Zánik jasnej kométy 12.3. Znovu, tento rok už tretí krát, môžeme sledovať zánik kométy nad slnečným povrchom. Na snímkach zo sondy SOHO (LASCO C3) sa jasná kométa objavila 11. 3. 2010 okolo 9. hodiny a zo snímkov zmizla 12. 3. 2010 okolo 22:30.
Zakreslená naleziště podpovrchového ledu v oblasti Deuteronilus Mensae na planetě Mars Rozsáhlé radarové mapování oblastí středních šířek na severní polokouli planety Mars ukazuje, že tlusté vrstvy ledu, ukryté pod ochranným filtrem kamenné drti, jsou zde docela běžné.
Krátery s výskytem ledu objevil americký radar, umístěný na palubě indické měsíční sondy Chandrayaan-1 Na základě informací pořízených americkým přístrojem na palubě indické sondy Chandrayaan-1 astronomové odhalili zásoby ledu v okolí severního pólu našeho Měsíce. Přístroj NASA s názvem MiniSAR (Miniature Synthetic Aperture Radar) je velmi malý radar se syntetickou aperturou, který objevil více než 40 malých kráterů se zásobami vodního ledu. Krátery mají průměry v rozsahu 2 až 15 km. Ačkoliv celkové množství vodního ledu závisí na jeho tloušťce v jednotlivých kráterech, astronomové odhadují, že se může jednat nejméně o 600 miliónů tun zmrzlé vody.
Phobos očima družice Mars ExpressSonda Mars Express, dítko Evropské kosmické agentury, které se v okolí rudé planety toulá již více než šest let, se včera přiblížila téměř na dotek jednomu z jeho měsíců - Phobosu. Průlet ve vzdálenosti 67 km byl pouze jedním ze série blízkých přiblížení, která mají pomoci odhalit složení a původ měsíčku. Předpokládá se, že podobné složení mají i další měsíce "druhé generace" ve sluneční soustavě, tj. tělesa vzniklá až po zformování samotných planet a původních měsíců.
Teplotní mapa okolí jižního pólu měsíce EnceladusKosmická sonda Cassini, zkoumající planetu Saturn a její soustavu prstenců a měsíců, se v uplynulých letech věnovala i studiu měsíce Enceladus (průměr 504 km). Tento ledový objekt je zajímavý mj. tím, že jeho jižní pól je nejteplejším místem na povrchu měsíce, navíc z objevených prasklin tryskají gejzíry vodní páry, ledových krystalků a dalších sloučenin. Předpokládá se, že se pod ledovým povrchem nacházejí zásoby kapalné vody.
P/2010 A2 (LINEAR) - HST detailNedávno pozoroval Hubbleův kosmický dalekohled kometu prapodivného tvaru písmene X. Ukázalo se, že jde ve skutečnosti o výsledek srážky dvou planetek. Událost se odehrála v hlavním pásu planetek mezi drahou Marsu a Jupiteru. O tom, že se asi nejednalo o první případ a že komet v hlavním pásu obíhá více, hovoří dr. Petr Scheirich z Astronomického ústavu AV ČR.
Vulkanoida v blízkosti Slunce - kresba.Americká kosmická sonda MESSENGER, jejímž cílem je výzkum planety Merkur, se několikrát dostala do pericentra své dráhy (tj. nejblíže ke Slunci). Členové "zobrazovacího" týmu sondy využili této výhody po přiblížení ke Slunci a zahájili pátrání po tzv. vulkanoidech - po malých kamenných planetkách, jejichž existence se předpokládá na stabilních kruhových oběžných drahách uvnitř dráhy planety Merkur.
Průvodce měsíčními útvary. Zdroj: Prohlídka Měsíce.Měsíc je zdaleka nejsnadněji pozorovatelným objektem na pozemské obloze. K jeho prohlížení nepotřebujeme temné nebe, příliš výkonný dalekohled ani žádné další speciální vybavení. Kolik astronomických nadšenců se však na Měsíci vyzná a kolik z nich dokáže o některých měsíčních útvarech něco povědět? Chcete-li měsíční svět blíže poznat, snad vám pomůže právě dokončený Průvodce měsíčními útvary.
Sluneční vrstvyAstrofyzici z Instituto de Astrofísica de Canarias (Španělsko) a Astronomického ústavu AV ČR změřili střední magnetické pole komplikované vrstvy sluneční atmosféry.
Pluto na snímku z HSTNASA publikovala doposud nejdetailnější sadu fotografií vzdálené trpasličí planety Pluto, jaká kdy byla vůbec pořízena. Snímky získané pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST ukazují "strakatý" ledový objekt, na němž probíhají sezónní změny povrchu co do barvy a jasnosti. Pluto se stalo výrazně červenější, přičemž jeho severní polokoule je podstatně světlejší. Tyto změny jsou patrně důsledkem sublimace povrchového ledu na Sluncem osvětlené polokouli. Mezitím oblast kolem opačného pólu zamrzá. Dramatické změny patrně začaly v období 2000 - 2002.
Vzplanutí komety, snímek 3/4 2. 2010. Autor: Kamil HornochSnímky pořízené v noci ze 3. na 4. února ukazují náhlé zjasnění komety, která oběhne Slunce jednou za 15 let. Fotografii pořídil Kamil Hornoch z Astronomického ústavu AV ČR.
P/2010 A2 (LINEAR) - HST detailDne 6. ledna 2010 byl v rámci vyhledávacího projektu LINEAR (Lincoln Near-Earth Asteroid Research program) objeven neznámý objekt - planetka nebo kometa. Po jeho umístění na stránky NEO-CP určené pro následná folow-up pozorování byly řadou pozorovatelů odhaleny kometární charakteristiky objektu. Všichni se ale shodli na popisu neobvyklého vzhledu komety, která měla jen malou komu bez centrální kondenzace (stelární centrální část komy) a dlouhý přímý ohon. Kometa podle první dráhy dostala označení P/2010 A2 (LINEAR) a jde o 193. objev komety v rámci projektu LINEAR (IAUC 9105, MPEC 2010-A32).
Jupiter a jeho 4 největší měsíce Na připojeném obrázku je vpravo nahoře Jupiter, směrem dolů pak postupně jeho měsíce Io, Europa, Ganymed a Kallisto. V řezu je znázorněna vnitřní struktura dvou největších Jupiterových měsíců. Na jejím uspořádání se podle astronomů podílelo velké množství impaktů ledových planetesimál v období tzv. pozdního velkého bombardování zhruba před 3,8 miliardami roků. Jednotlivé barvy představují různou hustotu: černá barva reprezentuje kamenné jádro (hustota 3 g/cm3), modrá barva představuje směs ledu a horniny (1,8 až 1,9 g/cm3) a bílá barva je čistý led bez příměsí horniny.
Potom, čo sa 3. januára vyparila nad Slnkom jedna kométa, už dva a pol týždňa po tejto udalosti, 21.1., sa na jej cestu dala druhá kométa, ktorá sa nad slnečných povrchom taktiež efektne vyparila.
Jarní krajina Marsu na severní polokouliNa publikovaném snímku vidíme rozsáhlou oblast Marsu, pokrytou písečnými dunami. Fotografie, kterou pořídila americká sonda MRO (Mars Reconnaissance Orbiter) pomocí kamery HiRISE (High Resolution Imaging Science Experiment), zachycuje krajinu ve vysokých planetárních šířkách severní polokoule rudé planety. S nástupem zimy se suchý led (zmrzlý oxid uhličitý) usazuje ve vrstvách na povrchu písečných dun. Na jaře Slunce vrstvy suchého ledu zahřívá a ten se vypařuje. Jedná se o velmi "živelný" a dynamický proces, při kterém je mj. uvolňován písek z hřebenů dun, jenž postupně klesá dolů a vytváří přitom tmavé pruhy.
Okolí kráteru CabeusVoda je na Měsíci na neočekávaných místech. Naznačují to nová, avšak zatím sporná pozorování. V souladu s teorií voda na povrchu Měsíce nemůže být stabilní při teplotě nad -167 °. Proto by měl být led koncentrován ve "studených kapsách" poblíž lunárních pólů - na dně kráterů, kam nikdy nedopadlo sluneční světlo. Kosmická sonda NASA s názvem LCROSS potvrdila přítomnost vody, když v říjnu 2009 narazila do povrchu Měsíce v oblasti kráteru Cabeus.
Odraz slunečního světla od hladiny jezera na povrchu měsíce TitanNa připojené fotografii je zachycen vůbec první odraz slunečního světla od povrchu jezera na Titanu, měsíci planety Saturn. Tento druh záblesku byl detekován pomocí vizuálního a infračerveného zobrazovacího spektrometru VIMS (Visual and Infrared Mapping Spectrometer) na palubě sondy Cassini. Potvrzuje přítomnost kapaliny na severní polokouli měsíce, kde se nachází větší počet jezer, která jsou rovněž větších rozměrů v porovnání s jižní polokoulí Titanu.
Nejmenší známé těleso Kuiperova pásu v představě malířePodobně jako úspěšné nalezení jehly v kupce sena můžeme označit za úspěch objev doposud nejmenšího objektu v oblasti Kuiperova pásu pomocí HST. Hubblův kosmický dalekohled však nepořídil skutečnou fotografii tohoto objektu, to je zatím zcela mimo jeho dosah. Nově objevené těleso má průměr 975 m a dělí jej od nás obrovská vzdálenost 6,7 miliardy km. Doposud nejmenší pozorovaný objekt Kuiperova pásu měl průměr přibližně 48 km, což je 50krát více. HST tak podal první pozorovatelský důkaz existence populace těles kometární velkosti v oblasti Kuiperova pásu.
Rozdílné polokoule Saturnova měsíce IapetusIapetus je často označován jako prapodivný měsíc planety Saturn vzhledem k jeho výrazně odlišným polokoulím - jedna je černá jako uhlí, druhá naopak bílá jako čerstvý sníh. Fotografie pořízené sondou Cassini, která od 1. 7. 2004 obíhá kolem planety Saturn, poskytují velmi přesvědčivé důkazy, které vysvětlují, proč tento měsíc vypadá jako jin-jang. Na analýze snímků se podílel vědecký tým odborníků mj. z Cornell University.
Geminida z roku 2006. Autor: Brian Emfinger.Kdo sleduje noční oblohu častěji, jistě si všiml, že meteory mají různé barvy, létají z různých směrů, trvají různě dlouho a jsou různě dlouhé. Tvoří zkrátka pestrou směs a vyznat se v ní není tak úplně snadné. Je nutné mít především velký počet zaznamenaných meteorů. A to astronomové z našeho ústavu mají díky celé síti kamer v republice. Proto se mohl vlastnostmi především meteorů z rojů ve své disertační práci zabývat Mgr. Lukáš Shrbený z Astronomického ústavu AV ČR.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 7. do 26. 7. 2026. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je velmi nízko na západě Venuše. Ráno je vidět Saturn a slabý Neptun, nízko nad severovýchodem také Mars a Uran. Aktivita Slunce je zřejmě jen přechodně nízká. Vyhledat můžeme kometu 10P/Tempel 2. Super Heavy Starship nakonec v noci na pátek po zážehu motorů neodstartovala k plánovanému 13. letu, odklad znamená další pokus v tomto týdnu. Před 15 lety jsme mohli naposledy sledovat na obloze raketoplán.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2026 obdržel snímek Jakuba Kuřáka a Martina Maška „Kometa R3 PANSTARRS v Orionu“
„Uprostřed léta, kolem sedmnáctého dne měsíce července, se na nebi znenadání zrodila hvězda nesmírné velikosti a nádhery. Žádný z tehdy žijících lidí nikdy nespatřil nic, co
