Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Jana Žďárská

Jana Žďárská

Laureátka ceny Littera Astronomica 2022

Jana Žďárská Autor: Jana Žďárská
Jana Žďárská
Autor: Jana Žďárská
Mgr. Jana Žďárská (*1969) pracuje ve Fyzikálním ústavu Akademie věd ČR jako výkonná redaktorka Československého časopisu pro fyziku. K zájmu o vědu ji v dětství přivedl otec. Jako autorka se v rámci popularizace vědy věnuje především rozhovorům s vědci a reportážím z vědeckého prostředí. V rámci popularizace vědy publikuje v Československém časopisu pro fyziku, slovenském Kozmosu či populárně naučném časopisu Tajemství vesmíru. Je členkou České astronomické společnosti (ČAS), její Kosmologické sekce (donedávna jako její místopředsedkyně) a také Astronautické sekce ČAS, Jednoty českých matematiků a fyziků (JČMF), porotkyní České astrofotografie měsíce (ČAM) a členkou Kosmo klubu z. s. Miluje děti, přírodu, zachraňuje psy z útulků, ráda fotografuje a píše básně.

Jana Žďárská se s nevšedním zápalem věnuje popularizaci vědy, zejména fyzikálních oborů. Podstatná část jejích rozhovorů s významnými vědeckými pracovníky je přitom věnována astronomii a astrofyzice. V nich přibližuje populární formou poučenému čtenáři výsledky jejich výzkumu, ale také jejich životní běh a názory. Rozhovory se snaží pojmout jako životopisné, věnuje tedy pozornost i důležitým životním situacím, které formovaly vědeckou dráhu dotazovaných. Nepopisuje jenom jejich vědecké úspěchy, snaží se nabídnout komplexní pohled na jejich vědeckou práci i život. Jak sama říká „Specializuji se především na rozhovory s vědci. Možná se zeptáte proč? Vždyť oni své výsledky v médiích publikují sami. To určitě ano, ale já bych moc ráda přiblížila jejich práci a výsledky nám všem, protože považuji za důležité, aby se každý člověk mohl dozvědět, jakými úkoly se vědci zabývají a co nám to může přinést.“

Littera Astronomica 2022

Jana Žďárská má k dnešnímu dni na svém kontu celkem již 125 rozhovorů. V nakladatelství Academia jí v roce 2022 vyšla kniha Slasti a strasti vědců naší vlasti, obsahující 15 vybraných rozhovorů. A chystá další. Loňský laureát ceny Jan Vondrák letošní nominaci shrnuje: „Jsem hluboce přesvědčen, že za tuto svou perfektně odvedenou popularizační práci si Jana Žďárská od České astronomické společnosti ocenění Littera Astronomica plně zaslouží“.

Anotace přednášky laureátky ceny Littera Astronomica za rok 2022 Jany Žďárské: Rozhovor…existuje snad pro jeho vedení nějaký osvědčený návod? Otázek na toto téma by nejspíš bylo nespočet, a tak zmíním jen několik těch zcela zásadních. Bezesporu nejdůležitější pro redaktora je příprava – rešerše a orientace v tématu, aby se mohl dobře a účelně ptát. A pak také osobní rozměr – to když se z pracovního rozhovoru stane přátelské rozprávění. Začátek většiny rozhovorů bývá často takový maličko kostrbatý. Otázka střídá otázku a hovor se jemně vine. Ale v určité chvíli nastane jistý zlom. Jako bychom se oba pojednou vymanili z jakýchsi okovů … a vstoupili do řeky, která je sice u břehů poklidná, ale tam dál trylkuje a točí se v divokých vírech. A my s ní. V té chvíli si už poznámky přestávám psát a zapnutý diktafon také nevnímám. Nasávám ten příběh, který později budu psát. Když poté dávám rozhovoru jeho výslednou tvář, sama sebe se tichounce ptám: „Zeptala jsem se na to podstatné a důležité a neuniklo mi snad něco?“ A pokaždé mě tak trošku překvapí – a musím přiznat, že mile – jak se ze stránek rozevlátých písmen po všech spisovatelských peripetiích pomalu rodí zajímavý text, který zpětně osloví i dotazovaného vědce…

Doporučené odkazy



O autorovi

Miloš Podařil

Miloš Podařil

Miloš Podařil (*1984, Jihlava) je jedním ze spoluzakladatelů Jihlavské astronomické společnosti, jíž je od roku 2004 předsedou. V letech 2010-2024 byl členem Výkonného výboru České astronomické společnosti a působí také jako předseda Pobočky Vysočina ČAS. Od roku 2022 působí v Muzeu Vysočiny Jihlava. Kromě astronomie se zabývá ekonomií a projektovým managementem zejména v oboru muzejnictví. 

Štítky: Jana Žďárská, Littera astronomica


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »