Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Petr Brejtr

Petr Brejtr

portret_brejtr_s.jpg

Rok narození : 1973

petrb.rtyne.net

Vydáte-li se někdy, inspirováni četbou Jiráskových Skaláků, do Rtyně v podkrkonoší po stopách vůdce selského povstání rychtáře Antonína Nývlta, spatříte možná po soumraku slabě svítící červené světélko osaměle zářící do jemného vrnění. Vězte, že jste narazili na astrofotografa Petra Brejtra, který zde loví fotony slabých objektů svítících na noční obloze.

Astronomie jej přitahovala již od mládí, ale vždy si vlastně jen přál, pořídit si nějaký dalekohled a začít alespoň pozorovat planety a Měsíc. Toto přání se mu splnilo až při oslavě třicátých narozenin, kdy dostal svůj první dalekohled - refraktor 70/700mm. Hned ten den vše sestavil a čekal na první jasnou oblohu, aby mohl namířit roztřesený dalekohled na první objekt - Měsíc. A tím to vše začalo.

Diskuze na Astroforu jej přivedly až k astrofotografii a následně k nákupu paralaktické montáže, dalekohledu Newton 250/1500mm a starší digitální zrcadlovky Canon EOS 300D. Několik strávených nocí u tohoto dalekohledu ale stále nevedlo k úspěchu - velké ohnisko, špatná montáž, nepřesná pointace. Montáže tedy doznala velkých úprav, vyměnily se i dalekohledy. Dlouhé ohnisko nahradily kratší objektivy N150/750mm, XenarAero 320mm a Canon 50mm. Vše se náhle změnilo k lepšímu. Pravidelné navštěvování astrofóra dodávalo další a další informace o zpracování fotek a dalších možnostech fotografování. Změny došel i fotoaparát, který dostal CLS filtr.

Snímek souhvězdí Labutě, se kterým Petr Brejtr zvítězil v ČAM vznikl téměř za dramatických okolností. Červencové noci vybízely ke každodennímu focení a pozorování. Při poslední jasné obloze již síly vše připravovat pro větší ohnisko nestačily, a tak padlo rozhodnutí pro první širokoúhlou fotografii. Z posledních sil zaostřit a nastavit automatické snímání na časovači. Zhruba po dvou a půl hodinách Petra probudil šramot v kukuřici a zuřivé dupání. Tušil, že nedaleko pobíhá divočák, a tak raději rychle vše zabalil. Jíž při zpracovávání fotek bylo jasno, že se snímek povedl. Rozhodnutí odeslat snímek do soutěže se ukázalo být rozhodnutím dobrým, neboť snímek vyhrál.

V součastné době Petr Brejtr již používá montáž CG5, aby mohl začít vyjíždět za tmou. Má v plánu obohatit své vybavení o CCD kameru. A rád by touto cestou poděkovat všem lidem na astrofóru.

VYBRANÉ FOTOGRAFIE

Okolí hvězdy Deneb v Labuti. Autor: Petr Brejtr
Okolí hvězdy Deneb v Labuti.
Autor: Petr Brejtr
Hvězdokupa M13 V Herkulovi. Autor: Petr Brejtr
Hvězdokupa M13 V Herkulovi.
Autor: Petr Brejtr
Galaxie M31 v Andromedě. Autor: Petr Brejtr
Galaxie M31 v Andromedě.
Autor: Petr Brejtr
Měsíc. Autor: Petr Brejtr
Měsíc.
Autor: Petr Brejtr


O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.

Štítky: Síň slávy


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »