Pavel Ambrož
Rok narození : 1941 |
Již sedmdesátkrát dokončila Země svůj oběh okolo Slunce od chvíle, kdy se na ní objevil malý človíček, který dostal do vínku jméno Pavel. Třeba již tehdy, když zvědavý sluneční paprsek polechtal novou malou tvářičku schovanou v bílé zavinovačce, malá dušička miminka zachytila jeho hebký dotek, který se mu stal osudným na celý život.
Uplynulo několik let. Z miminka se stal žák, student a nakonec významný vědec, jež celý svůj život zasvětil právě onomu zvědavému sluníčku. Role se však nyní obrátily. Zvědavým se stal človíček a Slunce mu pomalu, někdy více a někdy méně ochotně odkrývalo a stále odkrývá svá tajemství. Za tu dobu více než šestkrát pokrylo svou tvář velkými skupinami tmavých slunečních skvrn při maximu své činnosti, aby ji opět vyhladilo do čisté zářící a neposkvrněné koule. To vše zaujalo nyní již úspěšného slunečního fyzika, který se začal zabývat pro laika tak nepochopitelnými jevy jako je distribuce kinetické energie, diferenciální rotace Slunce a meridionální cirkulace a mnoho dalšími, snad ještě záhadnějšími. Jedna věc z vědecké práce dr. Ambrože však jistě osloví i úplného astronomického laika. „Chlupaté sluníčko“, odborně tedy „model struktury magnetického pole ve sluneční koróně“ se stal nezapomenutelným výsledkem jeho matematických modelací magnetických poměrů na Slunci.
Dr. Ambrož není ovšem pouze vědec. Pokud se s ním setkáte třeba u stejného stolu u večeře, přenesete se během několika okamžiků jako by zázrakem třeba do laboratoří v Boulderu, k dalekohledům hvězdárny v Kanzelhöhe, nebo na pozorování zatmění Slunce. Stejně poutavě však vypráví o svých dalekohledech, cestě do hor či o řezbářství.
V současné době se kromě své vědecké práce věnuje i české astrofotografii. Jako jeden z porotců soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ ovlivňuje výběr snímku, který pak získá titul „Astrofotografie měsíce“, stejně jako volbu „Astrofotografa roku“. Za to mu u příležitosti jeho životního jubilea celá porota ČAM moc děkuje a těší se na mnoho dalších let tak úspěšné spolupráce. A snad úplně na závěr – přistihli jsme dr. Ambrože i v roli starostlivého, trochu ustaraného, ale stále se usmívajícího dědečka. A moc mu to slušelo.