Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti

Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti

Hvězdné zrcadlo do minulosti.
Autor: Tomáš Slovisnký, Petr Horálek

Pohled na tento snímek může evokovat, že jde o celkem pěkné spojení hvězdného nebe severní a jižní polokoule. Hlubší pohled pak přinese otázku, proč ty dva oblouky na sebe zcela nenavazují? Až pohled na anotovanou verzi anebo přečtení tohoto textu přinese překvapivé vysvětlení, které byste s velkou pravděpodobností vůbec nečekali…

Věděli jste, že kdysi dávno byl ze střední Evropy viditelný Jižní kříž, tedy nejznámější souhvězdí jižní oblohy? Ono teda vypadalo trošku jinak než dnes – hvězdy se prostorem pozvolna pohybují a obrazce jimi tvořené na našem nebi se proto také postupně proměňují. Ale byl tam, nízko nad naším obzorem. Stejně tak majestátní souhvězdí Štíra nebo centrální výduť Mléčné dráhy blízko nadhlavníku. To vše jsme mohli pozorovat z dnešního Česka a Slovenska… před tisícovkami let.

Souhvězdí Jižního Kříže (uprostřed) a jeho okolí je pozorovatelné jen z jižních končin naší planety. Autor: Petr Horálek/ESO.
Souhvězdí Jižního Kříže (uprostřed) a jeho okolí je pozorovatelné jen z jižních končin naší planety.
Autor: Petr Horálek/ESO.

Zemská osa koná pozvolný otáčivý pohyb podobný tomu, co známe z roztočené káči. Ta se také, jak ztrácí energii, začne kymácet podél středu své rotační osy, až nakonec padne na podložku bokem. Zemská osa činí ten samý pohyb, za čímž stojí několik gravitačních vlivů ve Sluneční soustavě, ale oproti káče v tom nijak výrazně neustává, neboť ony síly na ní stále působí. Výsledkem je, že ve zjednodušeném modelu osa opravdu opíše dva kužele s hroty někde v centru zemského tělesa a osa zemské rotace za dobu této periody na obloze uzavře takovou „střapatou“ kružnici. A protože perioda tohoto pohybu trvá přibližně 25 800 roků, postupně se ve směru zemské osy jak na severním tak jižním nebi stávají „polárkami“ různé body a hvězdy.

Mimochodem, kvůli precesi se nemůže nikdy s úspěchem setkat pochybná astrologie, neboť i zvířetníková souhvězdí se kvůli precesnímu pohybu vůči tzv. jarnímu bohu posouvají. V tuto chvíli se znamení od souhvězdí liší zhruba o jedno (tj. např. znamení Raka je v souhvězdí Blíženců). A bude se to jen – pro astrology – zhoršovat.

Video: Precese zemské osy

Takže v tuto chvíli, zhruba do roku 2102, se severní nebeský pól, tedy místo, kam míří osa zemské rotace na severní obloze, jeví u hvězdy Polárka (ta svůj název nese právě z tohoto důvodu, nehledejte ji tedy jako jasnou hvězdu, jen jako „severku“, která nám určuje směr). Po tom roce se pól bude od Polárky úhlově vzdalovat. Za nějakých 12 tisíc let bude polárkou hvězda Vega ze souhvězdí Lyry…

A jak v minulosti? Kupříkladu v roce 5964 před naším letopočtem, tedy v době, kdy Jupiter a Saturn ležely zhruba podobně na obloze jako minulý rok, u centra Mléčné dráhy, byla situace taková, že severní nebeský pól se nacházel v dnešním souhvězdí Pastýře. Abychom mohli lépe demonstrovat, jak nebe vypadalo tehdy, před skoro 8000 lety, rozhodli jsme se to se slovenským fotografem Tomášem Slovinským demonstrovat na dvou pohledech. Jeden je ze slovenské Runiny (na 49. stupni severní šířky) odpovídá současnosti při pohledu ze střední Evropy, ten druhý – jako zrcadlo minulosti -  je obraz ukazující oblohu, jak asi mohla vypadat před těmi zhruba 8000 lety. Pochopitelně tehdy žádný astrofotograf (alespoň co víme) nežil, takže jsme si museli vypomoci cestováním. Snímek je jen rok starý, pořízený mnou z ostrova Soneva Fushi na Maledivách (na 5. stupni severní šířky). Oba obrázky vznikly ve vhodném čase tak, aby obloha byla natočená správně jak při focení na severu, tak i nad rovníkem.

Hvězdné zrcadlo do minulosti - s popiskami. Autor: Tomáš Slovisnký, Petr Horálek
Hvězdné zrcadlo do minulosti - s popiskami.
Autor: Tomáš Slovisnký, Petr Horálek

Co tedy lze z obrázku vyčíst? Jednoduše to, že před 8000 lety bychom díky precesi zemské osy měli na severní polokouli mnohem krásnější výhled k hvězdnému nebi. Centrální Mléčná dráha stoupala vysoko k nadhlavníku, souhvězdí Štíra jsme viděli v celé kráse a v určitých částech roku (od listopadu do června) jsme nízko nad obzorem vídali i pověstné souhvězdí Jižního Kříže. Zato v podzimních měsících bychom zdaleka neměli z tuzemska výhled na celé souhvězdí Orionu.

Snímky byly pořízeny prakticky stejnou technikou i technologií zpracování. Jak už ale bylo zmíněno, obrázky pořídili dva současně žijící fotografové na současných lokalitách a pod současnou oblohou, takže k dokonalé simulaci chybí, že některé z hvězd na nebi už výrazně změnily svou polohu vůči hvězdnému pozadí – například Alfa Kentaura ale i takový Altair v souhvězdí Orla. Přesto alespoň prostřednictvím cestování do jižních šířek či kvalitním podmínkám na východě Slovenska jsme dokázali toto fotografické zrcadlo do minulosti zprostředkovat. Ptáte-li se, kdy znovu uvidíme v tuzemsku Jižní Kříž, tak to nebude dříve jak za dalších zhruba 13000 roků…

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stránky Tomáše Slovinského
[2] Facebook Tomáše Slovinského
[3] Stránky Petra Horálka
[4] Facebook Petra Horálka
[5] Wiki - Precese zemské osy



Seriál

  1. Příběh fotografie: Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem
  2. Fotografie: Rojení Perseid nad Královou Studňou
  3. Obrazem: Tak jsem je viděl všechna...
  4. Obrazem: Nova nad Supernovou
  5. Obrazem: Unikátní planetární přehlídka na noční obloze
  6. Obrazem: Tři planety za slunovratu
  7. Obrazem: Hvězdné nebe nad ondřejovskou observatoří
  8. Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice
  9. Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
  10. Obrazem: Barvy nejdelšího zatmění Měsíce
  11. Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou
  12. Obrazem: Proud meteorů z Persea nad kolonickou observatoří
  13. Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu
  14. Obrazem: Protisvit v Beskydech
  15. Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou
  16. Obrazem: Geminidy a kometa nad pohádkovou Sečí
  17. Obrazem: Boa Vista – (Ne)dotčený ráj Atlantiku
  18. Obrazem: Kometa z rakety nad Maledivami
  19. Obrazem: Sbírka pozoruhodných měsíčních zatmění
  20. Obrazem: Kosmická stanice před Měsícem
  21. Obrazem: Den a noc na staveništi největšího dalekohledu světa
  22. Obrazem: Hvězdné nebe nad Broumovským klášterem
  23. Obrazem: Meteory z Kvadrantid okolo slabé Betelgeuze
  24. Obrazem: Nebe z obou polokoulí
  25. Obrazem: Před 100 lety byl objeven největší meteorit světa
  26. Obrazem: Celonoční mozaika Perseid
  27. Obrazem: Proměny komety NEOWISE nad Tatrami
  28. Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Mléčná dráha, Precese, Astrofotografie , Petr Horálek


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »