Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Pavel Ambrož

Pavel Ambrož

Pavel Ambrož
Pavel Ambrož

Rok narození : 1941

www.asu.cas.cz/~sdsa/ambroz.html

Již sedmdesátkrát dokončila Země svůj oběh okolo Slunce od chvíle, kdy se na ní objevil malý človíček, který dostal do vínku jméno Pavel. Třeba již tehdy, když zvědavý sluneční paprsek polechtal novou malou tvářičku schovanou v bílé zavinovačce, malá dušička miminka zachytila jeho hebký dotek, který se mu stal osudným na celý život.

"Chlupaté sluníčko"
"Chlupaté sluníčko"
Uplynulo několik let. Z miminka se stal žák, student a nakonec významný vědec, jež celý svůj život zasvětil právě onomu zvědavému sluníčku. Role se však nyní obrátily. Zvědavým se stal človíček a Slunce mu pomalu, někdy více a někdy méně ochotně odkrývalo a stále odkrývá svá tajemství. Za tu dobu více než šestkrát pokrylo svou tvář velkými skupinami tmavých slunečních skvrn při maximu své činnosti, aby ji opět vyhladilo do čisté zářící a neposkvrněné koule. To vše zaujalo nyní již úspěšného slunečního fyzika, který se začal zabývat pro laika tak nepochopitelnými jevy jako je distribuce kinetické energie, diferenciální rotace Slunce a meridionální cirkulace a mnoho dalšími, snad ještě záhadnějšími. Jedna věc z vědecké práce dr. Ambrože však jistě osloví i úplného astronomického laika. „Chlupaté sluníčko“, odborně tedy „model struktury magnetického pole ve sluneční koróně“ se stal nezapomenutelným výsledkem jeho matematických modelací magnetických poměrů na Slunci.

Dr. Ambrož není ovšem pouze vědec. Pokud se s ním setkáte třeba u stejného stolu u večeře, přenesete se během několika okamžiků jako by zázrakem třeba do laboratoří v  Boulderu, k  dalekohledům hvězdárny v Kanzelhöhe, nebo na pozorování zatmění Slunce. Stejně poutavě však vypráví o svých dalekohledech, cestě do hor či o řezbářství.

V současné době se kromě své vědecké práce věnuje i české astrofotografii. Jako jeden z porotců soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ ovlivňuje výběr snímku, který pak získá titul „Astrofotografie měsíce“, stejně jako volbu „Astrofotografa roku“. Za to mu u příležitosti jeho životního jubilea celá porota ČAM moc děkuje a těší se na mnoho dalších let tak úspěšné spolupráce. A snad úplně na závěr – přistihli jsme dr. Ambrože i v roli starostlivého, trochu ustaraného, ale stále se usmívajícího dědečka. A moc mu to slušelo.



O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.

Štítky: Síň slávy


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »