Ladislav Sehnal
|
|
Rok narození : 1931Rok úmrtí: 2011Nušlova cena za rok 2005 |
RNDr. Ladislav Sehnal, DrSc. se narodil v roce 1931 v Lomnici nad Popelkou. Po ukončení Reálného gymnázia v Jičíně začal v roce 1950 studovat na Matematicko-fyzikální fakultě University Karlovy v Praze. Mezi jeho učitele patřili Vladimír Heinrich a Vincenc Nechvíle, klasikové nebeské mechaniky.
Po absolvování astronomie na MFF UK v Praze roku 1954 získal titul RNDr. Protože matematika patřila k jeho hlavním zájmům, chtěl se také věnovat nebeské mechanice. Ta ovšem v té době byla považována za téměř uzavřený obor, za předpokladu znalosti počátečních podmínek a působících gravitačních sil se aplikací příslušných rovnic a jejich řešením počítaly polohy nebeských těles s potřebnou přesností na libovolnou dobu dopředu. Negravitační síly považoval např. prof. Heinrich za nezajímavé poruchy.
Aspiranturu absolvoval dr. Sehnal na Astronomickém ústavu Akademie věd České republiky v Ondřejově (dnešní název) v letech 1954 - 1958. Zpočátku pracoval v oddělení meziplanetární hmoty pod vedením dr. Zdeňka Ceplechy. Byl členem týmu, který v roce 1959 slavil světový úspěch nalezením zbytků tzv. příbramského meteoritu, prvního tělesa, které bylo nalezeno na základě fotografií jeho průletu atmosférou a následného určení dráhy.
Přístup k nebeské mechanice se zásadně změnil po vypuštění první umělé družice Země v roce 1957. Družice se většinou pohybují v těsné blízkosti Země a proto odpor atmosféry a nepravidelnosti zemského gravitačního pole působí tak významné změny dráhy, že bylo třeba přistoupit k řešení zcela nových problémů při popisu jejich pohybu. V té tobě se u nás také objevily první samočinné počítače a dr. Sehnal byl jedním z prvních, kteří je začali v astronomii aplikovat.
Jeho první práce byly věnovány stabilitě drah stacionárních družic Země, později se však soustředil na teorii pohybu umělých družic pod vlivem negravitačních sil, především odporu atmosféry. Kromě toho se začal velmi intenzívně věnovat budování nového oboru u nás, který se později začal nazývat dynamika pohybu umělých družic. Od roku 1964 byl vedoucím stejnojmenné pracovní skupiny na Astronomickém ústavu Akademie věd. V roce 1985 získal titul doktora věd.
Ve spolupráci s prof. Vladimírem Guthem z Ondřejova a prof. Emilem Bucharem z ČVUT podporoval a koordinoval činnost příslušných organizací u nás. Od roku 1967 byl členem byra spolupráce východoevropských zemí Interkosmos a předsedou jeho 4. pracovní skupiny. V rámci této spolupráce u nás prosadil nejprve fotografické pozorování družic speciální kamerou AFU 75 a později také, ve spolupráci se skupinou prof. Hamala z ČVUT, laserové pozorování upravenou kamerou SBG firmy Zeiss Jena. Stojí za zmínku, že první úspěšné laserové pozorování družice Geos bylo provedeno na Observatoři Pecný v noci 20./21. srpna 1968. V dalších letech se dr. Sehnal zasloužil i o zavedení experimentálního radiotechnického sledování pohybu umělých družic. Tato progresivní a vysoce přesná měření a s tím spojená mezinárodní výměna dat ovšem narážela na tehdy běžné utajování přesných zeměpisných souřadnic.
Dr. Sehnal je také velmi činný v mezinárodní spolupráci při vědeckém výzkumu kosmu. V letech 1972 až 1979 byl předsedou 1. pracovní skupiny organizace pro kosmický výzkum COSPAR, později předsedou panelu pro družicovou dynamiku; nyní stále pracuje jako člen tohoto panelu. V letech 1965 – 1970 absolvoval několik pracovních pobytů na Smithsonian Astrophysical Observatory, Cambridge, Massachussetts (USA). Ta byla tehdy špičkovým pracovištěm v oboru dynamiky družic a modelování gravitačního pole Země. Tam spolupracoval s kapacitami jako L. Jacchia (autor všeobecně uznávaných modelů vyšší atmosféry), Y. Kozai (autor teorie pohybu družic) a E. M. Gaposchkin a K. Lambeck (hlavní autoři modelů Standardní Země). Přestože jeho poslední pobyt trval rok a měl nabídky na další zaměstnání, vrátil se nakonec do vlasti a pokračoval ve vědecké práci a výchově svých aspirantů. Velmi dobré pracovní kontakty má také např. s francouzskými odborníky a s bavorským geodetickým ústavem v Mnichově (nyní v Postupimi). O své zkušenosti a kontakty se zcela samozřejmě dělí se svými spolupracovníky.
Dr. Sehnal mohl svůj morální kredit plně uplatnit až po změně politických poměrů. Od roku 1990 do roku 1996 byl ředitelem Astronomického ústavu AV ČR a předsedou čs. Národního komitétu pro výzkum a využití kosmu a pracoval i v řadě dalších komisí jako předseda i řadový člen. Je členem Mezinárodní astronomické unie (IAU) a Evropské astronomické společnosti. Dr. Sehnal byl v roce 1998 zvolen čestným členem České astronomické společnosti. Je po něm pojmenována planetka č. 14206.
Řadu let pracoval v redakčních radách několika renomovaných odborných časopisů, např. Celestial Mechanics.
Od roku 1996 byl hlavním řešitelem projektu Mimosa, tj. vývoje a výroby unikátního mikroakcelerometru Macek s vysokou citlivostí, umístěného na samostatné družici. Akcelerometr byl dvakrát úspěšně vyzkoušen (na palubě ruské družice a amerického raketoplánu). Družice Mimosa byla vypuštěna 30. června 2003, pro technologickou závadu se však zatím nepodařilo získat vědecká měření. Dr. Sehnal pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR na částečný úvazek i nadále a připravuje využití akcelerometru v rámci dalších mezinárodních programů. Za svého působení významným způsobem ovlivnil vývoj oboru dynamiky umělých družic u nás i ve světě a vychoval celou řadu aspirantů.
Nušlova cena 2005
Nušlova cena za rok 2005 byla Ladislavu Sehnalovi předána 11. října roku 2005 v budově Akademi věd ČR v Praze na Národní ulici. Laureát při této příležitosti přednesl přednášku nazvanou Umělé družice v atmosféře, výsledky teoretické a experimentální, současné a budoucí projekty.
Doporučené odkazy
- Tiskové prohlášení České astronomické společnosti č. 77: Nušlova cena za rok 2005 (pdf, doc)
- Zemřel RNDr. Ladislav Sehnal, DrSc. (astro.cz, 2011)
- Nušlova cena
Fotogalerie
