Dvoumetr pod Elbrusem
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl VI. Konečně nejmladší dvoumetr 2M-RCC (někdy označovaný jako ZEISS-2000) byl instalován na severním Kavkazu ve „stínu” Elbrusu. Hora má dva vrcholy (západní 5642 m n. m. a východní 5621 m n. m.) a místní jí přezdívají „dívčí ňadra”. Impozantní observatoř se nachází ve výšce 3 150 metrů a nese jméno Terskol dle stejnojmenného městečka hluboko pod ní. Na rozdíl od všech ostatních hvězdáren je Terskol obtížně dosažitelný. Nákladní auta se zásobami mají šanci dosáhnout vrcholu jenom během krátkého léta. Ovšem nejprve musí buldozery doslova vyčistit jedinou přístupovou cestu. Velké kameny a hromady štěrku na prašnou silnici zanese bezpočet lavin v zimním období.
Služba astronoma trvá celý týden a začíná „horolezeckým” výstupem na vrchol. Podstata spočívá v tom, dostat se z městečka až úplně nahoru. Samozřejmě pěšky. Žádná lanovka na observatoř nevede, a nebo v době naší návštěvy nebyla. Překonat 1 300 metrů výškového rozdílu v hlubokém sněhu není snadné. Součástí služby je donést, samozřejmě na vlastních zádech, chleba a čerstvou zeleninu. Funguje to podobně jako při horolezeckém výstupu. Základna v městečku oznámí krátkovlnnou vysílačkou personálu observatoře počátek výstupu astronoma. Pokud za šest hodin observatoř nepotvrdí úspěšný výstup, tak se rozeběhne záchranná akce. Nezapomeňme, že na vrcholu hory bývá v zimě i -30°C. Není to vůbec žádná legrace, protože helikoptéra úplně nahoře nemůže přistát. Je to příliš vysoko.
Možná některé čtenáře napadne, proč je nezbytná osobní návštěva observatoře. Odpověď je snadná. Totiž v drtivé většině neexistuje aktuální dokumentace a informace na internetu jsou chaotické a někdy až závádějící. Takže je nutná osobní technická návštěva a v některých případech i více než jedna. Pokud návštěvník observatoře Terskol není místní, tak musí projít procedurou aklimatizace. To znamená jeden týden strávený na základně v městečku Terskol (Těrskol). Každodenní tréning aklimatizace představuje výlet lanovkou do nadmořské výšky 3 000 metrů, kde se musí trávit několik hodin. Teprve po týdnu je povolen výstup na observatoř.
Dalekohled byl dodán někdy v letech 1988 - 1990, ale po událostech roku 1989 nebyly peníze na finální montáž. Podařilo se to až v roce 1996. Observatoř provozuje Ruská akademie věd a Národní akademie věd Ukrajiny.
Parametry optické konfigurace jsou stejné jako na bulharské observatoři Rozhen – ohnisková vzdálenost Ritchey-Chretien soustavy je 16 metrů (f/8) a v Coudé 72 metrů (F/36). Téměř všechny speciality, které jsem mohl volně zveřejnit, jsem již uvedl v minulých dílech. Tedy až na jednu. Protože dalekohled pracuje v relativně extrémních klimatických podmínkách, je nezbytné věnovat značnou péči hydraulickému oleji. Respektive jeho ohřevu a čistotě. Každý dvoumetr má instalovaný ohřev, ale zde je nutná zvláštní pozornost. Olej neslouží pouze jako mazivo, ale je určený hlavně k „nadnášení” hodinové osy. Navíc je to speciální olej, který tuhne až při -50°C. Je relativně řídký, ale vykazuje vysokou hodnotu viskozity. Podobné mazivo se používá v dopravních letounech. Kdo sleduje seriál o dalekohledech si nejspíše pomyslí, že neustálé omílání problému s olejem je nuda. Opak je pravdou. Právě hydraulická ložiska na hodinové ose jsou tím nejnáročnějším a nejsložitějším strojařským problémem celé paralaktické montáže. Hodinová osa musí unést hmotnost 85 tun a jedním z nejkritičtějších ložisek je to úplně spodní, neboli axiální. To má podobu rozříznutého „míče” rozděleného na kvadranty s množstvím drážek. Po natlakování hydraulickým olejem se osa nadzvedne a „vysune” o 0,03 milimetru. Pak se dalekohled může volně otáčet.
Jeden z doprovodných snímků zobrazuje měřící čidla hodinové osy. Samozřejmě snímačů je více než jeden, a to hlavně z důvodů redundance snímaných hodnot, které se neustále kontrolují, aby nedošlo k chybám v měření. Úkolem jedné z „krabiček” plné obyčejných spínačů je signalizace polohy. Důvodem je riziko překroucení kabelů vedoucích hodinovou osou. Kritická hodnota natočení / úhlu pro všechny dvoumetry je 270 stupňů.
Observatoř vlastní jednu dost kuriózní věc, kterou nikde jinde nenajdeme. Armádní protiletecký kanón s dostatkem munice. V tomto případě se nejedná o žádný vojenský konflikt, protože hvězdárna je mírumilovné místo, ale jde o jistou a dost nezbytnou službu. Odstřel nebezpečných sněžných lavin, které ohrožují bezpečný výstup či sestup lidí z vrcholu hory. Prostě toto místo je klimaticky velmi náročné a lidé se musejí o sebe starat. Jinak to nejde.
První díly seriálu s názvem dvoumetry jsem poskládal dle roku zrodu dalekohledů, ale ne podle roku modernizace. Dalekohled na Terskolu byl modernizován v letech 2008 / 2009. Tedy necelý rok po Perkově dalekohledu. Tento přístroj je nejmodernějším 2 metrovým dalekohledem, který firma ZEISS postavila. Bohužel, také jejím posledním. Divize astronomických dalekohledů byla po roce 1989 zrušena.
Příště: Laserová observatoř ESA
Seriál
- Observatoře očima bačkorového astronoma
- Dalekohled Dr. Luboše Kohoutka
- První dvoumetr
- Dvojče Perkova dalekohledu
- Perkův dalekohled
- Dalekohled a medvědi na Rozhenu
- Dvoumetr pod Elbrusem
- Laserová observatoř
- Česká stopa v astronomickém ráji
- Dalekohled MPG 2,2 m na La Silla
- Legenda astronomie - Dánský dalekohled
- Lovec exoplanet
- Znovuzrození E152
- Hranatá kopule dalekohledu NTT
- Dalekohled a čokoláda
- Porodnice zrcadel
- Katedrála astronomie
- Dalekohled programu Apollo
- SkyCenter na Mount Lemmon
- John F. Kennedy a americký Stonehenge
- Dalekohledy města andělů
- Modré oko
- William Herschel Telescope
- Legenda československé astronomie
- Český dalekohled E152 na La Silla v Chile „žije”!