Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava

Sluneční soustava



František Martinek Sluneční soustava

Kolik planet má Sluneční soustava?

iau0601a.jpg
Když se děti vrátí v září znovu do školy, možná se již budou učit nové složení planet naší Sluneční soustavy. Na zasedání Mezinárodní astronomické unie (IAU - International Astronomical Union), které se v současné době koná v Praze, se očekává hlasování o jasné definici planet, která doposud chybí. Organizace, která schvaluje pojmenování planet a měsíců od svého založení v roce 1919, bude diskutovat o návrhu ustanovit, že naše Sluneční soustava má 12 planet. Definitivně by se mělo rozhodnout na zasedání 2. sekce Generálního shromáždění IAU ve čtvrtek 24. srpna odpoledne.
František Martinek Sluneční soustava

Jezera na Titanu přece jen existují?

PIA08630_Titan.jpg
Kosmická sonda Cassini používá k výzkumu Titanu - největšího měsíce planety Saturn - mj. radarový systém, pomocí něhož byly získány velmi silné důkazy přítomnosti uhlovodíkových jezer na měsíci Titan, jejichž průměry mají velikost od 10 do 100 km. Tmavá místa, která se podobají pozemským jezerům, pravděpodobně budou rozeseta po rozsáhlé oblasti v okolí severního pólu Titanu.
František Martinek Sluneční soustava

Sluneční deštník jako ochrana před globálním oteplováním

sun_shade.jpg
Někteří vědci již delší dobu varují před průmyslovým zvyšováním obsahu oxidu uhličitého v zemské atmosféře, což by mohlo vést k nezvratným změnám zemského klimatu. Otázka, kdy se tak stane, zůstává i nadále nezodpovězena, avšak stále více vědců se kloní k názoru, že nastal čas zahájit kroky k odstranění této hrozby. Roger P. Angel z University of Arizona navrhuje vynést do vesmíru obrovský deštník, jehož úkolem bude částečně ochránit naši Zemi před hrozícím globálním oteplováním.
Miroslava Hromadová Sluneční soustava

Tři noví Trojané u Neptuna

Trojane.jpg
Tři nové objekty, "zamčené" na přibližně stejné oběžné dráhy jako Neptun se nazývají "Trojané" a objevili je vědci z DTM (Carnegie Institution's Department of Terrestrial Magnetism) a Gemini observatoře (Havaj). Objev je důkazem, že Neptun, stejně jako jeho blízký příbuzný Jupiter, drží na své oběžné dráze početné skupiny Trojanů, a že tyto planetky pravděpodobně pocházejí ze stejného zdroje. Také to zvyšuje počet známých Neptunových Trojanů na čtyři.
František Martinek Sluneční soustava

Družice CLUSTER učinily překvapující objev

SolarWindDensityHoles.jpg
Nad našimi hlavami, v místě, kde se zemské magnetické pole střetává s neustálým proudem plynů ze Slunce, existují tisíce bublinek velice horkého plynu, které neustále vznikají a zanikají. Jejich objev pomůže vědcům definitivně porozumět vzájemné interakci mezi slunečním větrem a zemským magnetickým polem.
Miroslava Hromadová Sluneční soustava

Jak získal Neptun svůj měsíc Triton

Triton.jpg
Podle astronomů těleso, toulající se ve sluneční soustavě, zachytil Neptun. Dostalo se na jeho oběžnou dráhu a stalo se jeho měsícem. Ale mechanismus, jak se to stalo, vysvětluje teprve teorie dynamiky tří těles. Triton musel putovat ve dvojici, ze které ho odtrhla gravitace planety Neptun.
Miroslava Hromadová Sluneční soustava

Záhadné písečné duny na Titanu

duny.jpg
Písečné duny neexistují jen na naší planetě. Astronomové je pozorovali také na Marsu a Venuši. Nyní do tohoto seznamu patří i Titan, největší Saturnův měsíc. A nedávné snímky největšího Saturnova měsíce ukázaly překvapující podobnost s některými pouštěmi na Zemi.
František Martinek Sluneční soustava

Planeta Saturn rotuje pomaleji

SaturnVISmed.jpg
Určit rotační periodu kamenné planety, tj. dobu otočení planety kolem rotační osy, jako je například naše Země či Mars, není zase až tak velký problém. Ale určit rotační periodu obří plynné planety, jako je například Jupiter či Saturn, to už je tvrdší oříšek.
František Martinek Sluneční soustava

HST vyfotografoval druhou rudou skvrnu na Jupiteru

Jupiter_skvrna_1.jpg
Hubblův kosmický dalekohled (HST) poskytl astronomům doposud nejdetailnější pohled na druhou rudou skvrnu, která se objevila v atmosféře planety Jupiter. Poprvé v historii mají astronomové k dispozici svědectví o zrození nové rudé skvrny na obří planetě, která je od Země vzdálena zhruba 750 miliónů km. Tento nový uragán má poloviční průměr ve srovnání se svým legendárním sourozencem - Velkou rudou skvrnou GRS (Great Red Spot). Vědci jsou přesvědčeni, že nová skvrna může mít vztah k možným velkým klimatickým změnám v atmosféře planety Jupiter.
Jiří Srba Sluneční soustava

TP83: Rozpadající se kometa 73P/Schwassmann-Wachmann

V první polovině května 2006 nastávají nejvýhodnější podmínky pro sledování rozpadající se periodické komety 73P/Schwassmann-Wachmann. Z 59 dosud zaznamenaných a označených fragmentů budeme moci dva nejjasnější (označené písmeny B a C) pozorovat malými dalekohledy či triedry. V místech s nízkým světelným znečištěním pak budou pravděpodobně oba ke spatření také pouhým okem jako nenápadné mlhavé objekty jasností srovnatelné se slabšími hvězdami. Nejjasnější úlomek C prolétne 13. května 2006 ve vzdálenosti 0,08 AU od Země (AU = astronomická jednotka = střední vzdálenost Země od Slunce), složka B jej bude následovat o den později ještě blíže, jen 0,07 AU od nás (necelých 11 miliónů km). Období pozorovatelnosti komety 73P končí pro obyvatele České republiky krátce po 20. květnu, kdy se všechny složky postupně ztratí v ranním svítání. Znovu je budeme moci spatřit teprve koncem července, ale už pouze dalekohledy.

Veselý Jan Sluneční soustava

Kde hledat stopy života na Marsu?

mars_minerals.jpg
Na základě měření sondy Mars Express sestavil tým vedený profesorem Jean-Pierem Bibringem z IAS (Institut d'Astrophysique Spatiale) v Orsay globální mineralogickou mapu Marsu, z níž lze zároveň odvodit historii přítomnosti vody na Marsu. Vědci se zaměřili především na minerály, k jejichž vzniku je potřebná voda nebo v nichž je voda přímo vázaná. Považujeme-li přítomnost vody za nezbytnou podmínku pro život, je mineralogická mapa zároveň návodem, na kterých místech Marsu hledat případné stopy života.
Veselý Jan Sluneční soustava

Největší kaňon ve sluneční soustavě

VM_HPHK_kino.jpg
Kaňon Valles Marineris je téměř tak hluboký, jako je Mt. Everest vysoký. Široký je místy stovky kilometrů. Nenajdete jej však na Zemi. Táhne se v délce 4000 km přes pětinu obvodu Marsu. Od 22. dubna letošního roku si na Zemi, konkrétně na hvězdárně v Hradci Králové, můžete prohlédnout alespoň model Valles Marineris v měřítku 1:910 000. Není to jediný model Valles Marineris na Zemi, dle dostupných informací je však největší a tudíž nejpodrobnější.
František Martinek Sluneční soustava

Nové představy o vzniku planety Merkur

protomercury_formation1.jpg
Nové počítačové simulace vzniku planety Merkur ukazují, že velké množství materiálu bylo vyvrženo do okolního prostoru v době před 4,5 miliardami roků, když se s pra-Merkurem srazil velký asteroid. Tyto simulace, které sledovaly dráhu vyvrženého materiálu v průběhu několika miliónů roků, vrhají nové světlo na otázku, proč má Merkur mnohem vyšší hustotu, než bylo očekáváno. Dále vyšlo najevo, že část vyvrženého materiálu z planety Merkur zasáhla Venuši i Zemi.
František Martinek Sluneční soustava

Kometa TEMPEL 1 vydává další tajemství

Tempel_1.jpg
Tým amerických a anglických vědců, jehož vedoucím je Dick Willingale z univerzity v Leicesteru, použil astronomickou družici s názvem SWIFT (start 20. 11. 2004) k pozorování následků srážky projektilu, který se oddělil od americké kosmické sondy Deep Impact, s jádrem komety TEMPEL 1. Připomeňme, že sonda Deep Impact byla vypuštěna 12. 1. 2005 a ke srážce s kometou došlo 4. 7. 2005.
František Martinek Sluneční soustava

Saturn: objev měsíčků o velikosti fotbalového hřiště

PIA07792_Saturn.jpg
Detailní studium "poruch" podlouhlých tvarů v Saturnově prstenci A naznačují přítomnost 4 malých měsíčků, zakotvených v prstenci, jakých zde nejspíše existuje velké množství, možná až milióny. Zjištěné útvary připomínají zčeřenou vodní hladinu za rychle jedoucím motorovým člunem. O tomto objevu informovali pracovníci Cornellovy univerzity.
František Martinek Sluneční soustava

Japonská sonda Hayabusa a záhadná planetka Itokawa

hayabusa_x.jpg
Detailní snímky planetky Itokawa, pořízené japonskou sondou Hayabusa, poskytly vědcům dostatečné množství informací k dalšímu studiu. Kosmická sonda Hayabusa byla zkonstruována za účelem odběru vzorků materiálu z povrchu planetky Itokawa. Její start se uskutečnil 9. 5. 2003. Po těsném sblížení sondy a planetky mělo dojít k vystřelení projektilu, čímž by se vytvořil malý kráter, došlo by ke zvíření prachu, který měl putovat do schránky v návratovém pouzdru na palubě sondy. Avšak v důsledku problémů s raketovým motorem přešla sonda do bezpečnostního režimu, přičemž veškeré vědecké přístroje byly vypnuty. Je tedy otázkou, zda k odběru vzorků vůbec došlo. To můžeme zjistit, až návratová část sondy přistane na území Austrálie, jak je plánováno.


27. vesmírný týden 2025

27. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 30. 6. do 6. 7. 2025. Měsíc se na večerní obloze potkává s Marsem a Spikou a bude v první čtvrti. Nízko na večerní obloze je pouze Mars, ráno je nízko nad obzorem Venuše, trochu výše je Saturn a Neptun. Aktivita Slunce je nízká. Probíhá sezóna viditelnosti nočních svítících oblak (NLC). Posádka Crew Dragonu mise Axiom-4 je konečně na ISS. Parker Solar Probe prolétla podruhé rekordně blízko Slunci. ESA plánuje 1. 7. vypustit další Meteosat třetí generace. Před 40 lety se k Halleyově kometě vydala sonda Giotto a před 20 lety zasáhl projektil sondy Deep Impact kometu Tempel 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Hvězdná obloha

Letní trojúhelník - Vega, Deneb, Altair | Fotoaparát Canon PowerShot SX10 IS

Další informace »