Dalekohled a medvědi na Rozhenu

Snad každého návštěvníka už z velké dálky zaujme velmi vysoká budova se zářivě bílou kopulí vyčnívající nad vrcholky stromů. Vrchol dómu se nalézá ve výšce přibližně 31 metrů nad okolním terénem a její hmotnost je 210 tun.

Hlavním přístrojem observatoře je opět dvoumetr instalovaný v roce 1980. Tedy v pořadí již čtvrtý dalekohled s průměrem zrcadla 2 metry od společnosti ZEISS. Oproti verzím z Tautenburgu, Shamakhy a Perkova dalekohledu doznal tento přístroj dost podstatné změny.

Hlavním rozdílem je použitá optika. Průměr zrcadla zůstal, ale optický design byl z klasického Cassegrain změněn na Ritchey-Chretien. Nejsem erudovaný optik, ale vím, že tato soustava je nesmírně náročná na přesnost tvaru vlnoploch, a to hlavně hlavního zrcadla. Velmi známou aplikací, využívající optiku Ritchey-Chretien je Hubble Space Telescope (HST).

Už na první pohled je zřejmé, že tubus dvoumetru je oproti svým sourozencům podstatně kratší. Korektní pojmenování dalekohledu je 2-m RCC (Ritchey-Chretien-Coude). Stejně jako jeho sourozenci používá Cassegrain a zároveň Coudé ohnisko, kde jsou umístěny CCD kamery.

Parametry optické konfigurace jsou následující – ohnisková vzdálenost Ritchey-Chretien soustavy je 16 metrů (f/8) a v Coudé 72 metrů (F/36).

Samozřejmě, že i paralaktická montáž doznala značné změny. Prostě každá konstrukční skupina vložila své nápady do další nové verze dalekohledu. Nejzajímavějším kusem byl pohon hodinové osy. Ocelová „krabice” o rozměrech přibližně 100x80x30 centimetrů obsahovala neuvěřitelné množství planetových převodovek a asi čtyři motory. Bohužel nikdo nevěděl, jak celé soustrojí přesně pracuje, a tak jsme mechanickou skříň nahradili jedním servomotorem. Nové řešení pohonu je mnohem jednodušší a funguje velmi přesně.
Hodinová osa je v jako v ostatních případech plovoucí na slabé vrstvičce hydraulického oleje a šnekové kolo pohánějí dva šneky. Proč dva? První je určen pro hlavní pohod a druhý je o něco zpožděný. Hlavním důvodem sofistikovaného řešení je vyrovnání mechanické vůle šnekového soukolí a nahrazuje dříve používanou metodu navinutého lana se závažím okolo hodinové osy.

Zalesněný areál observatoře je relativně rozsáhlý, oplocený a tím pádem uzavřený. Není zde jen jeden dalekohled, ale několik dalších. Například ZEISS 0,6 metru a nebo 50/70-cm Schmidt dalekohled (fotografická komora). V administrativní budově lze nalézt přednáškový sál, ubytovnu a velkou kuchyni, takže o astronomy je zde postaráno. Ředitel hvězdárny nám ochotně ukázal i pěší stezku vedoucí hlubokým lesem do údolí včetně důrazného varování na možné setkání s medvědem. Jestli v těchto místech medvědi skutečně žijí potvrdit nemohu, ale slušně nás to vyděsilo.

Na závěr povídání o dalekohledu si dovolím jeden smutný postřeh, který nesouvisí s observatoří, ale s místními obyvateli. V oblasti okolo observatoře je minimální zastoupení průmyslu a jedním ze zdrojů obživy byl chov lososů v kaskádách horských bystřin. Tento tradiční způsob obživy nemilosrdně zlikvidovaly norské farmy lososů a další pracovní příležitosti jsou zoufale malé. Ale i tak, jsou místní lidé navzdory velmi chudým poměrům nesmírně pohostinní.
Modernizovaný dalekohled byl předán do provozu v roce 2015 a slouží k naprosté spokojenosti místních astronomů do dnešních dnů.

Příště: Dvoumetr ve stínu Elbrusu