Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Obrazem: Celonoční mozaika Perseid

Obrazem: Celonoční mozaika Perseid

Celonoční mozaika Perseid z roku 2018.
Autor: Petr Horálek.

Meteorický roj Perseidy, pocházející z prachu komety 109P/Swift-Tuttle, je obecně mezi lidmi tím nejznámějším a nejpopulárnějším každoročním kosmickým představením. Za noc maxima člověk může napočítat až stovky meteorů, uzřít některé opravdu jasné a díky dlouhé, více jak měsíční aktivitě od poloviny července do třetí dekády srpna si oněch „padajících hvězd“ právě z Persea všimne za letních nocí opravdu každý. A tak mě napadlo: Co kdybychom vzali všechny zaznamenané meteory v průběhu alespoň týdne a zobrazili je do jediného snímku celonoční mozaiky (tedy mozaika oblohy od soumraku do úsvitu)? Na tuto otázku jsem se rozhodl odpovědět fotograficky i zpracováním dosti náročným projektem, který jsem dokončil až po bezmála dvou letech.

Na snímku vidíte mozaiku Perseid z louky vedle Kolonické hvězdárny na východě Slovenska. Při bližším pohledu zjistíte, že to není úplně obyčejná mozaika, neboť není tzv. celooblohová, nýbrž celonoční. Jde totiž o mozaiku od soumraku do úsvitu (soumrak i úsvit jsou vidět v horních částech vlevo a vpravo, na ranní obloze vlevo doplněny ještě o zodiakální světlo). Když si prohlédnete světové strany, zjistěte, že jih je tam dvakrát – zastoupen momentem začátku fotografické noci a momentem jejího konce. Mozaika oblohy vznikla v noci z 9. na 10. srpna 2018, tedy dvě noci před maximem roje, kdy bylo silné airglow (přirozené záření atmosféry), proto obloha v pozadí jde mírně do zelena. Od jihu a severozápadu se také rozpadala řídká oblačnost, na mozaice je patrná jako nažloutlé cáry.

Za pomoci tmavé oblohy i (paradoxně) COVID-19

Tuhle mozaiku jsem měl v hlavě už roky. Ale k jejímu splnění jsou potřebné v zásadě dvě věci: 1) Naprosto tmavá obloha a aspoň týden jasného počasí, 2) Dost času na zpracování. Ta první podmínka byla splněna během maxima meteorického roje Perseidy v srpnu 2018, kdy vůbec nerušil Měsíc a já měl tu možnost opět strávit fotografický týden na půdě hvězdárny v Kolonickém sedle v Parku tmavej oblohy Poloniny. Počasí přálo znamenitě, z 8 nocí byla jen jedna z půlky oblačná, jinak pořád krásně jasno. To druhé bylo ovšem výrazně problematičtější – při přednáškách, kurzech, jiných fotoexpedicích a dalších povinnostech bylo prakticky nemožné najít kus času na práci na snímku. Nakonec k tomu paradoxně napomohla nepříjemná pandemická krize, která nás uvěznila doma. Zatímco jiní se trápili nemožností jít do kin, hospod, na dlouhé nákupy do obchodních center, já se trápil zpracováním této mozaiky. Její dokončení přišlo prakticky na den přesně se skončením celoplošné povinnosti nošení roušek…

Nejdřív celonoční mozaika

Mozaika je panorama 7 samostatných obrázků, vždy 12x2 minuty dlouhé snímání na montáži na 12mm ohnisko (každý segment matematicky okalibrován – odečteny dargframy a umělý flatfield; pro široké ohnisko skutečný nebylo možné vytvořit). Všech 7 segmentů bylo problematické jasově sjednotit pro různé období noci, kdy byly pořízeny. Na jednom segmentu zářilo airglow, jinde zase oblaka, na konci pak barvy rozbřesku navazující na zvířetníkové světlo. Udělat tedy mozaiku jakž-takž homogenní byl první „ořech“. Znalí okolí kolonické hvězdárny se jistě budou tázat, kde se vzal ten „kopeček“ na severu. Ten je přirozeným výsledkem složení do celonoční mozaiky: Kopeček tam samozřejmě fyzicky není, ale během pohybu oblohy se k ránu více odkrývá obloha nad severovýchodem, zatímco v první polovině noci zapadá oblast nad severozápadem a část nad severem je stále vidět. Takto vzniká takový „kopcový“ překryv. Opakem je jižní obzor, nad kterým se naopak vytváří jakási „vana“, ačkoliv v reálu byl krytý stromy víc jak zmíněný sever.

Celonoční mozaika Perseid z roku 2018. Autor: Petr Horálek.
Celonoční mozaika Perseid z roku 2018.
Autor: Petr Horálek.

Pak už samotné meteory

Meteory v mozaice nejsou zachyceny během jedné noci, ale během celého turnusu „perseidových žní“ a tradičního pozorovacího tábora na kolonické hvězdárně, konkrétně od 6. do 14. srpna 2018. Jsou fotografované dvěma kamerami s 12mm ohniskem tak, aby byla opravdu pokryta celá obloha a já tak nepřišel o jediný meteor. Kromě jedné noci (11./12. srpna) bylo stále jasno, takže celkový počet meteorů je opravdu vysoký – celkem 407 Perseid s jasností od cca +4,5 do -13 magnitudy. Perseidy byly snímány časosběrně každou noc vždy na 30s expozice při maximálně otevřené cloně (2.8) a ISO 10000 (u Canonu 6D je toto ISO stále poměrně zanedbatelné, neprojeví se tolik šum).

Proč to zabralo tolik práce? A kolik práce vlastně?

Proud meteorů z Persea nad planetáriem v Kolonici. Autor: Petr Horálek.
Proud meteorů z Persea nad planetáriem v Kolonici.
Autor: Petr Horálek.
Pochopitelně nejvíce času zabralo registrování jednotlivých meteorů do mozaiky, jelikož neexistuje automatický způsob. Meteory jsem tedy jeden po druhém identifikoval mezi více jak 5000 obrázky, dále jejich výřezy předpřipravil identickým postupem jako mozaiku (abych zachoval jas a stejné rozvržení barev), zregistroval do geometrie výsledné mozaiky a „nakonec“ jeden po druhém vkládal. Zachovat správně jas bylo obtížné, neboť meteory se objevovaly mezi nasvícenými mraky, na světlé obloze rozbřesku, skrze airglow, nad září z dalekých měst (zejména slovenské Sniny a ukrajinského Užhorodu). I tak věřím, že jsem výzvu uchopil dost zodpovědně a výsledek je z hlediska fotometrie – i s ohledem na náročnost – docela věrohodný.

Když vezmu v potaz celkový čas focení (8 nocí krát 6 hodin plus jedna noc s jasnem jen na 3 hodiny – celkem 51 hodin), zpracování podkladové mozaiky (celkem 22 hodin včetně kalibrace, barevné kalibrace a jasové) a k tomu vkládání meteorů (každý zabral průměrně 50 minut včetně detekce, registrace, barevné i fotometrické kalibrace a vložení do mozaiky), jsme na přibližně 339 hodinách. Celkově tedy vice jak 412 hodin. V závěru ještě post-zpracování výsledného obrázku okolo 30-35 hodin – finální kalibrační práce a samozřejmě popisky (což už byla maličkost). Celkově jsme na skoro 450 hodinách čisté práce. Slovy Robo Jakaba z legendární slovenské show Partička: „No sice neviem, čo s tým, no je to výzva. Je to zas niečo nové“.

Co tedy ze snímku lze vyčíst?

Pochopitelně hlavní otázkou je: K čemu bylo proboha těch 450 hodin práce? Na co je to dobré? Odpověď: Popularizace astronomie. Výsledkem není jen „celkem pěkný obrázek“, ale snaja co nejlépe demonstrovat vlastnosti a distribuci meteorů roje Perseid. Co tedy lze na snímku dobře vidět a dále diskutovat?

  • První snahou bylo zachovat fotometrickou korektnost, takže lze celkem snadno odhadnout jasnosti meteorů a jejich počty při dané jasnosti. Pochopitelně dokonale to nešlo, protože některé meteory letěly přes slabé mraky, jasnější oblohu za soumraku/rozbřesku, nebo nad obzorem skrze „clonu“ světelného smogu, takže fotometricky jsou slabší než v reálu. Nicméně takových řekněme 70 procent meteorů má jasnost fotometricky korektní. Rozsah jasností je od cca +4,5 do -13 magnitudy, přičemž nejčastěji se (v rámci citlivosti fotoaparátu) objevují ty okolo +2 či +1 magnitudy. Toto pochopitelně není směrodatné, hraje zde roli výběrový efekt daný citlivostí čipu a jeho rozlišení při použitém širokoúhlém ohnisku.
  • Druhý důraz byl kladen na zachování korektních barev s ohledem na spektrální citlivost kamery, aby bylo možné co nejlépe definovat emisní vlastnosti meteorů. Barva meteorů a tedy emise daných prvků, z nichž se skládají, a také prvků atmosféře, kde zrovna letí, v závislosti na uvolněné energii v různých výškách nad zemí. Konkrétně jde o barvy emisí kalcia, magnézia, sodíku, křemíku a železa, ze vzduchu pak dusíku a kyslíku. Více například v této vědecké práci.
  • Distribuce meteorů v různé úhlové vzdálenosti od radiantu – jejich délka, jasnost, výbuchy. Výbuchy jsou nejvíce závislé od velikosti meteoroidů a také úhlu, pod kterým vstupují do atmosféry (či jdou více tečně nebo kolmo k atmosféře). Díky tomu se dá trošku odhadnout, který meteor na snímku mohl letět více tečně (dál od radiantu) a jaký zas spíš kolmo (blíž k radiantu). Dále podle množství výbuchů zda se drolil a byl pravděpodobně způsoben vstupem většího meteoroidu do zemské atmosféry.
  • Můžete si všimnout, že nejvíce meteorů je mezi radiantem a severním obzorem. Zde je ale distribuce daná opět výběrovým efektem – tato část oblohy je cirkumpolární, vůbec nezapadá, a tedy všechny meteory zasvítí nad obzorem. Opakem je oblast nad jižním obzorem, kde je meteorů skutečně pomálu, více jich je jen přesně nad oblastí kulminující okolo lokální půlnoci (tedy okolo 1 SELČ), neboť tato oblast byla nad obzorem též prakticky celou noc.
  • Více jasných meteorů je v druhé polovině noci a k ránu (od středu k levé straně mozaiky) díky sečtením rychlosti pohybu Země a meteorů.
  • Pokud se dobře podíváte všechny meteory, zjistěte, že nemají úplně soustředné cesty. Jednak je to tím, že radiant není úplně bodové místo na obloze, zadruhé proto, že radiant během týdne po obloze putuje. I když nemáte přesné informace, data a časy pořízených snímků, můžete docela dobře odhadnout, který meteor zazářil v jaké noci a dokonce v jaké její části (tedy ta část oblohy, která již/ještě byla nad obzorem). Poloha maxima je vyznačena na verzi s popiskami oranžově.
  • Kromě meteorů můžete na mozaice najít několik zajímavostí vztažených (nejen) k létu 2018. Hned tři planety, které toho léta dosáhly své opozice se Sluncem (Jupiter, Saturn, Mars). Dále 3 galaxie viditelně z Polonin očima (Mléčná dráha, M31 a M33) a už zmiňované zodiakální světlo. Dvě souhvězdí, která spojuje jedna legenda, ale z našich zeměpisných šířek nemáme šanci jejich vidět v jeden okamžik – Štír a Orion.
  • Pochopitelně díky modifikaci foťáku najdete několik známých mlhovin jako M8 Laguna, NGC7000 Severní Amerika, NGC1499 Kalifornie, M42 v Orionu, reflexní mlhoviny v Plejádách, na snímku v plné kvalitě i mlhoviny „Srdce a Duše“, pozůstatek po supernově v Labuti, mlhovinu Helix...
  • Jako bonus v pravé horní části je dobře patrná kupole kolonické hvězdárny

Celonoční mozaika Perseid z roku 2018 - s popiskami. Autor: Petr Horálek.
Celonoční mozaika Perseid z roku 2018 - s popiskami.
Autor: Petr Horálek.

Závěrem bych chtěl velmi poděkovat pracovníkům Astronomického observatória na Kolonickom sedle (zejména Peťovi Miklošovi, Mišovi Maturkaničovi), řediteli Vihorlatskej hvezdárni, Igoru Kudzejovi, a velký dík patří Paľu Rapavému z Hvezdárne v Rimavskej Sobote. Po technické stránce poděkování patří prof. Miloslavu Druckmüllerovi za trefné rady, Martinu Myslivcovi za modifikaci foťáku a Mahdi Zamanimu (ESO) za finální barevné korektury odpovídající fyzikální korektnosti. Snad se vám všem bude snímek líbit a vhodně poslouží ke vzdělávacím účelům. V internetové kvalitě je ke stažení zde: https://www.astronom.cz/horalek/?p=6509. Plná kvalita je k získání na vyžádání.

Video: Jak pozorovat a fotografovat Perseidy 2020

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stránky Petra Horálka
[2] Facebook Petra Horálka
[3] Obrazem: Proud meteorů z Persea

Převzato: Petr Horálek: Whole Night Perseid Mosaic



Seriál

  1. Příběh fotografie: Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem
  2. Fotografie: Rojení Perseid nad Královou Studňou
  3. Obrazem: Tak jsem je viděl všechna...
  4. Obrazem: Nova nad Supernovou
  5. Obrazem: Unikátní planetární přehlídka na noční obloze
  6. Obrazem: Tři planety za slunovratu
  7. Obrazem: Hvězdné nebe nad ondřejovskou observatoří
  8. Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice
  9. Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
  10. Obrazem: Barvy nejdelšího zatmění Měsíce
  11. Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou
  12. Obrazem: Proud meteorů z Persea nad kolonickou observatoří
  13. Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu
  14. Obrazem: Protisvit v Beskydech
  15. Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou
  16. Obrazem: Geminidy a kometa nad pohádkovou Sečí
  17. Obrazem: Boa Vista – (Ne)dotčený ráj Atlantiku
  18. Obrazem: Kometa z rakety nad Maledivami
  19. Obrazem: Sbírka pozoruhodných měsíčních zatmění
  20. Obrazem: Kosmická stanice před Měsícem
  21. Obrazem: Den a noc na staveništi největšího dalekohledu světa
  22. Obrazem: Hvězdné nebe nad Broumovským klášterem
  23. Obrazem: Meteory z Kvadrantid okolo slabé Betelgeuze
  24. Obrazem: Nebe z obou polokoulí
  25. Obrazem: Před 100 lety byl objeven největší meteorit světa
  26. Obrazem: Celonoční mozaika Perseid
  27. Obrazem: Proměny komety NEOWISE nad Tatrami
  28. Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Astrofotografie , Petr Horálek, Oblast tmavej oblohy Poloniny, Perseidy


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »