Nové fotografie planety Merkur



Titul České astrofotografie měsíce za prosinec 2007 získala fotografie komety 17P/Holmes nazvaná "Kometa zepředu" dvojice autorů Miloslav Druckmüller z České Republiky a Arne Danielsena z Norska.



Stává se snad smutnou tradicí, že pokud se na obloze objeví jasná kometa, je nad Čechami zataženo. Stává se však tradicí radostnou, že pokud se naskytne sebemenší možnost tuto kometu pozorovat a vyfotografovat, čeští astrofotografové tak učiní a své výsledky pošlou do soutěže „Česká astrofotografie měsíce“.


Je to možná ta nejstarší a nejvzdálenější stařenka, kterou kdy kdo viděl na vlastní oči. Je sice kanibalka, ale je krásná. A je možná také nejfotografovanější a nejportrétovanější na severní polokouli. A nikdo nezná její pravé jméno. Říkáme jí všelijak – "Velká mlhovina v Andromedě", NGC 224 či M 31. Ano, řeč bude o galaxii ležící v úctyhodné vzdálenosti 2 a půl miliónů světelných let, a přesto takřka za humny. Ovšem svou pravou podstatu před námi dlouho skrývala. William Herschel ji umístil do vzdálenosti dvěstěkrát větší, než vzdálenost Síria a jeho syn John poprvé vyslovil domněnku, že se skládá z mnoha hvězd. V roce 1885 zazářila v mlhovině jasná hvězda – supernova S Andromedae. Ta se stala argumentem jak pro skupinu podporující „hvězdné“ složení galaxie, tak paradoxně pro skupinu odpůrců, kteří si nedovedli vysvětlit nepředstavitelnou svítivost nové hvězdy.


Jiří Suchomel &
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2007 obdržel snímek řasové mlhoviny NGC 6992 v souhvězdí Labutě pořízený Davidem Kraftem.
Jestli před pěti tisíci lety vládli v předdynastickém Egyptě legendární panovníci Irej, Ro či Ka, nebo snad panovník jmenovaný Škorpión, se možná již nikdy nedozvíme. Jisté však je, že na jejich obloze, či obloze jejich předků, zazářila v souhvězdí Labutě hvězda dosahující svým svitem jasu měsíčního srpku. Ale mohlo to být i o nějaký ten tisíc let dříve. Kdo ví, co si tehdy lidé na Zemi pomysleli, když vzhlédli k obloze?

Letošní druhé úplné zatmění Měsíce 28. srpna 2007 od nás nebudeme moci sledovat ani v části svého průběhu. Přesto nám však internet nabízí zajímavou podívanou prostřednictvím webcastu.
Kdesi v souhvězdí Kefea, ztracena v opomíjených oblastech oblohy, září mlhovina NGC 7023 zvaná též Iris či Kosatec. V červencovém kole ČAM se sešly hned tři snímky tohoto velice zajímavého objektu. A jeden z nich zaujal porotu do té míry, že jej zvolila snímkem tohoto měsíce.

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2007 obdržel snímek zákrytu planety Venuše Měsícem pořízený studentem Gymnázia v Písku Janem Měšťanem.

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2007 obdržel snímek planetární mlhoviny M 97 v souhvězdí Velké Medvědice pořízený Tomášem Hynkem na Hvězdárně a planetáriu Johanna Palisy v Ostravě.
Se jménem Tomáše Hynka jsme se v ČAM již setkali. V únoru 2006 zvítězil se svou kompozicí planety Mars. V tomto měsíci nám do soutěže zaslal snímek Soví mlhoviny M 97, nacházející se v souhvězdí Velké Medvědice.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2007 obdržel snímek galaxie M 81 v souhvězdí Velké Medvědice pořízený Pavlem Cagašem ze Zlína a Kamilem Hornochem z Lelekovic u Brna.
Na obloze existují oblasti astronomy tiše opomíjené. Dokonce i hvězdárny stavěné u měst svou orientací tyto oblasti někdy poněkud zanedbávají. A to i přesto, že zde nalezneme asi nejznámější hvězdná seskupení Malého a Velkého Vozu. Tedy správně astronomicky Malé a Velké Medvědice. Objektů z naší Galaxie je však zde k pozorování tak málo, že i Hubbleův dalekohled si zde nalezl své „hluboké pole“, kde nerušeně studuje jedny z nejslabších a nejvzdálenějších objektů ve vesmíru. I když se asi žádný český astrofotograf nemůže s výkonem tohoto kosmického giganta srovnávat, přesto i my můžeme na severní obloze nahlédnout dosti hluboko do vesmíru.

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Snímek zachycuje centrální část komplexu NGC 2264 v souhvězdí Jednorožce, známého jako mlhovina Vánoční stromeček. Jedná se o aktivní oblast tvorby hvězd vzdálenou přibližně 2 400 světelných let. Dominantou pole je mladá otevřená hvězdokupa, jejíž hvězdy ionizují okolní vodíková mračna a dávají jim charakteristickou narůžovělou záři. Součástí tohoto komplexu je i známá mlhovina Kužel, která se nachází na "vrcholku" stromečku.