Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Ondřej Pejcha

Ondřej Pejcha

Ondřej Pejcha
Ondřej Pejcha

Rok narození : 1984

Kopalova přednáška za rok 2017

Mgr. Ondřej Pejcha, Ph.D. (*1984 v Brně) se začal aktivně věnovat astronomickému výzkumu již během svých středoškolských studií. Jako spolupracovník Hvězdárny a planetária v Brně na Kraví Hoře se zabýval zejména pozorováním proměnných hvězd. Dokladem jeho odborných kvalit jsou první publikace v časopisech Publications of the Astronomical Society of Japan nebo Astrophysics and Space Science. Stal se členem Sekce proměnných hvězd České astronomické společnosti, v jejímž výboru pracuje dodnes. Jako zřejmě první v České republice v roce 2004 pozoroval tranzit exoplanety (konkrétně šlo o TrES-1), což ve svém důsledku vedlo k rozšíření záběru i jména sekce na dnešní Sekci proměnných hvězd a exoplanet.

Mezitím už se Ondřej v roce 2003 přesunul na vysokoškolská studia z Brna do Prahy, na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Během bakalářských studií fyziky se pod vedením Davida Heyrovského začal zabývat gravitačním mikročočkováním. V tématu pokračoval i při magisterském studiu teoretické fyziky, které završil v roce 2008 obhajobou diplomové práce "Rozlišení hvězdných povrchů dvojitými gravitačními mikročočkami". Kromě první publikace v prestižním časopise The Astrophysical Journal přinesla práce Ondřejovi v roce 2007 možnost pozorování mikročočkování 1-m dalekohledem jihoafrické observatoře SAAO v rámci projektu PLANET.

Doktorská studia se Ondřej rozhodl absolvovat ve Spojených státech amerických. Z nabídek univerzit se rozhodl pro Ohio State University. Katedra astronomie této univerzity má vynikající renomé, zejména co se týče výchovy doktorandů a důrazem na šíři jejich vzdělání. Ondřej zde studoval od roku 2008. Z odborného hlediska se nejdříve věnoval proměnným hvězdám, například proměnným typu RR Lyrae s prof. Krzysztofem Stankem nebo Cefeidám s prof. Chrisem Kochankem. K pozorováním využíval dalekohledy MDM Observatory nebo Large Binocular Telescope v Arizoně. Jako ocenění vynikajících výsledků získal Ondřej univerzitní Distinguished University Fellowship. Hlavním tématem jeho dalšího výzkumu se stal teoretický rozbor dosud nevyřešeného problému neutrinového mechanismu v supernovách pod vedením prof. Todda Thompsona. Dizertaci "The Neutrino Mechanism of Core-Collapse Supernovae" obhájil v červenci 2013 a získal tak doktorský titul PhD.

Tou dobou už měl Ondřej o svém dalším kroku jasno. Kromě postdoktorských konkurzů na řadě amerických univerzit se přihlásil i do soutěží o nejprestižnější postdoktorální fellowshipy. Tyto vysoce ceněné odměny umožňují vítězům zvolit si, do které instituce s fellowshipem v kapse na další roky zamíří. Navzdory silné konkurenci získal Ondřej tyto fellowshipy rovnou dva, čímž potvrdil své umístění ve světové špičce mladých astronomů. Kombinaci Hubble Fellowship a Lyman Spitzer Jr. Fellowship se rozhodl využít k postdoktorální stáži na Princeton University. Od roku 2013 do roku 2017 zde pokračoval v teoretickém výzkumu nejen supernov, ale i dalších zajímavých tranzientních systémů, jako např. splývajících dvojhvězd ztrácejících hmotu vnějším Lagrangeovým bodem.

Zcela čerstvě, od září 2017, působí Ondřej opět na své alma mater. Od Univerzity Karlovy získal návratový grant Primus, díky kterému nyní zakládá svou výzkumnou skupinu na Ústavu teoretické fyziky Matematicko-fyzikální fakulty.

Vysokou publikační aktivitu dokládají údaje z portálu Web of Science: celkem 34 impaktovaných publikací, u 16 z nichž je prvním autorem, s celkovým počtem citací 724 a h-indexem 15. Lepší představu než tato čísla však dává výčet témat Ondřejova výzkumu: teorie a pozorování supernov se zhroucením jádra, vznik neutronových hvězd a černých děr, splynutí hvězd, hvězdná a planetární dynamika, proměnné hvězdy a gravitační mikročočkování. Šíří svého záběru, originalitou a kvalitou výsledků získaných kombinováním teoretického a observačního výzkumu prokázal Ondřej Pejcha již ve svých 33 letech, že je mimořádně nadějným stelárním astronomem ve světovém kontextu.   

Text: Mgr. David Heyrovský, AM Ph.D. (2017)

 

Kopalova přednáška za rok 2017

 
Kopalova přednáška 2017 byla pronesena 25. listopadu 2017 v prostorách Akademie věd České republiky na Národní v Praze v rámci Dne s Astropisem.
 
Vesmírné exploze
 
Abstrakt: Smrt hmotných hvězd pozorujeme jako výbuch supernovy, který dokáže přezářit celou galaxii po dobu několika měsíců. Supernova zároveň vyvrhne do okolí nově vytvořené těžké prvky a její energie silně ovlivní tvorbu nových hvězd a tím i vývoj celých galaxií. I přes důležitost supernov zůstává mechanizmus jejich výbuchu neobjasněný. Mnoho dvojhvězd podstoupí v průběhu svého života katastrofickou interakci, během níž dojde ke ztrátě značné části hmoty, energie a momentu hybnosti a případně může dvojhvězda splynout do jednoho objektu. Porozumění této vývojové fázi je kriticky důležité pro objasnění vzniku těsných dvojhvězd složených z bílých trpaslíků, neutronových hvězd a černých děr, včetně nedávno objevených zdrojů gravitačních vln. Přednáška se bude věnovat nedávným výsledkům v teorii supernov a interakcí dvojhvězd.
 
 
Credit: Astropis
 

DOPORUČENÉ ODKAZY



O autorovi

Miloš Podařil

Miloš Podařil

Miloš Podařil (*1984, Jihlava) je jedním ze spoluzakladatelů Jihlavské astronomické společnosti, jíž je od roku 2004 předsedou. Od roku 2010 je členem Výkonného výboru České astronomické společnosti, kde se stará především o správu významných ocenění členů ČAS. Působí také jako místopředseda Pobočky Vysočina ČAS. Krom astronomie (především oblasti meziplanetární hmoty) se zabývá ekonomií a související problematikou neziskového sektoru.

Štítky: Ondřej Pejcha, Kopalova přednáška


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »