Dalekohledy města andělů

Hvězdárna byla slavnostně otevřena v roce 1935 a hlavním přístrojem je dalekohled ZEISS s průměrem objektivu (čočky) 305 milimetrů. V roce 1965 bylo zde instalováno planetárium, mimochodem, také od firmy ZEISS. V podstatě je to obdoba naší „lidové” hvězdárny a je častým cílem víkendových návštěvníků. Při prvním pohledu na dalekohled a paralaktickou montáž se člověk neubrání pocitu, že o něco menší dvojče je možné vidět v Praze na Štefánikově hvězdárně. Zeissův dvojitý astrograf (nazývaný König) jsou dva refraktory s průměry 180 mm a 200 mm vyrobené v letech 1905–1907. Oba dalekohledy vyrobila společnost ZEISS a oba jsou stejné konstrukce. Rozdíl je jen ve velikosti.

Z Griffith Observatory moje cesta vedla na Mount Wilson. Legendární observatoř se nachází v nadmořské výšce 1742 metrů v pohoří San Gabriel Mountains. Jedna věc je předsevzetí a druhá jeho provedení. Vyrazit na observatoř je primitivní myšlenka, ale ouha, může být problém. Značnou komplikací je nepříjemné sucho, které panuje v této oblasti. S ním je spojené velké riziko požárů. Cesta na observatoř je velmi často uzavřená. Málokdo mi to bude věřit, ale důvodem jsou odlétávající kaménky od kol vozidla, které můžou podpálit na troud suchý podrost. Takže, když už má návštěvník to „kliku”, že cesta je otevřená, musí jet velmi pomalu. Riziko uvěznění v plamenech není žádným hororovým vtipem a doporučuji věřit hrozivým nápisům informačních tabulí. Konečně množství ohořelých borovic bylo srozumitelným důkazem o běsnění požáru v době zcela nedávné.

Prašná cesta se vine jako had a postupně se z řídkého borovicového lesa vynořují kopule dalekohledů. Jeden z nich je viditelný ze značné vzdálenosti a jde o věžový sluneční dalekohled. Používá se od roku 1912 a je stále funkční! Téměř 46 metrů vysoká věž na jejímž vrcholu je takzvaný celostat. To je relativně sofistikované optické zařízení obsahující dvě zrcadla. V tomto případě obě rovinná o průměru 47 centimetrů a 37 centimetrů. První zrcadlo sleduje dráhu Slunce s tím, že vrhá světlo do druhého, která paprsek směřuje do čočkového objektivu. Výsledek je ohnisko 46 metrů hluboko v srdci observatoře a díky optice vzniklo i její jméno - 150 feet Solar Tower. V ohniskové rovině byl dříve stůl, kde pozorovatel ručně zakresloval skvrny, ale dnes je nahradil magnetometr. Ve skutečnosti jsou na místě samém sluneční věže dvě. Ta druhá je „jen” 18 metrů vysoká.

Hlavním cílem návštěvy byl nýtovaný dalekohled s průměrem hlavního zrcadla 2,5 metru, který byl postaven v roce 1917 a nese hrdé jméno - Hookerův dalekohled. Od roku 1917 až do roku 1948 to byl největší dalekohled světa. Podstatou je skutečnost, že právě zde pozoroval slavný astronom Edwin Powell Hubble a prokázal rozpínání vesmíru. Observatoř prošla několikátou modernizací a jen pozorný technik si všimne nové instalace řídícího systému. Nyní se teleskop ovládá na dálku. Je to až neuvěřitelné, že po více jak sto letech je vše funkční. Rekonstrukce byla tak citlivá, že byla zachována i židle Edwina Hubbla. Mimochodem, ta židle mi nějak nedá „spát”, protože se nemůžu zbavit dojmu značné podobnosti s českou „thonetkou”, ale je to jen moje spekulace.

Osobně smekám před tím, jaké úsilí bylo nutné vynaložit k pozorování vesmíru přičemž pozorovatel nebyl jen astronomem, ale i tak trochu kaskadérem. Pohybovat se za hluboké noci po příhradové konstrukci montáže bez svítilny a ve výšce minimálně 4 metry nad ocelovou podlahou, jistě zaslouží obdiv.
Astronomická pozorování zde probíhají stále a to navzdory těsnému sousedství gigantické metropoli produkující značné světelné znečištění. Město je totiž v kotlině a vznášející se smog světelné znečištění „přikryje”, takže podmínky pro pozorování vesmíru jsou zde stále docela dobré.

Příště: Modré oko