Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu

Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu

Z Liptovské Mary k Marsu.
Autor: Petr Horálek.

Pokud za jasného počasí vyhlédnete večer směrem k jihozápadnímu obzoru, ještě stále vás zaujme výrazná naoranžovělá „hvězdička“, která do dané hvězdné oblasti typicky nepatří. Je to totiž planetární „poutník“, rudá planeta Mars. Té se v letošním roce (oprávněně) věnovalo patřičné množství pozornosti, neboť se po dlouhých 15 letech octla nejblíže k Zemi. Ač od té doby už uplynulo pár měsíců, pro romantické chvíle na romantických místech je Mars pořád výsadním objektem večerní oblohy. A já k tomu vybral v tomto směru věhlasnou slovenskou Liptovskou Maru.

Jak se nad objemem největší slovenské přehrady jevil Mars během babího léta 13. října 2018? Začneme trochu s duší romantika: „Na břehu oblíbené slovenské přehrady Liptovská Mara se dva poutníci kochají vesmírem. Za nimi se klene Mléčná dráha, která na obraze vytváří oblouk jakési nebeské brány. Ač ten pohled stojí za to, oba pozorovatelé upínají své zraky docela jinam – k načervenalé hvězdě vlevo. Nejde o hvězdu, nýbrž planetu Mars, jejíž zář se také odráží na hladině tyrkysové vody.“

A ten prozaický popis není zas až tak vzdálený od reality. Jak již bylo zmíněno, rudá planeta se letos skutečně nejvíce přiblížila k Zemi za posledních 15 let; konkrétně 31. července 2018 ji od nás dělila vzdálenost 57,6 milionu kilometru. I když nešlo o největší přiblížení v tomto století (to nastalo v roce 2003 a znovu se odehraje až v srpnu 2287), „marťanský svět“ byl na pozemské obloze opravdu pozoruhodně viditelný. Dokonce na několik týdnů okolo své opozice se Sluncem, která nastala 27. července 2018, se Mars stal čtvrtým nejjasnějším nebeským objektem - hned po Slunci, Měsíci a planetě Venuši. Znovu takto výrazný bude až na konci léta roku 2035, kdy se bude blížit k Zemi o chlup více než letos. To se odehraje na zapamatovatelné datum 11. září 2035, přičemž fyzická opozice pak nastane o 4 dny později. Ten „chlup“ bude činit asi 700 tisíc kilometrů oproti letošku.

Mléčná dráha a Mars nad rybářským hauzbótem. Jasný objekt nad obzorem vpravo dole je zapadající mladý Měsíc a pohoří na obzoru jsou Nízké Tatry. Autor: Petr Horálek.
Mléčná dráha a Mars nad rybářským hauzbótem. Jasný objekt nad obzorem vpravo dole je zapadající mladý Měsíc a pohoří na obzoru jsou Nízké Tatry.
Autor: Petr Horálek.
Příjemně překvapující jsou rovněž podmínky na samotné Maře. Úchvatné slovenské vodní dílo jsem už dlouze toužil navštívit kvůli možným nočním fotografiím, ale přirozeně jsem se obával přemíry světelného znečištění. Mara sice leží mezi Nízkými a Vysokými Tatrami s poměrně svěžím smogem neznečištěným vzduchem, ale nedaleký Liptovský Mikuláš je žel město překypující klasickým špatným pouličním osvětlením (necílené, často bílé a nekryté), které výhledy ke hvězdám (a ne-li běžný život) dosti znehodnocují. Dokázal jsem si představit, že v letních měsících se na pobřeží opravdu hojně žije, takže i sezónní letoviska, restaurace a další zařízení jen dál degradují pohledy k výsostné letní Mléčné dráze. Ale nakonec tomu zas tak „černě“ (či vlastně přezářeně) nebylo.

Stačilo popojít dál od jihovýchodního cípu přehrady na úroveň Liptovského Trnovce, kde už je markantní vliv od Mikuláše upozaděn, a na čisté obloze se vesmír záhy pěkně vyjímal. Potěšili mne i rybáři, kteří na svých hausbótech jen decentně nasvěcovali stříšky svých zařízení slabými bodovkami a nezářili silným světlem do vody či i okolí, jak to bývá zvykem na jiných rybářských lokalitách. V dáli sice monotónně hučel provoz z dálnice, ale ani to nakonec zásadně nerušilo požitek v této báječné oblasti. Člověk tím spíš skutečně tu touženou romantiku cítil na každém kroku. A výhledy od Mary k Marsu byly vskutku pozoruhodné.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Marsovské opozice se Sluncem až do roku 2037
[2] EarthSky: Cykly marsovských opozic
[3] VisitLiptov: O nádrži Liptovská Mara
[4] Stránky a fotogalerie Petra Horálka
[5] Facebook Petra Horálka



Seriál

  1. Příběh fotografie: Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem
  2. Fotografie: Rojení Perseid nad Královou Studňou
  3. Obrazem: Tak jsem je viděl všechna...
  4. Obrazem: Nova nad Supernovou
  5. Obrazem: Unikátní planetární přehlídka na noční obloze
  6. Obrazem: Tři planety za slunovratu
  7. Obrazem: Hvězdné nebe nad ondřejovskou observatoří
  8. Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice
  9. Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
  10. Obrazem: Barvy nejdelšího zatmění Měsíce
  11. Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou
  12. Obrazem: Proud meteorů z Persea nad kolonickou observatoří
  13. Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu
  14. Obrazem: Protisvit v Beskydech
  15. Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou
  16. Obrazem: Geminidy a kometa nad pohádkovou Sečí
  17. Obrazem: Boa Vista – (Ne)dotčený ráj Atlantiku
  18. Obrazem: Kometa z rakety nad Maledivami
  19. Obrazem: Sbírka pozoruhodných měsíčních zatmění
  20. Obrazem: Kosmická stanice před Měsícem
  21. Obrazem: Den a noc na staveništi největšího dalekohledu světa
  22. Obrazem: Hvězdné nebe nad Broumovským klášterem
  23. Obrazem: Meteory z Kvadrantid okolo slabé Betelgeuze
  24. Obrazem: Nebe z obou polokoulí
  25. Obrazem: Před 100 lety byl objeven největší meteorit světa
  26. Obrazem: Celonoční mozaika Perseid
  27. Obrazem: Proměny komety NEOWISE nad Tatrami
  28. Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Liptovská Mara, Petr Horálek, Opozice Marsu, Planeta Mars


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »