Obrazem: Proud meteorů z Persea nad kolonickou observatoří

Meteorický roj Perseid je v našich končinách mimořádně populární zejména pro svou maximální aktivitu ve druhé polovině letních prázdnin, kdy rovněž vrcholí dovolené a za příjemných nočních teplot jej lze pozorovat jen tak hezky vleže ze spacáku. Přitom není nejaktivnější ze všech těch, které se nám každoročně opakují – frekvencí meteorů ve střední Evropě málokdy přesáhne zhruba 70 za hodinu. Mezi fotografy je ovšem jednoznačně oblíbený i právě proto, že během jeho maxima se v průběhu noci krásně vyjímá nejjasnější úsek Mléčné dráhy, který roj činí jednoznačně nejfotogeničtějším.

Virtuální prohlídka...

Prohlídka funguje stejně jako na facebooku - chyťte myší libovolnou část obrazu a prohlížejte si jej po celém sférickém rozhledu. Můžete si rovněž oblasti nazvětšovat, vychutnat si prohlídku na celé obrazovce... Pokud se prohlídka nenačte nebo se zobrazí s chybami, stačí pouze obnovit stránku (klávesa F5).

Odkud přicházejí...

Meteoroidy pocházející z poměrně velkého, asi 25 kilometrového jádra komety 109P/Swift-Tuttle, vstupují do zemské atmosféry rychlostí téměř 60 kilometrů za sekundu, což činí meteory na obloze dosti rychlé. Typicky začínají zářit ve výšce 120 kilometrů nad zemí a pohasínají zhruba mezi 90-80 kilometry. Pochopitelně jsou zaznamenány případy, kdy Perseida prostoupila i do nižších výšek, zpravidla šlo o mimořádně jasný bolid s dlouhou rozpadovou dráhou. Ostatně jedním z případů je i mimořádně jasný bolid z letošního 12. srpna, rovněž zaznamenaný na celkové mozaice, který pohlasl po sérii výbuchů až ve výšce 74,2 kilometru nad zemí.

Celooblohová mozaika vznikala v průběhu 8 nocí mezi 6. a 14. srpnem 2018 a z celkového počtu 468 meteorů zobrazuje 149 nejvýraznějších, které za tu dobu na obloze zazářily. Nejvíce meteorů lze na mozaice napočítat v oblasti mezi Perseem a Velkou medvědicí (v okolí severního nebeského pólu), což je poměrně logické, neboť tato oblast oblohy se v průběhu snímání nikdy nenacházela pod obzorem. Fotograficky velice populární je rovněž barva meteorů, která prakticky výhradně přechází ze zeleného do purpurově oranžového odstínu. Původ barev je několikerý – jednak v optickém oboru vyzářená energie ionizovaného vzduchu, kudy meteoroid zrovna prolétá, ale rovněž záření při vypařování minerálů obsažených v rozpadajícím se meteoroidu samotném.

Ze stejného směru... Nebo ne?

Pozorné oko si rovněž může všimnout, že ne všechny meteory na mozaice vylétají ze stejného směru, tzv. radiantu v souhvězdí Persea. No, ony vlastně vylétají, ale poloha radiantu se v průběhu oněch 8 dnů na obloze vlivem perspektivy proudu meteoroidů vůči Zeměkouli postupně měnila. A protože fotografování začalo již týden před maximem, první meteory – kterých bylo málo – vylétávaly z trošku jiného směru než těch mnoho posledních kolem maxima. Dá se tak z obrázku vyčíst i jistý příběh, tedy jak postupně stoupala frekvence meteorů s ohledem na polohu radiantu.

Památný bolid

Ze 149 meteorů mají nejslabší zachycené okolo 3. magnitudy, ten nejjasnější je pak již zmíněný památný bolid ze 12. srpna 2018 ve 23:55:08 SELČ, jehož jasnost byla fotometricky odvozena na úctyhodných -13,4 magnitud (jasnější jak Měsíc v úplňku!). Ten dokonce po svém pohasnutí zanechal na obloze zářící stopu ionizovaného vzduchu, která byla fotograficky zaznamenatelná přes hodinu po samotném bolidu. To lze mimochodem docela dobře vidět na následujícím videu, který vznikl jako vedlejší produkt sekvenčního snímání Perseid do této celooblohové mozaiky.

Observatoř pod tmavou oblohou

Jak už bylo zmíněno, obraz vznikl nad kolonickou observatoří, která leží na západním okraji dlouhého pásu s minimálním světelným znečištěním zejména nad ukrajinským územím. V rámci tohoto území byla na slovenské straně v roce 2010 při příležitosti Mezinárodního roku biodiverzity vyhlášena oficiální oblast s názvem „Park Tmavej oblohy Poloniny“. Pod patronátem prvního slovenského kosmonauta plk. Ing. Ivana Belly se stala právem velice populární pro astroturistiku, neboť podmínky v ní jsou skutečně na poměry celé střední Evropy bezpodmínečně nejlepší. Snímek přitom vznikal přímo na půdě Astronomického Observatória Kolonické Sedlo, které po modernizaci v roce 2012 letech doplnila architektonicky zajímavá budova planetária (která je zároveň ubytovnou pro návštěvníky sympózií nebo pozorovatele noční oblohy). V kopuli observatoře se nachází další unikát – jeden z největších slovenských dalekohledů – 1m Vihorlatský národný teleskop, který byl na observatoř dovezen z ukrajinské Oděsy v devadesátých letech.

Hodiny a hodiny práce

Na zpracování obrazu bylo užito celkem na 200 jednotlivých snímků, některé sloužily k vytvoření  podkladové  panoramatické celooblohové mozaiky, zbytek jsou pak snímky jednotlivých meteorů zachycených sekvenčně dvěma fotoaparáty Canon 6D s identickým nastavením a objektivem s 12mm ohniskem. Jeden z aparátů vždy mířil na sever, druhý na jih a oba dohromady tak dokázaly zabrat prakticky celou nebeskou klenbu a zároveň ještě poskytnout snímky meteorů v lepším rozlišení, než kdyby se fotilo na jediný aparát s celooblohovým objektivem. Samotné snímání v průběhu 8 nocí mezi 6. a 14. srpnem zabralo přes 50 hodin času, zpracování v počítači (tvorba podkladového snímku, barevné korektury, výběr meteorů, jejich zregistrování s podkladovou maskou a postupné přidávání do mozaiky pomocí vrstev) zhruba ještě dvojnásobek. Celkově tak práce na výsledném snímku přesáhla 140 hodin čistého času práce a jde tak jednoznačně o časově nejnáročnější fotografický projekt, jaký jsem doposud připravoval. Snad se vám tedy bude líbit :)

Rád bych touto cestou rovněž poděkoval RNDr. Pavlu Spurnému, CSc., z Oddělení MPH Astronomického ústavu Akademie věd za faktickou korekturu informací uvedených v textu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou
[2] Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem
[3] Meteorický roj Perseidy má letos dokonalé podmínky (2018)
[4] Park Tmavej Oblohy Poloniny
[5] Astronomické Observatórium na Kolonicko sedle

Převzato: Stránky a fotogalerie Petra Horálka