První dvoumetr

Observatoř v německém Tautenburgu zahájila pozorování v roce 1960 a pro stavbu vědeckého pracoviště nebylo toto místo vybráno náhodou. Jedním z důvodů byla malá vzdálenost mateřské továrny, protože jak bychom to dnes celé pojmenovali, tak stavba byla pilotním projektem. Nutno podotknout, že v době svého zrodu se jednalo o jeden z největších dalekohledů světa.

Dalekohled samotný je umístěn na paralaktické vidlicové montáži a má poněkud ojedinělý vzhled. 
Hlavní kulové zrcadlo s průměrem 2 metry (f=4000 mm 1:2, hmotnost i s držákem 7 000 kilogramů) je umístěno v tubusu čtvercového průřezu a není původní. V roce 1985 byl primární zrcadlo vyměněno za nové ze sklokeramického materiálu Sitall. Součástí tubusu jsou i dva čočkové hledáčky s průměrem objektivu 30 centimetrů a ohniskem 4,7 metru.

Jistou zajímavostí je optická konfigurace hlavního dalekohledu. Vlastně je a není to Schmidtova komora. Dalekohled je totiž vyroben s neuvěřitelnou genialitou a může pracovat v několika optických režimech. První konfigurací je Schmidtova komora s ohniskovou vzdáleností 4 metry (f2). Druhá konfigurace vznikne po vyjmutí korekční desky a výměně sekundárního zrcadla. Potom lze pozorovat „klasicky” v Quasi-Cassegrain-System s ohniskovou vzdáleností 21 metrů (f10,5) (paprsek světla je odkloněn skrze dutou deklinační osu). Pak následuje třetí konfigurace Quasi-Coudé-System s ohniskem 96 metrů (f46). Schmidtova korekční deska má průměr 1 340 mm a hmotnost 300 kilogramů.

Hlavní vědecké přístroje jsou dva. Kapalným dusíkem chlazená Schmidt-CCD-Kamerasystem s čipem 2048x2048 a Echelle spektrograf.
Každého, jistě zaujme jak je možné používat kulové zrcadlo v několika verzích. A v tom spočívá genialita legendárního optika firmy ZEISS. Alfréd Jensch, po kterém je dalekohled pojmenován. Celý problém vyřešil konfigurací pomocného sekundárního zrcadla, které koriguje optické vady hlavního zrcadla. Bude to znít neuvěřitelně, ale poslední úpravy vlnoplochy dělal ručně!

Jistou zajímavostí je profukování tubusu. K tomu účelu slouží klimatizace, která ohebnou trubkou vhání do uzavřeného tubusu relativně chladný a suchý vzduch. Důvodem je aklimatizace optiky pro noční pozorování.
A aby byly informace kompletní, tak je nutné zmínit základní parametry kopule. Ta má venkovní průměr 23 a vnitřní 20 metrů. Celková hmotnost je 180 tun. Pohon zabezpečují čtyři motory o výkonu 4 kilowatt. Gradient poklesu teplotu uvnitř kopule je přibližně 1°C za den. To je výsledek perfektní tepelné izolace dómu. 

Jako astrofotograf si nemůžu odpustit svůj největší zážitek. Návštěvu archivu skleněných fotografických desek. S typicky německým smyslem pro pořádek je vše přehledně na svém místě. Mojí obří poctou byla možnost si prohlédnout úplně první nasnímanou desku. Kdybych mohl, tak bych nechal čtenáře hádat, co bylo tím vůbec prvním objektem v „objektivu” dalekohledu. Samozřejmě to samé, co vyfotografuje snad každý amatér – galaxii M31 v Andromedě. V podání dalekohledu Alfréd Jensch na desce o rozměrech 24x24 centimetrů se disk galaxie rozprostírá úhlopříčně z rohu do rohu. Fantastický pohled!

Dalekohled je již po několikáté modernizaci a je nejen funkční, ale stále může dát světu astronomie hodnotné výsledky. Navíc je tento přístroj součástí konzorcia PLATOSpec, jejímž lídrem je Dr. Petr Kabath z Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově, ale o tom až v příštích dílech.

Poděkování za poskytnuté informace: Dr. Eike Guenther, Tautenburg observatory

Příště: Dvojče Perkova dalekohledu