Dalekohled MPG 2,2 m na La Silla

Dalekohled má svoje dvojče, které pozoruje na observatoři Calar Alto (CAHA) ve Španělsku a také patří pod křídla univerzity Maxe Plancka.
Příhradová konstrukce tubusu dalekohledu, jak vyplývá z názvu, obsahuje primární zrcadlo o průměru 2,2 metru v optické konfiguraci Ritchey-Chrétien s ohniskovou vzdáleností 17,5 metru (f/8). Sekundární zrcadlo má průměr 0,81 metru.  Vědecké přístroje jsou umístěné v Cassegrain a  Nasmyth ohnisku.
Tubus je umístěn na vidlicové montáži, která používá již osvědčená hydraulická ložiska, a to nejen v hodinové ose, ale i v deklinaci. Z technického hlediska to je relativně komplikovaná záležitost, protože pro značně hmotné soustrojí je nutné sofistikované dělení tlaku hydraulického oleje. Navíc přivést vysoký tlak oleje do deklinační osy tak, aby přívodní potrubí neomezovalo pohyb montáže, je technická výzva. Pohyb hodinové osy je realizován šnekovým soukolím za použití několika motorů. Hlavním důvodem použití více servomotorů je redukce mechanických vůlí šneku. Srozumitelně to lze popsat asi takto - hlavní motor otáčí hlavním šnekem a ostatní vytvářejí „protitah”. Tím se eliminuje vůle, která se mění s pozicí dalekohledu vůči obloze. Instalovaných vědeckých přístrojů je hned několik.

Famózním a velmi komplikovaným přístrojem je Gamma-Ray Burst Optical/Near-Infrared Detector (GROND). GROND je zobrazovací nástroj pro zkoumání gama záblesků a dalších přechodových jevů současně v sedmi pásmech filtru. Lidově řečeno - jednou expozicí se vytvoří hned několik snímků najednou.
Dalším je kapalným dusíkem chlazená CCD kamera Wide Field Imager (WFI) o rozměrech skládaného (více čipů) čipu 12,5 x 12,5 centimetrů s obrazovým polem 34 x 33 úhlových minut. Pro představu je to plocha Měsíce za úplňku. Slovy astrofotografa je to 67 milionů pixelů v akci. Fantastickým technickým zážitkem je filtrové kolo, respektive soustava filtrů v robotickém karuselu. Je možné jich může použít až padesát!
V podzemí observatoře je umístěn Echellé spektrograf FEROS (the Fiber-fed Extended Range Optical Spectrograph), o kterém jsem psal v souvislosti s dalekohledem E152. Světlo z dalekohledu je přiváděno optickým vláknem. Citlivý vědecký přístroj je chlazen kapalným dusíkem a z důvodů zamezení chvění, má dokonce vlastní betonový pilíř.
Astronom nesedí v prostorách kopule, ale ovládání dalekohledu a vědeckých přístrojů je realizováno z několik set metrů vzdálené budovy na La Silla. Svými slovy bych ji pojmenoval jako centrální velín.

Z pohledu technika je to observatoř, která má velmi prostornou kopuli, v níž se může pohybovat vysokozdvižný vozík absolutně bez problémů, protože vjezd do kopule je „přímo z ulice”. Ačkoliv se může zdát, že je to nepodstatná záležitost, tak opak je pravdou. Převážná většina ostatních hvězdáren musí pro servisní účely dalekohledu využívat jeřáb a všechny rozměrné součásti včetně zrcadla dopravovat otvorem v podlaze. Někdy i do výšky několika pater. V souvislosti s podobným transportem mám jeden zážitek. Na jedné, blíže nejmenované observatoři, jsem byl náhodným svědkem pádu rozměrné bedny obsahující drahocenný vědecký přístroj po té, co se doslova utrhl kotvící bod. Takže podlaha v úrovní terénu je jednoznačně technickou výhodou.

Příště: Legenda astronomie - Dánský dalekohled