Největší úplněk 2013. Autor: Brad Wood.Letošní únor obsahoval jen tři ze čtyř hlavních měsíčních fází. Zcela chyběl nov, protože ten minulý nastal 30. ledna a další až 1. března. Situace, kdy jedna z hlavních fází Měsíce v únoru chybí, je překvapivě vzácná, což zvlášť vynikne v porovnání s ostře sledovanými Modrými Měsíci.
Krátery a vyschlá koryta v oblasti Hephaestus Fossae Autor: ESA/DLR/FU Berlin (G. Neukum)Stovky tisíc velkých i malých kráterů představují jizvy na povrchu planety Mars. Byly vyhloubeny velkým množstvím planetek a komet, které se srazily s rudou planetou během její dosavadní historie. Důkazy o tom přinesly především kosmické sondy zkoumající planetu z oběžné dráhy.
Snímek Země z robota Curiosity; nalevo od zvětšeniny je patrná původní podoba Země Autor: NASA/Spaceflightnow.comPředstavte si, že jste byli zvoleni do posádky prvního přistání lidí na Marsu. Už jste na místě, pracujete ve skafandru mimo přistávací modul, sbíráte všelijaké šutry a najednou už nastane večer (Mars má skoro stejně dlouhý den jako Země) a vy se máte vrátit do lodi. V poslední chvilce venku upřete zrak k jasnému tmavému nebi – a pátráte po Zemi. Zní to ještě docela jako sci-fi, nicméně americký robot Curiosity nabídnul možnost něco takového zažít alespoň virtuálně.
Diagram struktury planetky (25143) Itokawa - eso1405 Autor: ESO/JAXATisková zpráva Evropské jižní observatoře (005/2014): Vědci použili dalekohled ESO/NTT (New Technology Telescope) k získání prvního přímého důkazu, že planetky opravdu mohu mít značně různorodou vnitřní strukturu. Na základě mimořádně přesných měření astronomové ukázali, že části planetky Itokawa mají odlišnou hustotu. Odhalení vnitřní struktury planetky poskytuje informace nejen o jejím vzniku, ale také může pomoci porozumět dějům, které se odehrávají, když se dvě planetky srazí. A to je důležité při procesu formování planet.
Migrace planet ovlivnila vývoj Sluneční soustavy Autor: David A. Aguilar (CfA)Naše Sluneční soustava se zdá být uspořádaným a uklizeným místem ve vesmíru (až na nějaké ty výjimky), s malými kamennými tělesy v blízkosti Slunce a s velkými plynnými obry ve vzdálenější části. Všech osm planet si pravděpodobně udržuje oběžné dráhy téměř v nezměněné podobě od svého vzniku. To byla ještě nedávná představa o Sluneční soustavě.
Slunce a sluneční skvrny AR1967. Autor: Miroslav JedličkaNení to tak dávno, co za slunečním limbem zmizela skvrna AR1944, a Slunce nám na své tváři ukazuje nového obra. Skvrna AR1967 se momentálně nachází prakticky uprostřed slunečního kotouče a viditelná bude ještě asi 6 dní i prostým okem. Pochopitelně nezapomeňte dodržovat bezpečnostní pravidla. Mezitím se pokochejte již došlými snímky od našich čtenářů - fotografů.
Observatoř Herschel a objev vodní páry u trpasličí planety Ceres Autor: ESA/ATG medialabEvropská kosmická observatoř Herschel Space Observatory objevila přítomnost vodní páry v okolí trpasličí planety Ceres. Jedná se o první jednoznačnou detekci vodní páry u tělesa z oblasti hlavního pásu asteroidů ve Sluneční soustavě.
Jasný bolid zachycený 23. 12. na videostanici Maruška. Autor: CEMeNt.Již více jak jeden rok je v činnosti stanice pro videopozorování meteorických rojů na meteorologické stanici Maruška na stejnojmenném vrcholu Hostýnských vrchů. První kamera, orientovaná JV směrem, byla spuštěna 25. 6. 2012. Druhá kamera, tentokrát orientovaná JZ směrem, byla následně spuštěna 6. 10. 2012 (před maximem meteorického roje Drakonid a Orionid). Za dobu svého působení se podařilo zrealizovat pozorování a analýzu již desítek meteorických rojů a několika opravdu jasných meteorů.
Názorné porovnání velikosti planety Jupiter se Zemí. Autor: NASA.Největší planeta Sluneční soustavy – Jupiter – je k Zemi nejblíže vždy kolem své opozice se Sluncem. Letos taková konstelace nastala 5. ledna 2014. Jupiter se ocitl na opačné straně oblohy oproti Slunci, vycházel za soumraku, zapadal za rozbřesku. Pro milovníky pozorování planet je od tohoto data Jupiter čím dál lépe pozorovatelný. Už v malém dalekohledu jsou vidět jeho nejjasnější měsíce, větší přístroj (na nejbližší hvězdárně) představí i tvář planety plnou oblačných pásů. Jako bonus leží v době své kulminace prakticky nejvýše nad obzorem, co to jde. Vydejte se proto Jupiter pozorovat!
Skvrna AR1944. Autor: Rocky Raybell.Jen, co se starý rok přehoupl v nový, už je dění na obloze opět divoké. Nedávno Zemi zasáhl malý meteorit a už v té době se na východním okraji začala objevovat masivní sluneční skvrna AR1944. Ta je právě v těchto dnech nejblíže centru slunečního disku a dosahuje takových rozměrů, že Země by se do ní vešla asi 17x. Navíc je oblast eruptivně aktivní a opět nejsou vyloučeny silnější polární záře. Pro pohled na skvrnu je pochopitelně nutné mít nějaký vhodný filtr. Skrvna je ovšem krásně viditelná (přes filtr) i pouhýma očima. Do redakce již dorazilo několik zdařilých fotografií. Těšíme se na další.
Autorka u 1,5m dalekohledu kterým bylo těleso 2014 AA objeveno Autor: J. Tichá, M. Kočer. M. TichýJen několik hodin po začátku nového roku 2014 objevili naši planetkoví arizonští kolegové z Mt. Lemmon Survey (pozorovatel R. A. Kowalski) na CCD snímcích pořízených 1,5m reflektorem blízkozemní asteroid typu Apollo. V Minor Planet Center obdržel označení 2014 AA jako první objev roku 2014. Toto první „dítko“ nového roku se ovšem projevilo velmi nekonformně.
Přechod Merkuru přes Slunce ze STEREO-A, výřez z EUVI-195 Autor: NASA / STEREONe, nic jste nepropásli, žádný přechod Merkuru přes Slunce jsme v poslední době pozorovat nemohli. Jinak je tomu ovšem pro jiné prodloužené oči lidstva, protože tento úkaz nyní nemusí nastat jen pro pozorovatele na Zemi, ale například pro kosmické sondy sledující Slunce. A přesně to se stalo 12. prosince 2013 z pohledu sondy STEREO-A.
Ligeia Mare - velké jezero na Titanu Autor: NASAPředstavte si, že stojíte na travnatém břehu jezera – krásná představa. A nyní si představte, že nejste na Zemi. Zmizela veškerá vegetace, teplota klesla na -179 °C a obloha nad vámi má bledě oranžový odstín. Navzdory tomu, že vane ledový vítr, tmavý povrch jezera kupodivu postrádá sebemenší vlnky. Vítejte na břehu velkého jezera Ligea Mare, které se nachází na Saturnově měsíci Titanu.
Kometa Lovejoy u M 13 v Herkulu Autor: Martin GembecSobotní ráno bylo nejspíš ve znamení rojení astronomů po kopcích. Důvodem byla inverze, která přinesla příkrov oblačnosti prakticky do celého Česka. V horách se však dalo pozorovat krásně jasné nebe, nebyl ani takový mráz a co víc, když zapadl Měsíc, bylo se opravdu na co dívat.
Nejpočetnější skupina se nejspíš sešla na Jizerce. A co vy další? Pokud jste také pozorovali, pošlete nám své snímky komety Lovejoy nebo Geminid přes formulář.
Země a Venuše prošly odlišným vývojem Autor: Jeremy LeconteMám pro vás dvě zprávy o naší Zemi – jednu dobrou a jednu špatnou. Kterou chcete slyšet dřív? Tak dobře – napřed tu špatnou. Se vzrůstajícím výkonem Slunce stoupne teplota na Zemi natolik, že se postupně zcela vypaří i voda v oceánech. A ta dobrá zpráva spočívá v tom, že k tomu nedojde dříve než asi za miliardu roků.
Rozmístění vědeckých přístrojů na Curiosity Autor: NASAUž několik desetiletí se hovoří – tu méně vážně, tu seriozněji – o realizaci pilotovaného letu na planetu Mars. Jedním z vážných problémů, který je nutné vyřešit, je ochrana posádky před radiací (během letu a po přistání na Marsu nebudou kosmonauti pod ochranou zemského magnetického pole). Přesnější informace o intenzitě záření při letu na Mars poskytly nejnovější kosmické sondy, především americká pojízdná laboratoř Curiosity.
Údajné meteority a zranění, které měly způsobit Autor: YouTube/Niall Bradley/CBS12Koncem listopadu 2013 se v médiích objevila zpráva, že meteorit zasáhl malého chlapce. Podle ní k události došlo v obci Loxahatchee, která se nachází v jihovýchodní části amerického státu Florida. Sedmiletý Steven Lippard si zde právě hrál na příjezdové cestě před domem se svou novou krabicí s nářadím, když jej něco udeřilo do hlavy. Začal silně plakat a jeho otec Wayne zjistil, že má ošklivou ránu na hlavě, která naštěstí příliš nekrvácela. Chlapec se brzy uklidnil a chtěl si jít zase hrát, ale otec jej raději vzal do nemocnice na ošetření a pozorování. Nechtěl poranění hlavy zanedbat, protože Steven trpí jistou formou autismu. Lékař ránu vydesinfikoval a stáhl třemi malými sponkami.
Průlet komety ISON kolem Slunce. Autor: NASA, ESA.Dlouho očekávaná kometa označená C/2012 S1 (ISON) prošla 28. listopadu v necelých 20 hodin našeho času nejblíže u Slunce, její jádro průlet nepřežilo a kometa se nestane jasným objektem noční oblohy. Zánik komety započal již před průletem kolem Slunce a již delší dobu měli astronomové varovné signály o jejím špatném stavu. Rozpad je ovšem dobrým znamením pro vědce, protože díky němu lze zjistit klíčové informace o historii naší Sluneční soustavy a původní látky, ze které byla vytvořena. Výrazný úspěch slavila i pozorovací kampaň NASA, která přes sociální média vytvořila vysoce přínosnou spolupráci s amatérskými zájemci o astronomii. Ti dostali výraznou šanci přispět k jejímu výzkumu a ve spolupráci s NASA získali mnoho cenných dat.
Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR číslo 195 z 1. 12. 2013.
Zbytky komety ISON stále přežívají. Autor: SOHO, NASA/ESA.To se tedy dějou věci. Ještě včera večer by vám 9 z 10 astronomů tvrdilo, že kometa ISON je nenávratně ztracena. Teď už těch 9 astronomů raději mlčí a ten optimistický desátý si těžce prohrabuje šediny. Co to vlastně z komety ISON přežilo? Drolící se materiál s chutí nevzdat to bez boje? A máme obnovit naděje pro pozorování či fotografování komety za pár dní na ranní obloze?
Přeživší duch komety ISON. Autor: NASA/ESA.Tak jako se ve Svěrákově klasice nevyplácí olizovat promrzlé zábradlí, bylo otázkou času, která další vlasatice si odskáče nepohodlné olizování horkého Slunce. Musí na to mít pořádnou kuráž a pevnost, patřičné štěstí, aby ten risk přežila. No a avizovaná kometa ISON byla právě tím posledním "testérem". Jak jste viděli sami, pokud jste bedlivě a úpěnlivě sledovali, dopadlo to, jak to dopadlo, a jsme rádi i za to málo skrze snímky z družic monitorujících Slunce. Čeho jsme tedy byli svědky?
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 5. do 18. 5. 2025. Měsíc bude v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je nízká a zmizela už i velká skvrna. Přistávací pouzdro Veněry, které zůstalo na oběžné dráze jako Kosmos 482, vstoupilo zpět do atmosféry 10. 5. nad Indickým oceánem. Před 20 lety byly objeveny pomocí HST měsíčky Pluta nazvané Nix a Hydra. Před 100 lety se narodila americká astronomka Nancy Grace Roman, jejíž jméno nese připravovaný vesmírný teleskop, ale nad jeho osudem se nyní trochu vznáší otazník, i když je prakticky hotový, protože Trump navrhuje přísné škrty.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
