti vody v jiném planetárním systému než je naše Sluneční soustava získala družice Submillimeter Wave Astronomy Satellite (SWAS). Družice nalezla oblak vodní páry v okolí hvězdy IRC+10216 (CW Leo). Tato hvězda je bohatá na uhlík, který daleko převyšuje množství kyslíku. Astronomové by zde očekávali, že všechny atomy kyslíku budou vázány s uhlíkem ve formě oxidu uhelnatého. Nejpřijatelnějším vysvětlením přítomnosti oblaku vodní páry je odpaření obrovského množství komet. Několik miliard komet nacházejících se ve vzdálenostech 75 až 300 AU od centrální hvězdy by bylo potřeba ke vzniku takového oblaku vodní páry. Zdá se to moc, ale srovnatelnou celkovou hmotnost mají komety v Kuiperově pásu, který se nachází za dráhou Neptuna ve Sluneční soustavě. Hvězda CW Leo byla hvězdou hlavní posloupnosti jako je Slunce a na konci jejího života se z ní stal obr. Vysoká svítivost tohoto obra vedla k odpaření kometárního oblaku. Podobný osud čeká za miliardy let i naše Slunce. Až se z něj stane obr, budou odpařena všechna ledová tělesa až daleko za dráhu Neptuna. Zánik hvězdy vzdálené 500 sv. r. nám tedy poskytl možnost poprvé sledovat výskyt vody v jiné planetární soustavě.
Zdroj: NASA Press release 01-140 ze dne 11. července
PK
Pavel Koten Hvězdy

Pás asteroidů kolem hvězdy zeta Leporis

Astronomové z University of California L.A. (UCLA) nalezli důkazy pro existenci velkého pásu asteroidů v blízkosti hvězdy zeta Leporis (HR1998) ležící ve vzdálenosti 70 sv. r. od Slunce. Zeta Lep je velmi mladá hvězda, její stáří je kolem 100 miliónů let, tedy srovnatelné se stářím Slunce v době, kdy se formovaly planety jako naše Země. Pozorování pomocí infračervené kamery na Keckově 10m dalekohledu odhalila přítomnost prachu v oblasti o poloměru 12,2 AU od centrální hvězdy, který září v infračerveném oboru spektra. Pozorováním provedeným na dvou různých vlnových délkách byla zjištěna průměrná teplota prachu. Hodnota kolem 340 K (necelých 70 C) je poměrně vysoká pro takový materiál a naznačuje přítomnost prachu až do vzdálenosti pouhých 2,5 AU od hvězdy. Astronomové usuzují, že prach zde vznikl při srážkách větších těles, která by mohla připomínat planetky v naší vlastní planetární soustavě. Dalším krokem bude pořízení infračervených spekter tohoto zářícího materiálu, která prozradí jeho složení. Astronomy zajímá, zda jsou asteroidy v okolí hvězdy zeta Leporis podobné asteroidům ve Sluneční soustavě.
Zdroj: UCLA Press release ze 4. června
PK
Pavel Koten Hvězdy

Dvojhvězdy v kulové hvězdokupě

Pomocí rentgenové observatoře Chandra nahlédli astronomové do velmi husté a staré kulového hvězdokupy 47 Tucanae a nalezli zde překvapivě velké množství dvojhvězdných systémů. Řada z nich je tvořena obyčejnou, Slunci podobnou hvězdou obíhající kolem bílého trpaslíka či neutronové hvězdy. Při dopadu hmoty z obyčejné hvězdy na jejího kompaktního společníka vzniká rtg. záření detekované dalekohledem Chandra. Data umožní určení poměrného zastoupení obou skupin pozůstatků hvězdného vývoje, díky čemuž se tyto dvojhvězdné systémy stávají klíčem k pochopení vývoje celé hvězdokupy. Řada těchto systémů je velmi exotických a v tak velkých počtech dosud nepozorovaných. Například tzv. milisekundových pulsarů je více než by se očekávalo na základě počtu jejich nalezených předchůdců. Byla též zjištěna nepřítomnost centrální černé díry ve hvězdokupě. Zdá se, že pokud zde černá díra vznikla, byla z hvězdokupy vypuzena gravitačním působením právě dvojhvězdných systémů. Jsou to tedy dvojhvězdy - a nikoliv černé díry - kdo ovlivňuje dynamickou historii kulové hvězdokupy.
Zdroj: Chandra news release ze 17. května
PK
Pavel Koten Hvězdy

Nejvzdálenější supernova a rozpínání vesmíru

Pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu (HST) detekovali astronomové dosud nejvzdálenější supernovu, která explodovala před 10 miliardami let. Tento objev zároveň přinesl nové důkazy hovořící pro existenci tzv. temné energie, která se projevuje jako odpudivá síla urychlující vzájemné vzdalování galaxií. Supernova1997ff je jasnější než by měla být v případě vesmíru rozpínajícího se stabilní rychlostí. Důvodem je zpomalování rozpínání vesmíru vlivem gravitace, která dominovala v počátečních fázích jeho vývoje. Před třemi roky byla vyslovena teorie, podle které se vesmír začal vlivem odpudivé síly temné energie rozpínat zhruba v polovině jeho dnešního stáří. Supernova tedy vybuchla ještě v době, kdy se rozpínání vesmíru zpomalovalo. Samotná forma odpudivé síly není v současné době známa. Snímky této supernovy byly pořízeny v rámci známého pohledu dalekohledu do hlubin vesmíru - Hubble Deep Field.
Zdroj: STScI Press release 01-09 ze 2. 4. 2001
PK
redakce II Hvězdy

Nova Sagittarri 2001

William Liller, Vina del Mar, Chile, oznamuje objev novy (hv. vel. 7.7 mag), kterou zachytil na Tech Pan filmu 24.369 a 24.371 UT února pomocí 85-mm kamery (+ oranžový filtr). Pozici nové proměnné hvězdy měřil podle CCD snímků pořízených 25.388 UT února pomocí 0.2-m f/1.5 Schmidtovy kamery: a = 17h54m40s.46, d = -26°14'15".2 (E = 2000.0). Na snímcích, které pořizoval Liller 14. února není na této pozici žádný objekt jasnější 11.0 mag.
redakce II Hvězdy

Pozůstatek supernovy z roku 386

Výroční zasedání Americké astronomické společnosti, které se v těchto dnech odehrává v San Diego, přináší jako obvykle velkou řadu zpráv a novinek. Například tým vědců pracujících s rentgenovou observatoří Chandra oznámil objev pulsaru v pozůstatku supernovy, jejíž explozi zaznamenaly čínští astronomové v roce 386. Po pulsaru v Krabí mlhovině je to teprve druhý pulsar, u kterého přesně známo jeho stáří. Pulsar, který rotuje 14x za sekundu, je tedy starý 1615 let. Objev vznesl další otázky ohledně vývoje pulsarů, zejména v období krátce po jejich vzniku. Nedávno totiž tým okolo japonské družice ASCA určil za základě současných teorií stáří tohoto pulsaru na 24 000 let. Objevitelé se snaží tento nesoulad vysvětlit tím, že pulsar rotuje od svého vzniku stále stejnou rychlostí. To je ale v protikladu se stávající teorií, podle které se rotace pulsarů průběžně zpomaluje.
Zdroj: Spaceflight Now z 11. ledna.

redakce II Hvězdy

Nový model výbuchu supernovy

Nová pozorování pozůstatku supernovy SN 1987a odhalila detaily, které nejsou zcela v souladu se stávajícím modelem výbuchu jedné třídy supernov. Na snímcích pořízených HST byly nalezeny výtrysky hmoty šířící se z nové neutronové hvězdy, která vznikla při explozi. Už dřívější pozorování přinesla nepřímé důkazy pro existenci těchto výtrysků. Podle současného modelu se jádro velmi hmotné hvězdy po vyčerpání nukleárního paliva zhroutí do neutronové hvězdy a většina energie je přitom odnesena neutriny, které spustí explozi supernovy. Ovšem výsledkem takové exploze je symetrický pozůstatek hvězdy, což je v protikladu s nesymetrií tohoto případu. Původ výtrysků ovšem není známý, pouze se uvažuje, že by mohly pocházet z některých magnetických či rotačních procesů. SN 1987a je první supernova, která mohla mohla být sledována skutečně detailně, protože se nachází ve Velkém Magellanově mračnu ve vzdálenosti 168 000 sv. r.
Zdroj: Spaceflight Now z 9. ledna.

redakce II Hvězdy

Zpřesnění "kosmického metru"

Astronomové určili za použití testovacího interferometru na Palomarské observatoři vzdálenost hvězdy Zeta Geminorum. Podle nových měření se hvězda nachází ve vzdálenosti 1 100 světelných roků s chybou 13%, což je 3x lepší přesnost než dosud uváděná hodnota. Dotyčná hvězda patří mezi Cefeidy, skupinu proměnných hvězd, u kterých je znám vztah mezi jejich absolutní jasností a periodou změn jasnosti. Cefeidy jsou používány pro určování vzdáleností ve vesmíru. Přístroj Palomar Testbed Interferometer (PTI) je tvořen dvěma dalelohledy o průměru 40 cm a poskytuje obraz s ostrostí, které by dosáhl dalekohled o průměru kolem 500 metrů. Díky tomu bylo možno zjistit, že Zeta Geminorum mění svůj průměr o 5 stomilióntin stupně během 10 dnů. To spolu s předchozími Dopplerovskými měřeními, podle kterých je změna průměru hvězdy 4,2 miliónu km, umožnilo určit vzdálenost hvězdy. PTI je testovacím exemplářem interferometru, který bude v blízké budoucnosti nainstalován na Keckově observatoři.
Zdroj: Caltech News release z 27. září.

redakce II Hvězdy

Pohyby hvězd v blízkosti jádra Galaxie

Astronomický tým z Kalifornské university vedený Andreou Ghezovou změřil pohyby hvězd v těsné blízkosti jádra naší galaxie. Jeho výsledky ukazují, že hvězdy jsou v této oblasti urychlovány obří černou dírou. Pomocí Keckova dalekohledu byly sledovány pohyby 200 hvězd a u třech z nich bylo možné přímo určit rychlosti. Ukázalo se, že rychlost těchto tří hvězd se zvýší o 400 000 km/hod. každý rok. Za 4 roky sledování se jejich rychlost zvýšila o 1,6 miliónu km/hod. Jedna z těchto hvězd oběhne černou díru v jádře galaxie jednou za pouhých 15 let. Od černé díry jsou vzdáleny pouhých 10 světelných dnů, ale A. Ghezová předpokládá, že do ní nespadnou a budou obíhat dále. Vzhledem ke vzdálenosti 24 000 sv. r., která nás dělí od jádra Galaxie, jsou tato čísla naprosto unikátní.
Zdroj: University of California Press release z 20. září.

redakce II Hvězdy

Přehlídka hnědých trpaslíků

HST provedl dosud nejkompletnější přehlídku třídy hvězd zvaných hnědí trpaslíci a zjistil že tyto objekty mají tendenci být samotáři. Zároveň nalezl nové a přesvědčivé důkazy o tom, že hvězdy a planety se vyvíjejí různými cestami. Hnědí trpaslíci jsou považováni právě za mezistupeň mezi těmito dvěma typy vesmírných objektů. Mají hmotnosti mezi 15 a 80 hmotnostmi Jupitera a kvůli této nízké hmotnosti u nich nedojde k zapálení termonukleární reakce. Podle studie roste počet těchto těles s klesající hmotností. Izolovaní trpaslíci jsou protějšky hmotných hvězd a zdá se, že se vyvýjely podobným způsobem. Naopak jsou velmi vzdálení nedávno objeveným planetám, které obíhají blízké hvězdy. Navíc se mnohem častěji nacházejí osamoceně než aby obíhaly jinou hvězdu. Podle této přehlídky, provedené v oblasti hvězdokupy IC 348 v souhvězdí Persea, jsou hnědí trpaslíci ve vesmíru hojně zastoupeni, ale nezdá, že by výrazně přispívaly k tzv. "temné hmotě". Autoři odhadují, že k celkové hmotnosti galaktického hala přispívají pouhým 0,1%.
Zdroj: NASA Press release 00-130 z 23. srpna.

redakce II Hvězdy

Kolébající se pulsar

Zvláštní pulsar, jehož rotační osa podléhá precesi, objevili astronomové pomocí 76m radioteleskopu na observatoři v Jodrell Bank. Na základě studia 13 let starých dat zjistili, že pulsar - nesoucí označení PSR B1828-11 - rotuje s periodou 2,5 sekundy a jeho rotační osa pravidelně kolébá s periodou 1000 dnů. Tento pohyb způsobuje jednak změny tvaru jednotlivých pulsů a jednak i změny peroidy mezi nimi. Podle astronomů variace způsobují, že tvar neutronové hvězdy není dokonale kulová, ale lehce zploštěný. Lehce znamená, že se od perfektní koule liší o 0,1 mm při poloměru 20 km. Precese u pulsarů se předpokládá, ale podle současných teorií velmi rychle po vzniku pulsaru zanikne. Proto je překvapivé, že je pozorována u pulsaru starého 100 000 let.
Zdroj: Spaceflight Now ze 2. srpna.

redakce II Hvězdy

Rentgenová emise z hnědého trpaslíka

Kosmický dalekohled Chandra pracující v rentgenovém oboru spektra zachytil něco opravdu nečekaného. Při pozorování nevyvinuté hvězdy, hnědého trpaslíka s označením LP 944-20, zaznamenal dalekohled jasný rentgenový záblesk, který během dvou hodin zeslábl. Energie uvolněná při tomto jevu je srovnatelná s malou sluneční erupcí a miliardkrát větší než je úroveň rentgenového záření z Jupitera. Předpokládá se, že erupce je výsledkem zakřivení magnetického pole. Je to zároveň nejsilnější důkaz o tom, že hnědí trpaslíci a pravděpodobně i mladé obří planety mají magnetická pole. Tento hnědý trpaslík leží ve vzdálenosti pouhých 16 sv. r. od Slunce, je 500 miliónů let starý a má hmotnost srovnatelnou s 60 hmotnostmi Jupitera či 6% Slunce.
Zdroj: NASA Press release 00-103 z 11. července.

redakce II Hvězdy

Gama záblesky a supernovy

Velmi zvláštní dvojice úkazů se odehrála v roce 1998 v blízké galaxii ESO184-G82. Nejprve zde 25. dubna byl zaregistrován záblesk gama záření a o 24 hodin později exploze supernovy. Oba jevy byly neobvyklé. Gama záblesk tisíc až miliónkrát slabší než je u těchto jevů typické a byl zaregistrován pouze díky malé vzdálenosti galaxie, která je vzdálena 125 miliónů sv. r. Vybuchlá supernova patřila k vzácnému typu "1c", který je přiřazen k hvězdám hmotnějším než je 40 hmotností Slunce. Na souvislost obou jevů upozornila hned řada astronomů. Před dvěma týdny se na dotyčnou galaxii zaměřil i HST. Snímky pořízené přístrojem STIS ukazují, že jak supernova tak i gama záblesk vyšly z aktivní oblasti tvořících se hvězd v jednom ze spirálních ramen galaxie. Zdá se tedy, že by alespoň jeden typ záblesků gama záření (těch slabších) mohl být způsoben explozemi velmi hmotných hvězd.
Zdroj: ESA Hubble information center z 27. června.

redakce II Hvězdy

Polárka je obr

Pomocí prototypu optického interferometru NPOI změřili astronomové přímo rozměr Polárky a zjistili, že její průměr je 46x větší než je průměr našeho Slunce. Už dlouho se vědělo, že Polárka je proměnná typu cefeidy. Nyní se ale ukázalo, že nepatří mezi normální cefeidy, u kterých pulsuje povrchová vrstva jako celek, ale jakési "dýchající" pulsátory, u nichž vnější vrstvy pulsují v různých částec povrchu různě. Kdyby byla Polárka normální cefeidou, měla by podle modelu průměr 38 Sluncí, zatímco výsledek použití druhého modelu souhlasí s měření NPOI. NPOI je soustava 0,5 m zrcadel uspořádaných do "Y". Světlo z nich je centrálně zkombinováno, čímž lze dosáhnout rozlišení (ne výkon) srovnatelné s 38m dalekohledem.
Zdroj: Naval Observatory press release z 7. června.

redakce II Hvězdy

Dva pulsary v jednom

Velmi zvláštní pulsar objevili astronomové pomocí přístroje BATSE umístněného na palubě družice Compton. Pulsar označený GRO J2058+42 byl v roce 1998 otitulován jako "2 v 1", protože zářil 2x během jednoho oběhu, na rozdíl od jiných pulsarů stejného druhu. Bylo to způsobeno jeho průchody akrečním diskem, který se vytvořil kolem jeho průvodce - pravděpodobně horké Be hvězdy. Jedná se o tzv. akrecí poháněný pulsar. Tuto doměnku podporuje fakt, že u něj byla pozorována série záblesků, z nichž pravidelně jeden byl vždy jasnější než ostatní. V prvním případě dokonce 10x, v dalších 1,5 - 2x jasnější. Po objevu v září 1995 se ukázalo, že pulsar rotuje s periodou 198 sekund. Poté se pulsu staly méně pravidelnými a slabšími a navíc během 46 dnů po objevu se pulsar zrychlil - jeho perioda se zkrátila na 196 s. Stalo se tak zřejmě díky většímu přísunu hmoty z doprovázející hvězdy.
Zdroj: NASA Space science news ze dne 17. září.

redakce II Hvězdy

Další středověká supernova

V loňském roce objevil rentgenový satelit Rosat pozůstatek supernovy, která explodovala před 700 lety v nejbližším okolí Slunce, ve vzdálenosti 640 sv. r. K velkému překvapení se ovšem nenalezly žádné záznamy středověkých astronomů, kteří by tuto událost pozorovaly, přestože supernova v té době musela být po dobu několika dnů nejjasnějším objektem na obloze. Až nyní byly nalezeny na Zemi jiné "záznamy" o této supernově. Stalo se tak při studiu vzorků ledu z Antarktidy,které byly před 20 lety odebrány v blízkosti jižního pólu. Ve vzorcích byla nalezena 4 výrazná maxima výskytu dusičňanů, tři z nich byla identifikována jako stopy po výbuších známých supernov v letech 1181, 1572 (Tycho) a 1604 (Kepler) a čtvrté maximum zůstávalo po celých 20 let záhadou. Hloubka ledu odpovídá roku 1320, což je velmi blízko hrubému odhadu na základě dat Rosatu. Odchylka je pouhých 20 let.
Zdroj: Newscientist ze dne 18. září.

redakce II Hvězdy

Nejpomalejší pulsar

Australský astronom Matthew Young objevil pulsar, který by podle dnes uznávané teorie neměl vůbec existovat. Pulsar, označený PSR J2144-3933, je totiž extrémně pomalý a jedna otočka mu trvá celých 8 sekund. Teorie přitom říká, že takové pomalé pulsary nemají dost energie k vyzařování a jsou vlastně mrtvé. Tento objev tedy sebou přináší velké problémy pro teorie zabývající se "pohonem" pulsarů. Jelikož je známo, že stárnutím se pulsary zpomalují, mohlo být zjištěno stáří tohoto exempláře. Dotyčný pulsar je starý 280 miliónů let. Je poměrně slabý a mohl být objeven jenom díky tomu, že je relativně velmi blízko, ve vzdálenosti pouhých 600 světelných roků. To také mj. znamená, že může existovat velké množství takových pulsarů, které jsou dále a tudíž nedetekovatelné. Pulsar byl objeven pomocí radioteleskopu na Parkes Observatory.
Zdroj: CRISO media release ze dne 25. srpna.

redakce II Hvězdy

První pozorování hvězdotřesení

Infračervený dalekohled Wire, který byl vypuštěn na začátku roku a který se krátce po startu stal nepoužitelným,protože přišel o kapalný dusík soužící k chlazení přístrojů má nové a zcela netradiční využití. Postaral se o to Derek Buzasi,kterého napadlo využít 5cm dalekohled, původně určený pro pointaci družice, pro účely sledování hvězdotřesení. A skutečnězaznamenal úspěch. Po dobu několik měsíců s ním pozoroval hvězdu Dubhe (alfa UMa) a nyní zveřejnil svůj objev.Vůbec poprvé v historii sledoval vibrace způsobené hvězdotřesením na vzdálené hvězdě. Detailní analýza frekvence a amplitudy změn jasností hvězdy způsobených hvězdotřesením umožní získat množství cenných informací o hvězdě, jako jejejí hmotnost, stáří či složení v různých hloubkách. Právě u Dubhe byla stanovena hmotnost na 4,25 hmotnosti Slunce, s přesností mnohokrát přesahující přesnost ostatních metod. Dosud se uváděla hmotnost této hvězdy 4-5 Sluncí. Dalším objektem pro pozorování bude hvězda alfa Centauri.
Zdroj: University of California press release z 27. července 1999



50. vesmírný týden 2019

50. vesmírný týden 2019

Přehled událostí na obloze od 9. 12. do 15. 12. 2019. Měsíc bude v úplňku. Podvečerní obloha patří Venuši a Saturnu, ve středu budou v konjunkci. Ráno je vidět Merkur a Mars. 14. 12. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Na ISS byl zadokován Dragon (CRS-19) a připojit se má také Progress MS-13. Čína stihla dva starty menší rakety ze stejného kosmodromu během šesti hodin. Před 35 lety začala mise sond Vega 1 a 2, které kromě Venuše zkoumaly Halleyovu kometu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN1235, VdB149,150 Dark Shark

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2019 obdržel snímek „LDN1235, VdB149,150 Dark Shark“, jehož autorem je Jan Veleba   Našimi oceány i moři se prohánějí tajemní dravci, krásní žraloci. Jej jich mnoho druhů, někteří dokonce mohou být nebezpeční i neopatrným plavcům. Ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc

Měsíc

Další informace »