Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou

Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou

Bolid z Persea 12. srpna 2018 s dlouhotrvající stopou.
Autor: Petr Horálek.

Letošní Perseidy patřily z hlediska podmínek k těm nejlepším za (a na) poslední roky. Měsíc byl jen den a půl před maximem v novu (produkující částečné zatmění Slunce ve Skandinávii a na severním pólu) a za dobrého počasí daleko od měst tak člověk mohl za celou noc maxima roje uzřít i několik stovek „padajících hvězd“, zanikajících ledoprachových částeček z ohonu komety 109P Swift-Tuttle. Mimo klasické rojení meteorů mnozí pozorovatelé mohou dosvědčit i výskyt opravdu jasných meteorů. Ten nejpodmanivější zážitek pak přinesl zejména na východě území a pak na celé ploše Slovenska či severu Maďarska, západě Ukrajiny či jihu Polska opravdu jasný bolid krátce před půlnocí 12. srpna, po němž ještě déle jak hodinu byla zaznamenatelná měnící se světelná stopa.

Meteorický roj Perseidy je obecně pro obyvatele severní polokoule tím největším svátkem „padajících hvězd“. Roj způsobený ledoprachovými zrnky materiálu po průletu komety 109P Swift-Tuttle vnitřní Sluneční soustavou vrcholí prakticky v té nejkrásnější části léta – uprostřed srpna. Navíc je jeho aktivita dosti vysoká, roj patří mezi 3 každoročně nejaktivnější roje vedle lednových Kvadrantid a prosincových Geminid. Ačkoliv je z této trojice frekvencí meteorů nejchudší (ve střední Evropě zazáří každou hodinu tak 70 meteorů), právě ono letní počasí láká největší masy pod hvězdné nebe. Meteoroidy, tedy částice meziplanetární hmoty, vstupují do zemské atmosféry dosti vysokou rychlostí přes 59 km/s a obvykle zazáří ve výšce mezi 120 a 80 kilometry nad zemským povrchem. Občas se ale stane, že do atmosféry vstoupí poněkud větší meteorický „projektil“, který začne zářit výrazně výše a vydrží průlet vyššími vrstvami atmosféry do menších výšek nad zemí, řekněme až 70 kilometrů, kde je vzduch už hustší. A právě takový kus meteoroidu dokáže vykouzlit výrazný, ne-li naprosto jedinečně jasný meteor, tzv. bolid.

Letošní Perseidy nebyly v tomto ohledu výjimkou a skutečně na nebi za dobu maxima, v nocích od 9. do 14. srpna zazářilo hned několik opravdu jasných bolidů. Ten nejvýraznější nad střední Evropou, resp. přesně nad západní Ukrajinou, se ovšem postaral o nebeské divadlo 12. srpna krátce před lokální půlnocí ve 23:55 SELČ, přesněji ve 23:55:08 letního času. Na základě měření Evropské bolidové sítě (Dr. P. Spurný z ASÚ AV ČR v Ondřejově ve spolupráci s kolegy z ASÚ SAV v Tatranské Lomnici) vstoupilo ledoprachové těleso o původní hmotnosti asi 180 gramů a velikosti přibližně o něco menší jak basebalový míček do naší atmosféry rychlostí 60,7 km/s. Zářit na snímku v úvodu začalo ve výšce 115,4 km nad zemí a pohaslo až v 74,2 kilometru. Celková světelná dráha přitom měřila 66,2 kilometru. Silná zelená emise bolidu na snímku je pak způsobena nabuzením atomů kyslíku po délce dráhy, kudy tělísko touto závratnou rychlostí prolétalo. Jak třením o částice plynu v atmosféře těleso zanikalo, předávalo energii okolnímu vzduchu.

Dráha bolidu z Persea 12. srpna 2018 (EN120818) nad územím Ukrajiny. Autor: Google/Pavel Spurný, Astronomický ústav AV ČR.
Dráha bolidu z Persea 12. srpna 2018 (EN120818) nad územím Ukrajiny.
Autor: Google/Pavel Spurný, Astronomický ústav AV ČR.

Když na obloze takový bolid zazáří, obvykle to není jen záblesk samotný, co pozorujeme. Velké množství zmíněné energie předané okolnímu vzduchu v podobě excitace způsobí jev tzv. dlouhotrvající stopy. Jednoduše řečeno hned po zániku meteoroidu samotného pozorujeme rozzářený tunel vzduchu, kudy těleso proletělo. Pochopitelně excitované atomy postupně svou skokově získanou energii zase ztrácí, přičemž vyzáří patřičné kvantum energie v podobě viditelného světla. Stopa tak postupně pohasíná, až se z nebe vytratí. Obvykle to trvá pouhé sekundy, ale v případě tohoto bolidu pohasínání stopy fotograficky přetrvalo celou jednu hodinu! Za tu dobu se původně téměř přímá stopa velice různorodě pokroutila, neboť v těchto vysokých výškách zemské atmosféry se do ní „opřely“ silné větrné poryvy. Krásně celý vývoj tvarování i pohybu stopy v atmosféře můžete uvidět na videu níže.

Mimochodem, není to poprvé, co čeští astronomové proměřovali bolid z Perseid. Velice zajímavý případ se svého zájmu dočkal v roce 2012, kdy na středoevropské obloze zazářil bolid 13. srpna v 0:29:46 SELČ. Jeho světelná stopa tehdy začala v rekordní výšce 170 kilometrů zhruba nad Příbramí a skončila západně od německého Řezna. Největší jasnosti (přes -9 magnitudy, tedy jako Měsíc asi 3 dny po novu) dosáhl při záblesku ve výšce asi 85 kilometrů. Stopa byla tehdy pozorovatelná přes 15 minut (Spurný a kol., A&A 563, 2014). I tento jsem měl tehdy možnost fotograficky zaznamenat, konkrétně při pozorování Perseid z šumavského Pancíře.

Pozoruhodný bolid z Perseid z roku 2012. Autor: Petr Horálek.
Pozoruhodný bolid z Perseid z roku 2012.
Autor: Petr Horálek.

Ale zpět k letošnímu bolidu. To, že na snímku hezky „padl“ do kompozice nedaleko M31 – galaxie v Andromedě (na snímku hned pod bolidem), je už o štěstí. Snímek totiž vznikl na půdě Astronomického observatória na Kolonickom sedle ve východním Slovensku, nedaleko ukrajinských hranic. Tedy blízko místu, kde se bolid objevil v nadhlavníku, kam zrovna galaxie stoupala. Na jiných místech Slovenska, v Ukrajině, Česku, Polsku či Maďarsku se pochopitelně bolid promítal vlivem perspektivy do jiných částí oblohy (právě v Ukrajině nedaleko hranic s Polskem v nadhlavníku) a rovněž byl jinak daleko od pozorovatelů, čili se nemusel jevit až tak jasný jako na Kolonici. Observatoř je jinak známa nejen pro hostování jednoho z největších slovenských dalekohledů (Vihorlatský národní teleskop o průměru hlavního zrcadla 1 metr), ale rovněž pro svou polohu na jihozápadním okraji nejkvalitnější oblasti tmavé oblohy ve střední Evropě – v Parku tmavej oblohy Poloniny.

Na snímku je bolid i vývoj jeho stopy zaznamenán z fotoaparátu Canon 6D na širokoúhlé 12mm ohnisko během rutinního sekvenčního snímání. Vložené obrazy stopy ukazují její vývoj každou další minutu, přičemž jde o výřezy ze stejné kompozice jako u záznamu bolidu samotného. Stopa se krátce po pádu bolidu dosti rychle „roztáhla“ do velké úhlové plochy, přičemž po prvních asi 20 minutách již zabírala asi šestinu celé oblohy! Fotograficky její pozůstatky šlo identifikovat více jak hodinu po úkazu, což už řadí tento úkaz mezi rekordmany ve své kategorii (tedy u roje Perseid).

Obrazovou mozaiku v úvodu rovněž publikovala v pátek 17. srpna americká NASA jako prestižní Astronomický snímek dne. Unikum krom samotného bolidu do scény vnesl i jasný Mars, který na snímku září nízko nad obzorem, zahalen jemnou oblačností. Ten byl totiž letos 31. července 2018 nejblíže k Zemi za posledních 15 let a znovu lidé maximum Perseid s nejjasnějším Marsem zažijí až v roce 2033!

Kontakty a další informace

Petr Horálek
Fotograf a popularizátor astronomie
Email: horalek.peter@gmail.com
GSM: +420 732 826 853

Dr. Pavel Spurný
Astronomický ústav AV ČR,
vedoucí Evropské bolidové sítě
Email: pavel.spurny@asu.cas.cz

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stránky fotografa Petra Horálka
[2] Evropská bolidová síť (Astronomický ústav AV ČR)
[3] Minutky z vesmíru: Letní meteorický roj
[4] Park Tmavej Oblohy Poloniny
[5] Na čem pracujeme: Jasná Perseida s neobvykle vysokou počáteční výškou (2014)
[6] ČAM: Bolid z Perseid 2012
[7] Fotogalerie: Perseidy 2018



Seriál

  1. Příběh fotografie: Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem
  2. Fotografie: Rojení Perseid nad Královou Studňou
  3. Obrazem: Tak jsem je viděl všechna...
  4. Obrazem: Nova nad Supernovou
  5. Obrazem: Unikátní planetární přehlídka na noční obloze
  6. Obrazem: Tři planety za slunovratu
  7. Obrazem: Hvězdné nebe nad ondřejovskou observatoří
  8. Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice
  9. Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
  10. Obrazem: Barvy nejdelšího zatmění Měsíce
  11. Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou
  12. Obrazem: Proud meteorů z Persea nad kolonickou observatoří
  13. Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu
  14. Obrazem: Protisvit v Beskydech
  15. Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou
  16. Obrazem: Geminidy a kometa nad pohádkovou Sečí
  17. Obrazem: Boa Vista – (Ne)dotčený ráj Atlantiku
  18. Obrazem: Kometa z rakety nad Maledivami
  19. Obrazem: Sbírka pozoruhodných měsíčních zatmění
  20. Obrazem: Kosmická stanice před Měsícem
  21. Obrazem: Den a noc na staveništi největšího dalekohledu světa
  22. Obrazem: Hvězdné nebe nad Broumovským klášterem
  23. Obrazem: Meteory z Kvadrantid okolo slabé Betelgeuze
  24. Obrazem: Nebe z obou polokoulí
  25. Obrazem: Před 100 lety byl objeven největší meteorit světa
  26. Obrazem: Celonoční mozaika Perseid
  27. Obrazem: Proměny komety NEOWISE nad Tatrami
  28. Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Bolid, Perseidy, Perseidy 2018


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »