Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Dvojče Perkova dalekohledu

Dvojče Perkova dalekohledu

Kopule dvoumetru osvícená Měsícem
Autor: Zdeněk Bardon

Observatoře očima bačkorového astronoma - díl III. Shamakhy Astrophysical Observatory (SHAO) je observatoř na jižních svazích pohoří Kavkaz v Ázerbájdžánu. Je pojmenována po Nasreddinovi Tusim. Nachází se na východním svahu Pirqulu v nadmořské výšce 1500 m a je vzdálená jen několik kilometrů od města Šamachi. Než se člověk dostane až na hvězdárnu samou, musí zdolat přibližně 150 kilometrů z hlavního města Baku. Naštěstí nyní už po dálnici, ale v době mojí návštěvy byla cesta dost značným utrpením, jelikož silnice nebyly v úplně solidním stavu a dálnice se teprve budovala.

Areál observatoře je poměrně rozsáhlý a obsahuje i planetárium. Ovšem my si povíme něco o hlavní dominantě a tou není nic jiného než další dvoumetr (průměr zrcadla). Dalekohled byl postaven v roce 1966 a byl tedy v pořadí druhým dvoumetrem firmy ZEISS. Ale od teleskopu v Tautenburgu se zásadně liší. Optikou, konstrukcí tubusu a hlavně montáží. Tubus dalekohledu nese klasická paralaktická montáž, která je uvnitř dutá. Tudy prochází paprsek světla do Coudé ohniska. Málokdo ví, že tento dalekohled je dvojčetem Perkova dalekohledu. Tedy v době svého zrodu, protože v současnosti si jsou oba teleskopy podobné pouze vzhledově. Jak můžu tvrdit, že to jsou dvojčata? Velmi jednoduše. Totiž na výkresech jsem osobně viděl poznámku SSSR/ČSSR, která dokladuje stejnou výkresovou dokumentaci pro oba dalekohledy. Jakási historka říká, že pouze ondřejovský dalekohled má modrý nátěr, ale pokud se podíváte na doprovodné fotografie, tak i tento kus je vizuálně stejně barevný. Od ondřejovského dalekohledu se pohledově liší jen v tom, že dvoumetr na Shamakhy má v zadní části tubusu připojený původní spektrograf.

Dvoumetrový dalekohled (průměr zrcadla) observatoře Shamakhy, Ázerbájdžán Autor: Zdeněk Bardon
Dvoumetrový dalekohled (průměr zrcadla) observatoře Shamakhy, Ázerbájdžán
Autor: Zdeněk Bardon
Parametry optiky jsou následující - parabolické zrcadlo o průměru 2 metry může pracovat v třech režimech. V primárním ohnisku 9 metrů f4,5, Cassegrain ohnisku 29,5 metru f14,5 a Coudé s ohniskem 72 metrů f36.
Kritickým konstrukčním prvkem je hodinová osa montáže, která leží v hydraulickém ložisku. Volně řečeno, je to velká koule podpíraná dvěma poduškami, jimiž proudí / uniká hydraulický olej. Tlak oleje přibližně 27 bar nadzvedne osu jen o 0,03 mm a montáž vážící 86 tun se může volně otáčet. Tento důležitý parametr hlídá laserové čidlo, a dokud se osa nenadzvedne, tak jakýkoliv pohyb je zablokován. Jistou slabinou montáže jsou přívodní kabely vedoucí do deklinační osy umístěné, respektive zašité v prstenci okolo Coudé ohniska, takže jsou nepřístupné. Ovšem to je vlastnost všech čtyř dvoumetrů.

Pohled na zrcadlo o průměru 2 metry uvnitř tubusu dalekohledu Autor: Zdeněk Bardon
Pohled na zrcadlo o průměru 2 metry uvnitř tubusu dalekohledu
Autor: Zdeněk Bardon
Mimořádným zážitkem byl objev zařízení, kterému se říká – fantóm. Byl to mechanicko-elektrický předchůdce řídícího systému, který řídil otáčení kopule. Dalo by se to popsat jako miniaturní dalekohled ukrytý v „kleci” s množstvím spínačů a synchronizovaný soustavou selsynů (elektrická hřídel) s pohybem velkého dalekohledu. Jakmile model dalekohledu najel na některý ze spínačů, tak se kopule pohnula. Na Mount Wilsonu takové zařízení funguje do dnešních dnů. Už 100 let!

Fantom - historické zařízení, které ovládalo pohyb kopule. Autor: Petr Kačer
Fantom - historické zařízení, které ovládalo pohyb kopule.
Autor: Petr Kačer

Jen lituji toho, že jsem si fantoma nemohl vzít sebou do letadla. Byl příliš rozměrný a do kufru by se nevešel. V Muzeu Vojtěcha Šafaříka v Ondřejově by se jistě dobře vyjímal.

Původní ovládací panel paralaktické montáže dvoumetrového (průměr zrcadla) dalekohledu Autor: Zdeněk Bardon
Původní ovládací panel paralaktické montáže dvoumetrového (průměr zrcadla) dalekohledu
Autor: Zdeněk Bardon

Krycí clona vstupní apertury dvoumetrového (průměr zrcadla) dalekohledu observatoře Shamakhy Autor: Zdeněk Bardon
Krycí clona vstupní apertury dvoumetrového (průměr zrcadla) dalekohledu observatoře Shamakhy
Autor: Zdeněk Bardon

Celkový pohled do kopule dvoumetrového dalekohledu observatoře Shamakhy, Ázerbájdžán Autor: Zdeněk Bardon
Celkový pohled do kopule dvoumetrového dalekohledu observatoře Shamakhy, Ázerbájdžán
Autor: Zdeněk Bardon

Kopule dvoumetrového dalekohledu observatoře Shamakhy, Ázerbájdžán Autor: Zdeněk Bardon
Kopule dvoumetrového dalekohledu observatoře Shamakhy, Ázerbájdžán
Autor: Zdeněk Bardon

Příště: Perkův dalekohled




Seriál

  1. Observatoře očima bačkorového astronoma
  2. Dalekohled Dr. Luboše Kohoutka
  3. První dvoumetr
  4. Dvojče Perkova dalekohledu
  5. Perkův dalekohled
  6. Dalekohled a medvědi na Rozhenu
  7. Dvoumetr pod Elbrusem
  8. Laserová observatoř
  9. Česká stopa v astronomickém ráji
  10. Dalekohled MPG 2,2 m na La Silla
  11. Legenda astronomie - Dánský dalekohled
  12. Lovec exoplanet
  13. Znovuzrození E152
  14. Hranatá kopule dalekohledu NTT
  15. Dalekohled a čokoláda
  16. Porodnice zrcadel
  17. Katedrála astronomie
  18. Dalekohled programu Apollo
  19. SkyCenter na Mount Lemmon
  20. John F. Kennedy a americký Stonehenge
  21. Dalekohledy města andělů
  22. Modré oko
  23. William Herschel Telescope
  24. Legenda československé astronomie
  25. Český dalekohled E152 na La Silla v Chile „žije”!


O autorovi

Zdeněk Bardon

Zdeněk Bardon

 

 

Zdeněk Bardon (nar.1961) je amatérským astronomem a astrofotografem (www.bardon.cz). Jeho vášeň k astronomii v roce 1973 odstartovala kometa C/1973 E1 Kohoutek. Navštěvoval hvězdárnu v Jaroměři a jako aktivní pozorovatel se účastnil astronomických expedic na Hvězdárně v Úpici. S vášní astrofotografa a srdcem technika si na střeše svého domu vybudoval malou robotickou observatoř (2005) a pojmenoval ji: „Bačkorová observatoř”. Její průmyslové řízení se stalo koncepční předlohou pro mnohem větší observatoře kde se Zdeněk podílel na modernizaci. Např.: Perkův 2-metrový dalekohled (AsÚ AVČR Ondřejov), 1M ZEISS observatoř OGS - Tenerife (ESA), WHT La Palma (ING), DK154 a E152 dalekohledy (ESO, La Silla, Chile) a 1,5m VATT Vatikánské observatoře v Arizoně (USA).

Je „otcem“ zakladatelem (2005) a nyní již čestným předsedou soutěže Česká astrofotografie měsíce (ČAM). Je nositelem prestižních ocenění: Mezinárodní astronomická unie (IAU) (čestný člen) a Čestný člen České astronomické společnosti (ČAS). V roce 2018 Evropská jižní observatoř (ESO) Zdeňkovi udělila titul ESO Photo Ambassador. Dále je členem Slovenského zväzu astronómov (SZA) a Evropské astronomické unie (EAS). Planetka 6248 Bardon nese jeho jméno. Je autorem tří knih o astrofotografii - Bačkorový astronom. Od brýlových čoček až po NASA., Bačkorový astronom na cestách za tmou, a Mojí milenkou je vesmír.

Štítky: Zdeněk Bardon


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »