Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Ondřej Pejcha

Ondřej Pejcha

Ondřej Pejcha
Ondřej Pejcha

Rok narození : 1984

Kopalova přednáška za rok 2017

Mgr. Ondřej Pejcha, Ph.D. (*1984 v Brně) se začal aktivně věnovat astronomickému výzkumu již během svých středoškolských studií. Jako spolupracovník Hvězdárny a planetária v Brně na Kraví Hoře se zabýval zejména pozorováním proměnných hvězd. Dokladem jeho odborných kvalit jsou první publikace v časopisech Publications of the Astronomical Society of Japan nebo Astrophysics and Space Science. Stal se členem Sekce proměnných hvězd České astronomické společnosti, v jejímž výboru pracuje dodnes. Jako zřejmě první v České republice v roce 2004 pozoroval tranzit exoplanety (konkrétně šlo o TrES-1), což ve svém důsledku vedlo k rozšíření záběru i jména sekce na dnešní Sekci proměnných hvězd a exoplanet.

Mezitím už se Ondřej v roce 2003 přesunul na vysokoškolská studia z Brna do Prahy, na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Během bakalářských studií fyziky se pod vedením Davida Heyrovského začal zabývat gravitačním mikročočkováním. V tématu pokračoval i při magisterském studiu teoretické fyziky, které završil v roce 2008 obhajobou diplomové práce "Rozlišení hvězdných povrchů dvojitými gravitačními mikročočkami". Kromě první publikace v prestižním časopise The Astrophysical Journal přinesla práce Ondřejovi v roce 2007 možnost pozorování mikročočkování 1-m dalekohledem jihoafrické observatoře SAAO v rámci projektu PLANET.

Doktorská studia se Ondřej rozhodl absolvovat ve Spojených státech amerických. Z nabídek univerzit se rozhodl pro Ohio State University. Katedra astronomie této univerzity má vynikající renomé, zejména co se týče výchovy doktorandů a důrazem na šíři jejich vzdělání. Ondřej zde studoval od roku 2008. Z odborného hlediska se nejdříve věnoval proměnným hvězdám, například proměnným typu RR Lyrae s prof. Krzysztofem Stankem nebo Cefeidám s prof. Chrisem Kochankem. K pozorováním využíval dalekohledy MDM Observatory nebo Large Binocular Telescope v Arizoně. Jako ocenění vynikajících výsledků získal Ondřej univerzitní Distinguished University Fellowship. Hlavním tématem jeho dalšího výzkumu se stal teoretický rozbor dosud nevyřešeného problému neutrinového mechanismu v supernovách pod vedením prof. Todda Thompsona. Dizertaci "The Neutrino Mechanism of Core-Collapse Supernovae" obhájil v červenci 2013 a získal tak doktorský titul PhD.

Tou dobou už měl Ondřej o svém dalším kroku jasno. Kromě postdoktorských konkurzů na řadě amerických univerzit se přihlásil i do soutěží o nejprestižnější postdoktorální fellowshipy. Tyto vysoce ceněné odměny umožňují vítězům zvolit si, do které instituce s fellowshipem v kapse na další roky zamíří. Navzdory silné konkurenci získal Ondřej tyto fellowshipy rovnou dva, čímž potvrdil své umístění ve světové špičce mladých astronomů. Kombinaci Hubble Fellowship a Lyman Spitzer Jr. Fellowship se rozhodl využít k postdoktorální stáži na Princeton University. Od roku 2013 do roku 2017 zde pokračoval v teoretickém výzkumu nejen supernov, ale i dalších zajímavých tranzientních systémů, jako např. splývajících dvojhvězd ztrácejících hmotu vnějším Lagrangeovým bodem.

Zcela čerstvě, od září 2017, působí Ondřej opět na své alma mater. Od Univerzity Karlovy získal návratový grant Primus, díky kterému nyní zakládá svou výzkumnou skupinu na Ústavu teoretické fyziky Matematicko-fyzikální fakulty.

Vysokou publikační aktivitu dokládají údaje z portálu Web of Science: celkem 34 impaktovaných publikací, u 16 z nichž je prvním autorem, s celkovým počtem citací 724 a h-indexem 15. Lepší představu než tato čísla však dává výčet témat Ondřejova výzkumu: teorie a pozorování supernov se zhroucením jádra, vznik neutronových hvězd a černých děr, splynutí hvězd, hvězdná a planetární dynamika, proměnné hvězdy a gravitační mikročočkování. Šíří svého záběru, originalitou a kvalitou výsledků získaných kombinováním teoretického a observačního výzkumu prokázal Ondřej Pejcha již ve svých 33 letech, že je mimořádně nadějným stelárním astronomem ve světovém kontextu.   

Text: Mgr. David Heyrovský, AM Ph.D. (2017)

 

Kopalova přednáška za rok 2017

 
Kopalova přednáška 2017 byla pronesena 25. listopadu 2017 v prostorách Akademie věd České republiky na Národní v Praze v rámci Dne s Astropisem.
 
Vesmírné exploze
 
Abstrakt: Smrt hmotných hvězd pozorujeme jako výbuch supernovy, který dokáže přezářit celou galaxii po dobu několika měsíců. Supernova zároveň vyvrhne do okolí nově vytvořené těžké prvky a její energie silně ovlivní tvorbu nových hvězd a tím i vývoj celých galaxií. I přes důležitost supernov zůstává mechanizmus jejich výbuchu neobjasněný. Mnoho dvojhvězd podstoupí v průběhu svého života katastrofickou interakci, během níž dojde ke ztrátě značné části hmoty, energie a momentu hybnosti a případně může dvojhvězda splynout do jednoho objektu. Porozumění této vývojové fázi je kriticky důležité pro objasnění vzniku těsných dvojhvězd složených z bílých trpaslíků, neutronových hvězd a černých děr, včetně nedávno objevených zdrojů gravitačních vln. Přednáška se bude věnovat nedávným výsledkům v teorii supernov a interakcí dvojhvězd.
 
 
Credit: Astropis
 

DOPORUČENÉ ODKAZY



O autorovi

Miloš Podařil

Miloš Podařil

Miloš Podařil (*1984, Jihlava) je jedním ze spoluzakladatelů Jihlavské astronomické společnosti, jíž je od roku 2004 předsedou. V letech 2010-2024 byl členem Výkonného výboru České astronomické společnosti a působí také jako předseda Pobočky Vysočina ČAS. Od roku 2022 působí v Muzeu Vysočiny Jihlava. Kromě astronomie se zabývá ekonomií a projektovým managementem zejména v oboru muzejnictví. 

Štítky: Ondřej Pejcha, Kopalova přednáška


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »