Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Jiří Linet

Jiří Linet

Jiří Linet
Jiří Linet

Rok narození : 1963

www.nadnamaa.wz.cz

Astrofotograf roku 2009

Astrofotografem roku 2009 byl zvolen Jiří Linet z Havířova. Jeho cesta k tomuto titulu započala prakticky už v jeho dětství, kdy neustále snil o nekonečných dálkách vesmíru. Zůstal však tehdy pouze u snů. Objevování tajů noční oblohy muselo ještě chvíli počkat. Astronomii postupně nahradila jiná záliba a to entomologie a sport.

Svůj obrovský koníček z dětství však Jiří Linet uchovával v srdci stále. Po splnění povinností typu, postav dům, zasaď strom, zploď syna, došlo i k pořízení prvního astronomického dalekohledu. Stalo se tak až v roce 2007, kdy si autor zakoupil prakticky kompletní vybavení potřebné pro fotografování oblohy. Prvním dalekohledem se stal TAL-100R na paralaktické montáži EQ5. Jak již to tak ale bývá, nejprve přišlo na řadu pozorování objektů, o kterých Jiří Linet v dětství pouze snil. Tajemnost a krása dalekého vesmíru byla však natolik pestrá, že původně vizuálního pozorovatele odklonila k astrofotografii. Neozbrojené oko tak nahradila moderní technika v podobě digitální zrcadlovky EOS 350D. Během prvních pokusů s focením bylo zřejmé, že dalekohled, který přinesl krásné pohledy do hlubin vesmíru, není pro astrofotografii nejvhodnější. Stejně na tom byla paralaktická montáž EQ5 jejíž přesnost chodu a nosnost byla pro tyto účely nedostačující.

Netrvalo dlouho a hned další rok došlo k zakoupení velmi tuhé montáže EQ6 a velkého zrcadlového dalekohledu s průměrem zrcadla s parametry 250mm/1200mm. Právě díky této kombinaci velkého přístroje s poměrně dlouhým ohniskem můžeme díky Jiřímu Linetovi spatřit detaily objektů dalekého vesmíru, které by byly pomocí menších přístrojů na fotografiích jen těžko patrné. Tak velké dalekohledy ale vyžadují mnohem pevnější nervy i při samotném snímání, tuhou montáž a dobré atmosférické podmínky především. Právě z těchto důvodů je cesta astrofotografie, kterou Jiří Linet zvolil, velmi obtížná a každá rada od zkušených kolegů je k nezaplacení. Nyní se astrofotograf roku 2009 snaží vylepšit své vědomosti ve zpracování nasnímaných dat a to hlavně na Astronomickém fóru nebo webech českých astrofotografů.

Ze slov autora je však jasné, že pohledy do nebe, které nám v roce 2009 přinesl nejsou určitě poslední. Astrofotografie pana Lineta pohlcuje čím dál více a nám nezbývá než doufat, že se s podobně detailními záběry setkáme i v následujících letech.

VYBRANÉ FOTOGRAFIE

Satelitní galaxie M110 Autor: Jiří Linet
Satelitní galaxie M110
Autor: Jiří Linet
Krabí mlhovina (M1) Autor: Jiří Linet
Krabí mlhovina (M1)
Autor: Jiří Linet
Kulová hvězdokupa M13 Autor: Jiří Linet
Kulová hvězdokupa M13
Autor: Jiří Linet
Detail hlavy mlhoviny Pelikán Autor: Jiří Linet
Detail hlavy mlhoviny Pelikán
Autor: Jiří Linet


O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.

Štítky: Síň slávy


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »