Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Martin Šolc

Martin Šolc

Martin Šolc cena Autor: Pavel Hrdlička - licence Creative Commons BY-SA 4.0
Martin Šolc cena
Autor: Pavel Hrdlička - licence Creative Commons BY-SA 4.0

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rok narození : 1949

Nušlova cena za rok 2018

 

Doc. RNDr. Martin Šolc, CSc. se narodil v r. 1949 v Praze, v březnu příštího roku se tak dožívá významného životního jubilea. Maturoval na gymnáziu se zaměřením na matematiku a fyziku v Praze 2, na tehdejší třídě Wilhelma Piecka (dnes Korunní). V letech 1967–1972 vystudoval astronomii na Matematicko-fyzikální fakultě UK, kde se setkal s profesory J. M. Mohrem a Vladimírem Vanýskem. Diplomovou prací na téma Užití metody Monte Carlo k odhadu mnohonásobného rozptylu světla v reflexních mlhovinách ukončil v r. 1972 studium a nastoupil do vědecké aspirantury na Katedře astronomie a astrofyziky ve Švédské ulici pod vedením prof. Vanýska. Kandidátskou práci o přenosu záření v hustých prachových cirkumstelárních obálkách obhájil v r. 1979 a získal vědeckou hodnost CSc. Jako odborný asistent se pak zaměřil na studium komet a meziplanetární hmoty, v r. 1986 se habilitoval a stal se tak docentem astronomie na MFF UK.

V letech 1993–1998 se Martin Šolc účastnil pozorovacího programu infračervené družice ISO (Infrared Space Observatory) v Ústavu Maxe Plancka pro jadernou fyziku v Heidelbergu. Znamenalo to přípravu fotometrického pozorování komet, zejména komety Hale-Bopp a pak vyhodnocování dat pod vedením profesora Eberharda Grüna. Získané výsledky se staly základem několika článků v řadě prestižních mezinárodních časopisů.

Celý svůj profesní život spojil Martin Šolc s MFF UK. Jako ředitel Astronomického ústavu UK v letech 1987-1999 se výrazně zasloužil o jeho rozvoj a přechod k moderní vědecko-pedagogické instituci. Na jeho bedrech ležela v 90. letech odpovědnost za přestěhování celé katedry z vily ve Švédské ulici do areálu MFF UK v Troji. A to i doslovně, neboť např. stěhování knihovny A. Seydlera čítající přes 10 tis. svazků probíhalo svépomocí všech tehdejších pracovníků.

Martin Šolc je astronomické veřejnosti známý především jako zanícený pedagog s širokým spektrem témat. Na jeho skvělé přednášky ze základů astronomie a z mezihvězdné látky s vděčností vzpomínají celé generace našich astronomů. Jako dlouholetý předseda státnicové komise svým vlídným přístupem ke studentům vždy navozoval během zkoušky příznivou atmosféru.

Jeho odbornou činnost dokumentuje jeho autorství či spoluautorství 56 publikací z oboru astrofyziky, fyziky komet a meziplanetární látky, 67 původních článků a 4 sborníky z oboru historie astronomie, 2 přeložené knihy, 15 studií k restaurování historických přístrojů a scénářů výstav, 8 učebnic pro základní, střední a vysoké školy, a 2 větší sborníky z oboru vzdělávání seniorů. Doc. Šolc se podílel na organizaci řady významných mezinárodních konferencí, jmenujme např. Annual Meeting of the Meteoritical Society 1994, JENAM 98, či 26. valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze v roce 2006. Martin Šolc se věnoval i překládání odborné literatury, připomeňme zde alespoň Odhalená tajemství Slunce (nakl. Mladá fronta, 1999) od Rudolfa Kippenhahna – známého německého astronoma narozeného v Čechách, ředitele hvězdárny v Göttingen a později ředitele Ústavu Maxe Plancka pro astrofyziku. Spolupracuje dlouhodobě s
Národním technickým muzeem jako autor, konzultant, oponent a přednášející, a rovněž s Národní knihovnou ČR jako poradce při restaurování historických předmětů (slunečních hodin, glóbů) či výrobě replik Bürgiho a Habermelova sextantu.

Martin Šolc stojí také za celou řadou unikátních výstav. Na jeho popud bylo v r. 1998 otevřeno v Ondřejově „Astronomické muzeum Vojtěcha Šafaříka“, jako společná expozice Astronomického ústavu AV ČR a Astronomického ústavu Univerzity Karlovy, a to k 650. výročí založení Univerzity Karlovy a současně k 100. výročí založení observatoře Ondřejov. Dalším jeho počinem je např. stálá expozice v Astronomické věži Klementina, kterou obdivují všichni zahraniční návštěvníci Prahy, a další stálá expozice „Tycho Brahe a Benátky“ v muzeu v Benátkách nad Jizerou. Od roku 1993 se doc. Šolc aktivně podílí na činnosti univerzit třetího věku, od r. 1998 působí ve vedení Asociace U3V České republiky. V letech 2000–2001 reprezentoval ČR v Bruselu ve skupině expertů EU pro tvorbu norem, které mají naplňovat různé druhy celoživotního vzdělávání, od profesních rekvalifikací přes postgraduální kurzy až po zájmové vzdělávání seniorů.

Ne nadarmo získal Martin Šolc během svého působení řadu ocenění, ze všech jmenujme tři nejvýznamější: Cenu Literárního fondu 1984 za vynikající středoškolskou učebnici Šolc – Švestka – Vanýsek: Fyzika hvězd a vesmíru, Medaili Matematicko-fyzikální fakulty v r. 1989, a pojmenování planetky 7799 MartinŠolc, objevené na jihočeské Kleti (IAU 1999).

Text převzat z laudatia Ceny Františka Nušla (autor textu Dr. Jan Vondrák).

Nušlova cena 2018

Martin Šolc cena 01 Autor: Pavel Hrdlička - licence Creative Commons by-sa 4.0
Martin Šolc cena 01
Autor: Pavel Hrdlička - licence Creative Commons by-sa 4.0
Jako ocenění vědeckého i pedagogického přínosu doc. Martina Šolce se Česká astronomická společnost rozhodla udělit mu Nušlovu cenu za rok 2018. 

Cena Františka Nušla za rok 2018 byla doc. Martinu Šolcovi předána při slavnostním shromáždění v pražském planetáriu dne 3. 12. 2018. Cenu předal předseda České astronomciké společnosti prof. Petr Hrinzel a čestný předseda České astronomické společnosti Dr. Jiří Grygar. Laudatio pronesl emeritní předseda České astronomické společnosti Dr. Jan Vondrák. Doc. Martin Šolc pronesl laureátskou přednášku nazvanou Astronomové a vlastenci: Alois Martin David, Josef František Smetana a Josef Jan Frič.

Doporučené odkazy



O autorovi

Miloš Podařil

Miloš Podařil

Miloš Podařil (*1984, Jihlava) je jedním ze spoluzakladatelů Jihlavské astronomické společnosti, jíž je od roku 2004 předsedou. V letech 2010-2024 byl členem Výkonného výboru České astronomické společnosti a působí také jako předseda Pobočky Vysočina ČAS. Od roku 2022 působí v Muzeu Vysočiny Jihlava. Kromě astronomie se zabývá ekonomií a projektovým managementem zejména v oboru muzejnictví. 

Štítky: Martin šolc, Nušlova cena


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »