Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Antonín Rükl

Antonín Rükl

Antonín Rükl s Nušlovou cenou Autor: Vladimír Libý
Antonín Rükl s Nušlovou cenou
Autor: Vladimír Libý

 

Rok narození: 1932

Rok úmrtí: 2016

 

Nušlova cena za rok 2012

Littera astronomica za rok 2004

 

Ing. Antonín Rükl se narodil 22. 9. 1932 v Čáslavi. Astronomií se zabývá již od r. 1949. Zprvu jenom jako amatér byl spolupracovníkem Štefánikovy hvězdárny v Praze, později už jako řádný člen Československé astronomické společnosti. V roce 1956 ukončil vysokoškolská studia na zeměměřičské fakultě ČVUT v Praze, při kterých se soustředil především na geodetickou astronomii a kartografii.

Po studiích pracoval nejprve v astronomickém oddělení Geodetického ústavu v Praze a na Geodetické observatoři Pecný u Ondřejova. Od února roku 1960, kdy byla dokončena stavba pražského Planetária v Královské oboře, pracoval a ještě stále pracuje v tomto zařízení. Stal se velmi brzy vedoucím planetária a zástupcem ředitele Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy. V této funkci setrval až do roku 1999, kdy odešel formálně do důchodu. Jeho neustálý zájem o astronomii mu nedovolil odejít skutečně na odpočinek, takže nadále dochází do Planetária, kde pracuje na částečný pracovní úvazek. 

S popularizací astronomie začal jako demonstrátor Štefánikovy hvězdárny a profesionálně se jí věnoval i následně výrobou četných audiovizuálních programů pro pražské planetárium se zaměřením jak na školy, tak i na veřejnost. Jeho jazykové znalosti jej předurčily rovněž k propagační činnosti a osvětě na mezinárodním poli. Podílel se na organizaci mezinárodní konference planetárií a v letech 1996-1999 byl zvolen vice-presidentem Mezinárodní konference ředitelů planetárií.

Obdržené ceny a uznání:

  • Cena Littera Astronomica za r. 2004 (cenu uděluje Česká astronomická společnost za popularizaci astronomie literárním dílem)
  • Cena Bruno H. Bürgela za r. 2004 (cenu uděluje německá astronomická společnost Astronomische Gesellschaft za popularizaci astronomie v německém jazyce, tj. za díla Ing. Antonína Rükla přeložená do němčiny – poprvé byla udělena ne-německému autorovi)
  • Čestný člen České astronomické společnosti od r. 2004
  • Čestný člen ALPO (Association of Lunar and Planetary Observers) od roku 2000
  • Koperníkova medaile a Keplerova medaile od Československé astronomické společnosti
  • Pamětní medaile k padesáti letům činnosti v Planetáriu Praha

Po Antonínu Rüklovi je pojmenovaná planetka (15395) Rükl.

Nušlova cena 2012

Antonín Rükl přebírá Nušlovu cenu z rukou Jiřího Grygara a Jana Vondráka Autor: Vladimír Libý
Antonín Rükl přebírá Nušlovu cenu z rukou Jiřího Grygara a Jana Vondráka
Autor: Vladimír Libý

Antonín Rükl jako zkušený popularizátor astronomie, autor a ilustrátor psal naučnou literaturu určenou jak pro širokou veřejnost, tak i pro astronomy amatéry. Své publikace nejenom píše, ale také sám ilustruje. Například atlas Souhvězdí vyšel v překladu do jedenácti jazyků. 

Největší přínos pro astronomii však mají publikace, v nichž spojil erudici astronoma se svou odborností kartografa. Velmi brzy se stal jak u nás, tak i v zahraničí známým jako autor četných astronomických map, atlasů a obrazových publikací, které vycházely především v cizojazyčném nakladatelství ARTIA v překladech do mnoha světových jazyků. Vypracoval původní techniku kresby měsíčních map, a také techniku fotorealistické kresby objektů, nejdříve pomocí stříkací pistole (tzv. americká retuš) a později s využitím postupů počítačové grafiky. Absolutorium zaslouží série map Měsíce, která vyvrcholila Rüklovým Atlasem Měsíce všeobecně uznávaným  doma i v zahraničí. Atlas Měsíce byl několikrát vydán a postupně přeložen do angličtiny, němčiny, francouzštiny, japonštiny a maďarštiny.

Slavnostní předání ceny proběhlo v kulturním sále pražského hlavního nádraží v sobotu 8. prosince. 2012. Poté byla přednesena laureátská přednáška nazvaná Soukolí nebeských sfér (o historii a způsobech zobrazování a modelování hvězdné oblohy a vesmíru vůbec).

Littera astronomica 2004

Ing. Antonín Rükl
Ing. Antonín Rükl

Antonín Rükl je autorem řady astronomických titulů, které byly přeloženy do mnoha světových jazyků včetně japonštiny. Za zmínku stojí především jeho poslední kniha Pohledy do vesmíru (2003, 1. vydání, formát A4, 192 stran, Aventinum), která čtenáře velice poutavým způsobem seznamuje s vesmírem. Kniha působí značně příjemným dojmem a je zpracována s pověstnou Rüklovou precizností. V těchto dnech právě vychází nová mapa Měsíce (2004, 1. vydání, Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy).

Cena Littera astronomica byla Antonínu Rüklovi předána 15. října 2004 u příležitosti konání 14. Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě. Laureát převzal cenu z rukou knihkupce Jana Kanzelsbergera, spisovatelky a ředitelky Podzimního trhu v Havlíčkově Brodě PhDr. Markéty Hejkalové a astronoma Dr. Petra Pravce.

Laureátská přednáška Antonína Rükla nesla název Tři pohledy na Měsíc – o měsíčním povrchu, jeho historii a mapování.

Doporučené odkazy



Fotogalerie

Štítky: Nušlova cena, Littera astronomica, Antonín Rükl


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »