Mlhovina Pelikán se pomalu proměňuje. S oficiálním označením IC 5070 se od větší mlhoviny Severní Amerika odděluje molekulárním oblakem vyplněným tmavým prachem. Mlhovině Pelikán se věnuje mnoho studií, protože se jedná o obzvláště aktivní směs vznikajících hvězd a vyvíjejících se plynných...
Jaké temné struktury vznikají v mlhovině Pelikán? Celkově mlhovina vypadá jako pták (pelikán) a je vidět směrem v souhvězdí jiného ptáka, v Labuti (Cygnus). Uvnitř mlhoviny Pelikán je místo osvětlené novými hvězdami a znečištěné tmavým prachem. Prachová zrnka o velikosti kouře začínají jako...
Příznivci naší milé planety možná poznávají obrysy těchto kosmických mračen. Jasnou emisní oblast vlevo ohraničují tmavé neprůhledné pásy prachu, které zdá se, sledují tvar kontinentu, takže této emisní oblasti katalogizované jako NGC 7000 propůjčují populární název mlhovina Severní Amerika. Vpravo,...
Příznivci naší milé planety jistě rozeznávají obrysy těchto kosmických mračen. Jasnou emisní oblast vlevo ve tvaru kontinentu katalogizovanou jako NGC 7000 obkreslují tmavé neprůhledné pásy prachu a propůjčují jí populární název mlhovina Severní Amerika. Vpravo se těsně u východního pobřeží mlhoviny...
Mlhovina Pelikán se mění. Od celé mlhoviny oficiálně označované IC 5070 se molekulárním mračnem s tmavým prachem odděluje větší mlhovina Severní Amerika. Zvlášť zajímavá je ale mlhovina Pelikán, jelikož jde o neobvykle aktivní směs oblasti tvoření hvězd a vyvíjejících se plynných mračen. Snímek byl...
Mlhovina Pelikán se pomalu mění. Mlhovina s oficiálním označením IC 5070 je oddělená od větší mlhoviny Severní Amerika molekulárním mračnem zaplněným tmavým prachem. Pelikán se ovšem podrobně studuje, jelikož se jedná o zvláště aktivní směs vznikajících hvězd a vyvíjejících se mračen...
Přátelé naší milé planety možná rozpoznají obrysy těchto kosmických mračen. Jasnou emisi vlevo ohraničují tmavé, neprůhledné pásy prachu a jak se zdá, tak tvoří tvar kontinentu a tak této emisní oblasti katalogizované jako NGC 7000 dávají její populární název mlhovina Severní Amerika. Kousek...
Ten výrazný emisní hřeben, na který se díváte, má označení IC 5067. Je částí větší emisní oblasti zřetelného tvaru, měří asi 10 světelných let a sleduje křivku hlavy a krku kosmického pelikána a tak se nazývá mlhovina Pelikán. Ty fantastické temné tvary jsou mraky chladného plynu a...
Zde jsou dobře známé tvary v ne tak dobře známých místech. Vlevo je emisní mlhovina katalogizovaná jako NGC 7000, která je slavná zvlášť proto, protože připomíná světadíl Severní Ameriku. Emisní oblast vpravo od mlhoviny Severní Amerika je IC 5070, též známá pro své sugestivní obrysy...
Výrazná emisní brázda, která je vidět na tomto ostrém a barevném záběru, je katalogizována jako IC 5067. Brázda je součástí větší emisní mlhoviny se zřetelným tvarem, která se populárně nazývá mlhovina Pelikán, měří asi 10 světelných let a sleduje křivku hlavy a krku kosmického...
Mlhovina Pelikán se pomalu transformuje. Oficiálně je nazývá IC 5070 a od větší mlhoviny Severní Amerika ji odděluje molekulární mračno vyplněné tmavým prachem. Mlhovina Pelikán je ovšem hojně studována, protože se jedná o zvláště aktivní směs vznikajících hvězd a vyvíjejících se...
Jaké tmavé struktury vyrůstají z mlhoviny Pelikán? V souhvězdí ptáka Labutě (Cygnus) je vidět mlhovina ptačích tvarů, mlhovina Pelikán, která je posetá tečkami nově vznikých hvězd, které jsou ale zahalené tmavým prachem. Prachová zrna velikosti kouřových částic vznikala v chladných...
Zde jsou vidět dobře známé tvary v neznámých místech. Vlevo je emisní mlhovina katalogizovaná jako NGC 7000, která je slavná i proto, že se podobá kontinentu Severní Amerika na naší dobré planetě. Emisní oblast napravo od mlhoviny Severní Amerika je IC 5070, která je díky svým sugestivním...
Výrazný emisní hřeben v této části oblohy je katalogizován jako IC 5067. Hřeben měří asi 10 světelných let, je součástí větší emisní mlhoviny se zřetelným tvarem, která se nazývá mlhovina Pelikán a sleduje křivky hlavy a krku kosmického pelikána. Tento pohled ve falešných barvách...
Ta výrazná emisní brázda v tomto svěžím koutu oblohy má označení IC 5067. Brázda je součástí větší emisní mlhoviny zřetelného tvaru s populárním názvem mlhovina Pelikán, měří asi 10 světelných let a sleduje křivky hlavy a krku kosmického pelikána. Podrobný obrázek mlhoviny Pelikán vznikl z...
Dobře známé tvary zde jsou na ne tak dobře známých místech. Vlevo je emisní mlhovina katalogizovaná jako NGC 7000, která je slavná částečně proto, že připomíná kontinent Severní Ameriku. Emisní oblast napravo od mlhoviny Severní Amerika je IC 5070, pro své vnější obrysy zvaná jako mlhovina...
Výrazný emisní hřeben v tomto barvitém koutu oblohy je označován IC 5067. Tato část větší emisní mlhoviny rozpoznatelného tvaru se nazývá mlhovina Pelikán, hřeben zabírá asi 10 světelných let a sleduje křivku hlavy a krku kosmického pelikána. Fantastické temné tvary, které osidlují tento...
Zde je několik dobře známých tvarů na neznámých místech. Ta emisní mlhovina vlevo je částečně slavná díky tomu, že připomíná pozemský kontinent Severní Amerika. Napravo od Severní Ameriky je méně zářivá mlhovina NGC 7000, která připomíná pelikána, takže se nazývá Mlhovina Pelikán. Obě...
Ta nápadná emisní brázda v této zajímavé části oblohy je katalogizovaná jako IC 5067. Brázda má asi 10 světelných let a sleduje křivku hlavy a krku kosmického pelikána a je součástí větší emisní mlhoviny charakteristického tvaru populárně zvané mlhovina Pelikán. Tento pohled ve falešných...
Ve středu nahoře v tomto nádherném kousku nebe se nachází jasný a horký nadobr Deneb. Celkem 20 políček mozaiky zabírá v severní části Labutě (Cygnus) úctyhodných 12 stupňů. Souhvězdí je podél roviny naší Galaxie Mléčné dráhy přeplněno hvězdami a zářivými mračny plynu, ale také hostí tmavou...
Tato krásná krajina hvězd se nachází spolu s jasnou emisní brázdou v IC 5067 známé jako mlhovina Pelikán. Samotná mlhovina Pelikán je zase součástí mnohem větší, komplexní hvězdotvorné oblasti vzdálené asi 2000 světelných let ve vysoko dosahujícím souhvězdí Labutě (Cygnus). Zdá se, že na...
Mlhovina Pelikán se nachází asi 2000 světelných let daleko ve vysoko vystupujícím souhvězdí Labutě (Cygnus). Kosmický pelikán, též známý jako IC 5070, se příhodně nachází hned u "východního pobřeží" mlhoviny Severní Amerika (NGC 7000), což je další překvapivě známě vyhlížející emisní...
Tady jsou dobře známé útvary na nezvyklých místech. Tato emisní mlhovina nalevo je slavná zčásti i proto, protože se podobá pozemskému kontinentu Severní Amerika. Napravo od mlhoviny Severní Amerika je méně jasná mlhovina NGC 7000, která se podobá pelikánovi a nazývá se též mlhovina...
Co se to děje s mlhovinou Pelikán? Světlo z mladých energetických hvězd pomalu transformuje chladný plyn Pelikána na plyn horký a postupující hranice mezi oběma plyny je známá jako ionizační fronta. Většina těchto jasných hvězd se nachází už mimo obrázek nahoře, ale část jasné ionizační...
Mlhovina Pelikán, též známá jako IC 5070, se nachází asi 2000 světelných let daleko vysoko a dost daleko od souhvězdí Labutě (Cygnus). Tento snímek zabírá část skvostné mlhoviny široké asi 30 světelných let. Kosmický pelikán se nachází hned na východ od "pobřeží" mlhoviny Severní...
Mlhovina Pelikán se pomalu mění. Mlhovina s oficiálním označením IC 5070, je oddělena od větší mlhoviny Severní Amerika molekulárním mračnem vyplněným temným prachem. Pelikán se hodně studuje, protože představuje zvláště aktivní směs vznikání hvězd a vyvíjejících se plynných mračen. Snímek...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč 12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236
Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
