Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy

Hvězdy



redakce II Hvězdy

Zpřesnění "kosmického metru"

Astronomové určili za použití testovacího interferometru na Palomarské observatoři vzdálenost hvězdy Zeta Geminorum. Podle nových měření se hvězda nachází ve vzdálenosti 1 100 světelných roků s chybou 13%, což je 3x lepší přesnost než dosud uváděná hodnota. Dotyčná hvězda patří mezi Cefeidy, skupinu proměnných hvězd, u kterých je znám vztah mezi jejich absolutní jasností a periodou změn jasnosti. Cefeidy jsou používány pro určování vzdáleností ve vesmíru. Přístroj Palomar Testbed Interferometer (PTI) je tvořen dvěma dalelohledy o průměru 40 cm a poskytuje obraz s ostrostí, které by dosáhl dalekohled o průměru kolem 500 metrů. Díky tomu bylo možno zjistit, že Zeta Geminorum mění svůj průměr o 5 stomilióntin stupně během 10 dnů. To spolu s předchozími Dopplerovskými měřeními, podle kterých je změna průměru hvězdy 4,2 miliónu km, umožnilo určit vzdálenost hvězdy. PTI je testovacím exemplářem interferometru, který bude v blízké budoucnosti nainstalován na Keckově observatoři.
Zdroj: Caltech News release z 27. září.

redakce II Hvězdy

Pohyby hvězd v blízkosti jádra Galaxie

Astronomický tým z Kalifornské university vedený Andreou Ghezovou změřil pohyby hvězd v těsné blízkosti jádra naší galaxie. Jeho výsledky ukazují, že hvězdy jsou v této oblasti urychlovány obří černou dírou. Pomocí Keckova dalekohledu byly sledovány pohyby 200 hvězd a u třech z nich bylo možné přímo určit rychlosti. Ukázalo se, že rychlost těchto tří hvězd se zvýší o 400 000 km/hod. každý rok. Za 4 roky sledování se jejich rychlost zvýšila o 1,6 miliónu km/hod. Jedna z těchto hvězd oběhne černou díru v jádře galaxie jednou za pouhých 15 let. Od černé díry jsou vzdáleny pouhých 10 světelných dnů, ale A. Ghezová předpokládá, že do ní nespadnou a budou obíhat dále. Vzhledem ke vzdálenosti 24 000 sv. r., která nás dělí od jádra Galaxie, jsou tato čísla naprosto unikátní.
Zdroj: University of California Press release z 20. září.

redakce II Hvězdy

Přehlídka hnědých trpaslíků

HST provedl dosud nejkompletnější přehlídku třídy hvězd zvaných hnědí trpaslíci a zjistil že tyto objekty mají tendenci být samotáři. Zároveň nalezl nové a přesvědčivé důkazy o tom, že hvězdy a planety se vyvíjejí různými cestami. Hnědí trpaslíci jsou považováni právě za mezistupeň mezi těmito dvěma typy vesmírných objektů. Mají hmotnosti mezi 15 a 80 hmotnostmi Jupitera a kvůli této nízké hmotnosti u nich nedojde k zapálení termonukleární reakce. Podle studie roste počet těchto těles s klesající hmotností. Izolovaní trpaslíci jsou protějšky hmotných hvězd a zdá se, že se vyvýjely podobným způsobem. Naopak jsou velmi vzdálení nedávno objeveným planetám, které obíhají blízké hvězdy. Navíc se mnohem častěji nacházejí osamoceně než aby obíhaly jinou hvězdu. Podle této přehlídky, provedené v oblasti hvězdokupy IC 348 v souhvězdí Persea, jsou hnědí trpaslíci ve vesmíru hojně zastoupeni, ale nezdá, že by výrazně přispívaly k tzv. "temné hmotě". Autoři odhadují, že k celkové hmotnosti galaktického hala přispívají pouhým 0,1%.
Zdroj: NASA Press release 00-130 z 23. srpna.

redakce II Hvězdy

Kolébající se pulsar

Zvláštní pulsar, jehož rotační osa podléhá precesi, objevili astronomové pomocí 76m radioteleskopu na observatoři v Jodrell Bank. Na základě studia 13 let starých dat zjistili, že pulsar - nesoucí označení PSR B1828-11 - rotuje s periodou 2,5 sekundy a jeho rotační osa pravidelně kolébá s periodou 1000 dnů. Tento pohyb způsobuje jednak změny tvaru jednotlivých pulsů a jednak i změny peroidy mezi nimi. Podle astronomů variace způsobují, že tvar neutronové hvězdy není dokonale kulová, ale lehce zploštěný. Lehce znamená, že se od perfektní koule liší o 0,1 mm při poloměru 20 km. Precese u pulsarů se předpokládá, ale podle současných teorií velmi rychle po vzniku pulsaru zanikne. Proto je překvapivé, že je pozorována u pulsaru starého 100 000 let.
Zdroj: Spaceflight Now ze 2. srpna.

redakce II Hvězdy

Rentgenová emise z hnědého trpaslíka

Kosmický dalekohled Chandra pracující v rentgenovém oboru spektra zachytil něco opravdu nečekaného. Při pozorování nevyvinuté hvězdy, hnědého trpaslíka s označením LP 944-20, zaznamenal dalekohled jasný rentgenový záblesk, který během dvou hodin zeslábl. Energie uvolněná při tomto jevu je srovnatelná s malou sluneční erupcí a miliardkrát větší než je úroveň rentgenového záření z Jupitera. Předpokládá se, že erupce je výsledkem zakřivení magnetického pole. Je to zároveň nejsilnější důkaz o tom, že hnědí trpaslíci a pravděpodobně i mladé obří planety mají magnetická pole. Tento hnědý trpaslík leží ve vzdálenosti pouhých 16 sv. r. od Slunce, je 500 miliónů let starý a má hmotnost srovnatelnou s 60 hmotnostmi Jupitera či 6% Slunce.
Zdroj: NASA Press release 00-103 z 11. července.

redakce II Hvězdy

Gama záblesky a supernovy

Velmi zvláštní dvojice úkazů se odehrála v roce 1998 v blízké galaxii ESO184-G82. Nejprve zde 25. dubna byl zaregistrován záblesk gama záření a o 24 hodin později exploze supernovy. Oba jevy byly neobvyklé. Gama záblesk tisíc až miliónkrát slabší než je u těchto jevů typické a byl zaregistrován pouze díky malé vzdálenosti galaxie, která je vzdálena 125 miliónů sv. r. Vybuchlá supernova patřila k vzácnému typu "1c", který je přiřazen k hvězdám hmotnějším než je 40 hmotností Slunce. Na souvislost obou jevů upozornila hned řada astronomů. Před dvěma týdny se na dotyčnou galaxii zaměřil i HST. Snímky pořízené přístrojem STIS ukazují, že jak supernova tak i gama záblesk vyšly z aktivní oblasti tvořících se hvězd v jednom ze spirálních ramen galaxie. Zdá se tedy, že by alespoň jeden typ záblesků gama záření (těch slabších) mohl být způsoben explozemi velmi hmotných hvězd.
Zdroj: ESA Hubble information center z 27. června.

redakce II Hvězdy

Polárka je obr

Pomocí prototypu optického interferometru NPOI změřili astronomové přímo rozměr Polárky a zjistili, že její průměr je 46x větší než je průměr našeho Slunce. Už dlouho se vědělo, že Polárka je proměnná typu cefeidy. Nyní se ale ukázalo, že nepatří mezi normální cefeidy, u kterých pulsuje povrchová vrstva jako celek, ale jakési "dýchající" pulsátory, u nichž vnější vrstvy pulsují v různých částec povrchu různě. Kdyby byla Polárka normální cefeidou, měla by podle modelu průměr 38 Sluncí, zatímco výsledek použití druhého modelu souhlasí s měření NPOI. NPOI je soustava 0,5 m zrcadel uspořádaných do "Y". Světlo z nich je centrálně zkombinováno, čímž lze dosáhnout rozlišení (ne výkon) srovnatelné s 38m dalekohledem.
Zdroj: Naval Observatory press release z 7. června.

redakce II Hvězdy

Dva pulsary v jednom

Velmi zvláštní pulsar objevili astronomové pomocí přístroje BATSE umístněného na palubě družice Compton. Pulsar označený GRO J2058+42 byl v roce 1998 otitulován jako "2 v 1", protože zářil 2x během jednoho oběhu, na rozdíl od jiných pulsarů stejného druhu. Bylo to způsobeno jeho průchody akrečním diskem, který se vytvořil kolem jeho průvodce - pravděpodobně horké Be hvězdy. Jedná se o tzv. akrecí poháněný pulsar. Tuto doměnku podporuje fakt, že u něj byla pozorována série záblesků, z nichž pravidelně jeden byl vždy jasnější než ostatní. V prvním případě dokonce 10x, v dalších 1,5 - 2x jasnější. Po objevu v září 1995 se ukázalo, že pulsar rotuje s periodou 198 sekund. Poté se pulsu staly méně pravidelnými a slabšími a navíc během 46 dnů po objevu se pulsar zrychlil - jeho perioda se zkrátila na 196 s. Stalo se tak zřejmě díky většímu přísunu hmoty z doprovázející hvězdy.
Zdroj: NASA Space science news ze dne 17. září.

redakce II Hvězdy

Další středověká supernova

V loňském roce objevil rentgenový satelit Rosat pozůstatek supernovy, která explodovala před 700 lety v nejbližším okolí Slunce, ve vzdálenosti 640 sv. r. K velkému překvapení se ovšem nenalezly žádné záznamy středověkých astronomů, kteří by tuto událost pozorovaly, přestože supernova v té době musela být po dobu několika dnů nejjasnějším objektem na obloze. Až nyní byly nalezeny na Zemi jiné "záznamy" o této supernově. Stalo se tak při studiu vzorků ledu z Antarktidy,které byly před 20 lety odebrány v blízkosti jižního pólu. Ve vzorcích byla nalezena 4 výrazná maxima výskytu dusičňanů, tři z nich byla identifikována jako stopy po výbuších známých supernov v letech 1181, 1572 (Tycho) a 1604 (Kepler) a čtvrté maximum zůstávalo po celých 20 let záhadou. Hloubka ledu odpovídá roku 1320, což je velmi blízko hrubému odhadu na základě dat Rosatu. Odchylka je pouhých 20 let.
Zdroj: Newscientist ze dne 18. září.

redakce II Hvězdy

Nejpomalejší pulsar

Australský astronom Matthew Young objevil pulsar, který by podle dnes uznávané teorie neměl vůbec existovat. Pulsar, označený PSR J2144-3933, je totiž extrémně pomalý a jedna otočka mu trvá celých 8 sekund. Teorie přitom říká, že takové pomalé pulsary nemají dost energie k vyzařování a jsou vlastně mrtvé. Tento objev tedy sebou přináší velké problémy pro teorie zabývající se "pohonem" pulsarů. Jelikož je známo, že stárnutím se pulsary zpomalují, mohlo být zjištěno stáří tohoto exempláře. Dotyčný pulsar je starý 280 miliónů let. Je poměrně slabý a mohl být objeven jenom díky tomu, že je relativně velmi blízko, ve vzdálenosti pouhých 600 světelných roků. To také mj. znamená, že může existovat velké množství takových pulsarů, které jsou dále a tudíž nedetekovatelné. Pulsar byl objeven pomocí radioteleskopu na Parkes Observatory.
Zdroj: CRISO media release ze dne 25. srpna.

redakce II Hvězdy

První pozorování hvězdotřesení

Infračervený dalekohled Wire, který byl vypuštěn na začátku roku a který se krátce po startu stal nepoužitelným,protože přišel o kapalný dusík soužící k chlazení přístrojů má nové a zcela netradiční využití. Postaral se o to Derek Buzasi,kterého napadlo využít 5cm dalekohled, původně určený pro pointaci družice, pro účely sledování hvězdotřesení. A skutečnězaznamenal úspěch. Po dobu několik měsíců s ním pozoroval hvězdu Dubhe (alfa UMa) a nyní zveřejnil svůj objev.Vůbec poprvé v historii sledoval vibrace způsobené hvězdotřesením na vzdálené hvězdě. Detailní analýza frekvence a amplitudy změn jasností hvězdy způsobených hvězdotřesením umožní získat množství cenných informací o hvězdě, jako jejejí hmotnost, stáří či složení v různých hloubkách. Právě u Dubhe byla stanovena hmotnost na 4,25 hmotnosti Slunce, s přesností mnohokrát přesahující přesnost ostatních metod. Dosud se uváděla hmotnost této hvězdy 4-5 Sluncí. Dalším objektem pro pozorování bude hvězda alfa Centauri.
Zdroj: University of California press release z 27. července 1999

redakce II Hvězdy

Nova Aquilae 1999

Japonec Akihiko Tago objevil na snímcích pořízených během 13. července novu v souhvězdí Orla. Její souřadnice jsou podleněj R.A. = 19h 07m 40s, De = +12o 32'.2. Tago také poznamenal, že objekt nenalezl na svých snímcích dané oblasti pořízených5. a 9. července s limitní magnitudou 11, resp. 10,5. Ze snímku pořízeného o den později určil, že její jasnost je 8,9 magnitudy.Přesnější poziční měření ze CCD snímků udávají polohu R.A = 19h 07m 36s.90, Decl. = +12o 31' 26".2. (červenec 14.513).Nejbližšími hvězdami k této poloze jsou podle Digital Sky Survey hvězda 18. magnitudy ležící 4'' severovýchodně a rudá hvězda(R = 16,4) nacházející se 8'' jihozápadně od dané polohy.
Zdroj: IAU Circular No. 7223 ze 14. července.

redakce II Hvězdy

Nejdéle pozorovaná rentgenová nova

Vědci z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA) pořídili dosud nejdelší a nejúplnější světelnou křivku rentgenové novy. Nova GRO J0422+32 byla objevena 5. srpna 1992 družicí Compton GRO a od té doby ji astronomovésledovali nepřetržitě po dobu 6,7 roku zejména s použitím 1,2m dalekohledu na Mt. Hopkins. Rentgenové novy jsou systémytvořené hvězdou srovnatelnou se Sluncem a centrálním objektem, nejčastěji černou dírou. Jsou charakteristické dramatickýmvzrůstem intenzity rentgenového záření v době, kdy materiál z druhé složky dopadá na černou díru. Následuje pokles trvajícíměsíce a poté roky či desetiletí klidu. Dvě optická mini-vzplanutí a jedno rentgenové mikro-vzplanutí v období klidu ukazují u této novy na poněkud neobvyklé chování. Centrální černá díra této X-novy má hmotnost nejméně 5 Sluncí.
Zdroj: CfA Press release PR99-14 z 1. června.

redakce II Hvězdy

Nejchladnější hnědí trpaslíci

Dvojice infračervených dalekohledů objevila nejchladnější dosud pozorované hnědé trpaslíky, vesmírné objekty, které nejsouani planetami ani hvězdami. Čtyři trpaslíci byly objeveni mezi milióny ostatních objektů na snímcích pořízených dvojicí 1,3mdalekohledů umístněných v Arizoně a v Chile, které se používají pro tzv. Two-Micron All Sky Survey (2MASS),přehlídku oblohy na infračervených vlnových délkách. Pomocí Keckova dalekohledu byla u nich objevena přítomnost metanu, která prozradila jejich nízkou teplotu. Metan může vznikat pouze za teplot nižších než 900 stupňů C. Trpaslíci jsoupouze 30 světelných roků daleko a vědci se domnívají, že Galaxie je jimi "přeplněna", protože mohou sledovat jenom tytonejbližší.
Zdroj: JPL Press release z 1. června.

redakce II Hvězdy

NEAT objevil supernovu

Dalekohled NEAT (Near Earth Asteroid Tracking) je určený pro vyhledávání planetek a dalších těles, která by mohlabýt hrozbou pro naši planetu. Nedávno zveřejněný objev však ukazuje, že jeho využití je širší. Od poloviny loňského roku jsoudata z dalekohledu k dispozici na Internetu. A právě použitím snímků z tohoto přístroje pořízených 18. února objevili vědci z Lawrencových národních laboratoří v Berkeley supernovu, která explodovala ve vzdálenosti 650 miliónů světelných roků.Supernova, která dostala označení 1999am, je typu Ia, tedy byl to bílý trpaslík, který byl členem dvojhvězdy. Supernovabyla identifikována srovnáním zmíněných snímků se snímky, které NEAT pořídil dříve.
Zdroj: JPL Press Release 99-38 z 12. března.

redakce II Hvězdy

Detaily okolí vzdálených hvězd

Tým astronomů kolem Billa Danchiho z Kalifornské univerzity získal pomocí nové pozorovací techniky snímky zachycující dosud nevídané detaily blízkého okolí dvou vzdálených hvězd. Jejich technika spočívá v "rozkouskování" primárního zrcadla10m dalekohledu Keck I pomocí masky umístěné před sekundárním zrcadlem na 21 malých 35cm "dalekohledů" a v následné interferometrii takto pořízených snímků. V blízkosti hvězdy CW Leo objevili obrovské chuchvalce uhlíkatého prachu, které hvězda z nepříliš jasných příčin vyvrhuje a byli schopni sledovat pohyb těchto oblaků. Rychlost jejich pohybu určili na 10 km/s. Hvězda CW Leo se nachází ve vzdálenosti 450 světelných roků od Země, hvězda MWC 349A dokonce 3 600 sv.r. Podle autorů by nová technika měla být schopna přímo pozorovat planety velikosti Jupitera u vzdálených hvězd.
Zdroj: WWW stránka týmu astronomů ze dne 6. ledna 1999.

redakce II Hvězdy

Dvojhvězda s protoplanetární diskem

Pomocí rádiového dalekohledu Very Large Array (VLA) objevili astronomové mladou dvojhvězdu, jejíž každá složkaje obklopena prachovým diskem. Obě hvězdy jsou vzdáleny přibližně stejně jako Slunce a Pluto a každou z nich obklopujedisk o poloměru shodném s poloměrem dráhy Saturna, tedy asi 10x menším než je běžné u protoplanetárních disků.Každý z disků obsahuje dostatek materiálu pro vytvoření sluneční soustavy jako je naše. Dvojhvězda se nachází v oblastitvořících se hvězd v molekulovém oblaku L1551 v souhvězdí Býka ve vzdálenosti 450 světelných roků od Slunce.
Zdroj: National Radio Astronomy Observatory Press Release ze dne 23. září.
redakce II Hvězdy

Nova Ophiuchi 1998

Kesao Takamizawa objevil na dvou snímcích pořízených 15. června objekt, který byl ohlášen jako možná nova. Na svých 48 snímcích pořízených v letech 1994-1998 nenalezl na daných souřadnicích žádný objekt. Ze spekterpořízených 18. června pomocí 3m dalekohledu na Lick Observatory bylo potvrzeno, že se jedná o novu. DaliborHanžl na brněnské hvězdárně získal přesné souřadnice objektu - R.A. = 17h31m59s.79, Decl. = -19o13'56".0 (equinox 2000.0) - a provedl jeho fotometrii s použitím blízké srovnávací hvězdy GSC 6243.435: June 17.971 UT, V = 10.32 +/- 0.02, B-V = +0.68 +/- 0.05.
Zdroj: IAU Circular No. 6943 z 18. června.
Mapky jsou k dispozici na AAVSO.
redakce II Hvězdy

Hvězda s nejsilnějším magnetickým polem

Neutronová hvězda vzdálená 40 000 světelných roků je zdrojem nejintenzivnějšího magnetického pole doposud pozorovanéhove vesmíru. Její objev potvrzuje existenci tzv. magnetarů, což je zvláštní skupina neutronových hvězd, jež mají magnetické pole triliónkrát silnější než je zemské. Objev byl učiněn pomocí satelitů RXTE a ASCA.Podle objevitelů je pole tak intenzivní, že ohřívá povrch hvězdy na vysoké teploty a svým perodickým posunem způsobuje"hvězdotřesení". Jejich energie se poté uvolňuje ve formě měkkého gamma záření. Během jedné sekundy je uvolněnaenergie srovnatelná s energií vyzářenou Sluncem za celý rok.Objev uskutečnil tým vedený vědci z NASA Marshall Space Flight Center.
Zdroj: MSFC Press Release z 20. května


35. vesmírný týden 2019

35. vesmírný týden 2019

Přehled událostí na obloze od 26. 8. do 1. 9. 2019. Měsíc bude v novu. Večer můžeme pozorovat nízko nad jihem Jupiter a Saturn. V druhé polovině noci jsou nejvýše Neptun a Uran. Aktivita Slunce je velmi nízká. Bezpilotní Sojuz MS-14 odstartoval, ale odložilo se jeho připojení k ISS. Sonda Chandrayaan-2 se dostala na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Evropské robotické vozítko ExoMars 2020 již dostalo všechny vědecké přístroje. Před 225 lety objevil William Herschel Saturnův měsíc Enceladus. Před 160 lety došlo k velmi silné erupci na Slunci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Měsíc ve stínu Země 16. 7. 2019

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2019 obdržel snímek „Měsíc ve stínu Země 16. 7. 2019“, jehož autorem je Dalibor Hanžl   Opět máme za sebou zajímavý a zejména estetický astronomický úkaz – částečné zatmění Měsíce. A také další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Mléčná dráha v souhvězdí Orla

Další informace »