Vlastimil Musil

Nositel Ceny Jindřicha Zemana za rok 2014

Nositelem ceny Jindřicha Zemana za rok 2014 se stal amatérský astrofotograf Vlastimil Musil. Jedním z jeho významných kroků k získání tohoto ocenění byl i snímek „Plejády a jejich široké okolí“, který vyhrál v listopadovém kole soutěže.

Vlastimil Musil není profesionálním astronomem. Svůj čas musí dělit o zaměstnání, rodinu a hvězdy. Přesto z jeho nocí strávených pod jasnou hvězdnatou oblohou vycházejí úžasné snímky, pronikající do tajemných hlubin vesmíru. To jsme však v portrétu moc daleko.

První vlna zájmu o astronomii přišla v patnácti letech. Astronomické knížky a první objevování souhvězdí a jasných hvězd za temných večerů a první pohledy otcovým mysliveckým triedrem přivedly mladíka do astronomického kroužku při hvězdárně ve Vsetíně. To znamenalo další astronomický růst a nové zážitky. Zejména pohledy velkým dalekohledem do hlubokého vesmíru či na planety natrvalo utkvěly v duši začínajícího astronoma. Po maturitě došlo již na nákup prvního vlastního dalekohledu. Byl to typ newton a byl zklamáním. To však Vlastimila od astronomie neodradilo. Naopak. Následovalo dálkové pomaturitní studium astronomie při hvězdárně ve Valašském Meziříčí a pak již … desetiletá astronomická pauza.

Znovuobjevení astronomie přišlo asi v roce 2009. Internet přinesl Vlastimilu Musilovi různé astronomické stránky a zjištění čím a jaké hezké fotografie dělají jiní astrofotografové  znovu probudilo touhu z mládí fotit noční oblohu. Následovala koupě montáže EQ6 SS PRO, dalekohledu Sky-Watcher Newton 8″ a okulárů. Přišlo i pozorování a pokusy s afokální fotografii oblohy kompaktem. To však nebyl konec. S pořízením digitální zrcadlovky EOS 450, později modifikované, začaly první pokusy s fotografií v primárním ohnisku i se zpracováním získaných dat. Zpočátku bez pointace, později s pointační kamerou G1-800 a pointačním dalekohledem SW ED-80. Přibyl ještě komakorektor, objektiv Canon EF 200 mm, jiný pointační dalekohled SW 80/400, menší, světelnější newton GSO 150/600 a jiné. No a samozřejmě, čas mezi fotografováním vyplňuje zpracování dat, pokusy a experimenty s obrazem a nakonec – získání ceny Jindřicha Zemana. 

Vraťme se však ještě několika řádky k oné zlomové fotografii, která vynesla Vlastimila Musila na astrofotografický piedestal. I když je hvězdokupa Plejády hlavním motivem názvu snímku, krčí se v rohu celkové kompozice, zahrnující mnohem větší část oblohy, než nám většinou fotografie této hvězdné rodiny ukazují. Samozřejmě, její modravý nádech, chladně zářící ztracen v prostoru, nás upoutá na první pohled. Lidské oko spatří v této hvězdokupě, zvané též M45, za normálních podmínek sedm hvězd, oko cvičené v ideálních podmínkách až jedenáct. Tu největší krásu pak odhalí fotografie. Nejenže se počet viditelných hvězd dramaticky zvýší, hvězdokupa obsahuje ve skutečnosti až několik stovek hvězd, ale objeví se i onen modravý závoj reflexní prachové mlhoviny. Tato ozdoba je však pouze pomíjivá, prachovým oblakem hvězdokupa jen prochází a za několik tisíc let bude hvězdokupa bez ní.

Snímek Vlastimila Musila ukazuje však ještě další krásy okolí této hvězdokupy.  Hvězdný prach, v těsném okolí hvězd hvězdokupy viditelný v modré barvě, je ve větších vzdálenostech zbaven této příkrasy. Prachové filamenty, patřící patrně do Gouldova pásu mladých hvězd, jímž nyní prochází nejen Plejády,  ale  i  naše  Slunce,  vytvářejí  úžasnou  kulisu  hodnou  zaprášeného a pavučinami pokrytého sklepení starého hradu, ve kterém jak diamanty modravě září Plejády. Gouldův pás se již sto tisíc let pohybuje přes hvězdokupu a je velmi silně ovlivněn právě hvězdami otevřené hvězdokupy M45. Zejména v jejím okolí je pak roztrhán do jemných vláken modrého závoje.

Doporučené odkazy

• Cena Jindřicha Zemana za astrofotografii roku
• Česká astrofotografie měsíce
• Cena Jindřicha Zemana za astrofotografii roku 2014 udělena