Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Petr Brejtr

Petr Brejtr

portret_brejtr_s.jpg

Rok narození : 1973

petrb.rtyne.net

Vydáte-li se někdy, inspirováni četbou Jiráskových Skaláků, do Rtyně v podkrkonoší po stopách vůdce selského povstání rychtáře Antonína Nývlta, spatříte možná po soumraku slabě svítící červené světélko osaměle zářící do jemného vrnění. Vězte, že jste narazili na astrofotografa Petra Brejtra, který zde loví fotony slabých objektů svítících na noční obloze.

Astronomie jej přitahovala již od mládí, ale vždy si vlastně jen přál, pořídit si nějaký dalekohled a začít alespoň pozorovat planety a Měsíc. Toto přání se mu splnilo až při oslavě třicátých narozenin, kdy dostal svůj první dalekohled - refraktor 70/700mm. Hned ten den vše sestavil a čekal na první jasnou oblohu, aby mohl namířit roztřesený dalekohled na první objekt - Měsíc. A tím to vše začalo.

Diskuze na Astroforu jej přivedly až k astrofotografii a následně k nákupu paralaktické montáže, dalekohledu Newton 250/1500mm a starší digitální zrcadlovky Canon EOS 300D. Několik strávených nocí u tohoto dalekohledu ale stále nevedlo k úspěchu - velké ohnisko, špatná montáž, nepřesná pointace. Montáže tedy doznala velkých úprav, vyměnily se i dalekohledy. Dlouhé ohnisko nahradily kratší objektivy N150/750mm, XenarAero 320mm a Canon 50mm. Vše se náhle změnilo k lepšímu. Pravidelné navštěvování astrofóra dodávalo další a další informace o zpracování fotek a dalších možnostech fotografování. Změny došel i fotoaparát, který dostal CLS filtr.

Snímek souhvězdí Labutě, se kterým Petr Brejtr zvítězil v ČAM vznikl téměř za dramatických okolností. Červencové noci vybízely ke každodennímu focení a pozorování. Při poslední jasné obloze již síly vše připravovat pro větší ohnisko nestačily, a tak padlo rozhodnutí pro první širokoúhlou fotografii. Z posledních sil zaostřit a nastavit automatické snímání na časovači. Zhruba po dvou a půl hodinách Petra probudil šramot v kukuřici a zuřivé dupání. Tušil, že nedaleko pobíhá divočák, a tak raději rychle vše zabalil. Jíž při zpracovávání fotek bylo jasno, že se snímek povedl. Rozhodnutí odeslat snímek do soutěže se ukázalo být rozhodnutím dobrým, neboť snímek vyhrál.

V součastné době Petr Brejtr již používá montáž CG5, aby mohl začít vyjíždět za tmou. Má v plánu obohatit své vybavení o CCD kameru. A rád by touto cestou poděkovat všem lidem na astrofóru.

VYBRANÉ FOTOGRAFIE

Okolí hvězdy Deneb v Labuti. Autor: Petr Brejtr
Okolí hvězdy Deneb v Labuti.
Autor: Petr Brejtr
Hvězdokupa M13 V Herkulovi. Autor: Petr Brejtr
Hvězdokupa M13 V Herkulovi.
Autor: Petr Brejtr
Galaxie M31 v Andromedě. Autor: Petr Brejtr
Galaxie M31 v Andromedě.
Autor: Petr Brejtr
Měsíc. Autor: Petr Brejtr
Měsíc.
Autor: Petr Brejtr


O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.

Štítky: Síň slávy


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »