Údajný meteorit zachycený parašutistou Autor: Anders Helstrup; http://i1.ytimg.com
Začátkem dubna se v médiích objevila zpráva, že se norskému parašutistovi podařilo nafilmovat, jak jej během jednoho seskoku jen těsně minul meteorit. Měl obrovské štěstí, nebo se jedná o podvod?
Souhrnný snímek z maxima Lyrid Autor: Hvězdárna Valašské MeziříčíVelká jarní díra končí a my se po třech a půl měsících slabé meteorické činnosti brzo dočkáme první výraznější změny – meteorického roje Lyrid. Tento roj můžeme pozorovat přibližně od 16. do 26. dubna. Maximum letos nastává z 22. na 23. dubna, tedy v noci z úterý na středu, a trvá pouze několik hodin. Odhad doby hlavního maxima roje je od 15h (SELČ) do 23h (SELČ), jako nejpravděpodobnější se jeví 20h (SELČ).
Znovuobjevový snímek komety 300P, dalekohled sledoval pohyb komety, hvězdy se během expozice protáhly. Autor: Martin Mašek, FRAM/GLORIAVětšina komet obíhá kolem Slunce po protáhlých eliptických drahách s periodami mnoho tisíc let, některé navštíví vnitřní Sluneční soustavu pouze jednou. Jiné komety se ke Slunci vracejí pravidelně v kratším intervalu. Komet, které byly pozorovány alespoň ve dvou obězích kolem Slunce, známe již 300. A ta jubilejní třístá nese českou stopu!
Gejzíry vody na Europě v představě výtvarníka Autor: NASA/ESA/K. Retherford/SWRIHubblův kosmický dalekohled HST pozoroval oblaka vodní páry nad ledovými oblastmi v okolí jižního pólu Jupiterova měsíce Europa. Astronomové předpokládají, že se jedná o první zřetelný důkaz výtrysků vody nad povrch tohoto měsíce.
Jedna z fotografií bolidu Příbram Autor: Astronomický ústav AV ČR Ondřejov
Letošního 7. dubna si připomeneme 55 let od události, která dokázala, že československá astronomie patří mezi špičku ve svém oboru. Ten večer prolétl nad naším územím mimořádně jasný bolid a jeho pozůstatky byly později nalezeny východně od Příbrami. Českým vědcům se podařilo vypočítat mimo jiné i původní dráhu ve sluneční soustavě a tak poprvé na světě bylo možné držet v ruce meteorit, u kterého byl zjištěn jeho původ.
Enceladus model oceánu pod vrstvou ledu Autor: NASANASA pomocí sondy Cassini a sítě radioteleskopů Deep Space Network dokázala, že na Saturnově měsíci Enceladu se nachází velký oceán pod vrstvou ledu. Potvrzuje se tak definitivně domněnka, kterou měli vědci na stole poté, co byly v roce 2005 objeveny výtrysky ledu a páry v oblasti jižního pólu tohoto ledového měsíce. Rozšiřuje se tím naše představa o obyvatelných zónách ve sluneční soustavě.
Erupce X5 na Slunci 25.2.2014 Autor: SDO/NASAČeští vědci poskytli detailní trojrozměrný popis sluneční erupce
Sluneční erupce a kosmické počasí, to je také výzkum ve Slunečním oddělení Astronomického ústavu AV ČR. Přinášíme informaci o velmi zajímavé erupci, kterou společně zpracovali astronomové z několika evropských institucí. Studie byla publikována v prestižním časopise The Astrophysical Journal v březnu tohoto roku a také v online verzi časopisu Science.
Dráhy nejvzdálenějších známých těles Sluneční soustavy Autor: Scott Sheppard a Chad Trujillo Ve Sluneční soustavě bylo objeveno nové velmi vzdálené těleso, které posunulo její vnější hranice do středu pozornosti. Nová práce, kterou publikovali Scott Sheppard (Carnegie Institution for Science) a Chadwick Trujillo (Gemini Observatory), informuje o objevu vzdáleného tělesa, které dostalo označení 2012 VP113. Bylo objeveno za hranicí známého vnějšího okraje Sluneční soustavy. Jeho průměr se odhaduje na 450 km. Kolem Slunce obíhá v periodě 4274 roků.
Umělecká představa prstence při pohledu z planetky Chariklo. Autor: ESO, NASA.Kentaur Chariklo má dva prstence
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (010/2014): Pozorování provedená na mnoha místech jižní Ameriky včetně observatoře La Silla v Chile přinesla překvapivý objev. Vzdálená planetka Chariklo má systém dvou prstenců. Jedná se o teprve pátý objekt ve Sluneční soustavě (a o zdaleka nejmenší těleso), u kterého byl prstenec objeven. Původ tohoto útvaru je však záhadou. Mohlo by se jednat o pozůstatek kolize, při které na oběžné dráze kolem planetky vznikl disk trosek. Výsledky byly zveřejněny ve vědeckém časopise Nature 26. března 2014.
Mars Reconnaissance Orbiter Autor: NASA/JPLJako mrknutí oka je z geologického hlediska časový okamžik mezi dvěma snímky, z nichž na druhém byla na povrchu planety Mars objevena nová úžlabina na vnitřním svahu kráteru. Tyto snímky z kosmické sondy NASA pojmenované Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) ukázaly nový kanál na svahu kráterového valu v oblasti Terra Siernum na jižní polokouli planety. Fotografie byly pořízeny 5. listopadu 2010 a 25. května 2013.
Fotografie Marsu Autor: NASAZatímco jasná planeta Jupiter se stává pomalu ale jistě objektem večerní oblohy, není už zdaleka jedinou k pozorování v průběhu první poloviny noci. Dalším výrazným planetárním objektem se stává naoranžovělý Mars, který najdeme pozdě v noci nízko nad jihovýchodním obzorem v souhvězdí Panny u jasné hvězdy Spica. Právě Mars (a později i Saturn) bude mimořádným lákadlem k pozorování v pozdních jarních i letních měsících. V úterý 8. dubna se totiž octne po více jak dvou letech v opozici se Sluncem a bude pozorovatelný po celou noc. Navíc půjde o dosti výraznou opozici – marsovský kotouček přesáhne úhlový průměr 15” a planeta se tak stane dobře pozorovatelná i středními dalekohledy. Do nejvýraznější opozice, ke které dochází průměrně jednou za 15 let, si ovšem musíme ještě 4 roky počkat.
Skvrny na zapadajícím Slunci. Autor: Martin GembecRok co rok se opakuje diskuse nad začátkem jara. Nejinak tomu zajisté bude i letos. Ze školních lavic má většina populace jako začátek jara zažité datum 21. března, a proto jsou mnozí v posledních letech zaskočeni informací, kterou jim poskytuje kalendář, uvádějící, že jaro začíná již o den dříve. A bude tomu tak i v letošním roce, kdy se jara dočkáme již v tento den. Ti, u nichž tato informace vzbudí další zájem, se dokonce dopracují ke zjištění, že jaro nezačíná 20. března obecně, ale přesně v 17h 56m SEČ. Jak to tedy s tím jarem skutečně je?
Detail centrálních vrcholků v kráteru Hausen na Měsíci Autor: Lunar Reconaissance Orbiter, NASAAčkoli poslední lidé se na Měsíci procházeli již před 42 roky, také dnes si můžeme udělat alespoň nějakou představu, jakou asi zažívá astronaut procházející se po kopcích na měsíčním povrchu. Je to díky šikmým detailním záběrům lunární oběžnice LRO.
Čeljabinský bolid a nalezený meteorit. Autor: Telegraph.co.uk.Nejmenší planetky se srážejí se Zemí relativně často. Projevy jejich neškodné exploze v atmosféře označujeme jako bolidy, zbytky po těchto explozích mohou dopadnout na povrch Země jako meteority. Větší planetky se do Země trefí (naštěstí pro nás) jen výjimečně. Mnohem více jich však prolétá v blízkém okolí Země. Oba typy událostí se čas od času dostanou do médií, ale zdaleka ne všechny (to by ostatně média nepsala o ničem jiném). O velkém procentu těchto událostí se dokonce nedozvíme vůbec. Malé planetky ve většině případů explodují nad neobydlenými oblastmi, kde nezpůsobí žádný rozruch. Stejně tak i jejich průlety okolo Země naše technika mnohdy nezaznamená. Jak často k podobným událostem dochází se pokusí přiblížit tento článek.
Obloha nad jihem 10. března 2014, data: Stellarium Autor: Martin GembecKrásné počasí posledních dnů jistě nenechá chladnými nikoho z okukovačů krás noční oblohy. 10. března večer jsou pouze 7° od sebe Měsíc a planeta Jupiter. I v dalších dnech ale bude na obou tělesech co pozorovat.
Rozpadlý asteroid P/2013 R3 Autor: NASA / HSTHubbleův vesmírný dalekohled vyfotografoval rozpad asteroidu, jak ještě předtím nikdo neviděl. Rozpadl se totiž na nejméně deset kusů. Podle označení P/2013 R3 (Catalina-PANSTARRS) by se zdálo, že jde o běžný rozpad kometárního jádra, jak se děje při přiblížení ke Slunci, ovšem doposud nebylo něco podobného pozorováno v pásu asteroidů (rozpadlé těleso má běžnou planetkovou dráhu).
Záblesk způsobený dopadem meteoritu na Měsíc Autor: University of Huelva & Institute of Astrophysics of AndalusiaAstronomické dalekohledy u města Sevilla na jihozápadě Španělska zachytily
11. září 2013 ve 20:07 světového času dopad meteoritu na Měsíc, po kterém se
na povrchu objevila velmi výrazná světlá skvrna. Její jasnost byla taková, že ji
mohl vidět i člověk bez dalekohledu a trvala více než osm sekund. Tak silný světelný
jev se až dosud astronomům nepodařilo zaznamenat.
Kompozitní snímek komety ISON z družice SOHO a pozemského pozorování. Autor: P. Aniol, M. Druckmüller, S. Habbal.Mezinárodní vědecký tým vedený prof. Miloslavem Druckmüllerem z Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně a prof. Shadiou Habbalovou z Astronomického institutu na Univerzitě v Honolulu na Havaji dosáhl významného úspěchu při pozorování zanikající komety ISON. V době jejího nejtěsnějšího průletu kolem Slunce, tedy v době přísluní 28. listopadu 2013, byl při koordinovaném pozemském pozorování zachycen její největší fragment. Rozpadající se hlava komety ISON byla v tom okamžiku vzdálena jen asi 0,2° od oslnivého slunečního disku. K jejímu zachycení tedy zdaleka nestačila pouze vyspělá technologie, ale napozorovaná data bylo třeba zpracovat vhodnými matematickými cestami. A protože všechny kosmické laboratoře selhaly ve snaze kometu zachytit v této fázi průletu kolem naší hvězdy, je zásluhou vědeckého týmu s českou spoluúčastí tento záznam jediným potvrzeným pozorováním komety ISON v přísluní na celém světě.
Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR číslo 197 z 28. 2. 2014.
Největší úplněk 2013. Autor: Brad Wood.Letošní únor obsahoval jen tři ze čtyř hlavních měsíčních fází. Zcela chyběl nov, protože ten minulý nastal 30. ledna a další až 1. března. Situace, kdy jedna z hlavních fází Měsíce v únoru chybí, je překvapivě vzácná, což zvlášť vynikne v porovnání s ostře sledovanými Modrými Měsíci.
Krátery a vyschlá koryta v oblasti Hephaestus Fossae Autor: ESA/DLR/FU Berlin (G. Neukum)Stovky tisíc velkých i malých kráterů představují jizvy na povrchu planety Mars. Byly vyhloubeny velkým množstvím planetek a komet, které se srazily s rudou planetou během její dosavadní historie. Důkazy o tom přinesly především kosmické sondy zkoumající planetu z oběžné dráhy.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 2. do 1. 3. 2026. Měsíc bude v první čtvrti, přiblíží se Uranu, Plejádám i Jupiteru. Ještě za světla po západu Slunce začíná být vidět Venuše. Za soumraku je dobře vidět Merkur a nízko je po setmění už i Saturn a Neptun. Za tmy je večer vysoko Uran a Jupiter. Aktivita Slunce velmi nízká. Test plnění rakety SLS kapalným kyslíkem a vodíkem byl úspěšný, mise Artemis II má zatím zelenou. NASA tvrdě zkritizovala Boeing za problémy mise Starlineru k ISS. Před 60 lety zasáhlo nefunkční pouzdro Veněry 3 planetu Venuši.
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2026 obdržel snímek Adama Denka s názvem „Neobvykle jasná polární záře nad Českou republikou“
Co nám to naše Slunce tropí? Téměř dva roky po slunečním maximu a my tu máme „jednu polární záři za druhou“, byť je to řečeno trochu nadneseně. Ovšem ve chvíli,
