Snímek Vírové galaxie a supernovy 2011dh, pořízený 27.06.2011 pomocí 0,40-m f/5 JST + CCD G2-1600 + filtr R expozicí 60s (zorné pole 24'.1 x 16'.1). Vyznačené jsou srovnávací hvězdy podle AAVSO a okalibrované standardy podle práce UBVRI Photometry of tVírová galaxie M51 (NGC 5194) v souhvězdí Honících Psů je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších deep-sky objektů severní oblohy. Překrásná spirální galaxie se však v poslední době dostává do středu pozornosti i díky neobvykle hojnému výskytu supernov. Během posledních sedmnácti let byly zaznamenány tři případy vzplanutí.
Oblast mezihvězdného prachu zkoumaná vědci na observatoři Paranal v Chile. Autor: S. Guisard /ESOMezinárodnímu týmu vědců na chilské observatoři Paranal se podařilo v okolí hmotné dvojhvězdy Rho Ophiuchi ve fotogenické oblasti nedaleko cetra Mléčné dráhy objevit stopy molekul peroxidu vodíku. Objev by mohl být vodítkem k vysvětlení vzniku života na Zemi.
Rotující černá díra v představě umělcePrvní hvězdy ve vesmíru rotovaly mimořádně rychle; vyplývá to ze studia chemického složení pozdějších generací hvězd. Jejich rychlá rotace mohla přispět k tomu, že zánik těchto hvězd doprovázely pompézní exploze označované jako záblesky záření gama (gamma-ray burst).
Představa dvojhvězdy tvořené dvěma bílými trpaslíkyBílí trpaslíci jsou ve skutečnosti již mrtvé hvězdy (resp. hvězdy v závěrečném stadiu vývoje), jejichž hmotnost odpovídající přibližně hmotnosti Slunce se smrštila do tělesa velikosti Země. Astronomové nedávno objevili úžasnou dvojici bílých trpaslíků obíhajících navzájem kolem sebe jednou za 39 minut. To je vůbec nejkratší známá oběžná perioda pro dvojici bílých trpaslíků. Během několika miliónů roků se mohou oba trpaslíci srazit a splynout, čímž vytvoří jednu novou hvězdu.
vzájemné obíhání bílých trpaslíkuOd 20. do 28. srpna 2011 se bude konat týdenní soustředění (praktikum) pozorovatelů proměnných hvězd, doplněné již počtvrté také o pozorování planet u cizích hvězd, tzv. exoplanet. 51. ročník proběhne pod tmavou krkonošskou oblohou v Peci pod Sněžkou
Složený snímek pozůstatku supernovy SN 1006Poslední dubnový den si připomeneme jedno z dávných astronomických výročí. Před
1 005 lety, 30. dubna 1006, mohli naši předci spatřit v souhvězdí
Vlka, v blízkosti hranic se souhvězdím Kentaura velmi jasnou "novou
hvězdu". Z dobových záznamů vyplývá, že byla jasnější než planeta Venuše, ale
slabší než Měsíc v úplňku. Například káhirský astrolog Ali ibn Ridwan ve svém popisu uvádí, že "Intenzita světla byla o trochu větší než intenzita od Měsíce v první čtvrti." Z tohoto a dalších pramenů se odhaduje, že v maximu mohl objekt dosáhnout asi -7,5 mag (některé zdroje uvádí až -9,5 mag), což znamená, že se jednalo o nejjasnější pozorovanou supernovu vůbec.
Schema pulzující hvězdyNěkteré hvězdy ve vesmíru nesvítí stále stejně jasně. Mezi těmito proměnnými hvězdami existuje skupina nazvaná pulzují proměnné hvězdy. Řada z nich nepulzuje pravidelně a není tedy jednoduché jejich chování předvídat. Výzkumem pulzujících hvězd se zabývá dr. Viktor Votruba ze Stelárního oddělení Astronomického ústavu AV ČR.
Počítačová simulace splynutí dvou hvězdAstronomům se poprvé podařilo zaregistrovat splynutí dvou hvězd v jeden objekt. Článek o tomto objevu byl přijat k publikování v časopise Astronomy and Astrophysics. Vědci pozorovali objekt s názvem V1309 Scorpii (v souhvězdí Štíra), který byl objeven již v roce 2008, kdy nápadně zvýšil svoji jasnost. V srpnu 2008 jeho jasnost vzrostla přibližně 10 000krát, což mělo za následek, že zářivý výkon objektu 30 000krát převyšoval svítivost Slunce. Vzhledem k velké vzdálenosti nás však nijak neovlivnil. V průběhu několika následujících měsíců jasnost objektu V1309 postupně klesala na výchozí hodnotu.
Vznik prvotních hvězd v raném vesmíruPrvní hvězdy, které vznikaly v mladém vesmíru, nebyly osamocené (solitérní), jak se původně předpokládalo. Dokládá to objev učiněný v rámci mezinárodní spolupráce výzkumných týmů Center of Astronomy, Heidelberg University; Max Planck Institute for Astrophysics, Garching a University of Texas, Austin. Závěry studia byly publikovány 3. 2. 2011 v časopise Science.
Otevřená hvězdokupa M 36.Většina hvězd se zrodila jako součást hvězdokupy, nikoliv jako osamocení jedinci. Existuje spousta důkazů, že ani Slunce nebylo výjimkou. Nejprve byl materiál, z kterého se zrodila Sluneční soustava, obohacen materiálem z výbuchu přinejmenším jedné velmi mladé a hmotné hvězdy (15 až 25 hmotností Slunce), která explodovala jako supernova. K explozi došlo ve vzdálenosti menší než 5 světelných roků, ne později než 2 milióny roků po vzniku Slunce. V současné době tak masivní hvězdy nenajdeme do vzdálenosti 300 světelných roků od Slunce. Z toho vyplývá, že mladá Sluneční soustava byla v minulosti těsně obklopena hvězdami.
Snímek dvojhvězdy M40 a jejího okolíPravděpodobně jste si již někdy prohlíželi Messierův katalog, ať již
v elektronické, nebo tištěné formě. Možná vás při tom překvapily údaje u objektu
s pořadovým číslem 40. Zejména starší tištěné verze katalogu jej totiž často uváděly kompletně proškrtaný, kde místo údajů byly jen pomlčky a najdou se dokonce i takové, které jej zcela ignorují a číslo čtyřicet prostě přeskočí.
zákrytová dvojhvězda s Cefeidou (eso1046)Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (046/2010): Díky objevu první zákrytové dvojhvězdy obsahující proměnnou hvězdu cefeidu se mezinárodnímu týmu astronomů podařilo vyřešit letitou záhadu. Mimořádně vhodné uspořádání systému umožnilo velmi přesně změřit hmotnost cefeidy. Nová data ukazují, že předpovědi teorie hvězdných pulsací jsou správné, zatímco odhady hmotnosti na základě teorie hvězdného vývoje jsou v rozporu s tímto pozorováním.
Hvězda delta Ori v souhvězdí OrionuKolektiv badatelů z Astronomického ústavu MFF UK v Praze odhalil unikátní vlastnosti hvězdy δ Orionis, jedné z nejjasnějších hvězd
v souhvězdí Orion a jedné ze tří hvězd známého Orionova pásu viditelného
na zimní obloze.
Be hvězda Alpha Arae (ESO)Vědecká pracovnice Astronomického ústavu AV ČR dr. Michaela Kraus se podílela na objevu metody určování stáří tzv. B[e] hvězd. Jde o hvězdy, u kterých se pozorují rozsáhlé řídké atmosféry, rychlá rotace a ztráta hmoty z atmosféry.
Logo České astronomické společnosti. Autor: ČAS.V sobotu 7. srpna 2010 začne týdenní soustředění (praktikum) pozorovatelů proměnných hvězd, doplněné již potřetí také o pozorování planet u cizích hvězd, tzv. exoplanet. Jubilejní 50. ročník proběhne pod tmavou krkonošskou oblohou v Peci pod Sněžkou.
Tisková zpráva České astronomické společnosti z 5. srpna 2010.
Hvězda vymrštěná z naší GalaxieAsi před 100 milióny roků se jeden trojhvězdný systém pohyboval v chaotické centrální části naší Galaxie, což mimořádně změnilo jeho životní osud. Toto trio se dostalo příliš blízko k obří galaktické černé díře, která jednu z hvězd zachytila a další dvě doslova vymrštila mimo Mléčnou dráhu. Tuto dramatickou událost doplnila další hvězdná "manipulace", když se tyto dvě prchající hvězdy spojily a vytvořily mimořádně horkou modrou hvězdu.
Centralni cast mlhoviny 30 Dor s hvezdokupou R136Internetem a dokonce i televizním zpravodajstvím proběhla zpráva o objevu největší hvězdy ve vesmíru. Jde o hvězdu R136a1 z hvězdokupy v komplexu mlhovin 30 Dor (Tarantula) ve Velkém Magellanově mračnu. Hvězda R136a1 je opravdu nejhmotnější z dosud pozorovaných, s jejím "objevem" je to ale trochu jinak.
Viktor Votruba při předávání Prémie O. Wichterleho. Foto Stanislava Kyselová, Akademický bulletinViktor Votruba, vědecký pracovník Stelárního oddělení Astronomického ústavu, získal Prémii Otto Wichterleho udělovanou Akademií věd mladým vědeckým pracovníkům. Dnes přinášíme rozhovor s laureátem o jeho vědecké práci.
Dvojhvězdný systém NLTT 11748 skládající se ze dvou bílých trpaslíkůNa kresbě vlevo je představa unikátního dvojhvězdného systému NLTT 11748, jehož větší - méně hmotná héliová hvězda - je částečně zakryta menším, avšak mnohem hmotnějším bílým trpaslíkem, který má zhruba velikost naší Země. Credit: Steve Howell/Pete Marenfeld/NOAO.
Betelgeuze v rameni Orionu. Zdroj: HSTMedzinárodní tím astronómov pod vedením Pierre Kervella (Observatoire de Paris) získal jedinečný snímok povrchu červeného nadobra, hviezdy Betelgeuze (súhvezdie Orión). Získaný snímok dokazuje prítomnosť dvoch obrovských svetlých škvŕn, ktoré zakrývajú väčšiu časť viditeľného povrchu hviezdy.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc projde novem a večer se objeví u Merkuru. Ještě před novem však zakryje Plejády. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a jen o trochu výše Mars. Ráno je vidět hlavně Saturn a Venuše. Aktivita Slunce je střední. Probíhá sezóna viditelnosti nočních svítících oblak (NLC). Prototyp Starship S36 explodoval. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce a Proba-3 už zvládá dělat úplná zatmění Slunce na oběžné dráze Země. Mise Axiom-4 k ISS byla opět odložena. Před 110 lety se narodil astronom Fred Hoyle, který nám přinesl pojem Big Bang, neboli Velký třesk. Před rokem začala novodobá Česká cesta do vesmíru.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“,
jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč
12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236
Snímek komety C/2023 C2 (ATLAS). Měřítko snímku je 2.2"/px, sever je nahoře, východ vlevo. Vzdálenost od Země byla 3.387 au, od Slunce 3.332 au. Jasná hvězda vpravo nahoře je iota And a její jasnost se uvádí 4.29mag
